Jaké reformy a proč (104): Etický rozměr

20. květen 2014 | 08.00 |

Nemám rád a považuji za metodologicky chybné, pokud někdo při rozpracování teoretického řešení nějakého problému apeluje na morálku či se dovolává etiky. Etický rozměr jakékoliv problematiky není exogenní (vnější), ale endogenní (vnitřní) prvek.

Apelem na etiku se podstata reálného problému zatemňuje. "Řešení", které počítá s rolí vneseného etického prvku, reálným řešením není. V praxi to pak dopadne přesně podle toho, jak to uváděl bývalý ruský premiér Černomyrdin: "Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako obvykle."

Pokud se na společenskou realitu podíváme očima teorie her, pak to, co jsem uvedl, lze přeformulovat i takto: Etický rozměr není (jen) předpokladem her, ale je (především) jejich výsledkem.

Nyní konkrétně k problematice zrodu ekonomiky založené na výrazném zvýšení role produktivních služeb, tj. služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu. Ta předpokládá mnohostranné, komplexní a vzájemně provázané využití mechanismů financování založených na přenesené ceně (a zprostředkovaném využití přenesené ceny). Kontrakty týkající se lidského kapitálu (HCC - human capital contracts) jsou zpravidla velmi dlouhodobé (ať již jsou mezi soukromými osobami nebo mezi soukromou osobou a veřejným subjektem). Některé z nich mohou trvat desítky let a efekty vznikající v rámci nich se dostavovat rovněž se zpožděním několika desítek let.

Z tohoto hlediska se objevuje námitka, že takováto dlouhodobost oslabuje motivace. To by platilo jen v případě, že by časový horizont efektivně působících motivací byl vrozený, nezávislý na společenských podmínkách, ekonomických mechanismech, které fungují (či naopak nefungují) ve společnosti. Ve skutečnosti je tento časový horizont velmi ovlivněn společenskými poměry.

To, že navrhovaný systém (umožňující financování odvětví produktivních služeb vytvořením zpětné vazby mezi efekty služeb, které poskytují, a zdroji, které producenti těchto služeb získávají) pracuje s dlouhodobým časovým horizontem, není jeho nedostatkem, ale předností. Naše globální společnost - ne někdy v budoucnu, ale v této době, ne všude jinde, ale i u nás - potřebuje prodloužení časového horizontu, který bereme v úvahu při našem rozhodování. Potřebuje abychom se od raného věku naučili projektovat celoživotní dráhu profesního uplatnění a vše, co s tím souvisí. Není to jen prvek racionální, ale také etický. Etický prvek zde přitom není vnějším předpokladem, ale tím co se rodí a bude posilovat v přímé vazbě na posilování role produktivních služeb. Jinak to totiž nepůjde (resp. jinak by naši globální civilizaci čekalo něco horšího než "velmi velké problémy").

Mimo jiné - z hlediska teorie her je poměrně zřejmé, že prodloužení časového horizontu, tj. období, ve kterém se hry hrají a tudíž kdy dochází k opakování obdobných her, má zásadní vliv na to, v jaké míře se jedná o nekooperativní hry typu konfliktu zájmů, a v jaké míře o hry kooperativní, kdy si hráči mohou polepšit oproti tomu, co získávají v hrách nekooperativních.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (104): Etický rozměr ondrey 20. 05. 2014 - 10:10