Jaké reformy a proč (208) Petrů: VŠ vzdělání

1. září 2014 | 06.12 |


K datu 31.8. (termínu odevzdání tezí) se sešlo více příspěvků, než jsem očekával. Shodou okolností jsem právě v tuto dobu na mezinárodní vědecké konferenci mimo ČR. Dle svých možností je co nejdříve zpracuji a postupně uveřejním na stránkách konference.

Následující příspěvek je od Naděždy Petrů:

Naděžda Petrů

Téma 4 -  problematika financování vzdělávání, zejména vysokoškolského z hlediska dlouhodobé uplatnitelnosti studentů.

      Úvod

Vzdělaní lidé jsou předpokladem dalšího hospodářského rozvoje, umožňují snadnější adaptabilitu ekonomik na měnící se potřeby na trhu práce, snadnější zvládání vědy, výzkumu a inovací či zajištění produkce kvalitních statků všeho druhu.  Na celém světě dnes studuje již více než 200 milionů vysokoškoláků. Do vysokého školství vkládají obrovské prostředky státy (veřejné rozpočty), podnikatelská sféra (soukromé zdroje firem) i jednotlivci (soukromé zdroje domácností) – v celku rozvinutých zemí jde zhruba o 1,6 % HDP a o něco méně v nových a rozvíjejících se ekonomikách. Vysoké školství (terciární vzdělávání) se ve většině zemí stalo důležitou oblastí politiky pro svůj význam při přípravě kvalifikované pracovní síly pro znalostní ekonomiku, pro sociální mobilitu a pro vědu a výzkum. Stát, soukromý sektor i samotné vysoké školy potřebují údaje, analýzy i koncepce vzdělávací politiky, aby se dokázaly přizpůsobovat měnícím se podmínkám a požadavkům okolního světa. Otázka financování vzdělávání je tak stále velmi aktuální a diskutované téma.

1.      Ekonomický pohled na vzdělání

Školství a jeho koncepce jsou součástí vzdělávací politiky každého státu. Vzdělání jako takové

působí jako pozitivní externalita, ze které mají prospěch všechny subjekty.  Z ekonomického pohledu je možno definovat vysokoškolské vzdělání jako statek.

Pojem "statky" je třeba chápat jako souhrn zboží a služeb produkovaných a poskytovaných za účelem uspokojení určitých potřeb. Charakter těchto potřeb je různý, může jít o potřeby jednotlivce, skupiny osob, organizované nebo neorganizované. Tak půjde o potřeby, na jejichž uspokojení má zájem jednotlivec, skupina, obec či stát. (Mrkývka, P. Veřejné statky. In MRKÝVKA, P. et al. Finanční právo a finanční správa. 1. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 404 s.)  Jednou z takto poskytovaných služeb je i vzdělání.

Vysokoškolským vzděláním jako statkem se obšírně zabývá ve své publikaci Urbánek. Vysokoškolské vzdělání lze považovat za smíšený statek – jednotlivec si přivlastňuje část výnosů, ale část výnosů připadá společnosti. V rámci vysokých škol se za statky považují různé typy a formy vysokoškolského studia, jejichž produkce a poskytování jsou vázány na kapacitu vysokých škol, kterou lze vyjádřit různými ukazateli. Ze specifik produkce těchto statků vyplývá možnost výskytu jevu přetížení, který může snižovat efektivnost alokačních rozhodnutí. Čelit tomuto efektu lze buď cestou přímé regulace -  např. stanovením směrných čísel regulujících počet studentů přijatých ke studiu nebo zavedením poplatků za poskytování těchto služeb. Poplatky v tom případě nejsou tržní cenou, ale pouze nástrojem regulace přístupu tzv. přebytečného spotřebitele.

Vysoké školství produkuje a poskytuje kromě smíšených veřejných statků i statky soukromé spotřeby. Tento charakter mají různé poradenské či expertní činnosti. Při této produkci nevznikají alokační potíže v rámci rozhodování o objemu, struktuře a cena těchto statků je cenou tržní.  Jakékoli zásahy ze strany státu se v této oblasti jeví jako naprosto neopodstatněné. Velmi důležitá je proto legislativní úprava a zejména hospodářsko-právní forma vysokoškolských institucí produkujících tyto statky privátní spotřeby. V oblasti vědeckovýzkumné má základní výzkum na vysokých školách svými efekty nedělitelný charakter spotřeby a lze ho tak považovat za čistý veřejný statek. Další formy vědeckovýzkumné činnosti vysokých škol je možno považovat spíše za smíšené veřejné statky, kde o způsobu jejich produkce a poskytování lze rozhodnout na základě analýzy konkrétních podmínek.

Na základě výše uvedeného lze diskutovat argumenty pro i proti veřejnému zabezpečení (financování) či produkci veřejných statků. Argumenty pro mají oporu ve specifiku spotřeby veřejných statků, zejména v případě čistých veřejných statků a nebezpečí vzniku efektu tzv. černého pasažéra, tedy konzumenta veřejného statku, který se nepodílí na jeho úhradě. Podle Špalka55 jedinec pokud ví, že může spotřebovat statek bezplatně, nejspíše tak i učiní. Podobně se zachovají i ostatní jedinci a strategie neplatit za nevyloučitelný statek je dominantní strategií. Argumenty proti veřejnému poskytování veřejných statků a služeb zdůrazňují podle Urbánka nebezpečí vzniku nadspotřeby těchto statků a služeb, uniformity jejich spotřeby, morálního hazardu spotřebitelů, efektu přetížení u smíšených veřejných statků a podobně.

Argumenty pro a proti jsou vzhledem k charakteru poskytovaných statků v rámci vysokého školství (veřejných statků čistých a smíšených nebo soukromých statků) vlastně i argumenty pro a proti veřejnému financování vysokého školství.

Jedním z diskutovaných ukazatelů jsou výdaje na studenta k HDP na hlavu

Graf 1.1: 

Srovnání relativních výdajů na studenta s evropským průměrem (OECD, Education at a

Glance) znamenala  v roce 2011 zvýšení rozpočtu vysokých škol z veřejných zdrojů zhruba o čtvrtinu, což činilo asi 7,5 miliardy korun. Avšak skutečné vyrovnání možnosti českých vysokých škol z hlediska jejich finanční konkurenceschopnosti v rámci evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání by v roce 2011 znamenalo dvojnásobné zvýšení veřejných prostředků o vice než 15 miliard korun. (Strategický rámec vysokoškolské politiky. MŠMT  2011.  )

Financování terciárního sektoru vzdělávání se tak v mnoha zemích výrazně odlišuje a průběžně mění. V souvislosti s mírou individuálního přínosu a chybějícími financemi v celém terciárním sektoru se tak ve stále větší míře zvažuje i v ČR nutnost zvyšování soukromých financí, a to včetně zavádění školného, které se řeší v návaznosti na uspořádání národního terciárního systému, stávajícího Vysokoškolského zákona, přihlédnutí ke zkušenostem  zahraničních systémů, společenských tradicích. NApř. v průměru země OECD vynakládají na podporu domácností a dalších soukromých osob 21 % veřejných výdajů určených na terciální vzdělávání. V Australii, Chile, Dánsku, Nizozemí, na Novém Zélandu, v Norsku a ve Velké Británii činí tato veřejná podpora vice než 25 % veřejných výdajů na terciální vzdělávání.  Pouze v České republice a v Polsku činí  tento podíl méně než 5%. 

Rozpočtová udržitelnost vysokých škol bude mimo jiné záviset na:

-          přísném šetření (ať už veřejných či soukromých prostředků snížením či zefektivněním základních výdajů )  kombinovaném s nalezením nových zdrojů příjmu,

-          rozšíření nabídky o online programy,

-          partnerství s podniky soukromého sektoru,

-          větší snaze získat zahraniční studenty,

-          snaze donacemi (dary) zvýšit kapitál,

-          společném sdílení zdrojů a zařízení nebo sloučení stávajících vysokoškolských pracovišť,

-          výši školného,

-          smlouvách o realizaci výzkumu pro podnikatelský sektor,

-          nabídce celých studijních programů vedoucích k úplnému vysokoškolskému diplomu či alespoň certifikátu prostřednictvím online a distančního vzdělávání (možnost rozšířit vzdělávací poslání institucí, oslovit širší okruh studentů po celém světě, díky nižším nákladům, než má prezenční výuka, přispět k vyrovnání rozpočtu vysoké školy, navíc výuka online snižuje také náklady samotných studentů),

-          schopnosti státu (soukromého sektoru) zavést do finančních transferů mechanismy založené na výstupních parametrech – např. úspěšnosti absolventů na trhu práce,

-          systému podpory studentů (státní - soukromé vouchery), studenti svým výběrem a rozhodnutím ovlivní dosahování rovnosti přístupu a růst  kvality (vysoké školy budou muset o studenty "bojovat" prostřednictvím kvality výuky a nabízených služeb, uplatnitelností absolventů na trhu práce),

-          podpoře zvýšení podílu absolventů, kteří odejdou  na pracovní trh s bakalářským titulem a jsou připraveni pro okamžitý praktický výkon studovaného oboru,

-          kombinaci a propojení veřejné podpory s financováním z jiných zdrojů tzv. vstřícné financování  mechanismem fondů, o něž by instituce vedly soutěž (inovační, vědecko-výzkumný, regionální, fond internacionalizace atd.) - Problematika financování terciálního vzdělání byla zpracována v expertízní studii Střediska vzdělávací politiky, předložena Radimem Ryškou v říjnu 2009.

2.      Související problematiky

Na otázku financování vzdělávání dlouhodobé uplatnitelnosti studentů je však nutno pohlížet jako na komplex vzájemně provázaných aktivit. Za podstatnou považují návaznost mezi:

-          získáváním kvalitních studentů, kvalitou výuky a následným uplatněním  absolventů v praxi,

-          poměrem  financování vysokých škol z veřejných rozpočtů a soukromé sféry,

-          novými technologiemi ve výuce, vyučování a učení, integrací online výuky,

-          strategickým řízením vysokoškolských institucí.

2.1          Získávání kvalitních studentů

Fascinuje mě např. organizace přijímacích zkoušek v Jižní Koreji - základem pro přijetí na vysokou školu je vyplnění testu "Suneung". Píše se po celé Koreji a to pouze jeden den v roce, konkrétně druhé úterý v listopadu. Skládá se z 5 části, a to z korejštiny (45 otázek), matematiky (30 otázek), angličtiny (45 otázek), z druhého cizího jazyka či čínských znaků a z humanitních/přírodovědných/profesních předmětů. Tato devítihodinová zkouška je tak velikou událostí, že se na ni studenti připravují prakticky už od školky. Po odevzdání práce zbývá jen čekat na výsledky a doufat v zázrak, že se uchazeči podaří dostat se do prvního procenta nejúspěšnějších žáků a mít tak možnost přijetí na SKY, což je zkratka pro tři univerzity, které jsou považovány za jedny z nejprestižnějších v Koreji – Seoul National University, Korea University, Yonsei University. Pokud student neuspěje tak, jak očekával, často odchod na vysokou školu odloží a zkusí to příště. Většina vysokých škol požaduje následný ústní pohovor. Pokud studenti zvládnou i ten, mohou si do jisté míry oddechnout – jsou přijati.....Vysokoškolská instituce má jistotu, že na vysokou školu jsou přijati studenti s kvalitním základem, zvyklí na tvrdou přípravu, disciplínu s předpokladem školu excelentně dokončit.

2.2          Kvalita výuky

Výuka na vysokých školách je hlavním prostředníkem mezi vědeckým výzkumem a šířením jeho výstupů ve společnosti. Skutečně podporuje financování z veřejných zdrojů tento proces? Budou programy na podporu dosahování excelence (vyhodnocení kvality vysokoškolské instituce) reflektovat kvalitu výuky jako kritérium pro hodnocení? (například španělský program International Campus of Excellence, ve kterém je výzkumu i výuce přikládána stejná váha; irský Programme for Research in Third-Level Institutions, kde jedním ze čtyř hlavních hodnotících kritérií je dopad na výuku, jihokorejský World Class University Program, který se zaměřuje na vytváření nového pracovního prostředí/klimatu včetně zlepšování kvality výuky a německá Excellenzinitiative, kde jedním z 15 kritérií je vliv výzkumu na výuku.

3.      Další témata k diskusi

Hlavní problémy vysokoškolské politiky i konkrétní praxe vyžaduje hloubkový výzkum a analýzu např. v následujících oblastech:

  • důsledky globalizace – přeshraniční spolupráce, mezinárodní toky studentů, dopad globálních nerovností;
  • problémy a otázky kvality vysokoškolského vzdělávání a spravedlivosti (equity) v přístupu k němu;
  • řízení a správa – jaké modely jsou nejlepší v etapě masifikace vysokého školství a současně klesajících veřejných prostředků, co v praxi skutečně funguje;
  • systémy – jak jsou vysokoškolské systémy utvářeny, aby odpovídaly potřebám masového vysokého školství a globální znalostní ekonomiky;
  • jednotlivá důležitá témata – soukromé vysoké školství, privatizace, komercionalizace a související problémy;
  • dopad vysokoškolského výzkumu na vysoké školství, jeho financování a relevance pro vzdělávací politiku i praxi, způsoby uznávání a předávání výsledků výzkumu a analýz školám i tvůrcům vysokoškolské politiky.

Vstupy do vzdělávání – výdaje, výstupy ze vzdělávání, ekonomické a sociální výstupy.

KOUCKÝ Jan a Jan KVAŘOVIC. [online]  Šanghajské prohlášení k budoucnosti vysokého školství. Redakce Vysoké školství ve světě. 14.1.2014 [Cit. 2014-08-29]. Dostupné z http://vsmonitor.wordpress.com/?s=%C5%A0anghajsk%C3%A9+prohl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD+k+budoucnosti

(Pokračování - příspěvek dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře