Radimvalencik | (71.115) Hra: Co přinesl 23.9.13 – Superaféra 103

Nejvýznamnější události pondělí 23.9.2013 bylo zveřejnění definitivních výsledků voleb v Německu. O tom, že šlo o velmi významnou událost, svědčí, že tentokrát se komentování zpráv o definitivních výsledcích v různých mediích výrazně lišilo. Vybral jsem dvě podrobně komentované zprávy. První je z Aktuálně.cz, má název "Volby v Německu? Dva vítězové, jeden poražený", jeho autorkou je Z. Kleknerová. Druhý je Z. Lizcové z Českápozice.cz:

Angela Merkelová znovu předvedla, že v Německu nemá konkurenci. Potřetí v řadě v neděli vyhrála parlamentní volby. Totéž se zatím povedlo jen dvěma legendám německé politiky - Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi. Dlouho to dokonce vypadalo, že Merkelová pro CDU získá (poprvé od roku 1957) absolutní většinu. To se nakonec nestalo, dosavadní kancléřka tak musí hledat koaličního partnera. Kdo přesně jím bude, zatím není jasné. Kdo jím nebude, naproti tomu ano. Koalice určitě nezůstane čistě pravicová, liberální FDP se totiž do Bundestagu nedostala. Vůbec poprvé v poválečné historii nebude mít v Berlíně své poslance. Volby však mají ještě jednoho vítěze, byť se královnou jasně stala Angela Merkelová. Ten druhý se jmenuje Alternativa pro Německo, zkráceně AfD. Ještě na začátku roku tahle malá strana, která kritizuje hlavně evropskou politiku Merkelové a spol., vůbec neexistovala. Včera chybělo málo a probojovala se až do parlamentu. I když jí hlasy nakonec chyběly, AfD v Německu slaví. Dostala stejně jako liberálové. Posílená skvělým výsledkem už teď vyhlíží evropské volby. "Merkelovská republika", "Triumf Merkelové". Německá média mají v hodnocení voleb jasno. Nevyhrála je CDU, ale Angela Merkelová.  "Těmito volbami se z vládního období Merkelové stala éra - éra merkelismu," konstatuje v komentáři Süddeutsche Zeitung. "Dobyla vítězství, které není jen vítězstvím, ale triumfem. Je to její triumf, ne CDU/CSU. Dosáhla ho jako osoba, jako kancléřka s mírou obliby, která je v dějinách Spolkové republiky unikátní." Za to, že v nedělních volbách dosáhla nejlepšího výsledku za posledních 20 let, vděčí Křesťansko-demokratická unie právě své největší hvězdě. Myslí si to i němečtí voliči. Podle průzkumu televize ZDF je 68 procent Němců přesvědčeno, že skvělý volební výsledek CDU je odrazem "dobré práce Angely Merkelové". Jen 21 procent si naopak myslí, že se na něm podepsala "dobrá politika CDU". To, že kancléřka dělá svou práci dobře, tvrdí 80 procent Němců (a dokonce 98 procent příznivců samotné CDU). "CDU je znovu tam, kde byla v dobách Konrada Adenauera: státostrana, která v Německu určuje vše a důležité posty obsazuje v podstatě sama," zhodnotil výsledek voleb internetový deník Spiegel Online. "Ostatní strany smějí přihlížet."

Výsledek pro CDU/CSU: 41,5 procenta hlasů. (311 poslaneckých mandátů z 630)

Hamburskému profesorovi Berndu Luckemu se provokace vyplatily. Pálení eurobankovek u Braniborské brány, modří agenti v kombinézách s nápisy AfD, šplhající po fasádě ministerstva financí, to všechno mu přilákalo tolik voličů, že se málem dostal do Bundestagu. Program jeho Alternativy pro Německo je přitom v zemi naprosto ojedinělý. Nikdo jiný nepostavil svou politiku na vystoupení z eurozóny, nikdo není tak kritický vůči Bruselu i krizí sužované jižní Evropě. I když má euroskeptická Alternativa příznivce hlavně mezi staršími Němci, kteří se - pod vlivem informací o krizi v eurozóně - často bojí o své celoživotní úspory, volilo ji překvapivě hodně mladých lidí. A podle prvních dostupných zpráv spíš na východě Německa než ve starých spolkových zemích. Heslo "proti euru a těm tam nahoře" bude teď v Německu každopádně mnohem víc slyšet. Postavit se mu bude muset i Angela Merkelová. AfD má krom toho skvěle nastartováno, aby uspěla ve volbách do Evropského parlamentu, které se konají příští rok. "Naučili jsme ostatní strany se opravdu bát," řekl v neděli Bernd Lucke.

Výsledek pro AfD: 4,7 procenta hlasů.

Slzy, mlčení. Ohlášení prvních prognóz volebních výsledků bylo pro liberály z FDP "nejvíce hořkou hodinou v historii", nechal se slyšet poražený šéf FDP Philipp Rösler. Není divu. Liberálové patří od konce války k pevné součásti německé politické scény. Vždy byli v Bundestagu, většinou dokonce ve vládě. "Vůbec si nedovedu představit, že teď v parlamentu nebudou," řekla včera večer jedna z jejích voliček v televizi ZDF. Liberálům uškodily poslední čtyři roky, které strávili ve vládě. Byli zcela ve vleku kancléřčiny CDU, nepředvedli téměř nic. "FDP je rozprášená, zostuzená," napsal Spiegel Online. "Zavinila si to sama. Před čtyřmi roky slibovala snížení daní, které nepřišlo. Porážku si zasloužila." Propad liberálů je obrovský - pohoršili si o těžko uvěřitelných 10 procent.

Výsledek pro FDP: 4,8 procenta hlasů. (propad o 9,8 %)

Sociální demokracie (SPD), hlavní vyzyvatel kancléřčiny CDU, nedosáhla dobrého výsledku. Horší měla jen v roce 2009, při minulých volbách. Pravdou je, že zabránila pokračování pravicové koalice CDU/CSU a FDP. A že v posledních týdnech - hlavně díky svému kancléřskému kandidátovi Peeru Steinbrückovi - o něco stáhla náskok Angely Merkelové. Ale nestačilo to, podle německých médií definitivně přišla o titul "lidová strana" (Volkspartei). I když získali jen čtvrtinu hlasů, mohou sociální demokraté nakonec usednout ve vládě. Otázka je, zda v ní bude i Steinbrück. Už před volbami se totiž nechal slyšet, že se členem budoucího kabinetu chce stát jen jako kancléř. To teď ale nepřipadá v úvahu.

Výsledek pro SPD: 25,7 procenta hlasů. (192 poslaneckých mandátů z 630)

Mezi poraženými skončili i Zelení, kteří původně chtěli s SPD do rudozelené koalice. "Stali se nedůvěryhodnými, prosazovali něco jiného, než měli," shrnula v povolebním komentáři ZDF.  Zajímavé je, že ještě v polovině volebního období průzkumy Zeleným věštily dvoumístný volební úspěch. Nakonec všechno dopadlo jinak.

Výsledek pro Zelené: 8,4 procenta hlasů. (63 poslaneckých mandátů z 630)

Po první prognóze zavládla v táboře postkomunistů z Levice euforie. Nezískali sice nad 10 procent, jak vyhlašoval její volební lídr Gregor Gysi, se Zelenými se ale přetahují o to, zda se - vůbec poprvé - stanou třetí nejsilnější stranou v Německu. Nejvíc hlasů posbírala Levice tradičně na východě, v nových spolkových zemích. Její problém tkví v tom, že s ní na celoněmecké úrovni nikdo nechce do koalice. SPD to zopakovala i po volbách, a to ústy Peera Steinbrücka.

Výsledek pro Levici: 8,6 procenta hlasů. (64 poslaneckých mandátů z 630)

Viz: aktualne.centrum.cz/...

Včerejší oslavovanou vítězku čekají v příštích dnech a týdnech svízelná vyjednávání o nové vládní většině. V Berlíně se slavil velký triumf a chvíli to vypadalo na opravdovou senzaci. Vládní CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové dosáhla v celostátních volbách nejlepšího výsledku za poslední dvě desetiletí. Pro ženu, jejíž příchod vedení strany mnozí svého času považovali za nouzové a přechodné řešení, je to ohromující úspěch. Jen málo scházelo, aby své slavné vítězství přetavila do jednobarevné vlády. Takovou řídil v Německu naposledy Konrad Adenauer za časů vrcholící studené války. Zázrak se ale nakonec nekonal. Včerejší oslavovanou vítězku čekají v příštích dnech a týdnech svízelná vyjednávání o nové vládní většině. Její přirozený liberální spojenec poprvé v poválečné historii úplně vypadl ze hry. Pro Svobodnou demokratickou stranu (FDP), která dala Německu velké osobnosti typu prvního spolkového prezidenta Theodora Heusse či dlouholetého ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera, to byl šok. Během čtyř let svého vládního angažmá klesla podpora FDP z 14,6 procenta na potupných 4,8 procenta a strana tak těsně nepřekročila hranici nutnou pro vstup do parlamentu. Poprvé za dobu existence FDP proto její zástupci nezasednou ve Spolkovém sněmu. Přitom to byli právě liberálové, kteří Angele Merkelové pomohli po posledních volbách v roce 2009 udržet se v čele vlády. S končící velkou koalicí (2005 až 2009) tehdy dosáhla kancléřkou vedená CDU/CSU hubené podpory pouhé třetiny voličů, druhého nejhoršího výsledku v dějinách. Jen s pomocí 93 poslanců FDP dokázala vytvořit většinový pravicový svazek, který zemi vedl poslední čtyři roky a i díky němuž se Merkelová nyní hřeje na výsluní své popularity. Merkelové se tak podařilo přesně to samé, co v předchozím kabinetu se sociálními demokraty (SPD): svého vládního partnera totálně vyřídit. Její strana přebrala FDP přes dva miliony voličů – za cenu toho, že skončila jako osamělý vítěz. Před Merkelovou nyní stojí jen dvě, nikoli ideální možnosti – obnova koalice s SPD nebo dosud na celostátní úrovni nevyzkoušené spojenectví se Zelenými. První varianta je pravděpodobnější a podle průzkumů si ji přeje na 55 procent voličů. Sociální demokraté však jistě neprodají svoji kůži lacino. Na to si až dobře pamatují, že z poslední velké koalice nic nezískali. Dá se tedy očekávat, že v nadcházejících vyjednáváních budou tvrdě prosazovat své tradiční koncepty, například plošnou minimální mzdu či zvýšení daní pro bohaté. Znatelný posun vlády doleva (který by ostatně nastal i v případě vlády se Zelenými) by zřejmě přispěl i k dalšímu otevírání prostoru pro síly napravo od CDU/CSU. Že je v těchto vodách dost hlasů k ulovení, jasně prokázalo volební skóre euroskeptické Alternativy pro Německo (AfD). Zisk 4,7 procenta hlasů je pro stranu vzniklou před několika málo měsíci pro budoucnost velmi slibným úspěchem. Pro zavedené síly je podpora AfD stejně varovným znamením jako příznivý výsledek Levice na druhém okraji politického spektra. Strana slepená z východní postkomunistické PDS a levicových odpadlíků od SPD sice mírně ztratila, získala však i tak velmi solidních 8,6 procenta hlasů a stala se třetí nejsilnější politickou silou v zemi. Existence Levice, se kterou zejména SPD zatím ještě nechce na celostátní úrovni spolupracovat, znemožňuje vytvoření většinové vlády "nalevo od Merkelové". AfD, ačkoli nepronikla do parlamentu, nyní podobně zamezila vytvoření pravicové vlády. Od oslabené FDP k ní přešlo na 430 tisíc voličů, kteří by jinak liberály zřejmě posunuli do ministerských křesel. Okrajové protestní síly tak v SRN stále znatelněji omezují koaliční možnosti velkých stran. Co bude dál, ukážou až následující týdny a měsíce. Jak již bylo řečeno, nejpravděpodobnější je vláda velké koalice. Pokud ale bude SPD příliš svéhlavá, může se CDU obrátit na Zelené. Pro ně se v současné situaci jeví spolupráce s křesťanskými demokraty jako logická. Nemohou se neustále spoléhat na churavějící SPD. Proti jejich spojenectví s CDU hovoří ale vedle rozdílnosti politických programů i odpor sesterské bavorské CSU (aktuálně posílené ze zemských i spolkových voleb) a fakt, že by černo-zelená vláda čelila mocné opozici v horní komoře německého parlamentu, ve Spolkové radě. V ní jsou zastoupeni reprezentanti zemských vlád a mají důležité slovo při prosazování zásadních reformních konceptů. Přesto vzhlíží k nové vládní kombinaci řada (zejména levicových) komentátorů s nadějí. Vidí ji jako spojenectví, které by rozrušilo dosavadní bariéry zabetonovaného systému a možná zemi pozitivně posunulo například v sociální či energetické oblasti. Pro Zelené by bylo šancí, jak po dlouhých osmi letech znovu získat podíl na vládě. Vyžadovalo by však i značnou dávku odvahy a touhy vyzkoušet zatím neprobádané možnosti. To ale nezní zrovna jako projekt pro pověstně opatrnou Angelu Merkelovou. Kancléřka nyní bezesporu stojí na vrcholu své politické kariéry. Svou nadstranickou agitací a schopností vyhledávat většinová řešení dovedla Němce sjednotit jako málokdo před ní. Pokud sestaví vládní koalici, bude (prozatím) třetím nejdéle vládnoucím poválečným kancléřem po Helmutu Kohlovi a Konradu Adenauerovi. Kromě velkých ekonomických a evropských výzev by se však měla zamyslet i nad tím, co udělat se svým politickým nástupnictvím. Současná CDU/CSU s ní stojí a padá. Její nepromyšlený odchod by byl pro stranu katastrofou. Personální otázky bude muset brzy řešit i opoziční sociální demokracie. Její kancléřský kandidát Peer Steinbrück neobstál, ani předseda strany Sigmar Gabriel není právě populární. Tváří v tvář celostátnímu neúspěchu a budoucím nejasným vládním vyhlídkám SPD může těšit alespoň částečný úspěch z nedělních zemských voleb v Hesensku. Zde ztratila většinu dosavadní koalice CDU a FDP a sociální demokraté zřejmě důležitý region povedou – buď s křesťanskými demokraty, nebo v čele rudo-rudo-zeleného spojenectví.

Viz: ceskapozice.cz/...

Dovolím si připojit několik svých poznámek. Velký úspěch A. Merkelové má následující příčiny:

- Za prvé důsledně (učebnicově) dokázala využít to, co teorie nazývá "Boj o středového voliče" (máme to popsáno i v naši učebnici Mikroekonomie pro střední kurz autorů H. Heisslera, R. Valenčíka, P. Wawrosze na s. 246-247). (Někdy stačí řídit se i tím, co je v učebnici.) A. Merkelová obsadila střed, takže její program byl (řečeno s trochou nadsázky) vlastně umírněně sociálně demokratický.

- Za druhé: Dokázala z tohoto programu vytěžit víc než německá sociální demokracie, protože pro jeho realizaci měla oporu velkého německého kapitálu, kterému jde o vnitřní stabilitu, dominantní postavení Německa v EU a Eurozóně, globálními politickými hrátkami neomezované plné využití vývozních možností Německa.

- Za třetí: Programová sterilita německé sociální demokracie, která nedokázala najít protihru a musela navíc řešit problém Levice (Linke), která rovněž učebnicově obsadil přesně pozici mezi krajní levicí a středem, nutila sociální demokracii zmateně se posouvat kousek od středu doleva a tím uvolňovat CDU/CSU ještě větší prostor.

Poraženými jsou nejen FDP, která končí jako parlamentní strana. Poražená je SPD, která sice bude patrně v koalici, ale v důsledku své programové bezradnosti se pokusem o vyjednávání podmínek své účasti v koalici ještě více znemožní. (Zde nesouhlasím s komentářem z Českápozice.cz, že SPD neprodá svoji kůži lacino - ona se nechá stáhnout z kůže, protože nemá co nabídnout jako důvěryhodný vzdor.) A poražení jsou i Zelení, kteří to ještě netuší, ale dostávají se mimo hru a přestávají být stranou, kterou by někdo potřeboval.

Vítězem je samozřejmě CDU/CSU a zejména ti v této straně, které reprezentuje A. Merkelová. Zaslouženě. Svým způsobem lze za vítěze považovat i AfD. Za vítěze lze však považovat i Levici, která se po vytvoření velké koalice CDU/CSU dostane do mimořádně příznivé situace pro další volby. (Bylo by to tak i tomu, kdyby v důsledku nějaké vyjednávací křeče SPD dala CDU/CSU přednost Zeleným; předpokládám ovšem, že tomuto experimentu s jistým nejistým koncem se A. Merkelová pokusí vyhnout.)

S velmi kvalifikovaným komentářem Česképozice.cz nesouhlasím ještě v jedné věci. SPD bude muset řešit nejen personální otázky. Aby byla konkurenceschopnou stranou ve vrcholové politice, musí být programově na výši a ne konkurovat se svými stereotypy v oblasti, kterou už dávno ovládli jiní a to navíc s podporou velkokapitálu, která se SPD nikdy v takové míře nedostane. Je otázka, zda to SPD dokáže. Mj. (shodou okolností) zítra (čtyři dny po zveřejnění 100. dílu této série, ve kterém se věnuji programovým otázkám), se otázce toho, jaké jsou možnosti levice v oblasti posunu programových stereotypů k tomu, co by ji opět vrátilo do pozice důstojné a perspektivní politické síly, vrátím.

A ještě k jednomu aspektu globální dění. Po uklidnění v Sýrii, kdy skončila mediální masáž připravující naši i mezinárodní veřejnost na vojenský zásah se postupně objevují další a další materiály, které poskytují objektivnější informace o vývoji v Sýrii. A my si můžeme s odstupem času klást otázku a zejména pak dávat odpověď na ní, co se vlastně připravovaným dobrodružství sledovalo a komu mělo posloužit (viz zpráva z Aktualne.cz):

Boje o kontrolu nad severní Sýrií nekončí. Protivládní povstalci podporovaní Západem zabili dvě desítky rebelů z řad islamistů, včetně jejich libyjského velitele, napsala agentura Reuters s odvoláním na Syrskou organizaci pro lidská práva (OSDH). Asi tucet příslušníků organizace Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) zahynul při nedělní bitvě na severu u tureckých hranic. Ve stejný den zahynulo šest členů další extremistické skupiny Fronta an-Nusrá západně od Aleppa, rovněž na severu Sýrie. Roztříštěnost sil bojujících proti režimu prezidenta Bašára Asada násobí i to, že znesvářené jsou obě islamistické skupiny hlásící se k Al-Káidě. V sobotu bojovníci ISIL přepadli pozice Fronty an-Nusrá na východě země. Dva obránci přitom přišli o život. Fronta přitom bojovala v danou dobu s kurdskými bojovníky, kteří údajně bojují na Asadově straně. K islamistickým skupinám se v poslední době připojilo mnoho zahraničních bojovníků, pro něž je válka v Sýrii hlavně příležitostí k historickému boji sunnitů proti šíitům. Jejich cílem je nastolit v Sýrii islámský stát. Pro civilisty to znamená nové nebezpečí v podobě útoků motivovaných nábožensky. Snahou radikálů je likvidovat šíity, jejich modlitebny a také příslušníky šíitské sekty alávitů, která Sýrii vládne. Právě neshody a nejasnosti kolem toho, kdo vlastně tvoří syrskou opozici, jsou důvodem, proč západní státy váhají poskytnout opozici zbraně. Jeden ze západních představitelů, který je se syrskou opozicí v kontaktu, řekl, že mezi členy Západem podporované ozbrojené opozice na severu nyní panuje přesvědčení, že boj proti Asadovi nelze vyhrát, dokud nebudou poraženi islamisté.

Viz: aktualne.centrum.cz/...

K tomu viz též obsáhlý a velmi kvalifikovaný článek na Českápozice.cz sestavený na základě rozhovoru s bývalým šéfem izraelské zpravodajské služby Mosad, 79letým Efrajimem Halevim:

ceskapozice.cz/...

(Pokračování)