Jaké reformy a proč (75) Inglehart

20. duben 2014 | 07.36 |

Stručně o díle "Tichá revoluce" Ronalda F. Ingleharta:

Bylo vydána v roce 1977. Práce se od mnoha jiných z té doby i současných na dané téma (úvahy nad směřováním současného vývoje) vyznačuje optimismem. Podstatnou součástí vývoje společnosti je kulturní vývoj. Podle něj je: "Kultura je systém postojů, hodnot a znalostí, který je široce sdílen v rámci společenství, a přenáší se z generace na generaci. Zatímco lidská podstata je biologicky vrozená a univerzální, kultura je naučená a odlišná společnost od společnosti." Podle R. Ingleharta lze vypozorovat a následně i prognózovat kulturní trendy. Např. modernizace je spojena s urbanizací, zvyšováním vzdělání, profesní specializací. Podobně pak lze vypozorovat i prognózovat trendy spojené s postmodernizací společnosti. Teorie "Tiché revoluce" vychází ze známé Maslowovy hierarchie potřeb:

- První skupinou jsou potřeby materiální, které jsou tvořeny základními fyziologickými potřebami a potřebou fyzického bezpečí (orientace lidí na ekonomickou prosperitu, hmotné bezpečí, stabilní ekonomický růst a dodržování sociálního pořádku).

- Druhou pak potřeby nemateriální, do této skupiny patří potřeba lásky, sounáležitosti a sebeúcty, společně s potřebou intelektuální a estetické satisfakce (orientace na svobodnou seberealizaci individua, v důrazu občanů na možnost více se podílet na důležitých vládních rozhodnutích a více ovlivňovat správu věcí veřejných bezprostředním okolí, participovat na řízení v zaměstnání, ve snaze vytvářet méně impersonální a více humánní společnost, v níž myšlenky budou důležitější než peníze, žít v kvalitním životním prostředí).

Jedinec tyto potřeby uspokojuje dle pořadí, které je následující:

1. základní fyziologické potřeby,

2. potřeba fyzického bezpečí,

3. potřeba lásky, sounáležitosti a úcty,

4. potřeby intelektuální a estetické.

Pod postmodernizací společnosti pak chápe postupný přesun těžiště lidských potřeb do oblasti postmateriálních potřeb. Svou hypotézu prokázal rozsáhlými empirickými výzkumy.

Několik poznámek k "Tiché revoluci" Ronalda F. Ingleharta:

Jakkoli se zdá Inglehartova koncepce velmi sympatická, má jeden zásadní nedostatek. Nepracuje s konkrétní představou o tom, jak se uspokojování "nemateriálních potřeb" může změnit v rozhodující faktor "materiálního" ekonomického růstu. R. Inglehart ani nepředpokládá, že by něco takového bylo možné. Proto ani nedokáže vytvořit koncept ekonomického systému, ve kterém by si posilování role "nemateriálních potřeb" dokázalo – obrazně řečeno – vydělat samo na sebe tak, aby obstálo v konkurenci s jinými tendencemi ve společenském vývoji.

V tomto směru byl už dávno před tím mnohem dál K. Marx, když ve svých Rukopisech "Grundrisse" píše: "Skutečná ekonomie - úspornost - záleží v úspoře pracovní doby: (minimum - a redukce na minimum - výrobních nákladů), tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly." (Marx, s. 156)

On-line dostupné celé na: http://www.kmbe.cz/Rukopisy_Grundrisse_2.pdf

Podstatným způsobem dál pak pokročil R. Richta, který se svým týmem napsal slavnou (světově uznávanou a v mnoha jazycích vydanou) "Civilizaci na rozcestí".

Důraz na to, že si ty potřeby, o které jde (nazývám je "schopnostní potřeby", tj. potřeby spojené s rozvojem, uchováním a uplatňováním schopností), mají "vydělat samy na sebe" je oprávněný právě z hlediska existence pozičního investování, investování do společenské pozice, prostřednictvím kterého se majetková výhoda mění ve výsadu.

Mj. právě nárůst vlivu pozičního investování v posledních desetiletích vede k tomu, že optimistické trendy, o kterých ve svém díle mluví R. Inglehart, jsou potlačovány.

Zítra se budu věnovat tomu, jak se lidské schopnosti mění ve faktor ekonomického růstu, tedy v intencích dnešního článku, jak se uspokojování "nemateriálních potřeb" může změnit v rozhodující faktor "materiálního" ekonomického růstu, podrobněji.

Metodologická poznámka:

Všimněte si, jak při korektní práci s pojmy lze přesně vymezit hranice jednoho přístupu (v našem případě R. Ingleharta) a přesah (to nové), se kterým přichází jiný přístup:

- To, že jde nejen o přesun těžiště potřeb do oblasti "nemateriálních", ale i o "materializaci nemateriálních" potřeb formou jejich působení jako nejvýznamnější produktivní síly produkující nejen nemateriální, ale i materiální statky (což už nacházíme u K. Marxe).

- To, že ve společnosti existují bariéry dané pozičním investováním, které jsou spojeny s potřebami prestižními, rivalitními, tj. těmi, které vyvolává v život Tolkienův "prsten moci", s potřebami, jejichž působení brání naplnění Inglehartovy vize, s potřebami, které mají podstatným způsobem materiální povahu (prestižní a silové spotřeby).

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (75) Inglehart ondrey 20. 04. 2014 - 21:42