Jaké reformy a proč (151) Karel Hušner

6. červenec 2014 | 02.50 |

Následující Materiál K. Hušnera se mně velmi líbí, i když na řadu věcí mám jiný názor. Uveřejňuji jej na pokračování ve stravitelných dávkách s minimálními redakčními úpravami - z důvodu větší přehlednosti jsem rozdělil na více odstavců to, co jsem považoval za zvlášť důležité, podtrhl.

Koreferát k nástinu návrhů, zpracovaných Radimem Valenčíkem k řešení problematiky současného společensko-ekonomického vývoje formou nutných reforem V.

Ing. Karel Hušner, CSc

Podtitul: KDE DĚLÁM VE SVÝCH ÚVAHÁCH CHYBU?

4. Cesta rozvoje produktivních služeb je jednou z přínosných forem řešení

Musí to však být v komplexním vztahu na celou organizační soustavu společnosti a jejích potřeb. Demokracie není anarchie. Nelze mít samé sociology, ekonomy, zpěváky, herce, žurnalisty, právníky, řídící pracovníky, modelky, režiséry atd. a žádné lidi "na práci rukama" a pro realizaci výrobní základny, jako konstruktéry a projektanty na stavby mostů, komunikací, budov, elektráren, továren a jejich technologického vybavení. A tomu musí být podřízena i skladba a počty příslušných škol. Necháme-li to současnému "samotoku", pak budeme mít i nadále spoustu vysokoškolsky vzdělaných lidí bez použitelnosti, tedy spoustu vynaložených prostředků (a je jedno, zda z rozpočtů rodin či státu), které mohly být vynaloženy účelněji. Bez významné změny i v působení medií, to však nepůjde. Pokud se nám to nepodaří, ovládne svět svojí výrobou Čína a další státy s výrobní kapacitou a u nás (a v zemích podobného typu, kde je dominantní obchod a služby) budou (možná) prosperovat jen výzkumné ústavy a vývojová technologická centra postavená na práci špičkových odborníků, které však nelze v žádné zemi najít v počtu, který by řešil nezaměstnanost většiny. V této souvislosti si vzpomínám na písničku, kterou zpíval Werich v Pekařově císaři: "Ten dělá to a ten zas ono a všichni dohromady udělají moc". Ale nikde v ní nenajdete "čistou profesi" obchodníků a dalších neproduktivních činností. Proč? Ve skutečnosti nejsou skoro potřeba. Jejich potřeba je vždy uměle vyvolávána. Proto se např. ve filmu Krokodýl Dundee hovoří o tom, že v USA má každý (kdo na to má a aby byl "in") svého psychoanalytika, zatímco v "normálním" světě mají lidé kamarády.

Produktivní služby jsou určitě perspektivní, ale bez skutečné výrobní produkce nevyužijeme kapacitu (a potřebu pracovat a být užitečný) té masy nezaměstnaných. Nebezpečí, že to dopadne jako nyní v Řecku, kde se mladí "vrhli" na sprejerství, kde získává stále větší vliv fašistická ideologie svojí jednoduchou propagandou, kde "nikoho" z vlády nezajímá, co bude zítra, protože oni to ze své osobní pozice tak strašně necítí, je velké.

5. Bez redistribuce to nejde

K tomuto bodu (zatím) jen stručně. Vždy vše rád přirovnávám k rodině a organizaci jejího života. Hlavní tíha finančního zabezpečení rodiny závisí obvykle především na otci (aspoň v našich historicky kulturních podmínkách). Nemusí to být ale kategorické pravidlo. Zejména, pokud má žena možnost ve svém pracovním zařazení dosáhnout vyššího ohodnocení a tedy lepšího finančního zabezpečení rodiny. Někdy pracují oba (dnes většinou). Od toho se odvíjí a s lety průběžně mění i organizace, zapojení, ale i vybavení jednotlivých členů rodiny. Takže i když peníze "přinesou" rodiče, nemohou si je ponechat pro sebe, ale musí se povinně postarat o všechny své členy. Samozřejmě, že "za to" něco od nich chtějí. I kdyby to bylo jen, že se budou (děti) zodpovědně a dobře učit. Tytéž povinnosti má a musí mít stát. Jsou neoddiskutovatelné a dlouhodobě právně vymahatelné (v průběhu hry už nelze měnit pravidla).

Závěr

Dle mého mínění naše průmyslová civilizace je udržitelná. Ale nikoliv v současném, zakonzervovaném stavu.Nevycházejme stále z předpokladu, že "nic lepšího než stávající kapitalistický systém" není možné vytvořit. A když kdokoliv k tomu řekne, že je to možné, hned se mu "hodí na hlavu", že chce socialismus, komunismus, prostě cokoliv, co bylo předtím! A diskuzi na téma, že to může být něco založené na jiném paradigmatu, je předem nepřipuštěna nebo znevážena označením za myšlenkové fantasmagorie. Vždy si u toho říkám, že tento demagogický přístup lze srovnat např. s tím, že můžeme umět přímou úměrnost. Najednou se zjistí, že mnohé příklady s její pomocí nelze vyřešit. Nastoupí nepřímá úměrnost. A opět to "jde až po určitou úroveň". A když se postavíte na stanovisko, že to musí jít opět jinak, tak vám je demagogicky řečeno, že si myslíte, že bychom se měli opět vrátit k přímé úměrnosti. A možnost jiného způsobu výpočtu, využívajícího obou předchozích, ale na nových základech není připuštěna. Takže někdy si říkám, že jsme v době, kdy buď byla Země placatá, maximálně je dovoleno říci, že je sice kulatá, ale Slunce se kolem ní točí. 

(Konec materiálu K. Hušnera, v příštím pokračování budou teze dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3.67 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře