COVI-kávička 28.1. ČR +8452 USA +151879. Co dál?

Česká republika:   +8452 nových případů. Jen o trochu příznivější než včera, ale zase více oproti minulému týdnu. Další fáze nárůstu je asi nevyhnutelná.

USA +151879  nových případů. Fáze pomalého zklidňování.

A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):

Rusko pomalu zklidňuje, Francie rekord za delší dobu.

Španělsko vyskočilo přes 40 tisíc, to je stále hodně. Izrael přes 8 tisíc, to je také stále hodně.

Z Novinek: "Mexiko ohlásilo rekordní denní bilanci nových případů nákazy koronavirem, kterých se za 24 hodin potvrdilo 27 944. Vysoké jsou dál i denní počty obětí, za den jich přibylo 1623." – Uvidíme jak pomůže importovaný Sputnik V. (24 miliónů dávek), viz:

https://svet.sme.sk/c/22581775/mexiko-sa-dohodlo-s-ruskom-na-dodavke-24-milionov-davok-vakciny.html

Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.

Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Jak to vidím

Zajímavé a poučné "vakcínové" čtení na pokračování s otevřeným koncem/7

Netušil jsem, že se tak brzy objeví zajímavé čtení o vakcinaci přímo v mainstreamovém tisku (Novinkách-Právu) jako je komentář Thomase Kulidakise. Je pozoruhodný z několika hledisek, které uvádím v poznámkách k němu. Ale zkuste si při jeho čtení odpovědět na otázku, co je na komentáři nejzajímavější. Zde je, odlišuji jej od svého textu jako vždy fialovou barvou:

Po Pfizeru a BioNTechu oznámila záměr nedostát svému závazku dodat plný počet vakcín objednaných Evropskou unií a jejími členskými státy také britská AstraZeneca. Politici a eurokomisaři se oprávněně rozčilují. To ale k tomu, aby se z údajného světla na konci tunelu nestala hořká komedie hraná ve slepé uličce, nestačí. Je třeba hledat praktické východisko.

Co se týká samotné očkovací látky od Pfizeru a BioNTechu, postup americko-německého výrobce popsal český premiér Andrej Babiš veřejně slovy, která asi její vedení na motivační nástěnku zaměstnancům nedá. Podle Babiše se jedná o "absolutně nespolehlivou firmu, která říká každých pár dní něco jiného". Postup chtěl řešit na unijní úrovni.

To se ještě nevědělo, byť se to tak trochu tušilo, že za chvíli se bude řešit podobná patálie také s látkou britské provenience, kterou AstraZeneca vyvinula ve spolupráci s vědci z Oxfordu. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a jí vedení eurokomisaři pohrozili, že zadrží dodávky z evropských továren pro Velkou Británii. Bude se ještě jednat a nějaké řešení v duchu nažraného vlka a celé kozy se pravděpodobně najde.

Rozhořčení je jistě oprávněné, protože unijní exekutiva společně s členskými státy hradila vývoj vakcín a ještě si je předplatila. Vše vyšlo na minimálně tři miliardy eur. Problém je, že se střetli volení zástupci a jejich byrokrati s kapitalisty, kteří samozřejmě chtějí především vydělat.

Pokud jim některá země nabídla více, jako to udělal například stát Izrael, logicky chtějí mít na svých účtech to, co se počítá. Penízky. S vědomím, že se částky krásně mohou přidat k už zaplaceným financím z kapes daňových poplatníků kontinentální Evropy. Tak prostě funguje trh, a zastánci jeho volné podoby se určitě zlobit mohou, ale jen proti vlastnímu přesvědčení.

Byrokraté a politici by si ale s vědomím fungování kapitalismu měli pohlídat, že jimi uzavřené smlouvy mají takové doložky, aby se podlé jednání výrobcům nevyplatilo. Naprostí optimisté ale mohou věřit, že za vše mohou jen výrobní kapacity. Pak je záhada, proč se na základě patentu nevyrábí i v jiných než mateřských závodech.

Jestliže soukromým společnostem leží na srdci především blaho jejich akcionářů, politikům a jimi vedeným byrokratům by na srdci mělo ležet především dobro lidí. V tomto případě se jedná o jejich zdraví. Jak už skoro rok slýcháme, to dostalo přednost před jinými aspekty uspořádání lidské společnosti, takže až na pár masochistů většina lidí trpí lockdownem. Někteří mají pro celostátní karantény menší, někteří větší pochopení.

Pokud ale tedy platí, že jde o zdraví společnosti na prvním místě a stranou jde ekonomika, sociální vazby, měla by jít stranou také geopolitika. Jde prostě o to, kde sehnat vakcíny. Nabízí se úvaha, když jsou západní společnosti nespolehlivé, proč se neohlédnout jinde. Průkopníkem v Unii se v tomto ohledu stalo Maďarsko, které se rozhodlo vyjednat nákup ruské vakcíny Sputnik V, ba dokonce i očkovací látky čínské. V mimounijním Srbsku si lidé mohou vybrat z vakcín Pfizer/BioNTech, Sputnik V a Sinopharm.

Konkrétně pořízení ruské vakcíny označil za dobrou alternativu také bývalý ministr zdravotnictví Prymula. Podle něj je kvalitní. Ať si o jeho době ministrování a zastávání tvrdého lockdownu myslí kdo chce co chce, vakcínám evidentně rozumí. Nehrají v tom roli ani mnohokrát skloňované zvěsti, že v daném oboru vydělal v minulosti nemalé peníze. Vždyť ruku na srdce, kdo by si nepřivydělal, kdyby mohl.

Z Ruska se dá získat licence, schválit Sputnik V by mohly české úřady samy, u nás by se mohl pak i vyrábět, a lidé ochotní se očkovat by si mohli vybrat, jakou vakcínu chtějí. Vakcinace - proč ne, ale musí být čím očkovat. V takovém případě by geopolitika měla jít stranou. Když je látka potřeba a někde není, tak ji beru tam, kde je. To dá rozum.

Nejhorší by bylo, kdyby bylo očkovacích látek málo, do podzimu se očkování nestihlo a pak by přišly varianty viru, proti kterým by bylo potřeba vakcín nových. To by už byla fraška naprostá.

K tomu ode mne:

Komentář otevřeně propaguje ruskou vakcínu. Ano. To je zajímavé. Dokonce s takovým tahem na branku! Ale není nejzajímavější.

Komentář upozorňuje na to, že vakcinace se asi dost protáhne. Ale ani to není nejzajímavější.

V kontextu toho, že se účinnost vakcín ukazuje být nižší (asi to bude platit i pro ruský Sputnik V.), je nejzajímavější, že se vůbec nezmiňuje plán B, tj. jak reagovat na to, že vakcinace nevyřeší vše. Docela jsem zvědav, jak dlouho bude trvat, než se potřeba plánu B dostane do mainstreamu.

A ještě mě zaujal komentář Pavla Pazdery k mému příspěvku na FB:

"Můj odhad. Vakcinace firmy Pfizer zhyne na úbytě. Jak rychle virus mutuje, tak rychle nebudou schopni technologicky (asi ani laboratorně) aktualizovat jeho "tykadla". V případě vektorových (rAd5, rAd26) vakcín je takový problém malý, ale také je."

Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?

Do seriálu COVI-kávička vkládám novou rubriku. Proč? Odpověď je v díle publikovaném 8. listopadu zde:

https://radimvalencik.pise.cz/8574-covi-kavicka-8-11-cr-7722-usa-124390-co-dal.html

V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce, se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. Proto se v nejbližších číslech budu věnovat problematice toho, co lze v této oblasti dělat a jak by společenské vědy mohly obnovit svoji roli.
Současně připravujeme (předběžně na leden) workshop:

Ekonomie a ekonomika doby postkovidové

(pohled za horizont událostí)

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html

Postupně uveřejňuji náměty k diskusi na tomto semináři:

Jak to u nás bude za 10 let/3

"Jak na zavolanou" zveřejnil Jan Schneider 23. ledna obsáhlou zprávu z 15. Pražské bezpečnostní (video)konference, která se sice konala již v listopadu, ale je aktuální z hlediska našeho workshopu Ekonomie a ekonomika v době postkovidové (Pohled za horizont událostí), viz:

https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/prognoza-roku-2030-ceska-republika-ve-svetovem-a-evropskem-kontextu.A210120_162532_pozice-tema_lube

Téma bezpečnostní konference se totiž s naším tématem prolíná. Tím dal nejen velmi užitečný podklad pro naše jednání, ale i nastavil laťku. Bude zajímavé sledovat, v čem ji posuneme dál. Od svého textu odlišuji jako vždy fialovou barvou:

Prognóza roku 2030: Česká republika ve světovém a evropském kontextu – 3. část

Jan Schneider

Společnost

Budou Evropa a Česko v roce 2030 soudržnou nebo rozdělenou společností? Soudržnost je jednou z klíčových charakteristik společnosti, dělá z ní víc než soubor jednotlivců a zásadně ovlivňuje kvalitu života. Jaká rizika pro sociální soudržnost se skrývají v klimatické a digitální transformaci? Odpověď by měl poskytnout sociální audit, protože posuzování důsledků svého konání je základní charakteristikou společnosti, která je odpovědná jak k budoucím generacím, tak ke světu, v němž budou žít.

Žádný sociální audit se však dosud neuskutečnil. Existují námitky, že je absurdní, protože třeba v případě parního nebo textilního stroje by nedopadl dobře. Platí to však pouze pro audit zaměřený úzce a krátkodobě, pojatý šíře a dlouhodoběji by dopadl podstatně jinak. Například krátkodobý sociální audit při rušení zbrojovek zaměřený pouze na nezaměstnanost, by nikdy nedopadl dobře. Dlouhodobý audit, který by vzal v úvahu širší konsekvence, by dopadl odlišně, protože by musel započítat, kdo tvoří "kanónenfutr".

Selhala tedy EU? Nebyl sociální audit opatření, kterými by měla být uskutečněna klimatická a digitální transformace, politicky průchodný? Francouzský ekonom Thomas Piketty dává souhlasnou odpověď – audit by zpochybnil samy základy, na nichž stojí liberální kapitalismus.

Digitalizace je totiž nejefektivnější způsob akumulace moci, tak vznikají největší majetky (GAFAM, neboli Google, Apple, Facebook, Amazon, Microsoft), sociální nůžky se rozevírají. Podobně uhlíková daň, nominálně ekologická, reálně však sociálně destruktivní, protože vzhledem k příjmu působí degresivně.

Lze v budoucnu očekávat v globálním měřítku zvýšenou poptávku po méně spotřebním, citlivějším a chamtivém a více kooperativním přístupu v politice, který by podporoval sociální soudržnost, když v současnosti je možné sledovat opak, takže pro tuto naději nelze najít empirickou oporu? Intenzivní diskuse na občanské i odborné úrovni k ní dává důvod. Sociální audit je cestou, jak se vyhnout nebezpečí, že se společenský konflikt dostane do slepé uličky. K tomu je však třeba udržet otevřený veřejný prostor, protože média i takzvané politické elity jsou v krizi a selhávají.

Další významnou oblastí je školství a vzdělávání. Je například nerovné vzdělávání časovanou bombou? V našem případě nikoliv, Česko je méně ohrožené důsledky nerovného vzdělávání než státy s velmi hierarchizovaným vzděláním (elitní školy), které predestinuje budoucí kariérní uplatnění. Negativní roli však hraje jisté pohrdání "nedovzdělanými" lidmi, přeceňují se formální stránky vzdělání na úkor "univerzit života".

Sporné je tvrzení, že je nutné reformovat základní vzdělávání, neboť se vyučují "zbytečnosti", například mnoho dat, která lze vyhledat v jejich úložištích. Pohříchu se tím myslí digitální úložiště, kde po blackoutu způsobeném sluneční erupcí moc digitálních dat nezůstane. Ostatně, nebude je čím vyhledávat. To může krizové stavy fatálně zhoršit. Navíc učením se "zbytečností" získávají studenti učební návyky, které jejich vzdělání (a budoucí uplatnění) posunou o několik úrovní výš než u studentů, jimž přelaskavá společnost studium usnadňovala.

Zajímavým tématem je vztah kultury a společenské soudržnosti. Kultura by neměla být v roli nástroje společenské soudržnosti, protože každý nástroj musí být ovládán. Skutečná kultura je spontánní, proto může být jedním ze zdrojů, pilířů rozmanitých projevů společenské soudržnosti. V současnosti tento zdroj překvapivě vysychá, paradoxně i v porovnání se sedmdesátými a osmdesátými roky, dobou normalizace.

Jednou možnou příčinou je ideologizace, ale nelze zapomenout ani na to, že blahobyt je zabijákem kultury. Kultura přináší konflikty, ale zda je skutečnou kulturou, se ukazuje až na způsobu jejich řešení. Kultura v současnosti nekultivuje, nýbrž rozděluje (spory o Mariánský sloup, teze děkana Michala Pullmanna či osobnost a dílo Milana Kundery).

Co závěrem? Poučit se z globálního povědomí (například o důsledcích nejen ekonomické, ale i fyzické globalizace, včetně přenosu pandemie), dostát regionální odpovědnosti (volby), a jednat lokálně (jako producenti i spotřebitelé). Ne naopak. Dbát, aby byl veřejný prostor udržován otevřený (například zamezením monopolnímu ovládání veřejnoprávních médií zejména důsledným střídáním moderátorů, redakcí a tvůrčích týmů), aby mohly být zajištěny podmínky pro fungování demokracie, což je v ideálním výměru inteligentní a morální způsob řešení společenských konfliktů a rozdílných zájmů.

Co se děje ve světě:

Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:

https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries

Další významné zdroje o dění ve světě:

https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441

https://ourworldindata.org/coronavirus

Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19?fbclid=IwAR3kdxZhYD7krsZ_K-xrmwNkGlQMO5rsIjQe_0jAWZT___jH_9pV_KzA38c

Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)