Jaké reformy a proč (187) Bedretdinov - předvídání

11. srpen 2014 | 06.38 |

Následující materiál v rámci diskuse k přípravě pracovní části 17. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání mně poslal můj kolega z VŠFS Rafik Bedretdinov. Je věnovaný problematice předvídání budoucnosti, to hlavní je v něm pregnantně shrnuto formou tezí. Uveřejňuji jej na dvě pokračování. Toto je druhá z nich.

Jak předvídat budoucnost?

Rafik Bedretdinov

Třetí teze: předvídání předpokládá vyvedení vědeckýchsoudů na základě existujících premis.

  Podle našeho mínění, důležitou otázkou je určení cesty a metody vědeckého prognózování. Především, poukážeme na globální rozdělení systémů:

1.                 formalistické (lze je popsat matematickým jazykem);

2.                 neformalistické respektive expertní (tenkrát soudy se vytvářejí na základě teoretického a empirického proniknutí do hloubky jevů).

Co znamená osvojování budoucnosti pomocí formalistické matematickémetody? Počínaje starými dobami, rozvoj lidské civilizace nerozborně spjat sformalismem, totiž s vybudováním, zkoumáním a použitím modelů nejrůznějších objektů, procesů a jevů. Například, v rozhovoru jsme, jakobyzastupujeme skutečné objekty jejich jmény a číslovým vyjádřením. Od jména nebo čísla nepotřebujeme nic, mimo to, aby jednoznačně označovaly potřebný objekt.   Ve své činnosti – v praktické, umělecké a vědecké sféře - člověk vždy buduje nějaký odlitek, náhražku toho objektu, procesu nebo jevu, s kterými má co do činění. Jim může být matematický vzorec, popisující nějaký proces (například, zákon gravitace). Podle tohoto zákona mezi různými materiálními tělesy ve vesmíru i na Zemi působí síla vzájemné přitažlivosti. Jako každý fyzikální zákon, i zákon přitažlivosti se vyjadřuje pomocímatematické rovnici. Jestli Ma m  - hmoty dvou těles, a D  - vzdálenost mezi nimi, tehdy sílaF vzájemná přitažlivost mezi nimi rovná se:

F =GMm/D²

kde G  - gravitační konstanta,která se zjišťujeprostřednictvím experimentu.

Matematický formalismus umožňuje vypočítat současný stav a budoucí chování dvou materiálních těles. Jiná situace nastává při poznávání budoucího chováníneformalistického systému. Taková situace dosti často vzniká při snaze proniknout do podstaty sociálních systémů. Možnosti odhalení podstaty tenkrát nevelké: empirické vědomosti, zkušenosti,zprostředkovaná informace z nejrůznějších zdrojů. Například, přání prognózovat vývoj událostí v Evropské unii po schválení ekonomických sankcí proti Rusku, požaduje chápání celkové situace, jak v Evropské unii, tak i v Rusku. Navíc je potřebná znalost ekonomických vzájemných vztahů a vzájemného ovlivňování nejrůznějších hospodářských mechanizmů, což by mělo umožnit zajistit zranitelná místa a cesty kompensaci škodatd. V podstatě, podobným způsobem předpovídá budoucí vývoj většina moderních analytiků, expertů, kteří zpravidla ovládají historii a stupeň rozvinutosti zkoumané oblasti. Příkladem takového vědeckého prognózování byla obecná teorie relativity A. Einsteina, teorie atomu N. Bohra i další.

Čtvrtá teze: Sociální a ekonomické systému jsou to neformalistické objekty, které požadují použití mnohem složitějších způsobů zkoumání.

Ekonomické prognózování

Ekonomické prognózování se opírá o vědecké metody poznání ekonomických jevů, což vyžaduje použití souhrnu způsobů a prostředků ekonomickéhopředpovídání. V nějaké míře tento přístup k osvojování reality lze nazvat předbíhajícím odrazem. Co to však znamená? Vědeckými výzkumy bylo prokázáno, že živé organismy na základě extrapolace dřívějších zkušenosti zformovaly schopnost v té či oné míře připravovat se na budoucnost, tj. rostlinstvo a zvířectvo jakoby "předvídají" budoucí události a včas přichystat své vnitřní vlastnosti pro adaptaci se k nim. Dokonce se ujal na popularitě názor, že samotný vznik života, zřejmě, by nebyl možný bez přebíhajícího odrazu, který umožnil předem přijímat rozhodnutí pro adaptaci k okolní situaci za účelem zachování biosystému.

Pátá teze: sociální a ekonomické předvídání předpokládá předbíhající odraz reality.

Podle stupněkonkrétnosti a charakteru vlivu na průběh zkoumaných procesů se rozlišujeme tři formy prognózování nebo předvídání: hypotézu (zobecňující vědecképředvídání), prognózu a plán.

Hypotézacharakterizuje vědeckou prognózu na úrovni celkové obecné teorie. Základ hypotézy činí teorie a objevenézákonitosti fungování a rozvoje zkoumaných objektů. Na úrovni hypotézy se dává jejich kvalitativní charakteristika, vyjadřujících obecnézákonitosti chování daných objektů. Chceme-li přijít s hypotézou, pak musíme získat některý souhrn faktů, patřících k pozorovanému jevu, které by odůvodnili pravděpodobnost určitého předpokladu a vysvětlili neznámou stránku skutečnosti. Proto vybudování hypotézy spojeno, především, se shromažďováním faktů, vztahujících se k jevu, které jsme, objasňujeme, ale zároveň se neshodujících se stávajícím vysvětlením. Za příklady takových hypotéz není třeba daleko chodit: v roce 1911 r. anglický fyzik E.Rutherford (1871-1937) přišel s hypotézou planetární stavby atomu.Z ní vyplývalo, že elektrony otáčecí kolem jádra atomu v souladu se zákony klasické mechaniky aelektrodynamiky musely by ztrácet svoukinetickou energii, klesat a padat směrem k jádru. Ve skutečnosti však atom je neutrální, a v kombinaci s elektronem vytváří dost stabilní systém. Vznikla nesrovnalost, která vyžadovala upřesnění. V roce 1915 Niels Bohr (1885-1962) doplnil hypotézu Rutherforda následujícím tvrzením: elektrony se pohybují kolem jádra atomu ne podle libovolných oběžných drah, ale pouze po drahám nesoucím energii, která rovná se celému číslu kvant. V takovém případě elektron neztrácí svou energii, atom zůstává stabilní a neutrální. Pozdější výzkumy stavby atomu však ukázali, že i doplněna hypotéza (Rutherforda - Bohra) neúpnlně odpovídá výsledkům experimentů, proto zákonitě musela ustoupit místo kvantově a vlnové teorii atomu. A dál. V roce 2008 český ekonom R. Valenčik přišel s hypotézou existence a destruktivního vlivu společenských struktur, založených na vzájemném krytí poruch obecně-přijatelných zásad, které stisknuli pod sebe institucionální systémy nejrůznějších zemí. Výsledkem je destruktivní celosvětový vývoj.

Prognóza ve srovnání s hypotézou má větší určitost, jelikož se opírá nejenom o kvalitativní, ale také na kvantitativní hodnoty a proto umožňuje konkrétněji charakterizovat budoucnost. Prognóza vyjadřuje předvídání na úrovni konkrétně-praktické teorie. A proto, předpověď se odlišuje od hypotézy menším stupněm neurčitosti a větší hodnověrnosti. Zároveň spojení prognózy sezkoumaným objektem, jevem není pevné, jednoznačné, neboť prognóza má pravděpodobnostní charakter. Například, v modelu japonského vědce J. Kaya hlavní cíl výzkumů – nalézt cesty snížení rozdílů ve výši příjmů na jednoho obyvatele vyspělých arozvojových krajin. Pro dosažení tohoto účelu je zapotřebí, aby vyspělé státy poskytovaly bezplatnou pomoc ve výši 1 % svého každoročního hrubého národního důchodu rozvojovým státům. Anebo další příklad. Vývoj moderníhosvěta půjde absolutně jinou cestou, jestliže ve společnosti budou dominovat vzdělávací a produktivní služby, orientované na rozvoj lidského kapitálu, a sice ve sféře vzdělání, zdravotnictví, kultury, rodinného výchovů a odpočinku.

Plán jestanovením určitého a jasného cíle. V něm se určují cesty a prostředky rozvoje v souladu s daným úkolem, odůvodňuji se přijaté řídící rozhodnutí.  Jeho hlavním charakteristickým rysem je určitost a závaznost zadání. Proto, v plánu prognóza dostává největší konkrétnost. Stejně jako prognóza, také i plán opírá se o výsledky a úspěchy konkrétní teorie. Například, akční plán české vlády v podmínkách přijetí vzájemných sankcí ze strany Evropské unie a Ruska. Nebo plán realizace reformy penzijního systému v ČR.

Vycházeje z uvedeného výše vzniká následující schéma prognózování budoucího: hypotéza – prognóza – plán.

Šestá teze: prognózování budoucnosti předpokládá tři stupně znalosti objektivní skutečnosti.

Pochopitelně, hlavní roli v této trojice hraje prognóza (znalecká, založená na extrapolaci nebomodelování). Expertní prognóza vyžaduje předběžný sběr informace (dotazník, rozhovor aj.), závěry odborníků, analýzu. Extrapolace znamená studium předcházejícího vývoje objektu a přenesení zákonitých jevů tohoto vývoje z minulosti do budoucna. Modelování - rozbor průzkumných a normativních modelů prognózovaného objektu, v světle očekávaných nebo stanovovaných změn jeho stavu.

V praktické činnosti všichni tři způsoby formování prognózy se používají společně. Totéž dá se říci i o schématu prognózování budoucnosti.

Sedmá teze: Budoucnostnelze naprogramovat a uskutečnit bez dodržení triády: hypotéza – předpověď – plán.

(Pokračování – další autor)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře