Jaké reformy a proč (178) Shrnutí - růst

2. srpen 2014 | 05.05 |

V následujících (předpokládám že čtyřech) článcích se vrátím formou několika poznámek k nejvíce diskutovaným problémovým okruhům v rámci červencové diskuse k přípravě podzimní konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1387-jake-reformy-a-proc-132-konference-1-krok.html

Nejvíce diskutované problémové okruhy byly následující:

1. Může být ekonomický růst velmi (exponenciálně) dynamický a současně trvale udržitelný?

2. Proč potřebujeme průběžný a současně plně zásluhový penzijní systém?

3. Je mechanismus přenesené ceny založený na smlouvách o lidském kapitálu (HCC) opravdu vhodný?

4. Jaké jsou příčiny vyhrocujících se problémů současné doby a jak souvisejí s reformami, které by měly posílit roli odvětví produktivních služeb?

(Možná, že v průběhu zpracování těchto okruhů někdo navrhne ještě některé další, nebo mě nějaké další napadnou.)

Postupně se k nim vyjádřím.

Dnes:

Ad 1. Může být ekonomický růst velmi (exponenciálně) dynamický a současně trvale udržitelný?

Nejzajímavější se mně z tohoto hlediska jeví text K. Hušnera. Na jedné straně říká: "Chci se však pokusit dokázat nereálnost trvalého exponenciálního vývoje HDP a dokonce zbytečnost takového vývoje. Mohl bych určitě poukázat na statisíci lety prokázanou skutečnost, že "žádný strom neroste do nebe", že stejně jako člověk ve svém věku, tak i HDP má stále zpomalující tempo (pokud do něj nezačnu zahrnovat věci, které tam v předchozích etapách nebyly zahrnovány)." O něco dále pak: "Abychom dosáhli exponenciálního růstu HDP, museli bychom (za dané skladby činitelů "náležejících" do HDP) v určitém okamžiku prakticky "z ničeho" dosahovat "skoro nekonečného efektu"." Nebo: "Nic takového, jako je nebetyčný nárůst HDP, nepotřebujeme... Potřebuje snad člověk ke svému životu stále více rohlíků, oděvů, aut, domů atd.? Nikoliv. A dokonce naopak. Od určitého počtu věcí už nic víc není schopen zkonzumovat, využít, navštívit atd., a to zejména proto, že jsme vždy limitováni časem (a to absolutně)." Na druhé straně ukazuje, že možnosti růstu jsou v podstatě nevyčerpatelné, viz: "Člověk pouze musí (a je k tomu přírodou vybaven) v příslušné době nalézt technologie ke zpětnému získávání surovin a ekonomicky vhodné technologie pro získávání surovin např. ze dna moří a oceánů, o prostoru pode dnem oceánů ani nemluvě. My máme vůbec utkvělou představu, že "jsme vše skoro vytěžili, že už nic nikde není k dispozici. Když si však uvědomíme, že žijeme "na povrchu" a naše nejhlubší vrty (cca 10 km) jsou ve srovnání s výškou "plovoucích zemských ker" pouhým "pošimráním" povrchu zemského a moře s oceány tvoří plošně 2/3 povrchu Země a to mají navíc ještě třetí rozměr, pak jakékoliv úvahy tohoto typu jsou přinejmenším populistické." Nebo: "Dle mého mínění naše průmyslová civilizace je udržitelná. Ale nikoliv v současném, zakonzervovaném stavu."

Jeho pojetí vztahu mezi dynamikou a trvalou udržitelností má řadu realistických a podnětných aspektů. Přesto se však domnívám, že musíme jít dál a dotáhnout pohled na budoucí vývoj jako na exponenciálně dynamický a současně trvale udržitelný. Proč? O to se pokusím formou několika poznámek:

a) Existují potřeby, které jsou saturovatelné (lze je plně uspokojit), ale i potřeby, které jsou principiálně nesaturovatelné (bude se vždy projevovat snaha o jejich větší a větší uspokojení). Jsou to potřeby dvojího druhu (jedny pozitivní, druhé negativní):

- Pozitivní nesaturovatelné potřeby jsou spojeny s komplexem potřeb orientovaných na rozvoj a dlouhodobé svobodné uplatnění schopností člověka, tj. na to, co dělá člověka člověkem. Např. potřeba poznávat a s ní spojená potřeba vzdělávat se nemá žádný limit uspokojení. Svět již je takový, že vždy budeme vidět jen špičku ledovce z jeho nevyčerpatelného a nás neustále překvapujícího bohatství a budeme mít potěšení z poznávání toho, co pro nás bylo dříve skryto.

- Negativní nesaturovatelné potřeby jsou spojeny s investováním do společenské pozice formou okázalé (prestižní) spotřeby či nástrojů moci. Tato spotřeba je nesaturovatelná prostě proto, že ten, kdo má víc, vyhrává vše.

b) Je nesmírně důležité, zejména v současném světě, mít vizi neomezeného růstu na základně neomezené snižování vstupů a jednotku efektů, kdy samy efekty (svobodný rozvoj schopností člověka) se stávají faktorem růstu a konkrétně pak faktorem neomezeného snižování vstupů. A to proto, že z hlediska těch, co nyní již zcela zřetelně "formátují" globální konflikt, se projevuje snaha sugerovat nám to, že nás čeká neodvratný boj o zdroje. Ne. Takový boj není nutný - jde o změnu kvality růstu směrem k člověku. (Jde prostě o to, zda převládne tendence k pozičnímu investování - pak bude hodně zle; nebo se ještě podaří současné směřování vývoje zvrátit, orientovat se na vytvoření větší míry rovností příležitostí pro rozvoj a uplatňování schopností člověka, řešit historický úkol, před kterým stojí naše civilizace v současné době.)

c) Bývá zvykem nadávat na HDP (což se projevuje i v případě K. Hušnera). HDP je v tom ale nevině. A tom, zda zahrnuje především prostředky ničení a obnovy zničeného či prostředky (obrazně řečeno) "přežírání" a odstraňování důsledků "přežírání", nebo na druhé straně prostředky a služby umožňující plnohodnotný rozvoj schopností člověka a jejich dlouhodobé uplatňování, rozhoduje to, jak funguje společenský a zejména ekonomický systém. To je jeden z důvodů, proč zdůrazňuji to, že ekonomickým základem spolčnosti by se měly stát produktivní služby, tj. služby spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností. Pak bude HDP vyjadřovat to, co intuitivně cítíme jako pozitivní (a nebude nutné na tento ukazatel nadávat). Není potřeba "vylepšovat" ukazatel, jak se někteří snaží, je potřeba změnit samotný základ ekonomického růstu. Vím, že někteří si to dokážou těžko představit, ale to je i jejich problém.

d) Ekonomický vývoj je vždy určitým soubojem či střetem mezi důsledky toho, že vše, co příroda nabízí, je omezeno (kromě přírody samotné) a lidským poznáním vtělujícím se do technologií, které s využitím základní vlastnosti přírody (její nevyčerpatelnosti) jsou sto tato omezení překonat a vytvářejí předpoklady pro dynamický a neomezený růst. Poměrně názorně to popisuje příspěvek B. Štědroně.

e) O tom, kam vede neschopnost vytvořit si realistickou a podloženou představu dynamického a neomezeného (trvale udržitelného) růstu, vypovídá příspěvek J. Zemana. Je to typický důsledek neschopnosti pochopit, že samotný základ ekonomiky musí projít změnou obdobnou průmyslové revoluci. Že žijeme přesně v té době, kterou K. Marx kdysi výstižně popsal v kontextu toho, jak on sám chápal nejdůležitější poznatky, k nimž dospěl, takto:

"Všeobecný výsledek, k němuž jsem dospěl a který mi pak při mých studiích byl vodítkem, lze stručně formulovat takto: Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé do určitých, nutných, na své vůli nezávislých vztahů, výrobních vztahů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních výrobních sil. Souhrn všech těchto výrobních vztahů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, nad niž se zvedá právní a politická nadstavba a které odpovídají určité formy společenského vědomí. Způsob výroby materiálního života podmiňuje sociální, politický a duchovní životní proces vůbec. Bytí lidí není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak, jejich vědomí je určováno jejich společenským bytím. Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při podrobnějším zkoumání se vždy ukáže, že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho řešeni jsou již dány nebo kde jsou alespoň v procesu vzniku."

K. Marx, Předmluva "Ke kritice politické ekonomie" z r. 1850, on-line viz např.:

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke%20kritice/predmluva.htm

Příspěvek J. Zemana je typickým pro ty, kteří místo pochopení cesty ke zvýšení efektivnosti systému sní o možnosti lepšího přidělování omezených statků. Toto snění v podmínkách, kdy se právě s odvoláním na omezenost zdrojů formátuje globální konflikt, je nejen naivní, ale i nebezpečné. Paralyzuje totiž schopnost těch, co by si mohli nebezpečí uvědomit (už proto, že budou obětí), jak tomuto nebezpečí čelit. Poskytují dokonce argumenty pro přípravu boje o přerozdělení prostředků.

Na závěr

Byl bych rád, pokud výše uvedeným alespoň kousek přispěji k následujícímu:

- Uvědomění si toho, jak dramatická je současná situace a jak představa o neodvratném boji o suroviny sloužím těm nejtemnějším silám současnosti.

- Proč je představa dynamického a současně neomezeného, trvale udržitelného růstu realistická.

- Jak neomezenost růstu souvisí s významem odvětví produktivních služeb jako toho základu ekonomiky, o který jde, který je reálné a současně neodkladné vytvořit.

K otázce, jak vznik ekonomiky produktivních služeb souvisí s tím, jaký poměr mezi investováním do společenské pozice a investováním do rozvoje schopností se ve společnosti vytváří, se dostanu v některém z dalších pokračování.

(Pokračování dalším shrnutím dosavadní diskuse)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře