Jaké reformy a proč (172) Pršala: Penzijní systém

27. červenec 2014 | 08.00 |

Je zajímavé, kolik pozornosti v diskusi o reformách přitahuje právě problematika reformy penzijního systému. Dnes uveřejňuji druhou a závěrečnou část textu, který mně poskytl  Pavel Pršala.

Poznámky ke členění do pilířů podle MMF

Pavel Pršala

3. pilíř – kolektivní ÚSPORY = fondový, v USA převážně podnikové financování přes úspory, v Evropě relativně nový produkt, rozhodně až hluboko poválečný. Jeho formou je klasický, investičně konzervativně orientovaný, tzn. většinou dluhopisový fond, který je zákonem regulovaný, případně i POJIŠTĚNÝ, v Evropě – na rozdíl od USA – ve většině případů. Tento třetí pilíř už několik desetiletí úspěšně podporuje alokaci úspor poměrně velké části domácností, zejména v severní Evropě (v Norsku ho dokonce využili jako státní investiční fond přebytků z těžby ropy – může nakonec sloužit i jako "buffer" v případě nějakých nepříznivých demografických trendů nebo jen "na přilepšení" apod.).

4. pilíř – individuální ÚSPORY (nemovitosti a cennosti, finanční investice – třeba i účast ve fondech tzv. rizikového investování – fondy tzv. kvalifikovaných investorů, a hotovost – a koneckonců i vlastní děti, pokud toho jsou schopny a k tomu ochotny). Tento "pilíř" se považuje jaksi za samozřejmý, přitom to byl de facto původní a historicky zcela a dlouhodobě převládající přístup – pokud ovšem některé civilizace nepraktikovaly v určitých fázích svého vývoje to, co Darwin popisuje v Cestě kolem světa jako zážitek odněkud z Ohňové země: tamní indiáni v době hladu dříve než psy začali "utrácet" staré ženy a jeden místní "mlaďoch" se smíchem a názorně vysvětloval mladému Darwinovi, která část těla "staré a tuhé ženy" je nejlepší  (psi mohli ještě pomáhat při lovu, pokud bylo co lovit, ti přicházeli na řadu až ve chvíli nouze nejvyšší). Ovšem, někde jsem četl, že i staří Římané vyhazovali staré lidi (převážně určitě otroky) na ulici, kde je doslova nechali "chcípnout". To může být pro naše neoliberály také inspirativní, že ano?

Ten "čtvrtý pilíř" se v materiálech MMF samozřejmě nerozebírá, i když se nepřímo v souvislosti s typologií penzijních systémů zmiňuje (jako tradiční forma).

V souvislosti s penzijními systémy je třeba konstatovat, že v ČR máme zastoupeny již dnes všechny 3 pilíře, tj. základní rovnostářský, pojistně-matematický a "zásluhově", byť se značnou deformací  orientovaný, a tzv. "třetí" neboli fondový individuální pilíř. Kromě toho samozřejmě řada lidí počítá do budoucna i s dnešní hypotékou po jejím splacení jako s investicí na stáří. Jak jsem zjistil z diskusí s několika málo pracovníky MMF, kteří před cca 12 lety prováděli výzkum pro MMF o situaci v penzijním zabezpečení u nás (jedním z nich byl Chilan, který se podílel na penzijní reformě v Chile a pracoval také pro asociaci tamních penzijních a investičních fondů), druhou zástupkyní byla Britka. Jejich námitky do budoucna vycházeli z úplně stejných "not", podle kterých nám "zpívají" všichni propagátoři tzv. "neexistujícího" 2. pilíře, a sice nepříznivé a již dost dlouho trvající demografické trendy i potřeba udržet se v konkurenci globální ekonomiky dalším relativním zlevňováním české pracovní síly = neschopnost vybírat odpovídající pojistné od mladších pojištěnců (předpokládá se neustále se zužující kmen, což jest v určitém momentě pro každou pojišťovnu signál k vypovězení smluv (možná se tomu říká "uzavření") a vypořádání zbývajících závazků (nebo je nechat zcela nebo dočasně či jen částečně vypořádané – jako to udělali "soudruzi" po znárodnění zaměstnaneckých pojišťoven – inu "kolektiv" jako "kolektiv", profesně poměrně homogenní skupina zaměstnanců nebo celá "pracující třída", že ano?)

Napadají mě další a další souvislosti a mělo by se to na mnoha místech doplnit příslušnými časovými řadami demografických a dalších, ekonomicko-statistických ukazatelů – od podílu ročního objemu vyplácených starobních penzí na HDP – klidně už i na hrubém národním důchodu, přes podíl důchodců v populaci, otázku významného vlivu předčasných penzí a potenciálu vytváření pracovních příležitostí pro lidi nejen po padesátce, ale i po šedesátce atd. atp. Někdy mám dojem, že se dnes  některé (a docela zásadní) věci řeší ještě daleko povrchněji a více nezodpovědně než za socialismu. Skončím jen citací z oficiálního programového prohlášení  kanadské Pokrokové konzervativní strany: "Společnost, která se nedokáže důstojně postarat o své seniory, nemá právo na existenci" (samozřejmě, že Kanada se, stejně jako USA odlišuje od Evropy, zejména té katolické, daleko větší mírou individuální aktivity a vůbec daleko větší  zodpovědnosti za sebe sama – a ve Skandinávii i za ostatní "členy lidské společnosti", jak praví už Jan Ámos Komenský ve své Nápravě věcí lidských, resp. Obecné rozpravě o nápravě .....

(Pokračování - další autor)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře