Jaké reformy a proč (195) Cambell: Globalizace II

19. srpen 2014 | 07.53 |

Velmi zajímavý příspěvek na konferenci jsem dostal od J. Cambella. Je filozofičtějšího zaměření. Uveřejňuji ho na dvě části. Včera jsem uveřejnil první, toto je druhá:

Globalizace a Národní myšlenka II

Filosoficko - ekonomická reflexe - Konference VŠFS 2014

Jan Campbell

Reflexe – nemateriální společný jmenovatel

     Připustíme-li, že existuje kromě materiálního společného jmenovatele také společný jmenovatel nemateriální, je potřeba odpovědět na otázky podobné příkladu. Jaký je možný, či pravděpodobný nebo skutečný společný nemateriální jmenovatel elitám a občanům současné euroatlantické společnosti?

     Odpověď není ani jednoduchá, ani jednoznačná a již vůbec ne lehce k nalezení. A tím jsme u kořene problému a výzvy. Proto dává smysl se vrátit k příkladu s konzumem-koulí a její deformací.

     Představme si, že existuje nějaký geometrický objekt, který je vytvořen z absolutně dokonalé gumy. Topologicky ekvivalentním s objektem rozumíme každý takový geometrický objekt, který lze vytvořit z původního objektu různými činnostmi, působeními, přičemž ale nesmí dojít k přetržení původního objektu, ani k jeho proražení nebo ke spojování jeho různých míst. Kružnici je topologicky ekvivalentní elipsa. Nikdy ale ne úsečka. Přitom spojíme-li konce úsečky, můžeme obdržet kružnici nebo elipsu.

     Umíme-li si představit úsečku v dvourozměrné rovině a kruh v třírozměrném prostoru, můžeme naší představu rozšířit o kouli v prostoru již čtyřrozměrném.

     Ve čtyřrozměrném prostoru je deformovaná třírozměrná koule hledaným světem, možnou odpovědí na výše uvedenou otázku. Možnou odpovědí, protože k více než čtyřrozměrném, to jest více rozměrném eukleidovském (a ne-eukleidovském geometrickém) prostoru jako možném reálném prostoru došel rozvoj systematické topologie v polovině minulého století. Nelze proto vyloučit, že svět je konečný velký a nemá přitom žádné hranice!

     Pro lepší srozumitelnost argumentu doporučuji si přečíst Dantovu Božskou komedii v překladu Jaroslava Vrchlického. V konci třetího dílu je možné číst: ”...Můj jazyk učiň silný, Všemohoucí, by aspoň jiskru této slávy tvojí mohl zanechati věky pro budoucí!...A podstať, příslušnost, jich poměr letem zde spojeno vše v takou harmonii, že slabé světlo jest, co dím svým retem. Tvar všeobecný, jenž se v uzel svíjí, mním, že jsem viděl, nebo při této zvěsti mně srdce vlny v plesu bořněj bijí...Mně dělo se při této zraku zvěsti, já zříti chtěl, jak obraz ten ku kruhu se má a zdali lze jej v kruh vplésti.”

      Anebo se seznámit s bláznivou teorií o duté zemi. Tuto teorii dát je možné dát do spojení s dnešním blázněním Euroatlantů ve světě válek a prosazování demokracie. Je možné jí dát i do spojení s knihou Jaccgues Bergiera a Louis Pauwelse, známou v českém překladu jako Jitro kouzelníků. "...Je duben 1945. Německo vrhá všechny své síly do války. Nic, jak se zdá, nemůže odvrátit techniky, vědce a vojáky od jejich bezprostředního úkolu...Vůdce má dobré důvody k víře, že Země není vydutá, ale dutá. Neobýváme vnější stranu zeměkoule, ale vnitřní. Naše postavení se dá srovnat s postavením much, které lezou uvnitř koule. Předmětem naši výpravy je dokázat vědecky tuto pravdu. Odrazem radarových vln, které se šíří přímočaře, dostaneme obrazy bodů krajně vzdálených uvnitř naší koule. Druhým cílem výpravy je získat odrazem obraz anglické flotily zakotvené v Scapu Flow...”

      Pro ty, kteří dávají přednost srovnání života rostlin a obratlovců s životem členovců, k nimž patří především hmyz, nebo životem červů, k němuž má většina z nás záporný vztah, doporučuji si udělat srovnání s životem mravenců.

Mravenčí stát

      Mravenci, jak je dokázáno, vytvářejí státy. Tyto státy nejsou jen množinami na jednom místě žijících mravenců. Jsou to dobře organizovaná společenství, ve kterých se vše děje podle přesných mravenčích pravidel. Stát, zachování státu, idea státu – národní myšlenka – daleko převyšuje jednotlivce. Příroda totiž vybavila mravence mnoha přednostmi, vše ve prospěch celku!

      Platí zde zákon o účelovosti a o účelnosti, princip ryze materiálního zachování, udržení a rozmnožení státu a druhu. Proto můžeme úspěšně tvrdit, že živí jsou nejenom jednotliví mravenci, ale celá mraveniště. Mravenčí stát. Přitom chování, povinností a jiné činnosti jednotlivého mravence nejsou založeny na dohodě mezi mravenci. Nikdo nedává mravencům povel. Kam, kudy a kdy jít. Mravenčí stát je bytostí, to jest mravenčí stát má duši.  A je jedno, jestli (má) duši smrtelnou nebo nesmrtelnou.

      Ponecháme-li však označení duše mimo, můžeme hovořit o reálné a imaginární bytosti. Imaginární bytost lze srovnat s imaginárním číslem. Používání imaginárních čísel totiž umožňuje dokázat tvrzení o číslech reálných. Zjednodušeně formulováno: bez imaginárních čísel nebylo by možné dokázat, že každý mnohočlen s reálnými koeficienty lze rozložit na součin lineárních, popřípadě kvadratických mnohočlenů s reálnými koeficienty. Proto lze tvrdit, že inteligence imaginární bytosti, jakou je například mravenčí stát, je nesrovnatelně větší než inteligence každého jednotlivého mravence. Zde se nabízí analogie. V našem případě stát, národ na jedné straně, individuum, člověk, na straně druhé.    

      Současně platí, že čím větší je inteligence imaginární bytosti, tím menší inteligenci k uspokojení života potřebuje každý jednotlivý člen imaginární bytosti.

       Samozřejmě je inteligence mravence jiná než inteligence člověka. Mravenčí inteligence je syrová, zaměřená na zajišťování života a prospěchu příslušné imaginární bytosti. Je proto bezohledná. Zde se nabízí srovnání historických tažení reálných Japonců, Němců a podobných.

Závěr

       Náš reálný svět a život kterékoliv reálné bytosti je součástí čistého života. To jest života jako takového, samostatného, individuálního. K němuž se dobíráme odlučováním života především ze živých těles.  Vše je podobné imaginární bytosti. Reálný svět je proto místem střetu s čistým životem.  Takový život obsahuje i minulost. To je ta část čistého života, kterou obdržíme, když z něj odebereme všechen aktuální život, to jest přítomnost. Není vyloučeno, že místem střetu je jen naše Země. Je současně nepopíratelné, že maják ukazuje lodi cestu, ne však k majáku, ale kolem něj.

       Podobně je to s historií, řádem reálného světa, ve kterém žijeme. Ten zprostředkovává souvislost čehokoliv s čímkoliv. Nic na světě proto není nahodilé. Od Kanta pochází následující věta. Tvrdím, že v každé speciální nauce o přírodě může být nalezeno jen tolik opravdové vědy, kolik je v ní matematiky. K tomu je možné dodat, že výrok se týká i společenských věd.

        Odpověď na otázku společného nemateriálního jmenovatele lze ekologicky, efektivně a ekonomicky hledat a najít pouze v oblasti duchovní formou dialogu s přírodou a respektováním jejích zákonů a respektováním skutečnosti, že říše členovců vede trvalý boj o nadvládu v reálném světě s říší různorodých obratlovců.

 (Pokračování článkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře