Elegantní teorie (35) - Připomínky (1)

10. březen 2014 | 08.09 |

Postupně uvedu všechny relevantní připomínky, které jsem obdržel k sérii věnované teoretickým východiskům komplexních reforem podporujících konstituování ekonomiky založené na produktivních službách spojených s nabýváním a uchováním lidského kapitálů. Sérii jsem uveřejnil pod názvem "Elegantní teorie" 24.2. – 8.3.2014 (13 dílů) v rámci seriálu "Jaké reformy a proč" na blogu:

http://radimvalencik.pise.cz

Ještě před tím uvedu přehled těch nejvýznamnějších připomínek a případně stručnou reakci na ně, abych nemusel na každou jednotlivost reagovat zvlášť. Využiji přitom i to, co jsem publikoval ji v úvodní části. Tak tedy přehled hlavních připomínek:

1. Není nutné vymýšlet mechanismy, problémy lze řešit administrativně, přímým rozhodováním.

K tomu: To je asi největší OOO (obecně oblíbený omyl), který se v dané oblasti vyskytuje. Administrativní rozdělování zdrojů není schopno vytvořit konkurenční prostředí a tlak na inovace. Tam, kde se problémy chtějí řešit na základě "osvíceného" přidělování zdrojů, tam dochází ke stagnaci a postupně degeneraci.

2. Kde na nutné reformy vzít.

K tomu: V obecné rovině je naprosto přesně popsáno, jak systém generuje zdroje. Při zpracování konceptu reforem bude hrát důležitou zdroji vyjít z reálných dat a provést příslušné kvantifikace.

To je vždy dost pracné (od sehnání dat až po vytvoření příslušného modelu. V současné době to s kolegou děláme na příkladu lázeňství v souvislosti s přípravou článku na vědeckou konferenci. Máme tři roky na to, abychom s podporou dalších takto "zmapovali" celou oblasti produktivních služeb.

3. Musíme vzít v úvahu etický rozměr, schopnost lidí pomáhat si.

K tomu: Apel na etiku sám o sobě neškodí, ale také příliš nepomůže. Potřebujeme co nejnázornější představu o tom, jak problémy řešit (komplexní, motivující, dostatečně invenční a teoreticky podloženou vizi), jen tak jsme schopni ovlivnit proměnu základního ideového paradigmatu. Dokud totiž bude vládnout to staré, nic se nepodaří a k žádnému posunu nedojde.

K tomu ještě dvě obecné technické, nikoli obsahové poznámky:

1. Některé připomínky kritizují současný stav a tímto prizmatem následně i to, co navrhuji, aniž by si přečetli, co je navrhováno, a pochopili, že právě to, co navrhuji, řeší problémy současného stavu.

2. Část připomínek, které byly vzneseny, byla – mírně řečeno – dost "mimo", takže by bylo obtížné se k nim vyjadřovat.

První část připomínek

Z Facebooku 16.2.:

Ladislava Knihová: Dovolila bych si polemizovat s touto myšlenkou - cituji: "Odborníci, kteří vědí, co se bude odehrávat v jednotlivých oborech, jaké schopnosti lidí budou zapotřebí a k jakým změnám bude docházet, jsou na univerzitách, kde se tyto obory učí. A ne nikde jinde, v nějakých státních institucích apod."- konec citace. Proč? Nevidím totiž skutečné propojení akademického světa a korporátní praxe. Odborníků ze skutečné podnikatelské praxe, kteří současně přednášejí na vysokých školách, je velmi málo. Otevřené přednášky vynikajících odborníků z praxe, které by byly nad rámec výuky, se na univerzitách téměř nevidí. Nevidím projekty/granty, kde by byl tým tvořen akademiky a odborníky z firem při řešení jednoho výzkumného úkolu. Omlouvám se za přímost svého vyjadřování, ale vysokoškolský pedagog se velmi často a někdy i mylně domnívá, že VÍ, ale on je bez možnosti kontaktu s tím dynamickým vývojem každého oboru. Studenti často oprávněně kritizují náplň výuky tzv. moderních předmětů, protože jsou často dále, než vyučující. Připusťme si myšlenku, že nejsme "pupek světa". Abychom mohli být tím, kdo udává směr, museli bychom daleko více s praxí spolupracovat. Jen ve vzájemné interakci univerzit s praxí budou univerzity subjektem, který se bude moci právem pyšnit tím, že udává směr. Všichni tento subjekt pak budou rádi respektovat. V navrhovaném "poradním orgánu" by samozřejmě měli být a vzájemně se respoktovat zástupci obou světů. Tento svůj názor jsem si dovolila vyjádřit díky tomu, že podnikám od roku 1990 a současně přednáším na univerzitě. Feedback od studentů, který se snažím získávat vždy a všude, je jen potvrzením mých slov. Možná, že jsou špatné zkušenosti s "poradními orgány", možná, že z nich byli odborníci "vytlačováni". Tak snad by se to už jednou mohlo změnit!

K tomu: Negativní situace, kterou popisujete, je typickým produktem současného nemotivovaného systému. Místo vytváření různých "poradních orgánů" (těch už je dnes víc než dost) stačí jediné – účinně zainteresovat vysoké školy na dlouhodobém uplatnění jejich absolventů.

Ladislava Knihová: Ve prospěch případného školného je rozdíl mezi vysokoškolskými a středoškolskými platy na západ od naší hranice. U nás se nic takového nekoná, obzvláště nástupní platy vysokoškoláků jsou u nás směšné, takže opět argument PROTI ZAVEDENÍ ŠKOLENÍHO na veřejných vysokých školách. Potrestat vysokoškoláka splácením půjčky na školné v době zakládání rodiny a hledání střechy nad hlavou???? Se zavedením školeného nemohu souhlasit.

Dušan Vyhlídal: Je to demagogický argument. Když mi studovala dcera, viděl jsem, kolik to doopravdy i na veřejné škole stojí, jak se mrhá ve veřejném sektoru penězi. V tom by ty banky dokázaly rychle udělat pořádek!!

K tomu: 

1. Nejdříve k L. K.

Předně platí, že úspěšný absolvent bude odvádět dejme tomu 3 – 10 % svého příjmu, ovšem ze základu o 20 – 30 % vyššího. Proč? Protože příslušná univerzita bude zainteresována na jeho lepším uplatnění.

Někdo namítne, že předpoklad tak velkého zvýšení příjmu je nereálný. Tak se zeptám, která univerzita u nás:

- Vytváří absolventské sítě a poskytuje svým absolventům špičkový odborný servis v jejich oborech?

- Organizuje mezioborovou a meziročníkovou týmovou spolupráci mezi studenty tak, aby se čerství absolventi uplatňovali prostřednictvím těch, kteří již dříve našli uplatnění, a to na základě přirozených a funkčních vazeb vytvořených v těchto týmech.

Apod.

Někdo namítne, že toto je prostě sci-fi. Ano. I létající stroje byly před průmyslovou revolucí sci-fi. A my jsme na počátku srovnatelné revoluce, která mění ekonomicky základ společnosti.

To, co uvádím, je reálné i z jiného hlediska. Vždy mně překvapuje dojemné péče o to, aby absolventi veřejných škol neplatili školné, zatímco studenti soukromých vysokých škol ho dnes platí dvakrát. Jednou za sebe a podruhé svými daněmi za ty šťastnější, co studují na, co studují na veřejných školách. Jednou mi jeden rektor na tuto poznámku namítl, že si to studenti soukromých škol zaslouží, když se nedokázali dostat ne veřejnou školu. K tomu mám dvě poznámky:

- Ukazuje se, že na soukromých vysokých školách často studují chudší studenti, protože jejich rodiče nedisponují takovými společenskými kontakty, aby svým dětem pomohly na veřejnou vysokou školu.

- Přestože si veřejné školy vybírají "lepší" materiál, uplatňují se v průměru absolventi dobých soukromých škol lépe, než absolventi veřejných škol. Jak je to možné? Jednoduše. Musejí zpravidla již během studia pracovat. Spojení studia a výdělečné aktivity jim pak umožňuje rychlejší profesní start. Myslím, že to dostatečně ilustruje obrovské rezervy, které sektor vysokého školství má. Administrativními nástroji tyto rezervy nevytěžíme, protože proti jakékoli dobře míněné snaze stojí moloch v podstatě cechovního systému.

2. Nyní k D. V. Rezervy v oblasti vysokého školství jsou obrovské. Ale ani ne tak v plýtvání penězi (i když to je zde také hodně velké), ale zejména ve zvýšení efektivnosti vzdělávacího procesu z hlediska uplatnitelnosti absolventů. Možnosti bank vidím ve startovní fázi dost skepticky. Důvody jsem uvedl již dříve. Poučný byl systém MyRichUncle v USA, ale ani ten se nepodařilo rozjet. Určité místo pro banky v našem systému máme a vyplývá ze způsobu, jakým by byl systém zaváděn u nás. Student by měl možnost přímé platby, která by byla v poloviční výši neúročeného závazku spláceného zpětně odvodem z budoucího příjmu. Padesátiprocentní zvýhodnění (které někdy budí rozhořčení, v australském HECS je jen dvacetiprocentní) je naprosto přiměřené. Právě do této oblasti mohou vstoupit banky se svými produkty. Dobrým studentů v perspektivních oborech (což lze v případě zainteresovanosti vysokých škol ve spolupráci s bankami poměrně dobře zajistit) by banky poskytly půjčky výhodnější, než při pomalém splácení neúročeného závazku. Perspektivní obory na vysokých školách by pak měly rychlejší start. Podrobnější výklad toho, proč oba systémy je vhodné kombinovat, by si vyžádalo podrobnější zdůvodnění. Nutno podložit i modely. Obojí zajistíme při přípravě konceptu komplexních reforem.    

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře