Ve čtvrtek 12.12.2013 měl J. Rusnok příležitost vysvětlit, s kým významným a proč hodlal poobědvat a povečeřet. Tuto možnost nevyužil, o klíčovém momentu intimního rozhovoru tak nepadlo ani slovo. Zde je celá zpráva z Novinky.cz:
Premiér v demisi Jiří Rusnok se ve čtvrtek vrátil k medializaci rozhovoru o cestě na pohřeb jihoafrického exprezidenta Nelsona Mandely, který ve Sněmovně vedl s kolegy, aniž by si povšimli zapnutých mikrofonů. V rozhovoru na rádiu Impuls uvedl, že nic špatného neudělal. Premiér v demisi Jiří Rusnok se ve čtvrtek vrátil k medializaci rozhovoru o cestě na pohřeb jihoafrického exprezidenta Nelsona Mandely, který ve Sněmovně vedl s kolegy, aniž by si povšimli zapnutých mikrofonů. V rozhovoru na rádiu Impuls uvedl, že nic špatného neudělal. "V soukromém hovoru dvou kolegů, byť členů vlády, tak nevidím žádný problém v tom, že řeknu vole a prdel. Omlouvám se, ale já jsem nic špatného neudělal,” konstatoval Rusnok. Ty komentáře, co se tady odehrály, které to spojovaly s životem Nelsona Mandely a já nevím koho, tak to je trapas a nemíním to dál komentovat,” dodal premiér. Minulý týden v pátek ve Sněmovně diskutoval s ministrem obrany Vlastimilem Pickem a ministrem financí Janem Fischerem o tom, kdo se za ČR zúčastní Mandelova pohřbu. Na dotaz moderátora Václava Moravce, zda si vzal z faux pas nějaké poučení, Rusnok odvětil: "Poučení, že v Čechách prostě nesmí člověk věřit nikomu.” Za jadrná slova, která řekl ve Sněmovně, se premiér omluvil.
To, že se J. Rusnok nepokusil daný problém vysvětlit, i to, že se ho V. Moravec k tomu nepokusil přispět, je podstatné. Jak a čím mohla být příslušná osoba tak významná, že nebyla ochotna uznat omluvu spočívající v účasti na pohřbu významného a skutečného státníka a s tímto pohřbem spojeným neformálním summitem, na základě tohoto zdůvodnění schůzku s premiérem (byť v demisi) přesunout na jiný termín. Bez příslušného vysvětlení to nutně budí dojem, že J. Rusnok zasvěcuje zbytek svého premiérového vládnutí "kešování". Tím by se ovšem leccos vysvětlilo. A V. Moravec mu v krytí této skutečnosti buď z nějakých důvodů napomáhá, nebo je tak naivní, že neví, o co jde.
Problém je však především v tom, že J. Rusnok tímto podstatně ztížil hru M. Zemana, protože Rusnokova vláda již nemůže být prezentována jako vláda dočasné nápravy a trvalé naděje, tj. jako vláda, která v rámci svého dočasného mandátu ukázala, že i u nás lze dobře vládnout. A to je škoda. Vzniklo by tak mnohem lepší východisko pro odstartování pozitivních změn, které budou v horizontu necelých čtyř let nezbytné. (Mj. to byl hlavní důvod, proč jsem Rusnokovu vládu v kritických chvílích doprovázející její vznik podporoval.)