Jaké reformy a proč (179) Shrnutí - penze

3. srpen 2014 | 07.58 |

V následujících (předpokládám že čtyřech, toto je druhý z nich) článcích se vrátím formou několika poznámek k nejvíce diskutovaným problémovým okruhům v rámci červencové diskuse k přípravě podzimní konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1387-jake-reformy-a-proc-132-konference-1-krok.html

Nejvíce diskutované problémové okruhy byly následující:

1. Může být ekonomický růst velmi (exponenciálně) dynamický a současně trvale udržitelný?

2. Proč potřebujeme průběžný a současně plně zásluhový penzijní systém?

3. Je mechanismus přenesené ceny založený na smlouvách o lidském kapitálu (HCC) opravdu vhodný?

4. Jaké jsou příčiny vyhrocujících se problémů současné doby a jak souvisejí s reformami, které by měly posílit roli odvětví produktivních služeb?

(Možná, že v průběhu zpracování těchto okruhů někdo navrhne ještě některé další, nebo mě nějaké další napadnou.)

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"">Postupně se k nim vyjádřím. Dnes:

Ad 2. Proč potřebujeme průběžný a současně plně zásluhový penzijní systém?

Většina příspěvků k této problematice (mj. nejčastěji frekventované v diskusi) se shodla na tom, že penzijní systém by měl být plně zásluhový a jeho těžiště by mělo být v průběžné složce tohoto systému (o kterou jde především). Přesto si myslím, že v diskuse o penzijním systému je možné a potřebné jít ještě dál. Uvědomit si hlavní smysl plné zásluhovosti. Jde o to, že plně zásluhový penzijní systém (právě on a pouze on) vytváří dostatečné stimuly pro všechny zúčastněné subjekty k tomu, aby poskytování produktivních služeb umožnily prodloužit horizont dobrovolného produktivního uplatnění člověka na profesních trzích. Právě zde jsou nejvýznamnější rezervy ekonomického růstu.

Výše uvedené tvrzení bude zřetelnější, když si uděláme evidenci těch subjektů, které mohou k prodloužení horizontu (i zenitu) dobrovolného produktivního uplatnění konkrétního člověka na profesních trzích přispět:

- Je to především on sám. Tím, jak je schopen racionálně projektovat celoživotní dráhu svého profesního uplatnění, pečovat o svou fyzickou a duševní kondici, rozvíjet své předpoklady profesního uplatnění, dbát na to, aby jeho volba profesního uplatnění odpovídala jak jeho předpokladům, tak i zálibám, tomu, co mu přináší potěšení apod.

- Je to vzdělání všech stupňů, včetně základního. Podle mého názoru je nutno schopnost racionálního projektování a volby dráhy celoživotního profesního uplatnění pěstovat i na základním stupni. Dnes tuto otázku zcela podceňujeme. Role středoškolského a vysokoškolského pak souvisí s dlouhodobým uplatněním, zejména pak s tím, aby člověk dokázal včas provést "upgrade" svých schopností z hlediska těch změn profesního uplatnění, které jsou mu umožněny příležitostmi či vnuceny okolnostmi.

- Budou to patrně i různé certifikované či necertifikované formy celoživotního vzdělávání, pro které se nabízejí značné možnosti.

- Je to pochopitelně lékařská péče, která podstatným způsobem rozhoduje o tom, jak dlouho se člověk udrží fit.

- Nejde ovšem jen o lékařskou péči včetně prevence, bude růst role relaxačních a rekreačních služeb, především pak lázeňství, která má před sebou velmi významnou perspektivu.

- Ne nepodstatnou roli by v procesu prodloužení období dobrovolného produktivního uplatnění člověka měly mít profesní a odborové organizace (svazy, komory apod.). Právě ony by měly systematicky vyhodnocovat rizika profesní dráhy (související s inovacemi v daném oboru, s důsledky stárnutí apod.) a nacházet formy dalšího uplatnění v rámci daného oboru či v oborech příbuzných. Dnes se této otázce rovněž věnuje mnohem menší pozornost, než by bylo záhodno.

(Určitě jsem zapomněl ještě na některé další důležité subjekty, ale víc mě v tuto chvíli nenapadá; třeba mě někdo doplní.)

Naprosto zásadní roli podle mě (až se to "rozjede", až začne v konkurenci vítězit ekonomika založená na produktivních službách, až bude nosným, sebevědomým sektorem) budou mít univerzity. Univerzity zainteresované na dlouhodobém uplatnění svých absolventů, univerzity vybavující své absolventy nejnovějšími poznatky. Studium se tak změní ve vytvoření znalostních a metodologických základů pro následné využívání těch poznatků, které univerzity v rámci svého výzkumného programu v příslušných oborech koncentrují (tj. přejímají od jiných) a spoluvytvářejí.

Oblast prodloužení horizontu produktivních uplatnění člověka na profesních trzích předpokládá zprostředkované (nepřímé) uplatnění HCC. V daném případě nejlépe formou propojení plně zásluhového penzijního a nadstandardního zdravotního pojištění. Tak, aby ten, kdo poskytuje zdravotní pojištění byl (podobně jako lékař čínského císaře) přímo a bezprostředně zainteresován na tom, aby jeho klient byl co nejvíce a co nejdéle fit fyzicky i psychicky. Aby to nepřeháněl, uchoval si chuť do práce, zvyšoval svoji kvalifikaci a zhodnocoval své zkušenosti.

"Čistě teoreticky" by mohla být plně zásluhová složka založena (alespoň zčásti) i na fondovém principu. (U nás to řeší tzv. třetí pilíř.) Vzhledem k turbulentnímu vývoji, který nás patrně očekává, bych to nedoporučoval. Finanční aktiva se mohou ukázat nestabilní. Především však patrně dojde k pokusům o vnucení takové sklady finančního portfolia fondů v jednotlivých zemích, které je umožní vydírat i politicky, resp. geopoliticky. Výhodou průběžného systému je, že jej motivací k prodloužení doby produktivního uplatnění lze stabilizovat nejméně na sto let dopředu bez jakýchkoli rizik ztráty aktiv, na nichž je založen.

(Pokračování dalším shrnutím dosavadní diskuse)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře