Jaké reformy a proč? (9) Ještě k penzím

27. leden 2014 | 10.52 |

Především děkuji těm, co poslali poznámky k tomuto tématu. Začnu reakcí na ně:

Ela Nakamura: Neumím si představit jak "přesně to, co tam vložil" se přehodnotí po třiceti letech s ohledem na inflaci. Ale asi by se dal vytvořit počítačový program, který by to uměl. Každopádně kdybychom zavedli to, co navrhuješ, odpadla by ta nesmyslná podmínka odpracovat konkrétní počet let. Stačila by jen věková hranice odchodu do důchodu.

K tomu: Přesně tak. Nutno přepočítat dle času, nejlépe podle některého ukazatele odvozeného od výnosu z dluhopisů daného státu.

Ela Nakamura: Předpokládám, že počítáš ještě se základem státním, jdoucím z daní, zcela mimo průběžný systém. Až tady by se mohl objevit princip solidarity. Například tak, že výše základu by se odvíjela jen z počtu odpracovaných let. Nikoliv podle výše odevzdané daně.

K tomu: Rovněž přesně tak. Je nutné i základní zabezpečení nezávislé na zásluhovosti a na příjmech vybraných do zásluhového (NDC) systému. (Tj. takové, které existuje mimo zásluhová systém.)

Ela Nakamura: Předpokládám, že by tam byla ještě složka třetí a to jakási sociální, nároková úplně pro všechny bez ohledu na cokoliv a v jedné stejné částce pro každého.

Vázaná čistě na věk. Jako záruka Listiny práv. Právě tuto složku důchodu bych viděla jako tu, jež by se jediná měla valorizovat.

K tomu: "Valorizovat", přesněji přepočítávat podle předem a závazně stanových pravidel se musí i strana výplat v průběžném systému. Navíc zde je nutné pracovat s "dobou dožití" (nepěkný, ale potřebný statistický termín).

Dušan Vyhlídal:

1. Pod exponenciálně dynamickým růstem chápu takový, kdy dlouhodobě se zvyšuje aktuální základ o stále stejné průměrné procento (v rozmezí dejme tomu 3-5 %). Tj. může např. dojít i ke krátkodobému poklesu růstu, ale dlouhodobě můžeme růst proložit exponenciálou. To bys musel nedříve odstranit exponenciální růst úroku za státního dluhu a začít státní dluh opravdu snižovat, a přitom nezvyšovat žádné daně, to současným výrazným snížením výdajů do státních a veřejných rozpočtů (navýšení veřejných výdajů o +1%= pokles HDP s -0,5 až -2%), snížit vysokou cenu práce a vytvořit stabilní podnikatelsky příznivé prostředí. Což je, zvl. s nastupující vládou, prakticky nemožné!

2. Pod trvale udržitelným rozvojem má na mysli takový, který v dlouhodobě myslitelném horizontu nenaráží na bariéry dané omezením přírodních zdrojů ani bariéry dané omezenou schopností přírodního prostředí absorbovat důsledky lidské, zejména ekonomické činnosti. Co jsi tím chtěl říci? prolomit stávající těžební limity dnes už nepříliš výnosné těžby hnědého a černého uhlí, zahájit těžbu a výrobu břidličného plynu (narazíš na ekologické iniciativy. zakážeš je a pozavíráš?). Druhá část, ...bariéry dané omezenou schopností přírodního prostředí absorbovat důsledky lidské, zejména ekonomické činnosti... popsaná již v bodě jedna, za socialistických vlád nerealizovatelná.

K tomu: Trochu jiný problém, vrátím se k němu, až se budu zase zabývat problematikou ekonomického růstu.

Dušan Vyhlídal: Rychlejší profesní start může zabezpečit jen systém školného, ne ten stávající.

K tomu: V podstatě ano, ale je nutno zavést takový způsob podílu nabyvatele univerzitních vzdělávacích služeb na jejich přímém financování, který nevytváří bariéru přístupu ke vzdělání (tj. neomezuje rovnost příležitostí). To lze. Jak, to uvedu v dalších pokračováních.

Dušan Vyhlídal: Ta základní otázka, tedy ne co, ale jak a jak to zabezpečíš, je klíčová!

K tomu: Ano. A právě tomu se budu systematicky věnovat.

Nyní k vlastní problematice penzijního systému. Plně zásluhové penzijní pojištění na bázi průběžného systému znamená:

1. Vklady každého jsou z doby, kdy byly odvedeny, zhodnoceny dle ukazatele odvozeného od úrokové míry státních dluhopisů.

2. Každý tak má určitý počet bodů či "přepočítaných korun", který má dává nárok na určitý díl z toho, co se v daném roce vybere.

3. Tento nárok se ovšem ještě vydělí statisticky vyčísleným počtem let dožití.

(Až se k tomu někdy dostanu, předvedu názorný číselný model.)

Takový systém má několik důležitých "půvabů", tj. předností:

1. Nemusí pracovat s administrativní hranicí odchodu do důchodu . Každý rok či dokonce měsíc produktivní činnosti, ze které jsou odváděny příjmy do penzijního systému tohoto typu, totiž znamená dvojí (a výrazné) zvýšení penze (jako výplaty pojistné částky):

- Jednak v důsledku toho, že na účtu daného člověka přibyde více prostředku a má tudíž i nárok na větší podíl z toho, co se vybere.

- Jednak proto, že se snižuje doba dožití, tj. celkový nárok na výplatu se dělí menším číslem.

2. Takto vytvořený systém vytváří nejlépe zabezpečené a nejlépe ošetřené vklady spravované s minimálními transakčními náklady.

3. Každý z účastníků systému má zájem na tom, aby v době, až to bude potřebovat, částka vybraná za každý rok byla co největší, tj. má zájem na dlouhodobém úspěšném vývoji země. (To je ten nejdůležitější typ solidarity.)

4. Naplňuje se skutečný smysl penzijního pojištění a skutečný smysl solidarity, o kterou jde. Není to "pojištění proti riziku dožití se vysokého věku" a není to ani "solidarita mezi generacemi". Je to:

- Respektování mezigeneračního závazku.

- Solidarita mezi těmi, co se chtějí a dokážou uplatnit na profesních trzích i ve vyšším věku, a těmi, co tuto schopnost v souvislosti s procesem stárnutí i vývojem na profesních trzích ztratili.

- Je to pojištění právě pro případ ztráty schopností uplatnit se na profesních trzích v souvislosti s procesem stárnutí i vývojem na těchto trzích.

5. Vede k uvažování v dlouhodobém (celoživotním) časovém měřítku již v raném věku. Někteří to považují za nedostatek či nereálný předpoklad. Podle mě se ze současné situace dostaneme mj. (což chápu jako jednu z podmínek, bez kterých to nejde), pokud se naučíme již v rámci školní i domácí výchovy a pak i později chápat svůj život jako běh na dlouhou trať. To bezprostředně souvisí s otázkou naplnění smyslu našeho bytí a žití. Ta si zaslouží samostatný rozbor a také se jí budu později věnovat. Prostě - budeme se muset naučit žít kvalitněji, plnohodnotně a k tomu uvažování v dlouhém časovém horizontu nutně patří.

6. Zásadním způsobem vzroste úloha profesních organizací (včetně odborů), které budou mít významný díl odpovědnosti za pomoc při projektování strategie celoživotního uplatnění člověka s ohledem na měnící se potřeby profesních trhů, jejich specifika, dopad na psychickou i fyzickou výkonnost apod. A v návaznosti na to při podpoře vhodných forem celoživotního vzdělávání (od rekvalifikačních až po tzv. postgraduální). Dále pak i při sjednávání (příp. i státem podporovaných) komerčních forem zdravotního a penzijního připojištění, na kterém se může (měl by) podílet i zaměstnavatel.

Osobní poznámka: Budu opět vděčný za připomínky. Vím, že téma je velmi široké a že některé pasáže se čtou obtížně. Přesněji - někdy je těžké si pod obecnou formulací představit něco konkrétního. To se postupně "doladí". Vím, proč jsem se do toho pustil, a dotáhnu to do zdárného konce, pokud "počasí" (tj. politická situace u nás a v našem okolí) aspoň trochu vydrží (aspoň čtyři roky).

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč? (9) Ještě k penzím ondrey 27. 01. 2014 - 13:15
RE: Jaké reformy a proč? (9) Ještě k penzím strigi 29. 01. 2014 - 23:58
RE(2x): Jaké reformy a proč? (9) Ještě k penzím radimvalencik 30. 01. 2014 - 18:35