Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Ve čtvrtek 3.10.2013 si poprvé někdo povšimnul, že komunisté vůbec existují a že po volbách asi budou hrát důležitou roli. Tak by se s trochou zjednodušení dal uvést článek či spíše dobrá, přesná a vtipná analýza P. Houdy (kde jinde než) v Českápozice.cz. Zde je celá:
V předvolební kampani se hovoří o kdekom, hodnotí se slogany jednotlivých stran, probírají se kandidátky, hledají se aféry či kritizují jejich programy. O Komunistické straně Čech a Moravy (KSČM) se však téměř nemluví. Lépe řečeno, mluví, ale bez ní. Její vnitřní struktury a program jako by nikoho nezajímaly. Zato tradičně slouží jako strašák. Například na jednom z billboardů ODS stojí: "Komanči na špici? Nechcu! Volím pravici." Občas, snad trochu z povinnosti, napíše nějaký novinář článek, nebo ješt lépe vypálí anketu, proč jsou komunisté obrovskou hrozbou, a známé osobnosti přispějí většinou oblíbených klišé. Ale ani to už moc netáhne. Byli-li lidovci za Josefa Luxe označováni za "klidnou sílu", co jsou potom komunisté? Napsat zajímavě o vnitřních turbulencích a programových sporech v KSČM v podstatě není možné. Ostatní mainstreamové strany se přou, popřípadě na jejich vrcholné představitele vybublávají skandály. Kolem KSČM ticho, nemá skandál ani zápletku. Jako by se překryla s jádrem své voličské základny – se staršími, leckdy osamocenými lidmi, na které se zapomíná a jejichž voličské preference ovlivňuje frustrace. Máme si zvyknout, že existuje strana s podporou zhruba 15 procent voličů, která nikoho nezajímá a jež nás všechny přežije? Komunisté totiž ne a ne vymřít. Polistopadová proroctví, že "vymřou", se nenaplnila. Z exit pollu agentury SC&C ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 vyplývá, že voličská základna KSČM je stabilní – například ve věkové kategorii 45 až 59 let volilo KSČM 15 procent těchto voličů. Přitom dnešní padesátník byl v roce 1989 člověkem na začátku profesní kariéry, a proto nelze hovořit o nostalgikovi, který tu dlouho nebude. U voličů starších 60 let má KSČM podporu jen o trochu vyšší – 18 procent. Této straně tedy dorůstají stále noví voliči – z mladých se stávají staří. ČESKÁ POZICE proto oslovila vrcholné komunistické představitele a zeptala se jich na povolební vyjednávání. Stačilo se přitom dotázat jediného, protože odpovědi byly podobné. Z hlediska potenciální podpory vládě ČSSD předseda KSČM Vojtěch Filip prohlásil: "Osobně si dokážu podporu menšinové vlády ČSSD představit. Zásadní je, aby to byla vláda orientovaná levicově. KSČM nekandiduje proto, aby utrhla co největší koláč moci, ale aby prosadila své programové priority." Místopředseda strany Jiří Dolejš: "Vůbec nejde o formu spolupráce. Jestli budeme v koalici, nebo ne, je druhořadé, upřednostníme vždy variantu, která nám umožní prosadit větší díl našeho programu." Poslankyně Kateřina Konečná: "Otázka, s kým a jak budeme spolupracovat, je zástupná. Důležitý je program." Stínový ministr spravedlnosti KSČM Stanislav Grospič: "Povolební spolupráci neřeším. Voliče oslovujeme s programem, ten chceme prosadit. Víc mě nezajímá." Na otázku, zda je KSČM bližší sociální demokracie, nebo SPOZ, to byl opět komunistický monolit:
- Vojtěch Filip: "KSČM je levicovou politickou stranou. ČSSD se v tomto směru přirozeně nabízí. Musí ale dát přednost levicovému řešení." O SPOZ se jako o možném partnerovi vůbec nevyjádřil.
- Jiří Dolejš: "V ČSSD vidím zřetelné levicové křídlo, SPOZ je naopak nezralá. Kdyby nebylo prezidenta, ani by pravděpodobně neexistovala. Neříkám, že s ní nedokážeme najít některé programové průniky, ale je to strana centristická."
- Kateřina Konečná: "My, jak já ráda říkám, narovnáváme ČSSD a SPOZ záda. To můžete hezky vidět v krajích, kde s nimi spolupracujeme. S námi v zádech se tyto strany drží více svého programu. A jinak, abych pravdu řekla, je pro mě SPOZ nečitelná středová strana, nevím, co si o ní myslet. Preferovala bych sociální demokracii."
- Stanislav Grospič: "ČSSD je pro mě čistší řešení. SPOZ je osobní strana Miloše Zemana, její program je smíchaný ze všeho možného. Nazval bych ji centristickou."
Dle dotazovaných nejde KSČM vůbec o posty, jejich zaklínadlem je program strany – komunistické priority a možnosti kompromisu však lze jen věštit. Není ani vůbec zřejmé, v čem se shoduje třeba program Rusnokovy vlády s programem KSČM, přestože komunisté tuto vládu při hlasování o důvěře podpořili. Chce-li někdo rozluštit sporné body v programech KSČM a ČSSD, může. Není však žádný důvod si myslet, že KSČM je programově méně vyprahlá než ostatní strany jen proto, že je permanentně v opozici. Debata o postech je pak pro komunisty téméř urážkou:
- Vojtěch Filip: "KSČM žádné personální požadavky nemá a neřeší je. Obecně platí, že po volbách budeme trvat na tom, aby byly orgány Poslanecké sněmovny obsazeny na základě poměrného zastoupení."
- Jiří Dolejš: "Chceme stabilní státní správu, nechceme tam jmenovat nějaké kamarády kamarádů."
- Kateřina Konečná: "Personálie? Tak o těch to není, budeme vyjednávat o programu. A třeba konkrétně se sociální demokracií musíme být připraveni na zásadní debatu o bezpečnostních otázkách, o NATO a zahraničních misích, protože tam vidím největší propast mezi námi."
- Stanislav Grospič: "Budeme hledat programové průniky, to je vodítko pro podporu. Obsazování míst pro nás není priorita."
A také Grospič zmínil jako největší problém jakékoli spolupráce KSČM s ČSSD Severoatlantickou alianci. Vojtěch Filip rovněž zabrousil do oblasti zahraniční politiky: "Ve vztahu k EU ČSSD často opouští obranu národních pozic." Stranická kázeň komunistů je stoprocentní, spory mezi nimi téměř neexistují. "Stranický rebel" Jiří Dolejš není natolik velkým rebelem, jak by se mohlo zdát. KSČM je konzistentní a může si dovolit luxus zásadovosti. Nedělá kompromisy, protože je po ní nikdo dosud nechtěl. Pro voliče je stranou, která se "neumazala" klientelistickými vazbami a korupcí – ani ne tolik vlastní zásluhou, ale protože neměla mnoho příležitostí se ušpinit. KSČM proměnila nouzi v přednost. I proto může být Vojtěch Filip jen obtížně překonatelným rekordmanem mezi předsedy mainstreamových politických stran – je jím už od roku 2005. KSČM se však ocitá před zásadní volbou. Únava z polistopadového systému jí totiž poprvé reálně umožňuje volit mezi dvěma alternativami:
- setrvat v hranicích svého skanzenu, kde se může v závětří těšit z omezených výhod etablované, nicméně trochu "vyloučené" strany;
- stát se plnohodnotnu stranou našeho politického systému, jež aspiruje na absolutní vrchol exekutivní moci.
To není pro komunisty vůbec snadná volba, jak by se snad mohlo zdát. Pokud totiž předseda KSČM Filip zatočí kormidlem k přijetí nějakého druhu vládní spoluodpovědnosti (a krajské koalice s účastí KSČM i nedávná přímá podpora Rusnokově vládě o této chuti svědčí), může nejen mnoho získat, ale i všechno ztratit. Stranická disciplína by se mohla vytratit a mohly by se objevit skandály (Josef Piga, asistent bývalého předsedy poslaneckého klubu KSČM Pavla Kováčika, z dozorčí rady Omnipolu, o kterém ČESKÁ POZICE nedávno psala, by nemusel zůstat osamělou vlaštovkou). Média si budou KSČM více všímat a voliči se budou ptát, kam se poděla zásadovost komunistů, protože v boji o moc začnou dělat kompromisy. Anebo nakolik realisticky lze brát její program. Otázka, nad níž by si měl Vojtěch Filip lámat hlavu, proto nezní: Akceptuje politický systém nás komunisty? Nýbrž: Akceptují komunisté tento politický systém se všemi riziky, která z toho vyplývají?
Viz: ceskapozice.cz/...
Je to jedna z nepřesnějších úvah na dané téma, které jsem doposud četl. Mj. bude velmi zajímavé, kdy a jak (jakými formami) začnou do institucionálního systému současné KSČM penetrovat struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Než se k tomu vyjádřím, tak ještě jedna z ilustrací toho, jak primitivní nástroje se vůči KSČM používají (přesně podle toho, jak o nich hovoří P. Houda v úvodu svého článku).
iDNES uveřejnila 3.10.2013 článek P. Škardy nazvaný "Mladý komunista vyzdvihl dělnické seriály, ty dnešní prý velebí flákače". Přečetl jsem si ho, proto P. Janeček, o kterého se jedná, je úspěšným studentem naší univerzity, tj. VŠFS. A tak mě zajímalo, co tak hrozného provedl. Předesílám, že z publicistického výtvoru jsem se dozvěděl strašná obvinění, např., že P. Janeček "používá rétoriku, kterou bychom čekali spíš v 50.létech v dobách nejtužšího komunismu", že prosazuje "státní intervence...nejen ve sféře ekonomické, ale i kulturní", že chce "určovat, které filmy pro kterou "třídu" by se měly točit", že se vyjadřuje jako "v Majoru Zemanovi v díle Mimikry". Uveřejňuji celý článek z iDNES. Beze změny. Jen tučně, v závorce a s označením RV dávám na některých místech svoji krátkou poznámku. Velmi prosím čtenáře, aby článku věnoval pozornost, přečetl jej celý a pokusil se v něm najít něco, co by s výše uvedenými závažnými tvrzeními korespondovalo:
Trojka na kandidátce KSČM v Královéhradeckém kraji Pavel Janeček tepe dnešní kulturu slovy jak z Majora Zemana. Na úterní předvolební besedě v hradeckém Muzeu východních Čech se pustil do seriálů i "zlaté" mládeže. Na svůj výstup ke kulturní problematice dostal Janeček stejně jako kandidáti jiných stran tři minuty. Věnoval je svérázné kritice televizních pořadů, filmů i hudebních festivalů. "Dnešní televizní a filmová produkce zesměšňuje předlistopadovou dobu, používá zkreslené a vymyšlené argumenty. Je to oslava západního způsobu života," poznamenal Janeček. "Natáčí se povrchní příběhy bohatých lidí, kteří buď pracují někde v managementu, spíše však nepracují vůbec a nevědí, co s volným časem," přednesl třicetiletý Janeček přísně. O tom, co by české televize měly vysílat, má jasno: "Je chyba, že prakticky nevznikají pořady, které by řešily problémy dělníků, nezaměstnaných a dalších občanů, kteří tvoří jádro společnosti." (Zde nemá pravdu - viz velmi přesný seriál Místo nahoře, nebo právě nyní běžící seriál Kriminálka Staré město.)
Nastínil také, co si myslí o umělcích. Ti podle něj byli po roce 1989 odměněni za to, že přispěli k pádu režimu a dodnes na tom vydělávají. "Většina pořadů je financována ze soukromých a ideologických zdrojů. Protože je takových pořadů nadbytek, vytvořily se možnosti finančních příjmů velkého počtu umělců, kteří se odvděčují svým chlebodárcům tím, že veřejně vystupují ve prospěch pravice," kritizoval Janeček. (Zde bych dodal - nejen pravice, viz např. účinkování M. Dejdara, J. Bohdalové, D. Hůlky apod.)
Přítomného šéfa KDU-ČSL Pavla Bělobrádka jeho vystoupení zhrozilo, že to může myslet vážně. "Byl to projev z dob minulých a připomnělo nám to, že musíme být pořád ve střehu. Pokud KSČM prezentují lidé s takovými názory, hodně to o ní vypovídá. Jejich myšlení se vůbec neposunulo," poznamenal šestatřicetiletý šéf lidovců. (Tady se přiznám, že z hlediska toho, co bylo výše zveřejněno, nevím, jak k tomu P. Bělohrádek došel, ale volební kampaň je volební kampaň. Normální člověk si sám srovná úroveň většiny současných seriálů a úroveň těch, které jsou z doby "totality" a které se na veřejných i soukromých kanálech znovu a znovu a stále s velkým úspěch objevují.)
Komunista Janeček se také poněkud překvapivě postavil proti návrhu jeho vlastní strany, aby byly vstupenky na kulturní akce ve snížené sazbě DPH. "Nějaké úpravy sazeb daní nezajistí zvýšení návštěvnosti. Naši voliči buď nemají na kulturu čas, nebo nemají peníze, protože představení jsou předražená," tvrdil Janeček. "Ti, co chodí místo za kulturou do hospody, se budou pořád chovat stejně, i když se cena vstupenky do divadla sníží z 500 na 450 korun," prohlásil ekonom z Náchoda Janeček. Ředitel uznávaného Klicperova divadla Ladislav Zeman nad tím jen kroutí hlavou. Zdejší představení každoročně vidí více než 100 tisíc diváků a ceny vstupenek jsou od 90 do 250 korun. Hraje se klasika i mladí autoři. "Brát to jako závan dávných časů 50. let nestačí. Vybrat si může skutečně každý, kdo chce. Kdo nechce, nebo neumí, ten se pak dopouští podobných politických proklamací, kterým snad nevěří ani členové jeho vlastní partaje. Vím, že se spíše stydí," reagoval Zeman. (Mj. stejný názor, jaký má Janeček, jsem slyšel i četl od řady liberálních ekonomů - a nikdo se nad tím nepozastavil.)
Jednička komunistické kandidátky, exposlankyně Soňa Marková, mladého kolegu za výstup nepochválila. Vyčetla mu, že nevysvětlil přístup KSČM ke kultuře. Omlouvá ho však dosavadní nezkušeností. "Je to mladý člověk a některé jeho názory jsou radikální, je to takový hřích mládí. Měl by ale dostat šanci," řekla Marková, která s Janečkem souhlasí, že většina filmů a seriálů nezobrazuje reálný život. (To je běžná manipulace médii: S. Markové sdělili, jak hrozných věcí se Janeček dopustil, vytrhli některé věci z kontextu, pak vytrhli z kontextu to, co řekla na jeho obhajobu, a použili to jako důkaz proti Janečkovi. Skvělá práce médií - toto je přece objektivní, vyvážené a pravdivé informování veřejnosti.)
Pavel Janeček dal o sobě vědět už před pár dny, kdy poskytl rozhovor internetovým Parlamentním listům. V něm například použil pro popis dnešní doby označení "krutost středověkého kapitalismu". Tomu se diví i učitelka dějepisu Marková. (Doporučuji i učitelce dějepisu přečíst si např. román Oliver Twist od Charlese Dickense, příp. stovky dalších z doby, kdy se rozjížděla průmyslová revoluce.)
Na besedě se Janeček vyslovil i k festivalům: "Nevím, proč bychom měli daňově zvýhodňovat různé hudební festivaly a podobné akce, když tam často nad kulturními zážitky převládají drogy, alkohol a další atrakce zlaté mládeže." Když jej oslovila MF DNES, některá vyjádření korigoval a jinde si přisadil. A jak podle něj vypadá správná zábava pro "nezlatou", například dělnickou mládež? "Nedělím ji na zlatou a dělnickou. Kritériem dělení mládeže na kategorie je zdravý způsob života, příprava na budoucí povolání a sport na straně jedné a alkohol, drogy a bezkoncepční prožívání mládí na straně druhé," napsal Janeček v e-mailu. "Mladý člověk, který má svou budoucnost zajištěnu bohatstvím rodičů získaným bůhvíjakým způsobem, víc inklinuje k tomu méně zdravému způsobu života," dodal. Přiznal však, že jím kritizovanou seriálovou tvorbu vlastně vůbec nezná. "Nesleduji ji, byla by to ztráta času. Informace čerpám od svých známých, kteří i přes své pravicové smýšlení ztrácejí o takovéto filmy a seriály zájem," tvrdí Janeček. (Tady nevím, co tím chtěl autor článku říci. Snad to, že řada současných seriálů na problém dětí z bohatších rodin upozorňuje - a tedy dává Janečkovi za pravdu. To ano. Ale někdy dost schematicky, sám se obtížně nutím některé seriály sledovat.)
Za vydařené seriály z minulosti považuje Nemocnici na kraji města, Syny a dcery Jakuba Skláře nebo Sanitku. "Je to oslava poctivé práce," vysvětluje. (A nejsou to vynikající seriály? Který ze současných je lepší? Třeba pokračování Nemocnice nebo Sanitky? - Ovšem zde mě Janeček naštval nejvíc. Proč neuvedl ještě Písně pro Rudolfa III. nebo Sňatky z rozumu, příp. Byl jednou jeden dům.)
Viz: hradec.idnes.cz/...
Já jsem nic z toho, z čeho byl P. Janeček obviňován, ve Škardově článku nenašel. P. Janeček pouze vyslovil svůj názor na úroveň některých současných seriálů a vyslovil se z liberálních pozic proti regulační či dotační politice v oblasti kultury. Pokud bychom komukoli - ať už je komunista nebo konzervativec, pokud kandiduje, nebo bude jen volit či nebude volit - brali právo na to, aby vyjádřil svůj názor na úroveň nějakého kulturního díla, tak to bychom žili v ještě větší nesvobodě, než v 50. létech. Podobný výkon jako autor článku P. Škarda najdeme snad jen v Haškově podání Bretschneidera, který číhá, až si bude moci něco zapsat na manžetu, vytrhnout to z kontextu, dát tomu svoji interpretaci a obvinit člověka z hrozných zločinů.
Protože si P. Škarda nebyl jist, zda to, co napsal, je dostatečně difamující (jak chápe každý, kdo si jeho výtvor přečetl), přizval si na pomoc "odborníka". K. Švece, politologa z FSV UK. Ten P. Škardu nezklamal a v bretschneiderovství jej ještě překonal. Podívejte se, co z výše uvedeného na základě své odborné erudice dovozuje (uveřejňuji celé vyjádření, včetně titulku a signování):
Připomnělo mi to Majora Zemana, píše politolog
Vyjádření kandidáta Pavla Janečka je příznačné. Ukazuje, že KSČM, ač se profiluje jako neextrémní a neradikální levicová strana, stále sdružuje lidi, kteří mají blízko k nedemokratickému způsobu myšlení. Uvažování a rétorika, které bychom čekali spíš v 50. letech v dobách nejtužšího komunismu, trochu děsí. Ukazuje, že státní intervence není minimálně některým kandidátům cizí, a to nejen ve sféře ekonomické, ale i kulturní. Myslím, že je třeba být velmi na pozoru, před takovými kandidáty. Nejsem odborník na mediální trh a po jakých filmech či pořadech je poptávka, ale myslím, že ani kandidát Janeček, bude-li zvolen, nebude moci určovat, které filmy a pro kterou "třídu" by se měly točit. Dává-li svými vyjádřeními najevo, že je potřeba kulturu zaměřit konkrétním směrem, bez ohledu na volně se vyvíjející trh, nepřímo tím směřuje k rozvoji nového undergroundu.Naposledy jsem podobně laděná vyjádření slyšel v Majoru Zemanovi v díle Mimikry. Ale od kandidáta do Poslanecké sněmovny v roce 2013 bych to nečekal.
Kamil Švec, politolog Fakulty sociálních věd UK
Viz tamtéž (vloženo do výše uvedeného článku): hradec.idnes.cz/...
Doporučuji stáhnout a podávat se i na grafickou úpravu, protože i ta přispívá (např. formou mezititulků) k sugerování názoru.
Úplně na závěr. Ještě před pár hodinami jsem byl nerozhodnutý volič. Teď jsem se už asi rozhodl. Udavačství, potlačování svobodně vysloveného názoru, bredschnaiderovskému konstruování obvinění je potřeba postavit se čelem.
Nyní poznámka k "odolnosti" KSČM vůči penetrování jejího institucionálního systému tím, co nazývám strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (někteří tomu ne zcela přesně říkají klientelistické sítě či mafie prorostlé se státním aparátem). Největší problém současné KSČM je, že je stranou sterilní, a to zejména ideově. Není schopna kvalifikované odborné reflexe současnosti, tomu pak odpovídá i její dost slabý program. Proto její odolnost proti penetrační síle výše uvedených struktur může být velmi nízká. Podrobněji jsem se k programu KSČM vyjádřil v článku:
Na závěr pak ještě jedna zajímavá zpráva týkající se zahraničního dění, kterou ponechávám bez komentáře (snad jen s poznámkou, že když je někdo "mimo hru", v daném případě v důchodu, hned vidí realitu zcela jinak, než když je figurkou ve hře):
Pozornost světa se přenesla na zničení syrských chemických zbraní, ale důkazy o útoku z 21. srpna u Damašku zůstávají skryty a v pochybnostech; což vyvolává žádost skupiny bývalých amerických zpravodajských profesionálů, aby Moskva a Washington předložily, co mají v ruce.
Memorandum pro: Státního tajemníka (ministra zahraničí) Johna Kerryho a ministra zahraničí Sergeje Lavrova
Od: Zpravodajští profesionálové-veteráni za soudnost
Tleskáme vašim krokům k mírovému řešení krize v Sýrii, které povede ke zničení všech zásob chemických zbraní ve vlastnictví syrské vlády. Současně jsme silně přesvědčeni, že svět má právo znát pravdu o chemickém útoku nedaleko Damašku. Zaznamenali jsme, že obě strany trvají na tom, že mají v držení pádné důkazy ohledně skutečných pachatelů tohoto zločinu. Státní tajemníku Johne Kerry a a ruský ministře zahraničí Sergeji Lavrove. Vyzýváme tedy Rusko a Spojené státy, aby uvolnily veškeré zpravodajské a potvrzující informace vztahující se k chemickému útoku z 21. srpna, tak aby mezinárodní společenství mohlo posoudit, co je skutečně známo a co nikoliv. My, nížepodepsaní - bývalí zpravodajští, vojenští a federální policejní důstojníci, kteří jsme kolektivně dohromady věnovali stovky let úsilí zajistit americkému lidu větší bezpečnost - tímto dáváme najevo svou konsternaci nad pokračujícím zadržováním těchto životně důležitých důkazů. Jde o věc velké důležitosti, protože Spojené státy v nedávné minulosti šly do války na základě domněnek ohledně hrozby, které se ukázaly být bezpředmětné. Obvinění Sýrie na základě možná nepodložených tvrzení o válečných zločinech může snadno vést k dalšímu zbytečnému ozbrojenému konfliktu, který způsobí katastrofální důsledky pro celý region, a vlastně pro celý svět. Uznáváme, že pokud jde o zpravodajství, existuje řada ne zcela jasných oblastí, stejně jako důkazy, které mohou podléhat interpretaci. Dále jsme na základě vlastní zkušenosti a znalostí o tom, jak skutečně funguje shromažďování zpravodajských informací a jejich analýza přesvědčeni, že pokud je možno učinit jednoznačný závěr - jakýkoliv - ohledně identifikace pachatelů útoku, pak důkazy pro něj dosud nebyly zveřejněny. Pokud neexistují věrohodné důkazy, ani Spojené státy, ani Rusko by neměly tvrdit, že vědí, kdo útok provedl. Zaznamenali jsme například Vaše konkrétní tvrzení, tajemníku Kerry, že při chemickém útoku zahynulo 1 429 civilistů. Avšak politicky nestranná nevládní organizace Medecins Sans Frontieres, která byla v Sýrii na místě útoku, předložila mnohem nižší údaj. Ministře zahraničí Lavrove, zpochybnil jste zdroje chemikálií a možné systémy jejich nasazení, přičemž jste popsal údajný sarin jako "podomácku vyrobený". Naznačil jste, že chemikálie použité při útoku byly patrně v rukou povstalců, ale doložil jste to minimem tvrdých důkazů a zpravodajské zhodnocení, které jste poskytl tajemníku Kerrymu nebylo zveřejněno. Uznáváme, že ochrana zpravodajských zdrojů a metod vyžaduje, aby některé informace zůstaly skryty nebo byly dezinfikovány, ale pokud existuje skutečný důkaz, jsme přesvědčeni, že ho světu dlužíte právě nyní. Pokud Washington skutečně má důkaz, který nezpochybnitelně ukazuje, že (útok z) 21. srpna v Damašku byl proveden vládou, nechť jej předloží. Pokud může Moskva prokázat opak, nechť tak učiní.
Zdvořile předloženo výborem Zpravodajských profesionálů-veteránů za soudnost:
Philip Giraldi, CIA, Operations Officer (ret.)
Larry Johnson, CIA & State Department (ret.)
W. Patrick Lang, Senior Executive and Defense Intelligence Officer, DIA (ret.)
Ray McGovern, former US Army infantry/intelligence officer & CIA analyst (ret.)
Elizabeth Murray, former Deputy NIO for the Near East, National Intelligence Council (ret.)
Todd Pierce, US Army Judge Advocate General (ret.)
Coleen Rowley, former Chief Division Counsel & FBI Special Agent (ret.)
Ann Wright, Col., US Army (ret); Foreign Service Officer (ret.)
Viz: blisty.cz/...
(Pokračování)