Jaké reformy a proč (149) Karel Hušner

4. červenec 2014 | 07.13 |

Následující Materiál K. Hušnera se mně velmi líbí, i když na řadu věcí mám jiný názor. Uveřejňuji jej na pokračování ve stravitelných dávkách s minimálními redakčními úpravami - z důvodu větší přehlednosti jsem rozdělil na více odstavců to, co jsem považoval za zvlášť důležité, podtrhl.

Koreferát k nástinu návrhů, zpracovaných Radimem Valenčíkem k řešení problematiky současného společensko-ekonomického vývoje formou nutných reforem III.

Ing. Karel Hušner, CSc

Podtitul: KDE DĚLÁM VE SVÝCH ÚVAHÁCH CHYBU?

2. Exponenciální dynamika růstu HDP není nezbytná a je nereálná III.

Ekonomika jako věda je zatím (přes význam, který pro lidskou společnost znamená) zatím "v plenkách". A naprosto nesouměřitelná s vědami typu matematika či fyzika. Tím jí v žádném případě nechci degradovat, jen poukázat na její postavení a (zatím) vratké základy. Skoro vše v ní dosud "stojí na vodě" a většinu věcí jsme s pomocí jejího pojmového a matematického aparátu schopni rozebrat a zdůvodnit pouze zpětně, ale dlouhodobě predikovat už nikoliv. I proto se občas (v nadsázce) hovoří o tom, že náleží spíše do věd zabývajících se více historií. Fyzikální, chemické a matematické zákony naproti tomu, pokud jsou jednou teoreticky zdůvodněny a v praxi prokázány, platí v předem popsané soustavě vždycky – a to, ať se nám to jako lidem líbí nebo nelíbí. V tom je jejich kouzlo. U ekonomických zákonů tomu tak není, a to dokonce nikoliv s odstupem desítek let, ale často již po několika letech a někdy i v téže době, ve shodných ekonomických podmínkách, ale ve státě, jehož občané mají jiné historické zkušenosti. V tomto smyslu (kdyby to jen trochu šlo) by mnozí nositelé Nobelových cen za ekonomii (i z nedávné historie) měli tuto cenu vrátit. Vždyť jejich úvahy a vývody, týkající se makroekonomie a jejího ovlivňování "jednoduchými" ekonomickými nástroji a opatřeními, se ukázali nejen liché, ale doslova scestné! To se týká i naprosto nesoudného postavení a významu, který je přikládán HDP. Přitom je známo, že se jedná o velmi zjednodušující ukazatel, který (protože to zatím ekonomové jinak a s dalšími významnými veličinami, které na vývoj ekonomiky působí, neumí) dává sice "nějakou", nikoliv však komplexní informaci o stavu nejen společnosti jako celku, ale dokonce ani o ekonomice té, které země.

Chci se však pokusit dokázat nereálnost trvalého exponenciálního vývoje HDP a dokonce zbytečnost takového vývoje. Mohl bych určitě poukázat na statisíci lety prokázanou skutečnost, že "žádný strom neroste do nebe", že stejně jako člověk ve svém věku, tak i HDP má stále zpomalující tempo (pokud do něj nezačnu zahrnovat věci, které tam v předchozích etapách nebyly zahrnovány). Nejrychleji člověk stárne po narození. A v 70ti letech už "tentýž" rok znamená procentuálně bezvýznamnou položku ve srovnání s dvouletým dítětem. Přesto "obsah" významu získaných vědomostí za stejně uplynulý jeden rok, je v dospělosti určitě větší než u dvouletého dítěte. A podobně je tomu u HDP. Protože se vždy jedná "o poměr", tedy podíl nového stavu ke stavu předchozího roku, musí být zákonitě stále nižší – a ani nic jiného nepotřebujeme.  Když si napíšeme posloupnost (1/2,2/3,3/4,4/5,  .... atd.), pak její limitou, k níž bude tato funkce konvergovat, je 1. Abychom dosáhli exponenciálního růstu HDP, museli bychom (za dané skladby činitelů "náležejících" do HDP) v určitém okamžiku prakticky "z ničeho" dosahovat "skoro nekonečného efektu". Možná, že k tomu směřuje "kvantitativní uvolňování", neboli tisk peněz či spíše jejich "napsání" na klávesnici počítače, aniž by tyto peníze byly čímkoliv hmotným podloženy. Zvlášť, když se budeme k tomu stavět jako mnozí ekonomové a skoro všichni politici tak, že budeme říkat, že se vlastně nic neděje, že hodnota dolaru či eura či koruny je tatáž, maximálně snížená o drobnou inflaci. A já se ptám: Potřebujeme vůbec taková tempa HDP? Je to vůbec pro společnost k něčemu?V základních materiálech p. doc. R. Valenčíka je, že ano, jinak nutně dojde k boji o zdroje, nebo bude nutné přerozdělování atd. K tomu se vrátím v další části mých úvah. Ale v zásadě: Nic takového, jako je nebetyčný nárůst HDP, nepotřebujeme. 

Praktický důkaz: Potřebuje snad člověk ke svému životu stále více rohlíků, oděvů, aut, domů atd.? Nikoliv. A dokonce naopak. Od určitého počtu věcí už nic víc není schopen zkonzumovat, využít, navštívit atd., a to zejména proto, že jsme vždy limitováni časem (a to absolutně). A nejen to. S přibývajícím počtem věcí a majetku mu stále více rostou starosti s jeho udržováním a obhospodařováním, přičemž mnohé jeho části ani nikdy (kromě chvíle, kdy majetek nabývá) později znovu nenavštíví. Vždy říkám, že můžeme mít bilion dolarů, ale čas (který bychom mohli využít "navíc") si od nikoho koupit nemůžeme i kdyby nám ho nakrásně byl někdo ochoten prodat. Můžeme (a to ještě s řadou omezení, daných přírodou a jejími zákony – o nichž mimochodem víme zatím velmi málo) si maximálně dopřát kvalitní či dokonce špičkové jídlo, bydlení, zdravotnictví, školství atd., ale nakonec vždy umřeme (často i dříve než chudý člověk, který má "zdravý kořínek").

Dalším důvodem proč nepotřebujeme dynamický růst HDP, je skutečnost, že za kapitalismu má každý obchodník sice velký zájem na aktivaci koupěchtivých, ale především koupěschopných zákazníků. A tento počet (i přes dynamiku nárůstu obyvatel) se tak rychle nemění, resp. již dnes jsme dnešními technologiemi schopni pokrýt výrobou každý myslitelný nárůst populace. A to nemluvím o tom, že jak to tak vypadá, si příroda sama počet obyvatel postupně "zredukuje" dle svých, přírodních zákonů (viz stovky dříve neexistujících nemocí, potíží, stresů, závislostí, alergií, cukrovky, obezity a dalších vlivů a temp jejich nárůstu při relativně stejných, nebo jen mírně odlišných hodnotách věku dožití oproti době před cca 50 – 70 lety). Nakonec se podívejme na "obsah" nárůstu HDP. Je to zejména inflace, která je však obecně ve většině případů technologicky neoprávněná. Lze např. oprávněně zvednout ceny zdrojů, pokud je dostávám technologicky obtížněji. Ale jaký mám argument např. pro 100% nárůst cen pitné vody za necelých 20 let, když technologie úpravy je stejná, spotřeba klesá (tedy bych mohl mnohá technologická zařízení zakonzervovat, či dokonce zrušit a tak snížit nároky na údržbu). Rovněž argument, že ke zvyšování inflace dochází v důsledku zvyšování mezd a tedy zvýšení poptávky, neobstojí. Důvod? Protože vyrobit více je vždy možné. Takto dochází pouze k tomu, že zaměstnanci "vybojované" zvýšení mezd si neoprávněně nakonec přisvojí "ono 1%".

Dalším významným činitelem nárůstu DPH je zbrojení, výroba léčiv a kosmetiky, zpoplatnění zdravotnictví (a to vše i tam kde to nic nebo skoro nic navíc zákazníkovi nepřináší, resp. ho to častěji o zdraví připravuje). Takže pokud se budeme především zabývat konkrétním obsahem HDP a jeho přínosem pro danou společnost, pak má i jeho stagnace či malé zvýšení (v absolutních hodnotách) velký význam. Zrušme však posuzování ekonomiky zemí v procentech HDP. Je to zavádějící – a tedy i nesmyslné. Něco podobného se týká i procentuálního vyjadřování úrovně nezaměstnanosti, kdy není vždy a předem sděleno, co je ve jmenovateli, které skupiny obyvatel do výpočtu nejsou zahrnovány a proč atd. Ale to říkám pouze na doplnění. S posuzovanou tématikou to nemá přímou souvislost. Chci však na těchto skutečnostech především ukázat, že jakékoliv údaje a hlavně poměrové ukazatele, které nejsou přesně a v dlouhodobých řadách definovány, jsou demagogicky velmi dobře zneužitelné, a tedy neseriozní. A to se týká i "trendu HDP za posledních 2000 let". Z pohledu člověka to je dlouhá doba, z pohledu vývoje Země (o vesmíru ani nemluvě) se jedná o "vteřinový interval". Navíc – mnohé investice vytvořila sama příroda a my je dnes jen "odebíráme z jejího skladu" (energie, suroviny), mnohé vznikají jen díky Slunci, a to výkonem, na který člověk "nemá". Kde (?) jsou tyto hodnoty v minulých HDP? Tady se totiž dostáváme k dalšímu problematickému bodu ekonomiky, v níž cokoliv, pokud "na daný zdroj nesáhne člověk", resp. pokud do získání čehokoliv nevloží svoji práci, má tato "komodita" nulovou cenu. Což je logický nesmysl. A na závěr této otázky, krátká úvaha. Vysoké procento HDP Číny versus relativně nízké v USA. To se dá jakýmkoliv způsobem vždy právě pro svoji nejednoznačnost vysvětlit a posoudit, takže záleží jen na tom, co chci "vyargumentovat". Ale skutečně odborně tento údaj sám o sobě není vůbec vypovídající. Pokud však rozebereme obsah, tedy "z čeho" je v uvedených zemích HDP složen, co ho tvoří, můžeme s vysokou mírou přesnosti posoudit směr a tendence jejich vývoje a porovnat je.

(Pokračování další IV. částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (149) Karel Hušner ferdinand kokoška 04. 07. 2014 - 10:22
RE: Jaké reformy a proč (149) Karel Hušner sotiris 14. 07. 2014 - 09:21