Jaké reformy a proč (206) Žák: Co dělat? II

30. srpen 2014 | 07.00 |

V rámci diskuse k přípravě pracovní části 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejňuji na dvě pokračování ještě jeden příspěvek L. Žáka:

Co dělat? II

Vidíme tedy kolem sebe, že ty systémy, které byly ještě před pár lety zdrojem sociální stability, dnes tuto funkci neplní. Stále více je patrné, že se vyplácí život na hranicích dvou nebo několika prostředí v tzv. ekotonu. Obecná poučka zní, stát mimo systém, pokud možno mu nic nedávat, ale tak abych neztratil alespoň část výhod, které poskytuje a nedostal se s ním přitom do konfliktu. Systémy, které dnes fungují, jsou náchylné ke korupci především proto, že neposkytují nic, než mizernou almužnu a je proto jenom přirozené, že lidé, kteří v nich působí, se z nich snaží získat co možná nejvíce a to doslova za jakoukoliv cenu. Ničí tím systémy, ale ničí i sami sebe. Dokud budou společenské systémy dnešní doby stát na principech, který hlásá současný ekonomický mainstream, tedy na principech finanční efektivity, pak můžeme očekávat, že podobně se bude chovat každý jednotlivec v nich působící a systémy se rozpadnou. To platí pro spravedlnost, obranu a bezpečnost, školství, zdravotnictví a především veřejnou správu jako takovou. Podobně jako jsme přestali být studenty, žáky nebo pacienty, přestaneme být postupně i občany. Staneme se klienty čehosi, co se bude ještě chvilku jmenovat stát, ale spíše to bude už nějaká soukromá obchodní korporace. Tendence, které můžeme pozorovat ve svém prostředí, tomu nasvědčují. Mimo obecnou tendenci ke zvyšování vlastní složitosti a následným kolapsům, to jsou konkrétní tendence k finanční kvantifikaci všech kvalit lidskosti a lidské komunikace, tendence k finanční efektivnosti ve stále větší části prostředí a ve stále jemnější struktuře, tendence k mocenskému zprostředkování stále většího objemu komunikace, tendence ke stále větší závislosti právnických i fyzických osob na vůli, na kterou nemají žádný vliv, nebo kterou ani neznají a neposlední řadě tendence k naprostému odcizení mezi stakeholdery a shareholdery.

Pojem lidský kapitál přímo implikuje nutnost, aby člověk část své existence uvedl na trh.

Učinil ji vlastnictvím, o které se mohou ostatní ucházet. Jakkoliv by se mohlo zdát, že to, co je uváděno na trh  je jen "ius fructis", tedy právo na užití výsledků či plodů lidských znalostí, velmi často je pod touto záminkou předmětem obchodu celý člověk nebo podle některých autorit a faustovského tématu alespoň jeho duše. Jde o staré téma karteziánského dualismu "res extensa" a "res cogitans." Každému normálnímu člověku je jasné, že jedno bez druhého nemá smysl, a tedy ani cenu. Obchod s lidským kapitálem tak není ničím jiným než obchodem s lidmi, který jen zdánlivě vypadá civilizovaněji než ten, na kterém vznikla moc Říma, USA a většiny států západní Evropy. Snad by bylo v rámci nového diskursu lépe pracovat s pojmy, ve kterých by člověk jako bytost stál nikoliv na prvním místě, ale byl v postavení organické součásti svého prostředí. Měli bychom hledat pojmenování pro účast člověka ve společnosti a nepreferovat pouze jeho účast na systému hospodářství. Měli bychom hledat nový obraz společnosti a usilovat o to, aby se lidé stávali přirozenou součástí svého prostředí a nikoliv pouze stále více jen zdrojem bohatství úzké diskrétní elity, která je za to podle svého uvážení udržuje práceschopné na prahu fyzické a hluboko ve stavu sociální smrti. Člověk by měl mít možnost se svobodně rozhodnout, zda se prodá nebo zaprodá nějakému účelovému systému a měl by proto mít i sebesložitější alternativu důstojného života v rámci přirozených korporací, tedy především rodiny, ale i družstev a dalších samosprávných societ. V ideálním případě by ml mít možnost se ze svého zaprodání vykoupit, ale jak víme, cesta z ráje i z pekla bývají trnité.

Na samý závěr si dovolím několik námětů o tom, co bychom měli lidi na školách učit, aby získali zdravý vztah ke svému prostředí. Měli bychom Učit lidskosti v její singularitě, dualitě i pluralitě, učit úctě k životu, uznání role člověka a účasti na komunitním životu, učit o nebezpečné iluzi "instantní změny ze supermarketu", učit metodám poznávání prostředí a přímé komunikace s ním, učit základům utváření soustavy dorozumívání a porozumění v prostředí, učit o třech základních fóbiích: ze smrti, z tajemna a trancedentna, ze sociální nekompetence, učit metodám rozvoje přirozené plachosti a využívání dynamiky prostředí.

A to hlavní, učit lidi, jak se ne(za)prodat...

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (206) Žák: Co dělat? II jkaleta 30. 08. 2014 - 10:10