Jaké reformy a proč (48) Retro: "Nepodmíněné"

23. březen 2014 | 08.00 |

V souvislosti s přípravou projektu zaměřeného na problematiku tržně zprostředkovaného samofinancování odvětví, které poskytují produktivní služby (umožňující nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu) jsem narazil ve svém archivu na některé články publikované před několika léty. Uveřejním některé z nich. Myslím, že s odstupem času (v tomto případě téměř tuctu let) je leccos vidět lépe.

Doufám, že případní oponenti projeví schopnost číst to, co je černé na bílem (byť jen na obrazovce).

Následující "Retro" je z časopisu Marathon 2/200 z článku "Reforma financování investic do vzdělání a význam ekonomické teorie pro praxi". V části, kteroou zveřejňuji, je provedna analogie mezi hledáním vhodného způsobu financování vysokého školství s hledáním vhodného způsobu letu na Měsíc:

Potměšilost reality

Zdálo se (a zdálo by se), že problém pozičního investování představuje největší úskalí při praktické realizaci navrhovaného přístupu. Omyl. Největší problém se vynořil zcela někde jinde a - jak tomu už bývá - nečekaně. Když už bylo řešení poměrně dobře propracováno a začal se rýsovat celkový smysl celého snažení, přišel za mnou jiný můj kolega a zeptal se mně: "Pokud jsem to správně pochopil, tak se snažíš řešit problém majetkových nerovností, včetně jejich důsledků, bez znárodnění." Z určitého pohledu by se i takto dalo řešení charakterizovat a proto jsem mu dal kladnou odpověď. "A myslíš, že ti to projde?" - položil mi řečnickou otázku. Předpokládal jsem, že má na mysli problémy spojené s pozičním investováním, a tak jsem mu začal vysvětlovat, jak se s tím lze vyrovnat. "Ne, toho bych se ani tak nebál," pokračoval, "potíž je v něčem jiném. Dovedeš si představit, kolik lidí si udělalo živnost z toho, že se udělali zastánci a realizátory přerozdělování, které bere bohatým a chudým dává? Jak se tito lidí cítí důležití a jak se ve své ideologii utvrzují? A kolik lidí se na tom přiživuje? A dovedeš si představit, kolik lidí svou popularitu i životní přesvědčení založilo na tom, že bohatí bohatnou (a stávají se stále neomalenějšími) a chudí chudnou (a cítí se stále bezbrannější), že svět směřuje ke katastrofě a oni jsou ti praví mluvčí uražených a ponížených? Všem těmto lidem chceš vzít kšeft i jejich vlastní přesvědčení o smyslu života a jejich důležitosti? To ti nemůže projít!" Řekl jsem si, že na tom sice něco je, ale zdálo se mi to poněkud přehnané. Inteligentní lidé přece nejsou takovými fanatiky a teorie má svou váhu a sílu. Postupně se ukázalo, že jsem se mýlil.

Význam toho, co mi takto bylo sděleno, jsem si uvědomil až poté, co jsem na výše zmíněný problém narazil nečekaně ve zcela jiném kontextu. K tomu opět nejdříve určitou analogii:

Zabýváme-li se letem člověka do Vesmíru, plní fyzika jako věda rozhodující orientující roli. Prokázala možnost principiálního řešení tohoto problému, ukázala cestu technické realizovatelnosti a nyní hledá vhodnou kombinaci materiálů a látek, konkrétních technologií, prostřednictvím kterých by mohl být problém řešen. Vlastnosti známých a dostupných materiálů či látek se přitom dostávají do střetu s "odporem prostředí" v nejrůznějších dílčích aspektech. Aby se takto vzniklé problémy vyřešily, bere si fyzika na pomoc další vědy. Tak například musí řešit problém pohonných látek rakety, konkrétně okysličovadla a paliva. Zde si bere na pomoc chemii. Jedním z nejdůležitějších požadavků je možnost dosažení co největší rychlosti plynů, které opouštějí trysku. (V této fázi do hry vstupují i další požadavky - např. možnost uskladnění paliva, jeho uchování během letu, problémy rychlosti plnění nádrží, otázka bezpečnosti, ale i ekonomická hlediska; mj. i proto dnes existuje více možností, jakou kombinaci látek zvolit.)

Podobně tomu je při propracování otázky "uvedení do chodu" takového způsobu financování vysokého školství, který by sehrál průlomovou roli při přechodu na nový typ ekonomického rozvoje, jehož těžištěm by se stalo využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka, což je - nazíráno z jiného zorného úhlu - totéž, jako řešení problému vztahu mezi rovností a efektivností. Jedním z nejdůležitějších úkolů je zajistit dostatečnou efektivnost vzdělávacího procesu s využitím vhodných metodologických prostředků. Jde o to, aby proces nabývání schopností s využitím vhodné metodologické podpory probíhal co nejefektivněji. To již není problém ekonomické teorie, ale metodologických disciplín.

Ukázalo se, že klíčovou roli zde hraje takové pojetí vzdělávacího procesu (poskytování systému vzdělávacích služeb), které je založeno na poznávání podmíněnosti "nepodmíněného". Tj. to, aby si student na konkrétních případech osvojovaných znalostí uvědomil a ověřil, že neexistuje žádný jednou provždy daný a neměnný základ, na kterém by mohl stavět (nějaká základní elementární tvrzení, z nichž by bylo možné odvodit vše ostatní), ale že vše, na čem je ten či onen dílčí podsystém poznání založen, platí jen za určitých podmínek a je podmíněné těmito podmínkami. K rozvoji poznání pak dochází tím, že se překračují hranice toho, co bylo dosud považováno za "nepodmíněné" (absolutní, jednou provždy dané a neměnné). Takto probíhá jak proces rozvoje lidského poznání, tak i proces osvojování toho, co bylo poznáno již dříve a co je nutné se naučit.

Jde o to, aby si student zvykl, aby mu vešlo do krve, že vše, na čem ten či onen subsystém dílčího poznání staví, je samo založeno na určitých předpokladech, že to, co se v tomto subsystému "má tak a tak a ne jinak" je zvláštním případem obecnější situace, kdy "to, co se má tak a ta a ne jinak" se takto má jen za určitých podmínek a překročíme-li tyto podmínky, "může se mít a také se má jinak". Takový způsob osvojování poznání rozvíjí čtyři důležité kompetence:

- Systematizační: Každý poznatek chápeme jako zvláštní případ platný za přesně vymezených podmínek, kterým je doplňován celý systém poznatků.

- Inovační: Cesta k novému poznání je založena na tom, že to, co se doposud mělo tak a tak a ne jinak, může být i jinak, přitom si uvědomujeme podmíněnost dřívějšího poznání "skrytými" předpoklady.

- Komunikační: Existence různých názorů na věc ukazuje, že odlišně chápeme předpoklady tvrzení, která považujeme za relevantní, a jsme schopni formou komunikace dojít k odhalení předpokladů, na nichž stojí jeden i druhý názor.

- Realizační: Při praktické realizaci závěrů, které z teorie vyplývají, narážíme na problémy, které ukazují na podmíněnost praktické realizace (touto formou do systému poznání často vstupují nové prvky).

Společným jmenovatelem všech těchto čtyř (nepochybně i z praktického hlediska významných) kompetencí je právě poznávání podmíněnosti "nepodmíněného" (tj. toho, co se nám jako "nepodmíněné" jeví).

Z hlediska návaznosti na stávající pojetí výuky je nutné zvlášť zdůraznit odlišnost mezi předáváním systému poznání formou výčtu (kdy si student uspořádává poznatky určitým způsobem, přitom každý z nich chápe jako "nepodmíněný" - ví, že se po něm bude při zkoušce chtít, aby na příslušný dotaz demonstroval paměťové zvládnutí jeho osvojení) k nabývání systematizovanému poznání (kdy si student uvědomuje podmíněnost každého poznatku celým systémem poznání).

Aby bylo demonstrováno, jak obrovské rezervy ve (vysokoškolském) vzdělávacím procesu existují, byla zahájena příprava kurzu Metody systematického myšlení.

Poznámka: Tento kurz se podařilo připravit a byl úspěšně realizován v rámci několika projektů JPD financovaných z prostředků EU. Podařilo se zabezpečit i trvalou udržitelnost a kurz je nabízen a přednášen dodnes.

A právě při přípravě se objevil problém, který by bylo možné pojmenovat jako subjektivní fixace podmíněného jako "nepodmíněného". V čem spočívá podstata tohoto problému? Na vývoji lidského poznání a na kterémkoli konkrétním příkladu lze doložit, že cokoli, co se nám zdá být "nepodmíněné" (jednou provždy dané a neměnné, absolutní apod.) je podmíněné a tuto podmíněnost lze poznat, lze odhalit skryté předpoklady, kterými je ono "nepodmíněné" podmíněno. A nejen to - jakmile si tuto vlastnost reality uvědomíme a osvojíme si metody systematického myšlení, které nám umožňují poznávat podmíněnost "nepodmíněného" (toho, co se nám zdá být nepodmíněné, toho, co prozatímně za nepodmíněné považujeme v rámci dané zkušenosti či praktického kontextu), dochází k podstatnému zvýšení efektivnosti nabývání schopností s ohledem na jejich praktickou uplatnitelnost. Ukázalo se, že vůči tomuto přirozenému způsobu vývoje lidského myšlení a tudíž i nabývání schopností existuje aktivní, zájmově podmíněný odpor. Určitá část lidí, kteří sní o sociální spravedlnosti, o změně poměrů a možnosti a nutnosti intervenovat do oblasti rozdělování majetku, si vytvořila určité subjektivně fixované stereotypy (subjektivně fixuje podmíněné jako "nepodmíněné"), přičemž v sobě potlačila schopnost uvědomovat si podmíněnost těchto stereotypů (názorových společenských pozic). Jak se zdá, intervenuje zájmová podmíněnost společenského dění i do tak zdánlivě odtažité oblasti, jakou je metodologická problematika, resp. zde má své "zastřešení".

Na výše popsaný problém se lze podívat ještě z jiného úhlu. Naše myšlení a poznání nám umožňuje realizovat všeobecně zprostředkující činnost - souvislost mezi jevy a procesy, které nás obklopují, poznáváme právě proto, abychom je mohli vzájemně zprostředkovávat, uvádět do vzájemné souvislosti a využívat jejich vzájemnou podmíněnost. Od toho tu naše myšlení a poznání je, takto vzniklo, takto jsme se stali lidmi, toto byla cesta od používání jednoduchých nástrojů k vytváření složitých technologií doprovázená rozvojem lidského myšlení a lidského poznání. Jakmile cokoli, co je reálně podmíněné, subjektivně fixujeme v našem poznání jako "nepodmíněné", stáváme se sami nástrojem cizí (nikoli vlastní) vůle. Ta může být personifikovaná nějakým vůdcem či manipulátorem, nebo existovat v podobě spontánně se utvrzující skupinové (stádní) psychologie. Věří se pak v nějakou vyšší moc (která se pak často personifikuje a institucionalizuje). S reálnou existencí tohoto společenského fenoménu a jeho vlivu na zájmovou podmíněnost společenských procesů je nutné počítat. Ostatně taková již je společenská realita a s různými překvapeními při uplatnění teorie v praxi je nutné počítat.

Jak na to

Současná úroveň teoretického řešení je již taková, že lze bezprostředně přistoupit k praktické realizaci ve dvou hlavních směrech:

1. Prosazovat reformu financování investic do vysokoškolského vzdělání (i dalších předpokladů rozvoje a uplatnění schopností člověka).

2. Připravit a organicky zabudovat do výuky kurz Metody systematického myšlení, postupně ho zdokonalovat a prohlubovat vazby na celý systém disciplín, které tvoří náplň výuky, resp. jejichž výuka je součástí systému vzdělávacích služeb poskytovaných vysokou školou.

Postup oběma těmito směry předpokládá další rozvoj samotné teorie. Nic nepodněcuje pokrok v teorii (a to od její nejobecnější úrovně až po prakticko-realizační), jako možnost praktického vyústění. Lze počítat s nejrůznějšími překážkami, ale jakmile je něco podloženo dostatečně přesvědčivým výsledkem v oblasti teorie, je jen otázkou času, kdy se to prosadí i v praxi.

Navržený přístup si najde dostatek spojenců, těch, které bude mj. lákat možnost využití prostoru pro původní a významné teoretické objevy, které lze po průlomu v hlavním směru a po otevření velmi širokého okruhu otázek, které přímo volají po teoretickém řešení, očekávat. Práce, které je víc než dost, bude okořeněna dostatkem odpůrců navrhovaného přístupu. Můžeme se jen těšit, s čím vším přijdou. To, co má oporu v jasně a zřetelně formulovaném řešení se však zastavit nepodaří.

Na závěr ještě jedna analogie s úlohou fyziky při řešení problematiky letu člověka do Vesmíru. Když dosáhlo teoretické řešení srovnatelné úrovně, vystoupily do popředí následující úkoly:

- Sehnat potřebné finanční prostředky, což bylo mj. spojeno s otázkou aplikací, na které by tyto prostředky byly uvolněny (v daném případě šlo - bohužel - i o spojení s vojenskými aspekty dané problematiky a o mezinárodní prestiž).

- Provést obrovské množství dílčích výpočtů (zde již orientující role fyziky přešla k úlohám typu výpočtu dráhy dělové koule).

- Začít zkoušet a ověřovat, protože realita je vždy poněkud jiná, než projekt na papíře. Při vyhodnocení výsledků různých zkoušek má fyzika opět nezastupitelný význam.

V našem případě vystupují do popředí následující úkoly:

- Získat dostatečnou podporu jak ze strany široké veřejnosti, tak i v oblasti, kde se rozhoduje, což je spojeno s prokázáním významu navrhovaného přístupu v návaznosti na reálné problémy, které společnost řešení. V našich konkrétních podmínkách se k tomu nabízí prokázání skutečnosti, že neodkladná reforma veřejných rozpočtů se neobejde bez reformy financování investic do vzdělání. V širším kontextu pak jde o prestižní problematiku vytvoření podmínek pro přechod k nové ekonomice a novému typu růstu, kde bude mít dominantní roli sektor produkce lidských schopností, kde se z univerzit jako "manufaktur" rodící se vzdělanostní společnosti stanou "továrny" vzdělanostní společnosti, kdy dojde k proměně společnosti srovnatelné s průmyslovou revolucí či dokonce přesahující její význam.

- Místo výpočtů (které v oblasti společenské reality nelze využít obdobným způsobem jako v oblasti aplikací fyziky) jde o vhodné nastavení základních parametrů tržního mechanismu tak, aby generoval potřebná informace a motivace a na základě tržních ocenění vedl k efektivní alokaci zdrojů.

- Rovněž zkoušení a ověřování, tj. experimentování má ve společenské realitě poněkud jinou podobu než při aplikacích fyziky. Ve společenské realitě je nejvhodnějším způsobem ověřování postup formou dílčích kroků a vyhodnocení jejích důsledků, učiněných pokud možno v co největší návaznosti na výchozí stav. V našem případě jde o odstartování systému s výrazně regulovanou možností využívat zpětné platby za studium odvozené od výsledků uplatnění absolventů na profesních trzích a teprve na základě toho, že systém začne produkovat informace, i na základě toho, jaké problémy se objeví, postupně systém deregulovat.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře