Jaké reformy a proč? (26) Elegantní teorie 6

1. březen 2014 | 08.00 |

Malá osobní poznámka na úvod: Dostávám řadu připomínek i námětů k seriálu "Jaké reformy a proč", v současné době pak k sérii "Elegantní teorie" v rámci něj, která bude míst ještě šest pokračování. Touto sérií chci uceleně prezentovat teoretický základ, ze kterého koncept komplexních reforem vychází. Hned poté, co tuto sérii ukončím (v příštím týdnu), se podrobně vrátím ke všem reakcím – ať již byly dány prostřednictvím FB nebo přímo na mém blogu. (Připravuji je již nyní.) Chtěl bych jen velmi poprosit o jedno. Můžeme mít na věci různé názory. Smyslem diskuse je dobrat se plnějšího pohledu na věc. Při rozumné a nezaujaté diskusi získávají vždy obě strany. Důležité však je vycházet z toho, co ten druhý říká, a ne z toho, co si myslíme, že říká, aniž bychom si to, co říká, přečetli. Tomuto často se vyskytujícímu jevu říkám vidění názoru či argumentace druhého prizmatem vlastních stereotypů a předsudků. Pokusme se tomu vyhnout. (Vždy mě nejvíce zamrzí, pokud se toho dopustí někdo, koho mám rád.) Vím, že těch 12 či 13 pokračování série "Elegantní teorie" je poměrně náročné na čtení i pochopení. (I když je standardním obsahem toho, co učíme na kurzu inženýrské ekonomie, takže ze zkušeností vím, že normálně zdatný student se to s trochou píle naučí bez větších problémů.) Je to nutný základ pochopení současných problémů tam, kde jsou a kde vznikly, a tam, kde je lze řešit. (Nelze hledat klíček tam, kde jsme jej neztratili, jen proto, že tam, kde jsme jej ztratili, nesvítí světlo.) Takže děkuji za všechny připomínky a náměty, doufám a věřím, že budou další a ještě více přínosné. Na jakýkoli dotaz velmi rád odpovím. To vše souhrnně rozeberu jakmile ukončím tuto sérii.

Teorie blahobytu je zajímavou a současně dosti spornou součástí jednoho ze směrů neoklasické teorie. Snaží se prostředky mikroekonomické teorie odpovědět na otázku, jak zajistit větší míru spravedlnosti ve společnosti, a to mj. i s využitím redistribuce. U jejího zrodu stojí snaha domyslet některé důsledky konceptu všeobecné rovnováhy. Pokud si uvědomíme, jaký význam mají produktivní složky spotřeby a jakou roli při jejich využívání může sehrát kapitálový trh, zjistíme, že řadu problémů spojených s veřejnými systémy sociálního pojištění a sociálního investování (zejména v oblasti penzijního pojištění, zdravotního pojištění, financování zdravotní péče a financování vzdělání) může stát řešit tím, že odstraní nedokonalosti kapitálového trhu.

Podívejme se nyní pozorně na  graf 6.1. Co můžeme říci o rozdělení odpovídající bodu A a o rozdělení odpovídající bodu B?

Odpověď je zřejmá:

- V případě rozdělení odpovídajícímu bodu Amá první spotřebitel mnohem větší užitek než spotřebitel druhý.

- V případě rozdělení odpovídajícímu bodu Bse užitek spotřebitelů příliš neliší.

Připomeňme si, že každého spotřebitele můžeme chápat i jako součást určité skupiny spotřebitelů. Pokud by například první spotřebitel představoval tu polovinu domácností, které mají vyšší příjmy, a druhý spotřebitel tu polovinu domácností, které mají nižší příjmy, pak rozdělení, které odpovídá bodu A, by znamenalo, že ve společnosti jsou velmi výrazné majetkové rozdílyznačná část společnosti je velmi bohatá a značná část společnosti naopak velmi chudá. To může mít řadu nepříznivých dopadůspolečenská nestabilita, kriminalita vyvolaná chudobou, zhoršené podmínky pro výchovu značné části populace apod.

Na jedné straně je pravda, že každé původní rozdělení bohatství je výsledkem ekonomických procesů, na druhé straně si lze položit otázku, zda určitou redistribucí prostřednictvím státu (veřejného sektoru) nelze dosáhnout vhodnější ekonomické situace, než pokud by k žádné (sociálně orientované) redistribuci nedocházelo. Odpovědí na tuto otázku se zabývá teorie blahobytu. Podle ní sice UPF představuje všechny možné kombinace rozdělení dosažitelného (maximálně možného) užitku mezi dva spotřebitele a všechny body na ní jsou paretoefektivní. Ne každé rozdělení užitku však musí být spravedlivé. Spravedlnost se přitom chápe jako exogenní faktor modelu a posuzuje se z normativního hlediska.

Řada lidí bude nepochybně tvrdit, že pokud jeden spotřebitel může díky svým velkým příjmovým možnostem spotřebovávat velké množství statků a druhý spotřebitel v důsledku svého nízkého příjmu malé množství statků, není daná ekonomická situace spravedlivá a určitá redistribuce, která by navodila jinou ekonomickou situaci, by byla spravedlivější. Má smysl zdůraznit, že původní ekonomická situace (jeden spotřebitel je bohatý a druhý chudý) může být způsobena řadou příčin, např.:

- První spotřebitel disponuje schopnostmi, kterými druhý spotřebitel nedisponuje, takže první spotřebitel je výrazně produktivnější než druhý.

- První spotřebitel své bohatství zdědil.

- První spotřebitel zabraňuje druhému spotřebiteli, aby využil svých schopností a příležitostí.

- Druhý spotřebitel je vážně nemocný.

- Druhý spotřebitel je líný a nechce využívat svých výrobních faktorů (např. nechce pracovat).

- Atd.

Je zřejmé, že, pokud budeme zkoumat důvody majetkových a příjmových rozdílů ve společnosti, budou se lišit názory lidí, zda v daném konkrétním důvodu přerozdělovat či nikoliv. V praxi vskutku existují nejrůznější názory na to, zda a pokud ano v jaké míře by měla být určitá míra redistribuce ("od bohatých k chudým") realizována. Ukažme si příklady

Za optimální by bylo možné považovat bod, ve kterém se křivka dosažitelného užitku (UPF) dotýká společenské indiferenční křivky (W). Jak plyne už z jejího názvu, křivku dosažitelného užitku představuje maximální možnou úroveň užitku, kterou daná společnost může dosáhnout. Pokud se křivka UPF dotýká nějaké společenské indiferenční křivky, tak tím říká, že už nelze dosáhnout větší úrovně užitku – společenské indiferenční křivky ležící vpravo od křivky UPF jsou už pro společnost nedosažitelné. Naopak pokud se společenská indiferenční křivka (W) a křivka dosažitelného užitku (UPF) protínají, tak tím ukazují, že v dané společnosti lze ještě zvýšit užitek – dostat se na vyšší společenskou indiferenční křivku. Bod dotyku společenské indiferenční křivky a křivky dosažitelného užitku (bod B) je znázorněn na grafu 6.2. Tento bod se nazývá bodem blaženosti – představuje takové rozdělení užitku, při kterém je společenský užitek maximální.

A - některý z bodů, který prezentuje jedno z možných ("nespravedlivých") rozdělení užitků

B - bod blaženosti

Uvádí se však, že bod blaženosti je zpravidla nedosažitelný, protože pokud se chceme posunout po křivce UPF např. z bodu A do bodu B (přerozdělit určitým způsobem příjmy spotřebitelů a tudíž i jejich užitky), můžeme např. oslabit motivy k práci a tudíž dosáhnout jen některý vnitřní bod z hlediska UPF (např. bod I). Jinými slovy: preferujeme-li spravedlnost, sníží se efektivnost (viz následující graf 6.3.).

Pokud se chceme přesunout z bodu A do bodu B po křivce dosažitelného užitku (UPF), snižujeme prvnímu spotřebiteli množství statků, které bude spotřebovávat. To může oslabit jeho motivy k práci, takže první spotřebitel jako vlastník výrobních faktorů bude produkovat menší množství statků. Tím se dostáváme do bodu I, který se nachází pod hranicí křivky dosažitelného užitku – daná změna ale není paretooptimální.

K dosažitelnosti bodu B J. Stiglitz poznamenává:"Paretovský přístup nám bohužel nedává žádný návod, jak porovnávat rozdílné alokace zdrojů, které leží na hranici užitkových možností, například body A a B. Nemůžeme tedy říci, zda je bod A výhodnější než bod B, nebo naopak. Nemůžeme také zodpovědět otázku, zda je výhodnější snížit současné nebo budoucí sociální dávky. Nemůžeme ani ohodnotit posun z bodu pod hranicí užitkových možností (bod I) na bod ležící na hranici užitkových možností, ale ne napravo a nahoře od bodu I (bod C). Takže ačkoli alokace C je paretovsky optimální, kdežto alokace I ne, nemůžeme říci, zda je bod C výhodnější než bod I, nebo zda je tomu naopak."(Stiglitz, J.: Ekonomie veřejného sektoru. Grada Publishing, Praha 1997, s. 133 - 134.)

Důvod, proč tak nemůžeme říci, je prostý – přesunem z bodu I do bodu C sice zvyšujeme užitek druhého spotřebitele, snižujeme však užitek prvního spotřebitele. Zvýšení užitku druhého spotřebitele je sice větší než snížení užitku prvního spotřebitele, stále však platí, že užitek prvního spotřebitele se snižuje.

Toto vysvětlení má řadu dílčích problémů, např. o následující:

- Způsob konstrukce společenské indiferenční křivky (W).

- Přerozdělení (jako nástroj posunu po UPF) nemusí nutně vždy vést ke snížení efektivnosti, může např. snížit ztráty vznikající při hledání zaměstnání těmi, co se ocitli bez práce i bez prostředků.

Stávající ekonomie se domnívá, že mezi efektivností a rovností existuje rozpor, resp. substituční vztah. Dostatečně reprezentativně se k tomu vyjadřuje J. Stiglitz: "...i když je výsledek fungování tržních mechanismů efektivní, může docházet k případům, kdy je výsledné rozdělení příjmů velmi nerovnoměrné. Jedním z hlavních cílů vlády je proto ovlivnění rozložení příjmů ve společnosti." (Stiglitz 1997, s. 123) "...abychom dosáhli vyšší rovnosti, musíme se vzdát části efektivnosti... Například progresivní zdanění příjmů, které snižuje nerovnosti ve společnosti, snižuje podněty ke zvyšování pracovní výkonnosti, čímž snižuje efektivnost." (Stiglitz 1997, s. 124.)

Grafické vyjádření výše uvedeného (Stiglitz 1997, s. 124) je na grafu 6.3.:

V dalším pokračování si ukážeme, že řadu problémů nepříliš "estetické" teorie blahobytu jsme schopni řešit v rámci ekonomie produktivní spotřeby. Elegance teoretického řešení (a v tomto případě bych se nebál použít spojení "fascinující elegance teoretického řešení") by nás měla nabádat k tomu, abychom ho brali vážně.

Závěrečná poznámka k této části:

Obdržel jsem řadu připomínek k těm dílům seriálu o reformách, které se věnují teoretickému řešení. Nejčastěji (téměř vždy) se teoretickému řešení vyčítá, že je prakticky nerealizovatelné. Chtěl bych zdůraznit, že znám námitky opřené o letité zkušenosti, které vycházejí z poznání mnohem větších bariér praktické realizace, než si dovedou ti, kteří možnost praktického využití zpochybňuji, vůbec představit. Znám ale i cestu, jak přes všechny bariéry příslušné reformy realizovat. Mj. i proto, že nám nic jiného nezbývá, pokud si chceme zajistit pokračování vlastní existence. Ale o tom podrobněji více poté, co si ukážeme "čistě teoretické" řešení v celé jeho kráse.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč? (26) Elegantní teorie 6 ondrey 01. 03. 2014 - 10:01