Jaké reformy a proč (196) Leinweber: Fukuyama

20. srpen 2014 | 07.57 |

Následující teze k diskusi v rámci přípravy vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání mně poslal Ing. Václav Leinweber, Ph. D. Srovnává v nich (v kontextu současného dění) přístup F. Fukuyamy (a jeho kniho "Konec dějin a poslední člověk") s přístupem S. Huntigtona (a jeho knihy "Střet civilizací" a "Třetí vlna"). S určitým zjednodušením řečeno - hledá odpověď na otázku, proč se optimistická vize F. Fukuyamy nenaplnila. Myslím, že problém, proč se nejen Fukuyamova, ale i některé další pozitivní vize nenaplnily, co je zdrojem současných civilizačních problémů, a to např. z hlediska porovnávání výše uvedených přístupů, by mohlo být zajímavým momentem diskuse na konferenci.Teze uveřejňuji ve dvou částech, toto je první:

Úvod (a zároveň Osnova příspěvku)

·         Vzdělávání studentů probíhalo, probíhá a vždy bude probíhat na základě nějakého paradigmatu.

·         Toto paradigma, pokud by bylo vhodně zvoleno, by mělo umožnit začlenění se do společnosti, která je budovaná na základě tohoto paradigmatu a mělo by přinést prospěch nejen společnosti, ale i absolventovi.

·         Ke změně paradigmatu dříve nedocházelo příliš často, jednalo se obvykle o období celých staletí, ve dvacátém století  to byl horizont spíše jenom několik desetiletí a v poslední době se "životnost" paradigmatu ještě více zkracuje.

·         V posledních dvou desetiletích převládalo paradigma "konce dějin" [FUKUYAMA 2002], které je založeno na názoru, že demokracie a vítězství Spojených Států ve studené válce představuje instalaci nejdokonalejšího systému který může kdy existovat, což znamená závěrečnou, konečnou etapu vývoje lidstva.

·         Stále více se však ukazuje, že koncepce, kterou předložil Francis Fukuyama, pravděpodobně není správná, protože svět se stále více vyvíjí spíše podle modelu "střetu civilizací" [HUNTINGTON, 2001].

·         Na příkladu Ukrajiny se podíváme na to, jaké negativní důsledky měla změna paradigmatu, kdy koncepce "sovětského člověka" mluvícího sice nějakým jazykem, ale jehož národnost je nedůležitá, se oficiálně změnila na globalistické paradigma dle Fukuyamy, de facto se ale prosadil model Huntingtonova střetu civilizací, navzdory opojení oficiálně vyznávaným globalistickým paradigmatem Fukuyamy.

·         V dnešní době žije velká část světa v systému, zvaného demokracie, který považujeme za jedno konkrétní paradigma, v následujícím textu nicméně uvidíme, že i samotný pojem demokracie vykazuje změny, a že tedy – ačkoli to nepozorujeme – paradigma se změnilo, přestože systém se stále nazývá demokracií. Tento fakt velmi dobře zobrazuje publikace Třetí vlna [Huntington, 2008].

·         Celková neujasněnost co se týče paradigmatu, které je relevantní vede k tomu, že střední a východní Evropa, tedy v podstatě ta část postsovětského prostoru, která je na východě ohraničena severní a západní hranicí (dosud neuznaného) Novoruska, je organizována v intencích již zastaralé koncepce "konce dějin", což předpokládá orientaci na (pomalu odcházející ze scény) hlavní supervelmoc, tedy na Spojené Státy. Bylo by pravděpodobně možné vyslovit hypotézu, že toto nepochopení stávající situace a z toho vyplývající lpění na již zastaralém paradigmatu, může způsobit obrovské hospodářské potíže a možná i zavlečení do války, které není v zájmu naší země.

·         Na základě výše uvedeného lze vyslovit hypotézu, že studenti byli v posledních dvou desetiletích vychováváni v intencích paradigmatu Fukuyamy, přičemž dominantním se stává právě model Huntingtona, což znamená, že absolventi nejsou připraveni na změny, ke kterým ve světě v následujících desetiletích bude docházet.

1.    Paradigma "Konce dějin" a paradigma "Střetu civilizací"

Americký politolog japonského původu, Francis Fukuyama (profesor na Univerzitě Johna Hopkinse) se v úvodu své publikace [FUKUYAMA 2002, str. 11] odvolává na svůj článek v časopise The National Interest v létě 1989, kde vyjádřil názor, že "liberální demokracie tvoří  >>konečný bod ideologické evoluce lidstva<< a >>konečnou formu lidské vlády<< a jako takové představuje >>konec dějin<<. To znamená, že zatímco pro dřívější formy vlády byly charakteristické závažné nedostatky a iracionality, které nakonec vedly k jejich zhroucení, liberální demokracie je pravděpodobně prosta takových elementárních vnitřních rozporů." Tento názor představuje (ve svých nejrůznějších variantách) první ze dvou hlavních paradigmat, týkajících se současného světa.

Druhým, značně odlišným, paradigmatem je názor amerického politologa z Harvardu, Samuela P. Huntingtona, který vyjádřil ve své publikaci Střet civilizací. [HUNTINGTON 2001] "Západní moc bude vzhledem k ostatním civilizacím neustále ochabovat a poté, co Západ pozbude své výsadní postavení, se značná část jeho moci jednoduše vytratí, zbytek se rozptýlí na regionální úrovni – mezi několik hlavních civilizací a jejich ústředními státy. [HUNTINGTON 2001, str. 85]

Paradigma "konce dějin" je převládajícím názorem Západu. V případě, že by toto paradigma pozvolna přestávalo platit, pak by se subjekt, setrvávající na původních, tradičních postojích, mohl dostat do situace, kdy mu tak říkajíc "ujede vlak". 

Vzhledem k náročnosti podnikání v mezinárodním prostředí je zřejmé, že velikou roli pro podporu domácích podnikatelů hraje stát. Pakliže představitelé státních institucí nepochopí změny, ke kterým dochází, stanou se z domácích podnikatelů subjekty zcela okrajového významu. Politika této země je v současné době jakýmsi prodloužením politiky Spojených států (což je konstatování faktu, nikoli hodnotící úsudek), přičemž Spojené státy dosud zastávají paradigma "konce dějin", a to navzdory tomu, že nové paradigma vzniklo právě na Harvardské univerzitě v USA (Samuel Huntington).

Vzhledem ke skutečnosti, že síla ekonomiky Spojených států je nesouměřitelná s ekonomikou České republiky, je zřejmé, že případná nerealistická politika českého státu vůči zemím JV Asie (zejména se jedná o Čínu) by přinesla daleko větší škody České republice, než USA, protože silná ekonomika Spojených států představuje pro tuto zemi jakýsi bezpečnostní polštář. Jinými slovy, po odlomení z velkého amerického koláče toho stále ještě zbude hodně, zatímco v případě, že se bude jednat o malý, český koláč, tak možná nezbude téměř nic. 

2.    Důsledky změny paradigmatu na Ukrajině

Ukrajina je velmi dobrým příkladem toho,  se podíváme, k jakým negativním změnám může dojít při změně paradigmatu, kdy se paradigma "sovětského člověka", které v prostředí Ukrajiny znamenalo, že na území Ukrajiny (Ukrajinské sovětské republiky) žijí občané hovořící různými jazyky (zejména ukrajinsky a rusky), přičemž národnost tohoto "sovětského člověka" nehrála žádnou roli, význam měl pouze jeho světonázor (který měl být socialistický).

Globalistické opojení dosud u mnoha obyvatel trvá, což brání tomu, aby si člověk mohl uvědomit pravdu. Fakt, že zde dochází ke střetu dokonce tří paradigmat, umírajícího paradigmatu "sovětského člověka" a globalistického paradigmatu Fukuyamy, který soupeří s paradigmatem Huntingtonova střetu civilizací, je velice zajímavý. Plíživé, ale stále výraznější vítězství paradigmatu střetu civilizací vedlo k výraznému růstu nestability (mohli bychom hovořit o nárůstu entropie), což mělo za následek, že se Ukrajina stala jakousi šachovnicí, na které probíhá geopolitický boj, ve kterém se Fukuyamovo paradigma (představované Spojenými Státy) pokouší se prosadit, přičemž pravidla hry jsou již dávno udávána Huntingtonovým střetem civilizací. O jaké civilizace se jedná, je zřejmé a není třeba na tomto místě tento fakt zbytečně rozebírat.   

(Pokračování druhou částí příspěvku V. Leinwebera)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (196) Leinweber: Fukuyama jkaleta 20. 08. 2014 - 11:56