Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Katastrofickou vizi zjevil ředitel Ústavu světových dějin Univerzity Karlovy profesor M. Kovář v rozhovoru pro Hospodářské noviny (převzato u Ihned.cz):
* Na jakých základech podle vás stojí současné "unikátně dlouhé" období míru?
Je to dané studenou válkou. Existence bipolárního světa, to, čemu se říkalo "čas oboustranného strachu", fakticky znemožnila vedení války. Prezident Eisenhower po celou dobu svého pobytu v Bílém domě v letech 1953-1961 opakoval, že zbraně, včetně jaderných, se vyrábějí, aby byly použity. Až později historikové a politologové pochopili, že to říkal z toho důvodu, aby učinil jakoukoli válku nemožnou. Protože kdyby začala jakákoli válka, velmoci by nikdy nemohly garantovat, že zůstanou pouze u použití konvenčních zbraní. Koneckonců karibská krize ukázala, jak nepředvídatelně se situace může vyvinout, a to byla pouze "triviální" záležitost v porovnání s tím, co se všechno mohlo stát. Takže za dlouhý mír může podle mého soudu existence bipolárního světa a americký jaderný deštník, který se od první poloviny 40. let rozprostřel nad západní Evropou a který to bezpečí a stabilitu od té doby garantuje.
* Studená válka už ale přece skončila, co je garantem míru nyní?
Studená válka sice skončila, ale ten jaderný deštník nám tu pořád zůstal. My vlastně žijeme v jakémsi vypůjčeném čase po studené válce. Když skončila, měli všichni pocit, že začne takzvaná unipolární éra neboli století trvající dominance Spojených států. Dnes už je vše jinak, neříkáme tomu unipolární éra, ale unipolární moment, který skončil 11. zářím 2001. Současný svět bývá vnímán jako multipolární, to ale podle mě není přesné, protože dominance Spojených států je pořád jednoznačná. Je nicméně fakt, že Američané musí brát mnohem větší ohled na své partnery a protihráče, než tomu bylo dříve.
* Do jaké míry to dlouhé období míru přetrvává i díky faktoru, o kterém se příliš nemluví, totiž díky usmíření v západní Evropě, především tedy usmíření německo-francouzskému?
To je podobně unikátní jako existence dlouhého míru. Minimálně od 70. let 19. století, a to beru v úvahu jen moderní éru, byly německo-francouzské vztahy dějinami nekonečných rivalit. Připomínám rok 1870, Bismarckovu válku proti Francii a jednoznačné pruské vítězství. První světová válka sice nakonec skončila francouzským vítězstvím, ale v podstatě po celé její trvání se bojovalo na území Francie, která tím byla tak poznamenaná, že celé meziválečné období byla vůči Německu defenzivní, přestože měla lepší armádu a větší počet vojáků. Pak přišla druhá světová válka a blitzkrieg, kdy německé jednotky prošly Francií během pár týdnů jako nůž máslem. A pak pouhých pět let po konci druhé světové války, po té hrozné válce a všech těch zkušenostech, najednou vystoupil francouzský ministr zahraničí Robert Schuman a navrhl francouzsko-německou spolupráci v klíčových průmyslových odvětvích, která měla těmto zemím do budoucna znemožnit vést válku.
* Myslíte, že ty staré bolesti a křivdy už jsou mezi dnešními Francouzi zapomenuty, nebo jsou skryty a čekají, až někdo Pandořinu skříňku otevře?
Určitě bych si netroufl říct, že už je to všechno vyřízené.
* Co by tedy ty staré běsy mohlo vypustit?
Skoro vždycky je tím klíčovým faktorem ekonomická nestabilita. V tomto ohledu bych byl Německu, kancléřce Merkelové a Bundesbance velmi vděčný za to, jak evropskou hospodářskou krizi zvládly.
* Nemůže to ohnisko krize být ale jinde než v Evropě? Mluvili jsme o unikátním francouzsko-německém smíření, v Asii po druhé světové válce k ničemu takovému nedošlo, naopak historické animozity mezi Japonskem na jedné straně a Koreou a Čínou na straně druhé jsou obrovské.
Já jsem dokonce přesvědčen, že kdyby vznikla světová krize, tak nebude mít evropské kořeny. Máte pravdu, že vztahy mezi jmenovanými zeměmi jsou historicky komplikované. A není to žádné překvapení vzhledem k tomu, co si jednotlivé strany v minulosti provedly. Přesto si nemyslím, že ohnisko příští krize by mohlo být v této oblasti. Spíš bych ho viděl na Blízkém a Středním východě. Protože všechny problémy na Dálném východě se stejně nakonec vyřeší mezi Spojenými státy a Čínou. A obě tyto země spojuje mnohem více, než se na první pohled zdá. Jejich zájmy nejsou zdaleka tak neslučitelné, jako byly ty sovětsko-americké během studené války.
* Jaká je vlastně v Česku úroveň povědomí o světové situaci?
Někdy mám pocit, že žijeme, abych citoval jednoho svého kolegu, "ve světě mnoha světů, které se neznají". Navzdory všem informačním technologiím.
* Není to trochu problém? Není problém, že úroveň veřejné debaty v Česku je pohříchu provinční?
Úroveň debaty je zoufalá. Navzdory internetu je informovanost o světě povrchní. Lidé si utváří obrázek o světě na základě titulků v novinách, které třeba hlásají, že šest Indů znásilnilo mladou dívku. Míra povrchnosti je děsivá. Nechci se pouštět do velkých srovnání, ale nemyslím si, že běžná populace je o světě informovanější než lidé, kteří žili v roce 1913.
* Dobře, to mluvíme o veřejnosti, ale co politické elity, je tady za posledních sto let nějaký posun v informovanosti o světovém dění?
Po pravdě řečeno nevím, jestli by to srovnání dopadlo ve prospěch současných elit. Řeknu to ale ještě jinak. Když se podívám na elity, které Evropě vládly v letech 1880-1914, mám pocit, že měly minimálně stejný pocit odpovědnosti za celý svět jako ty dnešní a nebyly méně kultivované a vzdělané než ty nynější. Spíše naopak. A jak to nakonec dopadlo, víme.
Viz: zpravy.ihned.cz/...
B. Kobliha - odborník na mezinárodní finance - zhodnotil uplynulý rok a mezinárodní souvislosti pohledem z londýnského exilu tak, že mu dal prostot ve svém mediu "Proti proudu" P. Hájek:
Rokem 2013 zvítězila bankovní "demokracie". Bankéři světa dosáhli půjčkami zadlužení států padesát jedna trilionů US dolarů. Upřesněme, že jde převážně o státy pod americkým vlivem a kde jsou US vojenské základny. Neděje se ovšem nic nezákonného, poněvadž bankéři svým působením a svými "koňmi" v parlamentech dosáhli toho, že zákony jsou na jejich straně. Bankéři světa nazřeli do všech důsledků, že peníze světem vládnou. Ovšem oproti lidem práce přišli na něco ještě důležitějšího, totiž: Kdo vládne penězům je císařem-panovníkem úplně nad vším! Z původního poslání peněz - nástroje k usnadnění obchodu, pohodlné směny produktů lidské činnosti - udělali zboží. Peníze se nakupují a prodávají. Byly učiněny předmětem zbožné touhy, jednotkami měr a odznaky úspěchu. V bankovním žargonu Západu "máš hodnotu tolik a tolik milionů či miliard". Jinak tě berou jen s úsměškem. Jsi zaměstnanecký nevolník. Kde jsou doby mého děda, kdy mne učil, že peníze jsou jen pro pořádek! Nastala diktatura peněžní jednotkou a jejího množství - kapitálu. Je dost paradoxní, když v The Sunday Times 4.8.2013 tento stav nazvali "Advanced democracy". Pokročilá demokracie? V této demokracii je trénován zejména každý Američan. To potvrzuje Prof. Bernanke, šéf FED (American Federal Reserve), což je systém americké finanční moci. Od jara tohoto roku Bernanke (na příkaz koho?) nasadil třetí vlnu tzv. "kvantitativního ulehčení" a tiskne (dává do oběhu) každý měsíc 85 miliard nových dolarů. Finančníci se rozjásali, jak se roztočila kola amerického způsobu života. Lidé mají najednou peníze! Barnum posmrtně tleská. Irwin Stelzer, direktor ekonomických studií amerického Hudsonova Institutu, se hrozí a připomíná, že Obamova administrativa stojí Ameriku ročně jeden trilion dolarů zadlužení navíc. Prožili jsme "diktaturu proletariátu", ale víme, že se zvrhla ve zvůli vyvolenců sovětských despotů. Nicméně víme také, že jsme se z této situace dostali. Šlo totiž ještě o diktátory s lidskou duší. Jak se ale dostat z "neosobní" vlády peněz? Despotou už údajně není člověk, ale peníze!? Také Bankéř světa, Čtvrtý markýz Rothschild- Lord Jacob, se při nedávném televizním interview představil pouze jako velký milovník a znalec umění. Ty banky a vše okolo (včetně jeho bankovního poradenství) je jen tak mimochodem, a on s tím veřejně skoro nechce ani nic mít společného. Připomeňme, že náš český politický analytik Miroslav Dolejší už zdůrazňoval nebezpečnou roli současného peněžního hospodaření ve své široce pojaté "Analýze 17.listopadu 1989". Mluví o tom jak peněžní hospodářství vede nakonec k tomu, že "... člověk (řízením kapitálu) nabývá svobody úděsnější než otroctví..." V III. části Analýzy přímo jasnovidecky potvrzuje naši politickou zkušenost přítomnosti, kterou velmi nepohodlně odžíváme: "Zatímco politika je zdánlivě nadřazena peněžní moci, ve skutečnosti se stává její nevolnicí. Moc peněz je despotická, osudový extrakt, který se stal všeobecným katanem, vypovídající válku celému lidskému pokolení. "... Kdo vládne penězům tedy nemůže nebýt absolutní despota. Dnešní korupce je dána přáním, vlivem a působením absolutního světovládného despoty. Pomocí peněz si dělá s lidstvem co chce. Závažně zní další upozornění Dolejšího:"Zrada peněz, jejich výlučné postavení, spočívá tedy v tom, že zatímco zboží se vzdávají penězům cele, zachovávají si peníze své soukromí, chovají se zdrženlivě. " Tím více toto platilo o těch, kteří vládnou penězům. Jejich činnost a soukromí bylo do roku 2013 přísně střeženým tajemstvím a platilo i u Rothschildů. To končí kritickým číslem 2013. Jejich vláda nad západní hemisférou je totiž absolutní. Archiv byl sestěhován a centrála přestěhována, ne do Izraele, ne do USA, ale do Anglie. Účelově tomu slouží nový palác v uličce Walbrook londýnského City (čtvrt EC4). Dolejší končí svoji Analýzu poznáním, soudím dotvrzeným z toho co se odehrálo příkladně v Československu roku 1989, a říká: "Národní ekonomiky neexistují, existuje pouze světová ekonomika, jejíž řízení je určováno konsorcii 14 světových bank. Tento faktor rozhoduje o suverenitě států a nezávislosti jejich politiky, protože toto konsorcium vlastní, řídí, nebo alespoň kontroluje 72 procent veškerého světového oběživa." Zde pokračujme druhou částí Gillovy věty:"...bankéři soudí, že ekonomové jsou fantasti a politici idioti, při čemž bankéři ví méně než nic. Proto troskotají na Západě všechny rozumné snahy jak se dostat ze série finančních krizí, které prožíváme! Záplaty půjček na zahrazení půjček (!) už jsou jen jak vytaženy ze zahrad mentálních institucí. Vládci nepřipustí, že existuje něco jako nadprodukce, která je příčinou vysoké nezaměstnanosti. Ta je dalším významným faktorem zejména v evropské krizi. Přes stále se zvyšující produktivitu se honí jen za vyššími a vyššími ekonomickými ukazateli "růstu", aby dokazovali svoji úspěšnost. Zakrývají si oči i uši před skutečností, že roboti kteří v denním životě a výrobě nahrazují až v nesmyslné míře člověka, nemohou kupovat své produkty. Současné vlády nechtějí ani slyšet o tom, že dnešní délka pracovní doby je zoufale dlouhá, a o nutnosti změnit starou Washingtonskou dohodu o osmihodinové pracovní době, tzv. "Hours convention" (z roku 1919). Přitom tato změna může vytvořit nové nároky na zvýšení počtu zaměstnanců a skutečné pracovní příležitosti. Následné zlidštění života na zemi - více volného času, možnosti rozvíjet lidský potenciál dále a výše - bude s výsledkem výraznějším než přinesla původní "hodinová konvence", kterou prosadili moudří po První světové válce. Spolu se systémem zaměstnaneckého podílnictví (zaměstnanecké autonomie) by to byl zásadní počin k prohloubení a upevnění skutečné demokracie.
Viz: protiproud.parlamentnilis/...
Zajímavá zpráva přišla z Číny. Prezident nejlidnatější země předvedl kousek, jaký bychom čekali spíše od Svatého Otce Františka:
Čínský prezident Si Ťin-pching překvapil obyvatele Pekingu, když se nečekaně objevil jako obyčejný host v jedné z místních restaurací. Vystál si mezi ostatními frontu, za oběd si zaplatil, odnesl si ho ke stolu a popovídal si s překvapenými hosty. Fotografie se nejprve objevily na čínském mikroblogu Weibo, později návštěvu restaurace potvrdila i státní média. Na snímcích to nevypadá, že by čínského vůdce doprovázela početná ochranka, jak tomu bývá obvykle zvykem. Jak poznamenala agentura Reuters, zatímco na západě není na chození politiků "mezi lidi" nic neobvyklého, pro čínské představitele je to velmi nezvyklé. "Během jeho návštěvy nepanovala na místě žádná speciální bezpečnostní opatření," svěřil se agentuře AP manažer restaurace. "Zákazníci mohli volně přicházet i odcházet," dodal. Prezident prý o svém příchodu zaměstnance podniku předem neinformoval. Si Ťin-pching již od svého nástupu do funkce letos v březnu deklaroval, že se bude snažit více přiblížit obyčejným lidem. Čínská média informovala, že za oběd, který tvořily plněné knedlíčky, zelenina a dušená játra a další vnitřnosti, zaplatil 21 jüanů (asi 70 Kč).
Viz: novinky.cz/...
Pokud by to nebylo v Číně, mohlo by to být jen levné gesto. V Číně však žádné gesto není levné.
A jak spolu vše souvisí? To si nechám na zítra. To totiž budu psát 200. pokračování série, která popisuje vývoj od vypuknutí vládní krize událostmi 13.6.2013, až ke vzniku vlády nové.
(Pokračování)