Jaké reformy a proč (74) Člověk a příroda

19. duben 2014 | 08.00 |

Následující sérii příspěvků v rámci seriálu o reformách uveřejňuji ze dvou důvodů:

- Jednak mi to umožní poukázat na jednu z klíčových otázek (to, co je třeba pochopit, aby pak bylo možné pochopit i ostatní).

- Jednak chci ilustrovat, jak mocným nástrojem je korektní odborná diskuse.

V rámci specifického výzkumu na VŠFS mně byl schválen projekt "Reformy systémů sociálního investování a sociálního pojištění, problematika jejich přípravy a realizace". Zde je jeho anotace:

"Příčinou současných krizí v ekonomické oblasti je to, že se vyčerpaly možnosti setrvačného ekonomického vývoje. Nezbytná je přeorientace ekonomického růstu tak, aby se jeho těžištěm staly produktivní služby, tj. služby spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu. Změna typu ekonomického růstu předpokládá komplex vzájemně provázaných reforem v oblastech sociálního investování a sociálního pojištění (zejména financování vzdělání, péče o zdraví a penzí). Kromě návrhu reforem (včetně modelování jejích parametrů) je důležité zabývat se i problematikou jejich přípravy (včetně aspektu vyjednávání) a realizace (včetně řešení konfliktů zájmů). Projekt navazuje na výsledky 16 ročníků konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a jedním z jeho konkrétních výstupů bude příprava 17. ročníku i konkretizace pojetí dalších tří navazujících."

Projekt byl schválen a oponent v posudku mj. uvedl (to nejdůležitější podtrhuji):

"Souhlasím s konstatováním, že se vyčerpaly setrvačné možnosti ekonomického vývoje. Je ovšem velmi riskantní a diskusní předpokládat, že zdrojem ekonomického růstu může být samotný lidský kapitál. Respektive produktivní služby, které mají tento kapitál zajistit, rozvinout, posílit. Je to patrně velice vlivný faktor, ale rozhodně ne rozhodující pokud jde o aktivizaci procesů ekonomického růstu. Příčiny ekonomických krizí nejsou podle mého soudu vysvětlitelné jen nedostatečně rozvinutým sociálním investováním a nízkým lidským kapitálem apod. Problém je také v tom, zda existují vůbec možnosti lidského uplatnění pro většinu lidí, čímž se projekt nezabývá. To je ve stručnosti důvod, proč se domnívám, že by projekt měl být přeformulován, ve smyslu řešení otázky jaké jsou možnosti změny produktivních služeb a co mohou přinést. Pojetí tématu volně připomíná Ingelhatovu koncepci rozvoje postmateriálních potřeb a tzv. tiché revoluce, která se však ukazuje být málo reálná".

Oponent (který dle pravidel schvalování projektů je anonymní) vyslovuje s určitými tvrzeními nesouhlas a svůj postoj podkládá argumenty. Naprosto korektními. V rámci odborné diskuse se mu rovněž pokusím oponovat a upozornit v rámci toho na to, co si někteří lidé odborně pracující v dané oblasti dokážou velmi obtížně představit. Totiž:

- to, jak se rozvoj lidských schopností mění v produktivní faktor a jak se "materializuje",

- to, jak každý, kdo skutečně vstoupí svými schopnostmi do procesu produktivního přetváření přírody, nejen nevytlačuje či neomezuje možnosti druhého, ale naopak mu je otevírá.

K tomu bude nutné odpovědět na velmi obecné otázky týkající se vztahu člověka a přírody. Přitom velmi názorně a srozumitelně. Zabere to trochu času (proto hovořím o sérii příspěvků). Ale bude to stát zato. Vždyť jde mj. o pochopení i toho, co je to vlastně "člověk" (co jsme my sami se svými schopnostmi a smyslem žití).

Nejdříve se však budu věnovat Ingelhatově koncepci postmateriálních potřeb a tiché revoluce. Jednak proto, že se jedná o koncepci zajímavou, jednak proto, že se jedná o koncepci zcela odlišnou od té, kterou nabízím. Na základě "odstínění" mé koncepce od Ingelhatovy lze poměrně dobře pochopit, v čem je podstata přístupu, který nabízím.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře