Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Zveřejnění toho, že ke sdělení obvinění samotnému P. Nečasovi může dojít v nejbližších dnech, nebylo tím nejdůležitějším, co přinesl den 18.6.2013. Z hlediska teorie. Z hlediska upřesňování a kalibrování konceptu, který vychází z předpokladu existence struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, role jader vyjednávání vlivu těchto struktur, základního ideového paradigmatu a začínající proměny tohoto paradigmatu. Nejvýznamnější vzhled to toho, jak to funguje a o co jde, přinesl spor, který by se dal tematizovat asi takto: Co je a co není normální?
Ve veřejném prostoru začíná spor o to, co je a co není normální. Typickým (nikoli jediným) příkladem je článek P. Šafra, viz:
Nejde mi o to polemizovat s jeho obsahem. Uvádím ho jen pro ilustraci. Podle P. Šafra se nic nestalo, všechno je jen divadlo, ve kterém to plukovníci a podplukovníci přehánějí a media v touze prodat senzaci je v tom podporují. K tomu exprezident V. Klaus dodá – musíme se vrátit k "normální politice".
Právě takovéto vidění reality je přímým důsledkem toho, jak fungují struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, jak efektivně působí sdílené základní ideové paradigma na přeměně hráče ve figurku v těchto strukturách, jak se rodí omezenost pohledu a skupinová konformita uzavřená do prostoru těch, co na sebe něco vědí – a považují to za normální. Považují za normální to, co normální není.
Uvedu konkrétní příklad toho, co ještě lze a co již nelze považovat za normální. Je to jeden z mnoha příkladů současné doby. A vůbec ne ten nejhorší, nejotřesnější či nejvíce hodný odsouzení:
- Když má premiér kromě manželky i milenku, budiž. To osobně považuji za normální, je to jeho problém.
- To že je to jeho asistentka, považuji za ne zcela důstojné, ale přípustné. Normální mužský si milenku (když už) raději hledá tam, kde se to nemíchá s jeho služebními povinnostmi a kde získání milenky nezavání využitím služební převahy a nehrozí dalšími následky.
- To, že ji zapírá, budiž. Lhát se nemá, ale v této věci bychom přece jen mohli být velkorysí... Nejsme ve Spojených státech.
- To, že jí dává statisícové odměny, to mně vadí. Když už má někdo milenku, má si ji platit sám a ne z mých daní.
- To, že se vytvoří takové situace, že tato jeho milenka je schopna přimět vrcholnou zpravodajskou službu, zkušené generály a další zpravodajce k tomu, aby sledovali její (de facto) sokyni a že ti na to přistoupí, považuji již za hodně nenormální.
A to zejména z následujících důvodů:
- Takovéto zneužití zpravodajské služby bezprostředně ohrožuje samotnou existenci této služby. A její hodnota je při tom nejskromnějším odhadu několik desítek miliard korun, které zaplatíme my.
- Každé narušení činnosti této služby se projeví v naší pozici v obchodování se zbraněmi apod. (a to jsou velké peníze i z mé kapsy v době vládnutí "rozpočtové odpovědnosti").
- Především to však vypovídá o tom, jak se vztahy založené na vzájemném krytí lumpáren rozrostly a jak prorostly i ty nejintimnější klíčové státní instituce a jak i ti, u kterých by to nikdo nečekal, považují za normální to, co normální není; a to moc.
- V obecnějším smyslu pak šlo o nelegální privatizaci jedné z klíčových státobezpečnostních institucí (jeden z vysokých státních úředníků si za souhlasu těch, co ji vedli, přivlastnil její služby).
Uvedl jsem, že tento případ nepovažuji na ten nejhorší. Ano. Pro mě bylo mnohem horší, že když jeden úředník Ministerstva zahraničí zjistil významné předražení zakázek na počítače, byl vyhozen s plným vědomím a souhlasem ministra (K. Schwarzenberga). To je to nejhorší, co společnost může potkat. To, když struktury založené na vzájemném krytí natolik ovládnou institucionální systém, že trestán je nikoli ten, kdo lumpárnu udělá, ale ten, kdo na ni upozorní. A ten, kdo to kryje, pak třeba i kandiduje na prezidenta. No a to opravu není normální. To pak vede k takovému "zasíťování" společnosti parazitními vazbami, že začne selhávat naprosto vše, je ohrožen normální chod společnosti.
Z výše uvedeného hlediska stojí za zmínku dvojí:
1. Reprezentace struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad podlehla tomu, že "je normální to, co normální není" v míře, která překročila hranici únosnosti. Části těchto struktur i jejich reprezentace tak budou pročištěny. Dojde i ke značnému posunu v oblasti personálního složení jader vyjednávání vlivu těchto struktur (současné dění napomůže teorii upřesnit koncept toho, jak se vytvářejí a jak fungují). Uvedené struktury však mají obrovskou regenerační schopnost. Ty oblasti institucionálního systému, ve které bude eliminováno jejich působení, zase obsadí. Vždyť jsme to viděli i 18.6., kdy pod kouřovou clonou toho, co se odehrává v nejvyšších patrech, bez problémů prošlo uzavření téměř nikoli skryté koalice TOP a ČSSD na pražském magistrátě. A kdo bude sestavovat kandidátky v nejbližších volbách, ať už předčasných nebo ne? A pověří-li M. Zeman třeba J. Rusnoka nebo někoho podobného sestavením vlády, přes něj se nebudou různé vazby, které jsou založeny na tom, kdo na koho co ví, prosazovat? Myslet si, že ne, to bychom byli asi dost naivní. Přece jen však se může něco změnit. To, že již nebude tak zcela považováno za normální to, co normální není. A nakolik posuneme hranici tohoto klíčového momentu, natolik bezpečněji a lépe se nám v nejbližších létech bude žít.
2. S tím souvisí úkol teorie – co nejprůzračněji, nejnázorněji a nejsrozumitelněji popsat, jak při fungování struktur založených na vzájemném krytí lumpáren dochází k tomu, že člověk začíná vidět realitu z pozice určité omezenosti, kdy je vtahován do různých her jako figurka právě proto, že patří mezi ty "pravé". Mezi ty, kteří mezi sebou vzájemně sdílejí iluzi (sebeklam) spočívající v považování za normální to, co normální není a snaží se určitou přetransformovanou podobu tohoto vidění přenést na celou společnost.
Poznámka: K řešení úkolu formulovaného v bodu 2. budu potřebovat pomoci. O co přesně jde, zveřejním zítra. Teď pracuji na co nejpřesnější formulaci. Pokud se v dané oblasti podaří něco udělat, může pomoci řadě lidí, kteří to potřebují.
(Pokračování)