Jaké reformy a proč (211) Zažímal: Vzdělání

4. září 2014 | 06.56 |

K datu 31.8. (termínu odevzdání tezí) se sešlo více příspěvků, než jsem očekával. Shodou okolností jsem právě v tuto dobu na mezinárodní vědecké konferenci mimo ČR. Dle svých možností je co nejdříve zpracuji a postupně uveřejním na stránkách konference.

Tento příspěvek je od studeta Vítka Zažímala:

                                                                                                          Vítek Zažímal

Příprava příspěvku na konferenci Lidský kapitál                             (stav k 18.7.2014)

Považuji za nezbytné na úvod konstatovat, že vycházím z přesvědčení, že vzdělání není možné brát jako veřejný statek, ale především se jedná o osobní kapitál každého jednotlivce. Jednotlivec se nevzdělává proto, aby obohatil stát či společnost, ale čistě pro svůj osobní prospěch. Z tohoto obohacení konkrétního jednotlivce pak přeneseně můžou profitovat a profitují i další lidé, to však není důvod pro jakýkoli tlak na vzdělávání, tento tlak může mít a často má negativní vliv na osobní rozvoj člověka (příkladem je povinná školní docházka, viz. níže).

Stát nemá nést zodpovědnost  za úroveň vzdělanosti společnosti, společnost není sama o sobě subjektem, osobou, nemůže mít tedy ani žádný zájem na své vzdělanosti. Společnost je skupinou jednotlivců, jednotlivec není pouhou součástkou vyšší entity.

Stát nemá organizovat ani vynucovat vzdělávání a nemá ho ani sám poskytovat (zřizování a financování škol) – poškozuje tím přirozenou soutěž na trhu vzdělávání, a jak již bylo zmíněno výše, vynucené vzdělávání v rámci jednotného systému má negativní vliv i na samotného žáka - u mnohých dětí odpadá či je omezena výhoda osobní motivace vyplývající ze skutečného zájmu o vzdělání, čehož pak vznikají mnohé problémy – laxnost, někdy i agrese vůči okolí – šikana .

...)

Úplný základ vzdělání musí člověku (dítěti) poskytnout rodina, jen v případě její absence je na místě hledat náhradní řešení

Rodič má v souladu po dohodě se svým dítětem, v souladu s jeho schopnostmi, přáním, v rámci možností zvolit vhodnou školu, či způsob (např. domácí) výuky, tu má také sám financovat, aby tak mohl činit pokud možno každý rodič, je třeba též změnit další oblasti fungování státu, v tomto případě především daňový systém, je třeba snížit daňovou zátěž, do začátku je možné též například poskytnout rodině daňové úlevy podmíněné vzděláváním dětí 

1. stupeň vzdělávání má člověku poskytnout základy vzdělávání (odpovídá současnému 1. stupni zš), musím se pozastavit nad tím, že se všichni žáci, až na specifické vyjímky musí učit stejný typ učiva (je to účelné, není to spíše demotivující?) Tak jako celý vzdělávací proces by měl být tento stupeň dobrovolný, pokud by změna měla přijít postupně, pak je asi tento základ může být ponechán jako povinný déle, než stupeň druhý

2. stupeň vzdělávání navazuje na stupeň první a v jeho rámci získané vědomosti již každopádně nejsou zcela nezbytné pro život, jsem také přesvědčen, že by mohl být bez problému o rok zkrácen (zrušení 9. ročníku, nebo jeho ponechání jako dobrovolného - případně zpoplatněného)

Další stupně vzdělávání jsou pak již beze vší pochybnosti zcela soukromou věcí a také by tak k ním mělo být přistupováno

- zpoplatnění a následně zrušení/privatizace státních či tzv. "veřejných" škol, ukončení jakýchkoliv aktivit státu v této oblasti

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře