Jaké reformy a proč (77) Člověk a příroda

Člověk (společnost) přetváří přírodu a tím i sám (sama) sebe. Vývoj člověka i vývoj společnosti se odvíjejí od aktivního působení na přírodu. Mezi sebe člověk i společnosti staví stále větší část přírody přeměněné v podobě technologií, kterými produkuje materiální statky a zdokonaluje již existující technologie. Dochází k neustálému vzájemnému působení mezi tím, co můžeme nazvat (alespoň pro názornost a v kontextu s tím, co jsme hovořili o R. Ingelhatovi) oblastí duchovní (oblastí lidského poznání, oblasti lidských schopností) a oblastí materiální (technologiemi a materiálních statků). V nejobecnější rovině lze říci následující:

1. Oblast duchovní (lidské poznání a lidské schopnosti), má následující podobu (uvedu ji na několik způsobů):

- Znalosti toho, jak spolu jednotlivé jevy souvisejí, jak se vzájemně zprostředkují, ovlivňují či podmiňuji procesy probíhající v našem bezprostředním či vzdálenějším okolí.

- Toho, co platí za určitých podmínek, ale i toho, jak tyto podmínky platnosti lze překročit a jak je tomu po překročení původních podmínek.

Tyto znalosti získáváme a uchováváme v rámci systému, kterému říkáme věda. Ta je uchovává v podobě textů, vzorců, grafů, počítačových databází a programů. V naší hlavě existují v podobě připravené k použití spojeny s představami, zkušenostmi, intuicí apod.

2. Oblast materiální (technologie a materiální statky) má podobu přírody přetvořené v technologický proces, ve které se vzájemně zprostředkují, vzájemně podmiňují různé přírodní procesy fyzikální, chemické, biologické (dnes i kvantové, relativistické, geologické apod.).

Ukázali jsme si, jak spolu souvisejí, vzájemně se zprostředkují a podmiňují jevy a procesy v přírodě formou našeho poznání, a to, jak jsou tyto souvislosti využívány v technologiích při produkci materiálních statků i při dosažení nových poznatků (jak podmíněnost jevů, vzájemné zprostředkování procesů "funguje" v technologiích) jsou vzájemně propojeny. Nelze využívat technologie bez poznání, nelze rozvíjet poznání bez interakce technologií s realitou.

Technologie mohou mít povahu např.:

- Automobilu, ve kterém jedeme (zprostředkování chemického procesu hoření s fyzikálními procesy a stále více i procesy elektrickými a elektronickými apod.).

- Pole, na kterém pěstujeme obilí (zprostředkování biologického procesu růstu obilí s chemickými procesy zlepšení půdních vlastností, fyzikálními procesy obdělávání půdy, geologickými procesy zavlažování či větrání půdy apod.).

- Urychlovače v CERNu (kde jsou vzájemně zprostředkovány interakce mezi částicemi, procesy elektromagnetické povahy, elektronické, fyzikální apod.).

Jakákoli nově poznaná souvislost mezi jevy (vzájemné zprostředkování mezi procesy) se může – a to na mnoho způsobů – změnit v novou technologii a nalézt využití na mnoho způsobů:

- Při úspoře materiálních zdrojů (např. od gramofonové jehly až o laserové čtení záznamu).

- Při odhalení možnosti využít alternativní zdroje (např. místo cínu hliník, místo hliníku umělohmotní fólii).

- Při odhalení možnosti alternativního použití zdrojů.

Každý výsledek všeobecné práce (tj. nalezení přesahu stávajícího poznání) umožňuje, aby další stovky, tisíce, milióny lidí mohli svými schopnostmi přispět k procesu neustálého snižování nákladů na jednotku užitečného efektu a hledání nových zdrojů užitku. Buď přímo v oblasti působení na přírodu, nebo tím, že se podílejí na nabývání, uchování či uplatnění schopností druhých.

(Pokračování)