Jaké reformy a proč (24) Elegantní teorie 4

27. únor 2014 | 08.00 |

V této části v obecně teoretické rovině ukážeme, že prostřednictvím (fungujícího, kultivovaného) trhu lze zabezpečit současně jak efektivnost systému, tak i sociální rovnost (ve smyslu rovnosti příležitostí). O této možnosti se většinou pochybuje, zde uvidíme "na vlastní oči", že "teoreticky" je to možné. Grafy, které k názornému vyjádření uvedené možnosti využívám, jsou původním výsledkem práce našeho týmu. Poprvé byly publikovány v časopise Politická ekonomie 1/2004, následně využity v učebnici Heissler-Valenčík-Wawrosz Mikroekonomie pro středně pokročilý kurz VŠFS 2010.

Z grafů uvedených v předcházejícím pokračování lze odvodit grafické vyjádření postavení věřitele a dlužníka – viz graf 4.1.


Existenční pásmo na grafu 4.1.je ta část prostředků, které subjekt musí využít k zabezpečení své existence či k uspokojení potřeb, kterých se nechce nebo prostě nemůže vzdát.

Velikost investiční míry, která je na grafu 4.1. nezávislým faktorem – jednotlivé subjekty jsou příliš malé na to, aby mohly úrokovou míru ovlivnit, určí, jak velkou část investičních prostředků bude nabízet první osoba (a současně jak velkou část investičních příležitostí bude první osoba poptávat) a jak velkou část investičních prostředků bude poptávat druhá osoba (a současně jak velkou část investičních příležitostí bude druhá osoba nabízet).

O tom, zda se ten či onen subjekt ocitne v postavení věřitele či dlužníka rozhodují dvě okolnosti:

1. Rozpočtové omezení příslušného subjektu (tj. jakým současným příjmem disponuje).

2. Mezní výnos z jeho vlastních investičních příležitostí (tj. jakými investičními příležitostmi disponuje).

Graf 4.2. pak ukazuje, z čeho se sestává další (budoucí) příjem věřitele a dlužníka. Věřitel disponuje příjmem Y1. Pokud by chtěl veškerý tento příjem použít na realizaci svých vlastních příležitostí, tak v úseku YiY1 by realizoval menší výnos než, když dané prostředky půjčí na realizaci cizích investičních příležitostí, tj. dlužníkovi. Dlužník naopak disponuje příjmem (tj. vlastními investičními prostředky) ve výši Y2. Výnos z části jeho investičních příležitostí i poté, co vyčerpá všechny své investiční prostředky, je vyšší, než úroková míra. Proto si příslušnou část investičních prostředků, tu které odpovídá úseku Y2 Yi, půjčuje a realizuje z těchto cizích investičních prostředků své vlastní investiční příležitosti.

Plocha A – velikost příjmu z vlastních investičních prostředků.

Plocha B – velikost příjmu z využití vlastních investičních příležitostí.

Plocha A závisí na velikosti současného příjmu, plocha B nikoli.

Z hlediska rozvoje schopností člověka lze investiční příležitosti rozdělit na: 

- Primární: schopnosti, které má člověk od narození.

- Sekundární: spojené s rozvojem schopností člověka, využíváním jedněch vznikají další.

- Terciární: schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty.

Klíčové jsou v tomto přehledu sekundární investiční příležitosti. Pokud člověk dokáže rozvíjet své schopnosti, vznikají mu zároveň investiční příležitosti. Ilustrativně řečeno: Pokud někdo dokáže například rozvíjet svou schopnost hrát na housle, vzniká mu investiční příležitost živit se jako houslista.

Díky rozvoji sekundárních investičních příležitostí se rozvíjejí i terciární příležitosti, tj. schopnost inovovat a realizovat investiční projekty. K tomu, aby člověk byl schopen rozvíjet svoje sekundární investiční příležitosti, často nejprve potřebuje peníze (tj. investiční prostředky). Pokud bychom zůstali u výše uvedeného ilustrativního příkladu, potřebuje peníze, aby si koupil housle, aby zaplatil učitele, který jej na housle naučí hrát apod. Mnoho lidí přitom těmito investiční prostředky, které by sloužily k využití jejich investičních příležitostí, nedisponuje. Existuje však trh, na kterém je možné investiční prostředky určené k rozvoji investičních příležitostí získat. Tímto trhem je kapitálový trh.

V praxi lze výše uvedené popsat takto: Dlužník si na kapitálovém trhu půjčí peníze (investiční prostředky) k rozvoji svých sekundárních investičních příležitostí. V okamžiku, kdy tyto sekundární investiční příležitosti rozvine, tj. získá určité schopnosti (např. naučí se hrát na housle), začne z výnosu z realizovaných sekundárních investičních příležitostí splácet půjčené investiční prostředky. Příjem, který dotyčná osoba získá díky rozvoji svých schopností, pravděpodobně využije i k rozmnožování svého majetku.

Z výše uvedeného lze mj. odvodit, že systém, ve kterém by dostatečně fungoval kapitálový trh v oblasti využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka, by konvergoval (a nikoli divergoval, jak se někteří domnívají), pokud se týká majetkové diferenciace. Jinými slovy – vliv majetkové výhody na budoucí příjmy se v systému, kde nepůsobí jiné faktory, snižuje. Současně se ukazuje, že mezi rovností a efektivností lze vytvořit komplementární vztah (což je problém, ke kterému se ještě dostaneme, až si ukážeme, jak zde prezentovaný přístup umožňuje elegantně se vyrovnat s problémy, na které naráží teorie společenského blahobytu).

Vzhledem k důležitosti tohoto závěru, pozorně si uvedeme pasáže z práce M. Potůčka "Nejen trh", Praha, Slon 1997 (podtrhuji to nejdůležitější), v nichž je formulován "obecně oblíbený omyl":

- "Ideální model tržní ekonomiky je modelem rovnovážným: v jednoduchém světě trhu s dokonalým konkurenčním prostředím vznikají takové ceny, které distribuují vstupy firem a statky prodávané jednotlivcům tak, že nikdo nemůže najít jinou takovou kombinaci vstupů a výstupů, která by zvýšila užitek alespoň jednoho z hráčů tržní směny, aniž by zároveň nesnížila užitek někoho jiného. Tím je maximalizována suma dosažitelného bohatství společnosti - a zároveň nalezeny takové ceny vstupů a výstupů produkce a spotřeby, že nabídka všech statků je rovna poptávce po nich. Taková distribuce se v ekonomii označuje jako distribuce efektivní v Paretově smyslu. - Tato distribuce je však neutrální ve vztahu k rozdělení bohatství mezi jednotlivé hráči směny - jinými slovy řečeno, neříká nic o tom, jak je celkové bohatství rozděleno mezi příslušníky dané společnosti. Pokud by totiž byl dán trhu volný průchod, pak by cirkulární a kumulativní procesy zprostředkované opakovanou nabídkou a poptávkou způsobily, že by se ti, kteří již disponují s velkými zdroji, stávali ještě bohatšími a chudí by přicházeli i o to málo, s čím na trh vstupovali... (Tato vlastnost volného trhu se označuje také jako centrifugální efekt trhu: bohaté tlačí do středu, zatímco chudí jsou vytlačováni na okraj.) Barry... uvádí, že k dalším systémovým důsledkům dlouhodobého působení trhu nekorigovaného jinými regulátory patří nezaměstnanost a nadspotřeba." (Potůček 1997, s. 23-24.)

- "Vyjděme spolu s Okunem (1975) z předpokladu, že hledáme takové řešení, které by sledovalo jak kritérium ekonomické efektivnosti, tak kritérium distribuční spravedlnosti (ve smyslu takového rozdělení vytvořených zdrojů, jež by zaručovalo každému člověku určitý - blíže nedefinovaný - podíl na jejich spotřebě). Víme již, že efektivnosti v Paretově smyslu je dosaženo, je-li maximalizována ekonomická efektivnost, nicméně vůbec se nepřihlíží k distribuční spravedlnosti. Jde o řešení opírající se výlučně o uplatnění trhu. Lze si představit i situaci polárně protikladnou, kdy všichni dostávají stejně (distribuční spravedlnost je maximalizována), nicméně ekonomická efektivnost je nulová. Toto řešení si lze představit pouze v případě, byla-li by moc státu absolutní a trh zcela potlačen. Každá vláda na světě (pomineme-li hrůzný exces vlády Rudých Khmérů) tedy řeší problém, jak sladit regulační působení trhu a státu tak, aby bylo dosaženo jakéhosi optimálního stavu mezi ekonomickou efektivností a distribuční spravedlností. Neplatí ovšem přímá úměra: čím více distribuční spravedlnosti, tím méně ekonomické efektivnosti. Vtip je v tom, že dovednou, technologicky poučenou kombinací trhu a správy lze dosáhnout maxima možné ekonomické efektivnosti - a přitom dodržet stanovené podmínky distribuční spravedlnosti. Taková ekonomická efektivnost nebude nikdy tak vysoká jako efektivnost v Paretově smyslu, bude však eticky a sociálně přijatelná a (v demokratických poměrech tedy i) politicky průchodná. Klíčovým omylem všech státních socialismů bylo, že se snažily trh nahrazovat státem i tam, kde je nenahraditelný, a nevědomky tak stlačovaly výslednou ekonomickou efektivnost svých režimů hluboko pod hranici nutnou pro dosažení cílů v oblasti distribuční spravedlnosti. Tím si samy vykopaly hrob, poněvadž ztratily legitimitu - nikoli ovšem kvůli distribučním nespravedlnostem, ale kvůli ekonomickému kolapsu. Netřeba připomínat, že hrozí i opačný extrém - usilovat o ekonomickou efektivnost za každou cenu, tedy i za cenu tak velké distribuční nespravedlnosti, která podkope legitimitu režimu takového "dřevního kapitalismu" právě kvůli zanedbání druhého kritéria." (Potůček 1997, s. 25-26.)

Ve skutečnosti platí, že pokud je tržní mechanismus, jehož součástí je i kapitálový trh, dostatečně rozvinut, pak jeho opakovaným působením (zejména v oblasti vztahu věřitele a dlužníka) dojde k vyrovnání majetkové situace, resp. majetková situace bude určena především tím, jakými investičními příležitostmi každý ze subjektů disponuje. Dostatečně rozvinutý tržní mechanismus tak vytváří rovnost příležitostí. Pokud reálné působení tržního mechanismu vede k ekonomické segregaci, resp. pokud pozorujeme fenomén "bohatnutí bohatých a chudnutí chudých" v důsledku působení tržního mechanismu, je to výsledkem nevyvinutosti tržního mechanismu.

Pokud jsme v této části zformulovali takto silný teoretický závěr, bude mou povinností v další části říci, proč v realitě se nám vše jeví naopak. A proč to prostě nefunguje. Jinými slovy - v čem spočívá ona "nedostatečná vyvinutost trhu" a ve vztahu k čemu je "nedostatečná".

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře