Radimvalencik | (71.43) Hra: Co přinesl 13.7.13 – Superaféra 31

Sobota 13.7.2013 přinesla velmi ostrý útok předsedy ČSSD B. Sobotky na Rusnokovu vládu, konkrétně pak na její – jak se jeví v tuto chvíli - "nejslabší článek", tj. ministra financí J. Fischera. Pokud by se prý něco takového (myslel tím příliš rychlé splácení dluhu z prezidentské kampaně) stalo někomu z Topolánkovy či Nečasovy vlády, vyvolala by podle něj ČSSD hlasování o důvěře vlády. Na první pohled je to logické. Pokud bude růst popularita Rusnokovy vlády, bude sílit příklon části ČSSD k M. Zemanovi a bude slábnout pozice B. Sobotky. Tak proč si nekopnout?

Právě v této souvislosti lze – alespoň podle mě – ukázat, že dobré teorie není nikdy dost. B. Sobotka určitě disponuje více in-side informacemi než já. (Přesněji – nedisponují žádnými.) Určitě by měl vědět, že v realitě se hrají nejen prvoplánové hry. A ten, kdo se v celém propletenci her nevyzná (není některé významné schopen identifikovat), se nutně dopouští chyb. Co mám konkrétně na mysli?

J. Rusnok neměl s obsazením pozice ministra financí fatální problém. Měl k dispozici další kvalifikované, čestné, pro veřejnost přijatelné a M. Zemanovi blízké osoby. (Myslel jsem, že se obrátí na některou z nich.) Každá z nich by přispěla k vytváření pozitivního image jeho vlády. Tak proč vybral právě J Fischera? Ten má minimálně tři problémy: a) Nesplnil roli původního favorita prezidentské volby. b) Již během prezidentské volby se stal předmětem masivní a vysoce manipulativní "antifischerovské" kampaně, návazně pak pro část veřejnosti negativním symbolem. c) Mohlo se předpokládat, že nastanou problémy se splácením finančních závazků z jeho prezidentské kampaně a pitváním způsobu jejich vyrovnání.

Jenže ve skutečnosti právě všechny tři tyto problémy mohou svědčit ve prospěch výběru na post ministra financí právě J. Fischera. Současný vývoj je tak trochu "soubojem gigantů" – nikoli však ve smyslu jednotlivců, ale ve smyslu střetu celých komplexů struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. A o tom, co se bude odehrávat, rozhoduje to, co se vyjedná v rámci toho, co nazývám jádra vyjednávání vlivu, která vznikají na různých úrovních mezi těmito strukturami (a jejichž hierarchie i způsob fungování mají svou logiku). J. Fischer je pouze reprezentantem určité shody určitých struktur výše uvedeného typu (existuje shoda na tom, že je pro ni přijatelný, aniž by on sám měl představu o tom, co vlastně reprezentuje). V tomto smyslu představuje významnou oporu Rusnokově vládě, která tak obsazuje prostor "mírného pokroku v mezích povoleného" (a současně i nutného), pokud jde o řešení problémů spojených se stávající krizí společenského systému, který je plně penetrován strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

A tak zatímco J. Rusnok rozšiřuje svůj operační prostor, resp. platformu, na které může působit, B. Sobotka, který ještě stále nevyhodnotil svou reálnou pozici, "okopáváním" Rusnokovy vlády skrze J. Fischera dělá další chybu a ještě více prohlubuje svoji izolaci v ČSSD. Patrně proto, že nechápe (ani) obrysy té skutečné hry, která se hraje. A v důsledku toho ztratí i podporu těch, kteří sice více či méně s M. Zemanem sympatizují, ale nechtějí (protože s ním mají dost zkušeností), aby se jeho vliv v ČSSD prosadil až přespříliš. Mj. stojí za povšimnutí, že mnohem kvalifikovaněji si v dané situaci vede L. Zaorálek.

K tomu vybírám to nejdůležitější z článku "Šéf ČSSD Sobotka: Fischer musí ve vládě skončit", který uveřejnily Novinky 13.7.2013:

"Nový ministr financí Jan Fischer by měl kvůli neprůhlednému financování své prezidentské kampaně ve vládě skončit, řekl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka Lidovým novinám, Mladé frontě Dnes a Právu. Pokud by Fischer v úřednickém kabinetu Jiřího Rusnoka zůstal, mohlo by to být pro ČSSD nepřekonatelnou překážkou při hlasování o důvěře vládě. Fischerovi je vyčítáno, že milionové dluhy ze své kampaně uhradil až ve chvíli, kdy dostal nabídku vést resort financí, a velkou část z nich jeho sponzoři platili v hotovosti. Jak se ČSSD k hlasování o důvěře postaví, zatím není podle Sobotky jisté. Podle deníku Právo otázky podpory vládě řešil Sobotka v úterý s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem. Komunisté už delší dobu naznačují, že by Rusnokovu týmu podporu dát mohli. Strany dosavadní vládní koalice, které tvrdí, že dohromady disponují 101 hlasem pro jejich kandidátku na premiérku Miroslavu Němcovou, úřednický kabinet podpořit neplánují. Sobotka také naznačuje, že si Fischera mohl někdo koupit, aby poskytl Rusnokově vládě tvář. "Je otázka, jestli vyřešení Fischerova dluhu nesouvisí právě s tím, že byl vybrán do Rusnokovy vlády. Druhá varianta je, že jsou tady lidé, kteří spojují další fungování pana Fischera v exekutivě s nějakými konkrétními očekáváními. To jsou všechno argumenty pro to, aby Jan Fischer z vlády odešel,? řekl Sobotka MfD. "Pokud by se něco takového stalo komukoli z ministrů Topolánkovy nebo Nečasovy vlády, tak by už sociální demokracie nepochybně vyvolávala hlasování o nedůvěře vládě," dodává šéf ČSSD v Právu.

Rusnok v tom, jak Fischer financoval kampaň, problém nevidí. "Myslím, že jsme transparentní a budeme transparentní vláda. Jsou to věci, které Jan Fischer řešil ze své minulosti. Podle mého je vyřešil. Nemám, co bych k tomu dodal," řekl LN.

Po neúspěšné kandidatuře v lednových prezidentských volbách se Fischerovi v zákonné lhůtě nepodařilo splatit všechny náklady na kampaň. Až na začátku července, tedy v době, kdy dostal nabídku vést ministerstvo financí, přišlo na účet jeho kampaně několik darů v řádu milionů korun. Na transparentním účtu ale u některých milionových darů konkrétní jméno chybí. Média uvedla, že peníze u anonymních transakcí poslal podnikatel Ladislav Dráb, pro jehož energetickou skupinu CE Group Fischer pracoval. Postupně věnoval Fischerovi přes 4,2 milionu korun. Dráb chystá obří zásobník zemního plynu na Vysočině a má zájem, aby ho využíval stát, jedná o tom s ministerstvem průmyslu."

aktualne.centrum.cz/...

V sobotu 13.7.2013 předvedl svou nepoučitelnost pramenící z toho, že se považuje za normální ro, co normální není, i jeden z představitelů stojedničky dožadující se moci. V rozhovoru pro Právo uvedl mj.: "S Janou Nagyovou máme spolu vztah. Je to pevný vztah a jednoznačně s ním počítám i do budoucnosti. A také za ní jednoznačně stojím."

Jeho demonstrativní rytířský postoj oceňuji. Tady má u mě velké plus. Chybí mně však v tomto kontextu omluva či aspoň příslib tohoto typu: "A příště již si svůj vztah ke své milence nenechám platit z vašich peněz."

Srov. Pobouření M. Macka: "Jedno však vím zcela jistě: jestli si premiér platí z našich daní souložnici a dává jí odměny ve výši dvouletého platu prodavačky v supermarketu, a ještě si ji nechá přerůst přes hlavu natolik, že ta úkoluje tajné služby, tak jde o sviňárnu zcela nepolitickou."

audiklub.cz/...

A také v Nečasově vyjádření chybí, co z toho, co dělala J. Nagyová, považuje za normální a co ne. Jinak to vypadá, že stojí za vším, co dělala a za co jí dával nemalé odměny.

Jak to tak vypadá, dosebezahleděnost, neschopnost reflektovat, co se děje, omezenost pramenící z toho, že se považuje za normální to, co normální není, vše násobeno skupinovou konformitou a všemi efekty nereformovatelnosti – to vše povede k poměrně velké proměně politických reprezentací. Vzhledem k tomu, že se proces proměn bude vyznačovat určitými turbulencemi, je parametry tohoto procesu obtížné předpovídat.

(Pokračování)