Jaké reformy a proč (126): Financování OPS III

11. červen 2014 | 07.57 |

Financování odvětví produktivních služeb III

Úvodní poznámka: Na pokračování a s vloženými rozšiřujícími dodatky zveřejňuji pracovní verzi příspěvku na konferenci, která se uskuteční v září. Představuje ucelený výklad takového financování odvětví produktivních služeb, které umožní tomuto odvětví postavit se na vlastní ekonomický základ a odstartovat změny vedoucí k posílení role tohoto odvětví v ekonomice.

Pojem přenesená cena vychází z toho, že do oblasti kontraktu typu HCC se přenášejí ocenění z jiného trhu (např. trhu profesního uplatnění) a z jiného časového období. Zobecňuje pojem ceny z hlediska vzájemného propojení jednotlivých trhů.

Efekty některých produktivních služeb se projevují až v oblasti prodloužení zenitu a zejména horizontu produktivního uplatnění. V tomto případě hovoříme o zprostředkovaném využití přenesené ceny, protože podmínkou ocenění efektů je fungování pojišťovacích trhů, resp. trhu penzijního a zdravotního pojištění.

Definování a nastavení mechanismů, které umožňují vytvořit zpětnou vazbu mezi ekonomickými efekty produktivních služeb a financováním těch, kteří se o tyto efekty zasloužili, proto předpokládá mj. i plně zásluhový systém penzijního pojištění.

Na základě teorie poptávky po zdraví lze definovat dva základní odlišné typy lidského chování z hlediska zdravého životního stylu:

- Aktivní, efektivní a racionální chování typu investora, spočívající v předcházení nemocem posilováním vlastního zdraví.

- Pasivní, neefektivní chování člověka se sníženou racionalitou (konzumenta). Zprostředkované využití přenesené ceny by motivovalo k racionálnímu chování.

Pojem "ekonomika založená na produktivních službách" používáme v obdobném smyslu jako pojem "knowledge society" (znalostní, resp. vzdělanostní společnost). Považujeme jej z přesnější z několika důvodů:

- Je komplexnější. Nejde jen o vzdělání ale i další atributy lidského kapitálu. A nejde jen o jejich nabývání, ale i uchování a uplatnění.

- Nepřímo ukazuje na to, že k pochopení toho ekonomického systému, ke kterému se vyvíjí naše společnost, budeme potřebovat mikroekonomickou teorii, která překračuje rámce neoklasické ekonomie. Ta neuvažuje produktivní (zdrojový) charakter spotřeby.

V této souvislosti považujeme za důležité upozornit i na podstatnou odlišnost navrhovaného přístupu od představy R. Ingleharta o společnosti založené na "nemateriálních" potřebách. Tu prezentuje v díle Tichá revoluce z roku 1977. Jakkoli se zdá Inglehartova koncepce velmi sympatická a ve své době byla značně populární, má jeden zásadní nedostatek. Nepracuje s konkrétní představou o tom, jak se uspokojování "nemateriálních potřeb" může změnit v rozhodující faktor "materiálního" ekonomického růstu. R. Inglehart ani nepředpokládá, že by něco takového bylo možné. Proto ani nedokáže vytvořit koncept ekonomického systému, ve kterém by si posilování role "nemateriálních potřeb" dokázalo – obrazně řečeno – vydělat samo na sebe tak, aby obstálo v konkurenci s jinými tendencemi ve společenském vývoji.

V tomto směru byl už dávno před tím mnohem dál K. Marx, když ve svých Rukopisech "Grundrisse" píše:

"Skutečná ekonomie - úspornost - záleží v úspoře pracovní doby: (minimum - a redukce na minimum - výrobních nákladů), tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly." (Marx, s. 156)

On-line dostupné celé na: http://www.kmbe.cz/Rukopisy_Grundrisse_2.pdf

Podstatným způsobem dál pak pokročil R. Richta, který se svým týmem napsal slavnou (světově uznávanou a v mnoha jazycích vydanou) Civilizaci na rozcestí.

Radovan Richta and An Interdisciplinary Research Team: Civilization at the crossroads; social and human implications of the scientific and technological revolution , Left review publications 1967, 3rd Edition , International Arts and Sciences Press 1969 , ISBN 0217221360, ASIN: B0006BUECM Alba Books, UK

Důraz na to, že si ty potřeby, o které jde (nazýváme je "schopnostní potřeby", tj. potřeby spojené s rozvojem, uchováním a uplatňováním schopností), mají "vydělat samy na sebe" je oprávněný právě z hlediska existence pozičního investování, investování do společenské pozice, prostřednictvím kterého se majetková výhoda mění ve výsadu. Mj. právě nárůst vlivu pozičního investování v posledních desetiletích vede k tomu, že optimistické trendy, o kterých ve svém díle mluví R. Inglehart, jsou potlačovány.

K tomu poznámka: Velké množství nedorozumění vyplývá z toho, že řada lidí si prostě nedokáže představit, jak se rozvoj schopností člověka může měnit v produktivní faktor ekonomického růstu. Dlouho jsem nechápat, proč tomu tak je. Mám dojem, že dnes už odpověď na otázku proč znám. Určitý typ lidí (nikoli náhodou právě těch, kteří vidí svůj cíl v tom, co bych nazval "dobývání pozic") vidí společnost jako souhrn neměnných pozic (funkcí), které jsou dobývány (to, co jeden získá, je vždy na úkor druhého, tj. když to neobsadím já, obsadí to někdo druhý, resp. když to obsadí někdo druhý, už se na to místo nedostanu). Takové vidění reality je projevem určité omezenosti. Bohužel právě ti, co takto společnost vidí, se dokážou lépe prosadit a vytvářejí společnost, kde je poziční aspekt skutečně významný. Svou omezeností pak zpravidla blokují inovační dynamiku společnosti. Některá historická období jim nahrávající více, v jiných historických obdobích se dostávají mimo hru.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře