Jaké reformy a proč (147) Karel Hušner

2. červenec 2014 | 08.00 |

Následující Materiál K. Hušnera se mně velmi líbí, i když na řadu věcí mám jiný názor. Uveřejňuji jej na pokračování ve stravitelných dávkách s minimálními redakčními úpravami - z důvodu větší přehlednosti jsem rozdělil na více odstavců to, co jsem považoval za zvlášť důležité, podtrhl.

Koreferát k nástinu návrhů, zpracovaných Radimem Valenčíkem k řešení problematiky současného společensko-ekonomického vývoje formou nutných reforem I.

Ing. Karel Hušner, CSc

Podtitul: KDE DĚLÁM VE SVÝCH ÚVAHÁCH CHYBU?

Úvod

Předem bych rád zdůraznil, že předkládaný (a do jisté míry oponentní) materiál si neklade za cíl zpracování komplexní a vyčerpávající představy autora k dané problematice, ale chce ukázat na nezbytnost provedení některých obsahových a pojmových upřesnění a současně upozornit na skutečnost, že budeme-li opravdu chtít "s reformami uspět", musíme je být schopni jasně, logicky, jednoduše a přitom konkrétně, pragmaticky a krátce vysvětlit nikoliv teoretikům a "tzv. inteligenci", ale především té dnešní, často mlčící, ale vnitřně nespokojené většině, kterou mnozí pohrdavě označují jako "masu", ale bez níž a její práce všichni ostatní (i kdyby byli nositeli Nobelovy ceny) umřou hlady. Nepodaří-li se to nám, budeme-li v představování cílů složití a těžko pochopitelní, podaří se to (a oni to denně dokazují) všem těm nacionalistickým, fašistickým, ale třeba i náboženským a násilnickým (jestřábím) organizacím a společnostem, a to se všemi důsledky, které ani nechci domýšlet.

Neřešení vede a vedlo k 1. a 2. světové válce (ale i k těm dřívějším či současným), k Libyi, Sýrii, Ukrajině, předtím k Iráku, Afghánistánu atd. I když se totiž ví, "co" je skutečnou příčinou té které války, ale i příčinou společensko-ekonomické situace v té které zemi, stačí "vhodnou" mediální a propagandistickou manipulací nasměrovat "nespokojenost a hněv" tam, kam si budou amorální vládnoucí síly přát. A toto "nasměrování" ani nemusí být vedeno prokazatelně bezcharakterními elitami. Stačí, když budou tyto "elity" naivní. Viz rok 1989 a následný vývoj u nás. Stačí si přeci poslechnout či přečíst projev Havla na Václaváku: "nebude kapitalismus, nebude nezaměstnanost – a další jeho naivní představy a úvahy".

"Dav" se skoro vždy nechá ovládnout a "chytit na krásné, světlé zítřky, dosažitelné takřka bez práce". Tak to je – a tak to vždy bude. Je jen otázkou, KDO a s jakými CÍLI, jej povede.

Ve většině společensko-ekonomických státních útvarů to buď hned, nebo s postupem času byly "elity" pracující především "pro sebe bez ohledu na postavení lidí", nikoliv "elity", pracující "pro sebe skrze uspokojení většiny". Žijeme v kapitalismu. Možná, že "globálně" je ze všech dosavadních společenských systémů nejúspěšnější (záleží na tom, z jakého pohledu ho budeme posuzovat, pokud pouze z aktuálně ekonomického, bez pohledu "dopředu", tak asi ano). Konec konců není divu, vždyť "vyrůstal" na troskách či "z šatů, do nichž už se předchozí organizace a řízení společnosti nevešla" minulých systémů. Pokud toto vezmeme za neoddiskutovatelný fakt (tedy svým způsobem axiom), pak si musíme být vědomi, že základním rysem současného neoliberálního kapitalismu je sobecký individualismus. Od horního 1 % nejbohatších proto nelze očekávat ani náznak altruismu. Pokud tito lidé (a servisní třída jim sloužící) "něco tzv. ze svého – celé společnosti předtím ukradeného, ale po právní stránce dobře ošetřeného oprávnění krást – dají", pak jedině, když to bude patřičně PR prezentováno, aby tito lidé "vypadali" jako lidumilové, nebo pokud jim to přinese jiné společenské, ekonomické či politické zisky (kontakty, peníze, moc), případně, pokud vědí, že "tyto jejich majetky" jim stát stejně zdaní, takže o ně přijdou. Z této skutečnosti je nutné proto vycházet při případných úvahách o reálnosti realizace jakýchkoliv reforem. Ti, co skutečně vládnou, reformy nepotřebují, ti potřebují stávající stav spíše zakonzervovat.Jedinou možností změny je "iniciace" dosud mlčící a nespokojené většiny, a to co nejrychleji, neboť i tato je existujícím systémem drobena na stále menší, individuální entity, které jsou vtláčeni do postojů typu "to se mě (zatím) netýká" a "ať se každý postará sám o sebe, já mám svých starostí dost a taky mě nikdo nepomáhá".

Hlavní hypotézy:

1. Existence formálních i neformálních struktur založených na vzájemném krytí nepravostí je a bude vždy trvalou součástí každé společensko-ekonomické formace

2. Exponenciální dynamika růstu HDP není nezbytná a je nereálná

3. Zdroje nejsou omezené

4. Cesta rozvoje produktivních služeb je jednou z přínosných forem řešení

5. Bez redistribuce to nejde

(Pokračování další, tj. II. částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (147) Karel Hušner ondrey 02. 07. 2014 - 23:26