Jaké reformy a proč? (17) Lázeňská péče

18. únor 2014 | 08.44 |

Úvodní poznámka

Toto pokračování seriálu "Jaké reformy a proč?" se zdánlivě zabývá velmi okrajovou problematikou. Pracovní verze tohoto materiálu vznikla při přípravě vystoupení na jedné konferenci. V přímém kontaktu s konkrétní tématikou se však podařilo posunout v našem týmu některé základní teoretické prvky projektu komplexních reforem v oblasti poskytování produktivních služeb a systémů sociálního investování a sociálního pojištění. Podle mého názoru se jedná o jeden z nejpřínosnějších dílů seriálu (umožňuje vytvoři si verlmi konkrétní představu o tom, o co jde.)

Teorie produktivních služeb: Klíč k ocenění efektů lázeňské péče

Úvod

Lázeňská péče je jedním z typických příkladů toho, co v našem přístupu nazýváme produktivními službami, tj. službami umožňujícími nabývat, uchovávat či uplatňovat lidský kapitál jako ekonomický faktor.

V daném případě se jedná především o uchování lidského kapitálu.

Jako produktivní služba má lázeňská péče řadu atributů shodných s dalšími produktivními službami. Jedná se zejména o následující:

- Je poměrně nákladná a její přímý nákup velkou částí populace může být omezován bariérou rozpočtového omezení domácností. (Jakkoli jsou či mohou být její efekty významné, mohou být ve spotřebě upřednostňovány jiné statky v důsledku rozpočtového omezení domácnosti.)

- Její efekty jsou výrazně diferencované a nelze je dostatečně v každém jednotlivém případě odhadnout předem. (Někomu lázeňská péče pomůže, někomu ne, někomu více, někomu méně, někdo si jejím využitím podstatně prodloužil zdraví, ale stěží to můžeme dokázat, protože realizovanou alternativu nelze v daném případě srovnat s tou, která se nerealizovala apod.)

- Její efekty se rovněž projevují mnohdy až v dlouhodobém časovém horizontu a nelze je oddělit od dalších vlivů na uchování zdraví člověka.

Podobné atributy mají například některé formy vzdělání (např. vysokoškolské vzdělávací služby), lékařské služby (operační zákroky typu endoprotézy) aj.

Proto pokud budeme na lázeňskou péči nahlížet jako na soukromý statek (a takový pohled je zcela oprávněný), bude na stávajícím stupni vývoje tržních vztahů (kdy si tento statek můžeme pořídit za přímou úhradu) nakupován v podstatně menší míře, než která by odpovídala jeho čistě ekonomickým produktivním efektům (kromě kterých poskytuje i další efekty mimoekonomické, resp. humánní). Navíc se jedná o statek, který v minimální míře zatěžuje přírodní prostředí. Většinou je jeho poskytování spojeno s podstatnou kultivací přírodního prostředí, vylepšením jeho estetických kvalit i dalších trvale udržitelných parametrů. Již z tohoto důvodu má smysl věnovat pozornost problematice jeho financování.

Dalším významným důvodem - jak z praktického, tak i teoretického hlediska - je, dle našeho názoru, skutečnost, že úloha produktivních služeb v současné době roste a celý ekonomický systém se mění v ekonomiku na produktivních službách založenou, resp. na ekonomiku. v níž jsou produktivní služby dominantním sektorem. Cílem našeho příspěvku je dokázat, že k řešení problémů financování lze přistupovat obdobným způsobem jako k financování ostatních produktivních služeb, které se ve svém komplexu, ve své vzájemném podmíněností stávají základem nové ekonomiky. Ekonomiky, která umožňuje dynamický (a dokonce exponenciálně dynamický) a současně trvale udržitelný růst.

Jedná se zejména o možnost využití HCC (Human capital contracts), tj. aktů směny založených na smlouvách v oblasti poskytnutí produktivních služeb umožňujících zvýšit, uchovat či uplatnit lidský kapitál mezi poskytovatelem služeb a tím, komu jsou tyto služby poskytovány. Konkrétně pak o uplatnění principu přenesené ceny, resp. zprostředkované využití principu produktivní ceny v dané oblasti.

Stručně o ekonomice založené na produktivních službách

Nejobecnější příčinou současných problémů je to, že doposud nedošlo k přeorientaci stávajícího setrvačného vývoje směrem ke společnosti produktivních služeb, tj. společnosti, těžištěm ekonomiky které jsou produktivní služby spojené a nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.

Ekonomický růst může být současně exponenciálně dynamický a trvale udržitelný, resp. dokonce musí být exponenciálně dynamický, aby byl trvale udržitelný. Základem tohoto typu růstu jsou produktivní služby, které mají efekty znázorněné následujícím obrázkem:



Zde:

- Tmavší plocha představuje celoživotní příjem člověka bez efektů produktivních služeb, světla plocha celoživotní příjem s využitím efektů produktivních služeb (vzdělání, výchovy, péče o zdraví, relaxe, rekreace apod. včetně toho, co nás nyní zajímá nejvíce, tj. lázeňské péče).

- Světlá plocha představuje celoživotní příjem v případě využití efektů vzdělávacích služeb.

Rozhodující podmínkou přechodu k ekonomice produktivních služeb je zainteresovanost subjektů působících v oblasti produktivních služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu; vytvoření zpětných vazeb mezi efekty produktivních služeb a financováním těchto subjektů, může podstatným způsobem přispět k vyšší dynamice ekonomického růstu, pozitivním změnám jeho charakteru a zvýšení kvality života lidí.

K prosazení nové ekonomiky, tj. ekonomiky produktivních služeb, je nutný komplex vzájemně provázaných reforem v odvětvích sociálního investování a sociálního pojištění (zejména vzdělání, péče o zdraví a penzijního pojištění).

Jde především o kvalitu života – co může být lepší, než se plnohodnotně a dlouhodobě uplatnit, být prospěšný druhým? Takováto ekonomika si vydělá sama na sebe, pokud se na efektech dosažených v jednotlivých směrech nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu bude moci podílet (a to i přímo finančně) ten, kdo se o tyto efekty zaslouží (poskytovatel služeb i ten, komu jsou poskytovány). (Mj. právě k tomu jsou nutné příslušné reformy a toto je nejnáročnější úkol, jak si ukážeme v dalších pokračováních). Služby poskytované v rámci nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu lze nepochybně porovnat s jinými statky, resp. člověk je z hlediska svých preferencí porovnává. Jejich efekt prvního řádu je, že jsou substitutem jiných statků a služeb, které zatěžují přírodní prostředí mnohem víc (tj. buď čerpají více přírodních zdrojů, nebo svými odpady více zatěžují přírodní prostředí). Jinými slovy – pokud budou v ekonomice hrát větší roli produktivní služby v mnou vymezeném smyslu, pak člověk bude šastnější (kvalita života) a současně spotřeba bude méně zatěžovat přírodní prostředí (trvalá udržitelnost). Hlavní význam produktivních služeb je však v efektech druhého řádu. Totiž v tom, že rozvoj schopností člověka (nejen jako jednotlivce, ale týmově, resp. v rámci společenské dělby práce) je v tom, že je bezprostředně spojen s rozvojem jeho schopnosti inovovat. Schopnosti snížit (a to v mnoha případech i zásadním či radikálním způsobem) množství přírodních vstupů na jednotku užitku, tj. toho, co naplňuje kvalitu života. Tj. ekonomika založená na produktivních službách nejenom "vydělá sama na sebe", ale naprosto zásadním způsobem se odpoutá od vázanosti ekonomického růstu na limity přírodního prostředí. (A jde tedy jen o to, jak k takové ekonomie přejít).

Klíčem k vytvoření zpětné vazby mezi efekty vznikajícími poskytováním produktivních služeb v oblasti nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu jsou specifické akty tržní směny, které se v teoretické literatuře nazývají HCC (Human Capital Contrakts). Konkrétně pak ta forma těchto kontraktů, kterou v našem týmu nazýváme přenesená cena. Její princip je následující - ten, komu byla příslušná produktivní služba poskytnuta, za ni platí:

- až z toho, co mu tato služba vynese,

- podle toho, kolik mu vynese,

- přímo tomu, kdo mu tuto službu poskytl.

Na tomto principu lze například řešit problematiku financování vysokého školství. V těch oblastech, ve kterých se efekt produktivních služeb projeví v synergii s dalšími produktivními službami a osobní aktivitou toho, komu jsou tyto služby poskytovány, v oblasti prodloužení zenitu a horizontu jeho produktivního uplatnění, nelze princip přenesené ceny uplatnit přímo. Lze jej však využít zprostředkovaně, prostřednictvím smluv (HCC) vycházejících z efektů, které prodloužením zenitu i horizontu produktivního uplatnění člověka na profesních trzích vznikají v plně zásluhovém penzijním systému. Této problematice je věnována následující část příspěvku.

Klíčový význam reformy penzijního systému

V této části ukážeme, že klíčovou podmínkou pro zcela zásadní zvýšení role produktivních služeb a v rámci nich i lázeňství (včetně vytvoření podmínek pro jejich dostatečné financování) je - i když to tak na první pohled nevypadá - reforma penzijního systému směrem k jeho plné zásluhovosti.

Nejdříve nastíníme, o co jde. Poskytovatelem příslušných služeb mohou být nejrůznější subjekty:

- jednotlivé články vzdělávacího systému,

- rodina jako hlavní subjekt zajišující výchovu,

- nejrůznější zdravotnická, ale i třeba lázeňská zařízení,

- rekvalifikační či relaxační firmy

apod.

To hlavní, o co jde v reformách, které by podpořily přirozené tendence směřování ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách (změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí a možná ještě významnější i osudovější), je vytvoření následující zpětné vazby: Zpětné vazby mezi (koneckonců ekonomickými) efekty produktivních služeb a zdroji financování, které získává ten, kdo tyto služby poskytuje. A to z následujících důvodů:

- Obecně k tomu, aby bylo vytvořeno dostatečně motivující prostředí.

- Aby ten, kdo se zaslouží o výrazné efekty v dané oblasti mohl rozšířit svou aktivitu podobným způsobem, jakým dochází k šíření inovací v kterékoli produktivní oblasti.

- A návazně pak, aby tím procesem šířením inovací byly z dané oblasti vytlačeny neefektivní subjekty, resp. aby i ony musely přejít na efektivní formy činnosti v oblasti služeb umožňujících nabývání, uchování či uplatnění lidského kapitálu (tak jak je tomu v jakémkoli dobře fungujícím konkurenčním prostředí).

- V neposlední řadě pak právě proto, že pokud si finanční prostředky vznikající efekty v oblasti poskytování produktivních služeb přivlastňuje někdo jiný, tak to bude právě ten, kdo má zájem na uchování daného stavu a kdo tyto prostředky bude zneužívat k udržení "dobyté pozice" tak, aby k žádným změnám nedošlo.

- A koneckonců proto, aby existovala dostatečná ekonomická (a nejen ekonomická) síla k prolomení ekonomické a společenská segregace vytvářené pozičním investováním, návazně pak aby se vytvořila reálná ekonomická základna pro naplnění vyšší míry rovnosti příležitostí a s tím spojeného společenského vzestupu každého jednotlivce.

Nyní důležité tvrzení, jehož smysl vyplyne postupně: Reformování tzv. prvního (průběžného) pilíře penzijního systému je naprosto zásadní podmínkou pro to, aby příslušná zpětná vazba mezi (koneckonců ekonomickými) efekty produktivních služeb a zdroji financování, které získává ten, kdo tyto služby poskytuje, byla vytvořena ve většině případů, kterých se to týká. Podmínkou je to, aby tento pilíř byl plně zásluhový, tj. aby každý dostal přesně tolik, kolik do tohoto systému vložil.

Předznamenám, že právě důsledným naplněním principu, že kdo kolik tam vložil, tolik dostane zpět, se vytváří reálný základ skutečné společenské solidarity a nikoli tím, že princip zásluhovosti je omezován "předčasným" či přesněji "nesystémovým" vložením různých prvků přerozdělování do penzijního systému.

Nyní k vlastní problematice penzijního systému. Plně zásluhové penzijní pojištění na bázi průběžného systému znamená:

1. Vklady každého jsou z doby, kdy byly odvedeny, zhodnoceny dle ukazatele odvozeného od úrokové míry státních dluhopisů.

2. Každý tak má určitý počet bodů či "přepočítaných korun", který má dává nárok na určitý díl z toho, co se v daném roce vybere.

3. Tento nárok se ovšem ještě vydělí statisticky vyčísleným počtem let dožití.

Takový systém má několik důležitých "půvabů", tj. předností:

1. Nemusí pracovat s administrativní hranicí odchodu do důchodu . Každý rok či dokonce měsíc produktivní činnosti, ze které jsou odváděny příjmy do penzijního systému tohoto typu, totiž znamená dvojí (a výrazné) zvýšení penze (jako výplaty pojistné částky):

- Jednak v důsledku toho, že na účtu daného člověka přibyde více prostředku a má tudíž i nárok na větší podíl z toho, co se vybere.

- Jednak proto, že se snižuje doba dožití, tj. celkový nárok na výplatu se dělí menším číslem.

2. Takto vytvořený systém vytváří nejlépe zabezpečené a nejlépe ošetřené vklady spravované s minimálními transakčními náklady.

3. Každý z účastníků systému má zájem na tom, aby v době, až to bude potřebovat, částka vybraná za každý rok byla co největší, tj. má zájem na dlouhodobém úspěšném vývoji země. (To je ten nejdůležitější typ solidarity.)

4. Naplňuje se skutečný smysl penzijního pojištění a skutečný smysl solidarity, o kterou jde. Není to "pojištění proti riziku dožití se vysokého věku" a není to ani "solidarita mezi generacemi". Je to:

- Respektování mezigeneračního závazku.

- Solidarita mezi těmi, co se chtějí a dokážou uplatnit na profesních trzích i ve vyšším věku, a těmi, co tuto schopnost v souvislosti s procesem stárnutí i vývojem na profesních trzích ztratili.

- Je to pojištění právě pro případ ztráty schopností uplatnit se na profesních trzích v souvislosti s procesem stárnutí i vývojem na těchto trzích.

5. Vede k uvažování v dlouhodobém (celoživotním) časovém měřítku již v raném věku. Někteří to považují za nedostatek či nereálný předpoklad. Podle mě se ze současné situace dostaneme mj. (což chápu jako jednu z podmínek, bez kterých to nejde), pokud se naučíme již v rámci školní i domácí výchovy a pak i později chápat svůj život jako běh na dlouhou tra. To bezprostředně souvisí s otázkou naplnění smyslu našeho bytí a žití. Ta si zaslouží samostatný rozbor a také se jí budu později věnovat. Prostě - budeme se muset naučit žít kvalitněji, plnohodnotně a k tomu uvažování v dlouhém časovém horizontu nutně patří.

6. Zásadním způsobem vzroste úloha profesních organizací (včetně odborů), které budou mít významný díl odpovědnosti za pomoc při projektování strategie celoživotního uplatnění člověka s ohledem na měnící se potřeby profesních trhů, jejich specifika, dopad na psychickou i fyzickou výkonnost apod. A v návaznosti na to při podpoře vhodných forem celoživotního vzdělávání (od rekvalifikačních až po tzv. postgraduální). Dále pak i při sjednávání (příp. i státem podporovaných) komerčních forem zdravotního a penzijního připojištění, na kterém se může (měl by) podílet i zaměstnavatel.

Z efektů vznikajících prodloužením období produktivní činnosti v rámci takto pojatého penzijního systému lze zabezpečit plně postačují a zásadním způsobem zvýšené financování té lázeňské péče, která přispívá k prodloužení období dobrovolného produktivního uplatnění člověka na profesních trzích. A to přesně podle zásady zprostředkovaného využití přenesené ceny, která je pro daný typ transakcí nejvhodnější. Uplatnění tohoto principu předpokládá existenci plně zásluhového systému penzijního pojištění a na bázi něj uzavírání kontraktů (typu HCC) v rámci nadstandardní zdravotní péče, kdy část efektů, které vznikají prodloužením období produktivního uplatnění je smluvně převedena ve prospěch toho, kdo se o ně zasloužil poskytnutím příslušné produktivní služby (například formou lázeňské péče).

Připomínáme, že tyto efekty:

- Jsou výrazně individuální a nejsou odhadnutelné předem (tj. někomu přinesou větší efekt z hlediska prodloužení období produktivního uplatnění, někomu menší, přitom nelze předem odhadnout, komu prospějí více a komu méně).

- Vznikají jako synergické efekty spolu s dalšími formami zdravotní péče, celoživotním vzděláváním, využíváním různých forem poradenství apod.

Nehledě na tyto zdánlivé komplikace, je v případě každého lázeňského zařízení efekt těchto služeb poměrně snadno statisticky vyhodnotitelný a umožní příslušné smlouvy (typu HCC), resp. zprostředkované uplatnění principu přenesené ceny využít, a to i na plně soukromé bázi. Stát k tomu ovšem musí vytvořit nezbytné podmínky, např. v již zmíněné oblasti transformace penzijního systému, jeho prvního pilíře. Rovněž tak bude nutné vytvořit příslušný legislativní rámec pro vhodnou formu nadstandardního zdravotního pojištění pro ty, co mají zájem o prodloužení zenitu i horizontu produktivního uplatnění a mají k tomu předpoklady, pokud jde o dosažené vzdělání, sebepéči o zdraví a volbu trajektorie celoživotního uplatnění.

Poznámka na závěr

V současné době se nᚠtým zabývá rozborem statistických dat, která ukazují, jaké efekty zůstávají v dané oblasti nevyužity.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 5 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč? (17) Lázeňská péče ondrey 18. 02. 2014 - 10:35
RE: Jaké reformy a proč? (17) Lázeňská péče ondrey 19. 02. 2014 - 11:43
RE: Jaké reformy a proč? (17) Lázeňská péče maxmilián dráp 19. 02. 2014 - 12:32