Radimvalencik | (71.179) Hra: Co přinesl 26.11.13 – Supaféra 167a

"Buďme tou malou hvězdičkou, kol níž se velké točí" – tato slova velkého básníka si patrně vzala jako návod pro své chování KDU-ČSL. Současně s tím se postavila do čela politizování problémů. Čistému vše čisté. Platí ovšem i biblické úsloví o třísce a břevnu v oku. KDU-ČSL patrně zapomněla na svoji národněfrontovskou minulost (která je v ní dodnes přítomna i personálně) i na inkviziční minulost církve, k níž se hlásí. Především však nechce vidět současnost – upřímnou a nadějnou snahu o obrodu katolické církve, jejíž nejvyšší představitel se snaží kromě jiného očistit se od přímých ekonomických vazeb na mafii a podobné spolky. K tomu viz dvě zprávy z 26.11.2013, které spolu souvisejí víc, než si uvědomujeme:

Poté, co v sobotu soc. dem. ustoupila babišovcům a přepustila jim nejdůležitější vládní post, ministra financí, čeká obě strany další lítý boj o ministerstva. Ve hře jsou klíčové resorty vnitra a zahraničí. Andrej Babiš pak zaskočil v neděli předsedu soc. dem. Bohuslava Sobotku nominací šéfa české pobočky Transparency International Davida Ondráčky na vnitro. Sobotka podle informací Práva teď ve straně ujišťuje, že soc. dem. v žádném případě vnitro nepustí. Ze stejného důvodu unikají ze soc. dem. informace, že kandidátem na ministra vnitra má být dosavadní stínový ministr dopravy Milan Chovanec, ještě nedávný "lánský pučista". Zdroj z vedení ANO v pondělí Právu řekl, že hnutí si sice stále nárokuje post ministra vnitra, ale je připraveno ho vyměnit za prestižní ministerstvo zahraničních věcí. O řízení diplomacie má zájem poslanec Martin Stropnický, který v Tošovského úřednické vládě šéfoval kultuře a byl i velvyslancem ve Vatikánu. Veřejný tip na Ondráčku tak mohl být od Babiše spíš taktický tah, který měl Sobotku zaskočit. Je tedy otázkou, zda Sobotka dokáže vyboxovat post šéfa diplomacie pro svého spojence a místopředsedu ČSSD Lubomíra Zaorálka, který o toto ministerstvo velmi stojí. "Byl bych rád, kdyby moje jméno v těch jednáních zůstalo," řekl Zaorálek v této souvislosti v sobotu novinářům. Spekuluje se však, že Zaorálek by se mohl stát aspoň vicepremiérem pro Evropu. Podle informací Práva žádá ANO také školství pro bývalého rektora brněnské Masarykovy univerzity Jiřího Zlatušku a místního rozvoje pro místopředsedkyni Věru Jourovou. Ta v resortu pracovala jako náměstkyně a musela odejít poté, co byla obviněna z korupce a později zproštěna viny. ANO má zájem také o životní prostředí a dopravu. ČSSD by měla kromě premiérského křesla dostat zdravotnictví, průmysl a obchod, kulturu, obranu a spravedlnost. Lze očekávat, že by zdravotnictví vedl šéf Fakultní nemocnice v Ostravě Svatopluk Němeček, průmysl poslanec a exšéf téhož resortu Milan Urban, spravedlnost advokát a další Sobotkův spojenec Jiří Dienstbier a kulturu divadelník Ivan Krejčí. Všichni jsou členy Sobotkovy stínové vlády. Podle informací Práva má šance na obranu dlouholetý člen branného výboru Sněmovny Antonín Seďa. Spekulovalo se, že by na obraně mohl pokračovat nestraník Vlastimil Picek. Ten ale Právu řekl, že nabídku nedostal. Na lidovce připadnou zřejmě jen dvě ministerstva "Je otázka, zda by nebylo lepší, kdyby Pavel Bělobrádek dělal jen místopředsedu Sněmovny. Jeho nemoc (má roztroušenou sklerózu) mu totiž může komplikovat vedení resortu," řekl Právu jeden z vyjednavačů ANO. Lidovci ale chtějí získat tři resorty. "To by bylo důstojné," řekl Právu šéf KDU-ČSL Bělobrádek. Připustil, že jedním z ministerstev, na kterém by mohl zasednout, je zemědělství. Zájem by měla strana i o resort práce a sociálních věcí, do jehož čela by mohl zasednout místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek, který se sociální tematice dlouhodobě věnuje. Lidovecký ministr životního prostředí v Rusnokově vládě Tomáš Podivínský by rád ve funkci pokračoval. Sobotka uvedl, že budou chtít obsadit svými lidmi místa prvních náměstků na ministerstvech, která nepovedou: "Je naprosto přirozené, aby sociální demokracie tam, kde nebude mít ministra nominovaného z řad sociální demokracie, měla svého náměstka v silné pozici." Také šéf poslanecké frakce ANO Jaroslav Faltýnek uvedl, že jeho hnutí bude chtít náměstkovské pozice v resortech, které povedou partneři. Podle poslance soc. dem. Jaroslava Foldyny by bylo logické, kdyby jeho strana vedla rozpočtový výbor Sněmovny. Pak by v jeho vedení zasedl stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek, kterému zhasla naděje být ministrem financí.

Viz: novinky.cz/...

Papež František dnes vydal dokument, ve kterém shrnuje úkoly, priority a cíle svého pontifikátu a naznačuje, jak by měla být katolická církev reformována. Takzvanou apoštolskou exhortaci František napsal k ukončení Roku víry. Uvádí v ní mimo jiné, že církev by měla mít hlavně funkci misijní a neměla by se bát ušpinit si ruce, když bude pomáhat chudým a utlačovaným. Papež také kritizuje centralizaci církve a její "posedlost" vydávat nesourodý soubor doktrín. František je známý svou kritikou globálního ekonomického systému, v novém textu, která má 84 stran, ale zašel ještě dál a útočí na to, že peníze se staly v současné společnosti modlou. Politiky prosí, aby zajistili, že budou mít všichni občané "důstojnou práci, vzdělání a zdravotní péči". Nespoutaný kapitalismus je podle něj "novou tyranií". František v exhortaci rovněž vyzval movité lidi, aby se podělili o své bohatství. "Stejně jako přikázání Nezabiješ stanoví jasnou hranici za účelem zachování hodnoty lidského života, dnes bychom měli říkat i Nebudeš vytvářet ekonomiku vyloučení a nerovnosti. Takováto ekonomika zabíjí," citovala z papežova vyjádření agentura Reuters. Papež František už před několika dny podráždil italskou mafii svými výzvami k chudobě a snahou o zprůhlednění vatikánských financí. Médiím to řekl prokurátor Nicola Gratteri, známý bojem proti zločineckým klanům. To, jak jsou církev a mafie provázané, dobře ilustruje aktuální kauza kolem luxusního římského hotelu. Policie ho zabavila kalábrijskému realitnímu magnátovi, který je údajně napojen na zločineckou organizaci 'Ndrangheta. Obchodník v devadesátých letech koupil bývalý klášter a přestavěl ho s vidinou zisků od katolických poutníků, píše e15cz. "Papež centra hospodářské moci ve Vatikánu bourá," vysvětlil Gratteri deníku Il Fatto Quotidiano zlost mafiánských bossů. "Nevím, zda jsou představitelé organizovaného zločinu připraveni něco učinit, ale určitě o tom přemýšlejí. Mohli by být nebezpeční," dodal.

Viz: zahranicni.eurozpravy.cz/...

Podíváme-li se podrobněji, tak to hlavní, čeho KDU-ČSL bez větší snahy o odpor ze strany ČSSD dosáhla, je podlomení principu poměrného zastoupení ve složení orgánů Poslanecké sněmovny. Podle mého názoru je velkou chybou, že to ČSSD připustila. Navazující snahy o politizaci problémů na bázi jednostranného historického atavismu, jehož otevřeným nositelem se KDU-ČSL stala, vytváří přímo ideální prostředí pro působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a protlačení dalších velkých tunelů pod záminkou "reforem" či "náprav". Jedna z cest k obnově způsobu a cílů vládnutí bývalé "stojedničky".

Z událostí dne 26.11.2013 tak na závěr ještě něco optimistického z Česképozice.cz. Alespoň si myslím a doufám, že optimistického. Článek O. Koutníka "Obrodná akce v ČSSD: méně kmotrů, více demokracie!" a na něj navazují rozhovor s J. Landovským (znám ho a myslím, že to myslí vážně):

V březnu 2012 sociální demokracií zahýbala "guerillová" výzva Živá socdem z dílny pražské kavárenské skupiny kolem tehdejšího kandidáta na prezidenta Jiřího Dienstbiera. Cílem byla vnitřní demokratizace ČSSD. Iniciativě tehdy fandil i předseda strany Bohuslav Sobotka, neměl však sílu uvést její principy do chodu. Poté, co Sobotka po volbách ovládl vedení strany a zbavil se rivalů, se "demokratizační akce" vrací na scénu. Tentokrát přímo na popud samotného šéfa. V březnu 2012 šlo o manifest Živá socdem s heslem Nechceme být mlčící většinou. Autory výzvy byli komunální politici a členové sociální demokracie kolem senátora Jiřího Dienstbiera. Signatáři si ve spisku stěžovali: "Naše strana se nám na úrovni obvodů, okresů a krajů nemilosrdně oligarchizuje. Na politiku naší strany má členská. ČESKÁ POZICE nyní získala dopis, ve kterém Sobotka v polovině listopadu vyzval členy ČSSD k vnitrostranické volební reformě a ke změně způsobu vytváření kandidátních listin. "Jsem přesvědčen o tom, že pokud má ČSSD v budoucnu přežít jako vlivná politická strana, musí se více a radikálně demokratizovat. Reakce našich členů i voličů na povolební faul některých našich funkcionářů ukázala, že lidé mají dost zákulisní politiky," napsal předseda. Podle Sobotky je potřeba, aby členové měli daleko větší možnost ovlivňovat politiku strany. "Také proto jsem navrhl, aby se zvýšil počet delegátů případného mimořádného sjezdu a na úrovni okresů se delegáti volili v poměru 1 delegát ku 25 členům. Myslím, že ČSSD by si zasloužila takovou změnu volebních řádů, která by umožnila o pořadí našich kandidátů (například do sněmovních nebo krajských voleb) hlasovat všem členům ve skutečných primárkách." Jak uvedl šéf sociální demokracie na závěr, v příštích týdnech hodlá straníkům předložit konkrétní návrh změn, o nichž by se pak mělo rozhodnout v rámci celostranického hlasování. Projekt Živá socdem loni v březnu zkrachoval ze dvou důvodů:

1. Sobotka neměl ve vedení strany prostor iniciativu prosadit – proti Dienstbierově akci se tehdy postavil místopředseda Zdeněk Škromach.

2. Dienstbier se po počátečním výstřelu na iniciativu tak trochu vykašlal, prezidentská kampaň dostala přednost.

Má nyní Sobotkova iniciativa šanci na uvedení do praxe? ČESKÁ POZICE oslovila Jakuba Landovského, sociálního demokrata z Prahy 7, který byl jedním z iniciátorů Živé socdem, aby nový projekt okomentoval.

ČESKÁ POZICE: Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka napsal členům strany dopis, ve kterém mimo jiné stojí, že má-li sociální demokracie přežít jako silná politická strana, musí se radikálně demokratizovat. Nakolik je stav sociální demokracie závažný?

LANDOVSKÝ: Tato věta o straně smrtelně ohrožené deficitem demokracie by z úst předsedy britských Labouristů nebo francouzských socialistů způsobila skandál velikosti atomové bomby, ale v ČSSD výzva téměř zapadla. Možná ji přehlušil mediálním rámus okolo výstřelů, které skolily kmotra Housku v ústeckém Beverly Hills. Nebo ji přebil politický provoz spojený s vyjednáváním o vládě a odsunutí předčasného sjezdu. Každopádně demokratizace sociální demokracie, ač to samotné spojení zní dost absurdně, je jedinou šancí jak pro Sobotku, tak i pro samotnou ČSSD. Bez ní bude trvalý sešup voličské přízně pokračovat a zastaví se zhruba na číslech současné ODS.

ČESKÁ POZICE: Může si strana připravující se na převzetí moci v zemi dovolit v tuto chvíli věnovat čas vnitřním problémům? Nepřevládne snaha nasytit ambiciózní kádry uvnitř strany prebendami na celostátní úrovni?

LANDOVSKÝ: Ano, to se může stát. Ale strana pak zůstane rozdělená, a tudíž nestabilní. A nestabilita ČSSD destabilizuje vládu, potažmo celou zemi. Strana sice již není tolik rozdělená personálně mezi haškovce a sobotkovce, protože jedna skupina ztratila v očích veřejnosti tvář a stala se směšnou. Je ale rozdělená po ose centrum-periferie a také mezi progresivní, ale mocensky neschopné idealisty, a všehoschopné, ale vyprázdněné pragmatiky. Někde mezi těmito skupinami je valná většina členské základny, na kterou svými výzvami míří Sobotka. Druhé štěpení je mnohem významnějším zdrojem nestability než to první. Strana má v posledních letech slabé vedení a silné krajské organizace s vlastními stranickými bossy. Tito lidé se soustředí na víceméně neideologickou komunální politiku. Slabé centrum není schopné stranu mocensky integrovat a musí se naučit se zbytnělými krajskými organizacemi žít. Podíváte-li se na hlasování předsednictva, které vyzvalo Sobotku k rezignaci, tak se Sobotkou až na výjimky hlasovali jen jeho příznivci z centra a proti němu stáli většinou politici se zázemím mimo celostátní politiku.

ČESKÁ POZICE: Různé demokratizační apely, jako byla Vyšehradská výzva nebo naposledy Živá socdem, požadovaly podobné úpravy stanov jako nyní předseda strany, ale neuspěly. Proč?

LANDOVSKÝ: Protože šlo jen o snahu několika jedinců, která neměla oporu ve vedení strany, byť sám Sobotka se například Živé socdem zastal, a Zdeněk Škromach ji naopak strhal. Celkově strana nedocenila hloubku své krize. Tu odhalily až nedávné volby, kde tradiční politické strany výrazně ztratily voliče. Nikde není psáno, že se situace musí vrátit zpět do normálních kolejí, kdy politické scéně dominovaly dvě velké strany, které nabízely voličům tradiční pravolevý střet, ale pokud se spolu zrovna nedohodly na vládnutí, tak byl politický systém dost nestabilní – charakterizovaný stojedničkovými vládami, nákupy poslanců a postupným rozpadáním koalic. K tomu se nikdo rozumný vracet nechce.

ČESKÁ POZICE: Uspěje podle vás Sobotka s aktuální výzvou?

LANDOVSKÝ: Úspěch změn závisí vždy na míře sebereflexe, která je u politických uskupení obecně dost malá a u politických stran u moci schopnost sebereflexe mizí úplně. O to zajímavější je, že Sobotka si na vnitřní demokracii vůbec našel čas. V dopise předseda členy vyzývá, aby o výzvě "demokratizace nebo smrt" diskutovali a poslali vedení své názory. Velmi záleží, kolik místních organizací se ozve. Protože jsem si výzvou Živá socdem jistý obrázek o stavu členské základny udělal, tak nejsem příliš optimistický, ale dlužno říci, že členové reagují jinak, když je ke změně vyzývá Jakub Landovský z Prahy 7, a jinak, když je vyzve předseda strany a pravděpodobný premiér. Demokratizace vnitřních poměrů a zavedení primárek jsou jen první kroky, výsledek se dostaví se zpožděním. Zprůchodnění stranického prostředí a zapojení členů umožní straně vygenerovat zajímavější vedení, které bude konkurenceschopné vůči novým politickým uskupením a proti nové generaci politických vůdců.

(Pokračování)