Jaké reformy a proč (148) Karel Hušner

3. červenec 2014 | 07.18 |

Následující Materiál K. Hušnera se mně velmi líbí, i když na řadu věcí mám jiný názor. Uveřejňuji jej na pokračování ve stravitelných dávkách s minimálními redakčními úpravami - z důvodu větší přehlednosti jsem rozdělil na více odstavců to, co jsem považoval za zvlášť důležité, podtrhl.

Koreferát k nástinu návrhů, zpracovaných Radimem Valenčíkem k řešení problematiky současného společensko-ekonomického vývoje formou nutných reforem II.

Ing. Karel Hušner, CSc

Podtitul: KDE DĚLÁM VE SVÝCH ÚVAHÁCH CHYBU?

1. Existence formálních i neformálních struktur založených na vzájemném krytí nepravostí je a bude vždy trvalou součástí každé společensko-ekonomické formace

Pokud by člověk nebyl obdařen (nadán) přírodou svým mozkem a jeho schopnostmi, pak, ve srovnání s jakoukoliv jinou formou života (na Zemi) by byl jejím nejslabším článkem. Kdybychom se totiž nebyli schopni (díky přírodou do mozku vložených schopností) odpovídajícím způsobem ozbrojit či vybavit různými nástroji a bez obrovských možností, kterou nám (opět přes mozek) dává řeč, spolu komunikovat a sdružovat se do skupin s odpovídající dělbou práce, byli bychom pro ostatní živé organizmy jen vítanou příležitostí ke zpestření jejich jídelníčku. Toto vše říkám pouze na podporu svého tvrzení, že tvorba a existence struktur (skupin, týmů atd.) je (kromě biologických potřeb) základní potřebou a metodou práce každého člověka. A je pouze na vnitřním vybavení (ale i výchově, kulturní tradici atd.) každého z nás, zda struktura, v níž působíme, je či není "založená na vzájemném krytí porušování či neporušování obecně přijatých zásad".

Tady nastává první problém již v tom, že "co je a co není" obecně přijatou zásadou (mravní, morální, politickou, kulturní, společenskou, .... ???), je samo o sobě polemické. Neboť "co je amorální pro mne, nemusí být amorální pro jiného, co je nepřijatelné pro Evropana, může být zcela (díky tradicím a historii vůbec) přijatelné pro národy na Středním východě či v Asii atd. Nevěřím, že ten, kdo působí (např. na pražském magistrátu či v jakékoliv politické straně (včetně ČSSD)) v tzv.

struktuře založené na vzájemném krytí nepravostí a porušování ...., si myslí, že pracuje v něčem zavrženíhodném. Dokonce věřím, že si tito lidé naprosto vážně myslí, že pracují odpovědně a v souladu s potřebami "obyčejných" lidí. A navíc je zcela zákonité, že se v čase vyvíjí i obsah pojmu "obecně přijatých zásad", a to dokonce velmi rychle, často i během několika desítek let. Stačí se podívat na filmy z 30. či 60. let 20. století. Výsledkem pak je a bude vždy boj mezi různými neformálními (i formálními) skupinami o moc, resp. o možnost realizovat "svoje" představy o směřování společnosti, ve které žijeme. Pokud to rozvedu dále, pak je tu ještě jedno nebezpečí. Budu předpokládat, že jsem člen "té morálně a eticky zodpovědné" skupiny. Zjistím, že "ta druhá, nemorální" skupina používá při "boji" nečestných, ale účinných metod (tzv. dýku do zad), a že se tedy čestným způsobem neprosadím (použijí na mě média, zkomolí a do upravených souvislostí dají moje vyjádření atd.). Vzpomínám si v této souvislosti na krásný příklad z filmu "Život a doba soudce Roy Beana", kde podvodníka, vraha a gaunera Beana vyzve jiný pistolník (zastupující pozůstalé a podvedené), na souboj a čeká na Beana před barem, v domnění, že se s ním Bean utká v čestném souboji muže proti muži. Bean se však vytratí z baru zadem s brokovnicí, obejde vesnici a vleže z podkroví domu, k němuž je čekající pistolník zády, ho zastřelí zezadu. Následně to zdůvodní v baru tak, že není možné, aby "o věcech rozhodovala rychlost vytažení koltů, když pravdu zastupuje "on", soudce Roy Bean. A protože "dějiny píší vždy vítězové", tak poté vládne už jen Bean, a to až do doby, než se "objeví ještě větší gauner". Abych se však vrátil k "aktuální situaci". Vím-li (??), že moje cíle jsou "pro společnost výhodnější a perspektivnější", pak se mohu pokusit (dočasně) použít podobné taktiky (tak to vlastně denně vidíme "v přímém přenosu").

Dejme tomu, že "moje skupina" vyhraje. Kde máme však jistotu, že se nám "úspěšná strategie" nestane součástí boje o moc v dalším období s jinými skupinami? Každý z nás (vás) si jistě vzpomene na řadu (někdy bývalých) myšlenkově spřízněných přátel, kteří, když se v určité době "pozdvihli", najednou změnili (či postupně upravili) svoje vystupování. Sám v tomto smyslu čekám, jaký bude vývoj pana prof. Kellera, který vždy (a relativně logicky) kritizoval "horní 1 %" a především pak "servisní třídu". Dnes se do skupiny lidí, z nichž se tato "servisní třída" rekrutuje, sám dostal. Tak uvidíme ..... Co říci na závěr tohoto bodu? Formální a stejně tak neformální skupiny budou vždycky. Vždy tu bude probíhat "boj o moc prosadit své představy, své vize, své reformy". Nechceme-li to však v budoucnosti dělat "jako oni", pak se taková skupina, nebo minimálně její vůdčí osobnost, musí obklopit schopnými poradci (pro každou specializaci jinými), kteří se budou sice s ideovými představami a cíly skupiny (šéfa) ztotožňovat, ale nebudou placeni, nebudou mít žádná privilegia, prostě nebudou mít "vytvářeny zábrany, které by jim bránily říkat, co si o návrzích a dalším postupu myslí". Současně nebude možné je odvolat či je nepřijmout "ke slyšení" jen proto, že "jejich názor není souhlasný", nebo jinak pro rozhodování skupiny nepříjemný.

(Pokračování další, tj. III. částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře