Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jkaleta: Nemám nic proti tvrdě nastaveným pravidlům, pokud ovšem existuje možnost si z nich dobrovolně vybrat. Pokud tato možnost neexistuje ( "systém" v singuláru) pak jde o preludium k totalitě.

Kdyby pana Kosičku skutečně zajímaly náklady, navrhoval by, aby veškeré příjmy a výdaje neslo každé zdravotnické zařízení jako soukromý podnik.
Dokud nebudou veškerá zdravotnická zařízení soukromá, pak ani sebelépe napsané předpisy nezaručí, že z pojistného nebude jen další daň. Šedé předpisy jsou vždy omezenější, než zelený strom života, nanejvýše skončíme s neprůhlednou změtí, za kterou bude bujet korupce.

Je to sice velmi nepopulární názor, ale lidé jsou obecně zodpovědní za své zdraví v dobrém i ve zlém. Pokud lidé nejsou zodpovědní, pak by jim nemělo být obecně dovoleno ani volit, vychovávat děti, mít soukromý majetek a konat složitější práce. A už vůbec ne někam kandidovat a psát zákony. Co ale nelze vůbec, je považovat zákonodárce s imunitou za zodpovědné a běžné občany bez imunity za nezodpovědné.

Občanská společnost funguje na bázi kultury péče o tělo, ducha a tak dále, která se šíří v zájmových klubech, rodinách a podnicích. To kultura určuje lidský kapitál, nikoliv systém. Stát nemůže motivovat lidi k péči o zdraví o nic více, než může motivovat nezaměstnané vyplácením dávek ke hledání práce.

Sociální systém funguje na principu, že absolutně musí být postaráno o všechny lidi, ať už chtějí, nebo nechtějí, po dobrém, nebo po zlém. Všeobecná záchytná síť musí být, i kdyby měla být financována násilnou konfiskací peněz. I liberálnější lidé se domnívají, že tržní řešení by mělo být všude, ale pro ty "nejchudší z nejchudších" by prostě mělo být "něco zaručeného", za každou cenu.

To ovšem odhaluje poněkud zvrácené priority - právo na zdravotní péči je absolutní, avšak právo na vlastní majetek nikoliv. VZP nás možná ochrání před zdravotními problémy, které hrozí některým, před daňovou exekucí, která hrozí prakticky všem (pokud se rozhodnou trvat na svých právech), nás však neochrání absolutně nic.

Na příspěvku pana Kosičky mne zaujalo slovo "solidární". Zdravotní pojištění není solidární, pokud jsou investoři NUCENI přispívat na konzumenty.

Skutečně solidární je charita. Existuje u charity možnost, že "se na někoho nedostane"? Ano. Ale všeobecné zdravotní pojištění a jiné záchranné programy obecně neslouží k ochraně obyvatel. Kdyby ochrana obyvatel byla prioritou, daňový úřad by byl nepřítelem číslo jedna. Sociální stát slouží pouze jako uklidňující pilulka, ke zvládání úzkosti typu "co kdyby" a "co když se na nás nedostane" a "to je přece hrůza, když je někdo na ulici". Klienti pojišťoven nedostávají žádné statistiky, komu tento "zaručený" systém skutečně pomohl nebo nepomohl, takže jde čistě o symbolické gesto k uklidnění davů.

Není to cynicismus, cynicismus by spíš bylo nazývat nucenou redistribuci solidaritou a zneužívat druhé lidi ke zvládání vlastní úzkosti.

V současném systému jsou pojišťovny spíše motivovány držet se svazujících předpisů a státního financování, než jakkoliv pracovat s klienty. I kdyby tomu však tak nebylo, stát nemůže přikázat pojišťovnám ten jediný správný a zaručený obchodní model, který všem poskytne levné a kvalitní zdravotnictví. Toho lze dosáhnout jen a pouze snížením daní a uvolněním předpisů a následnými experimenty, kdy nese každá pojišťovna zodpovědnost za vlastní obchodní model.

Protože se v konferenci těší úspěchu různé grafy a vzorce, přikládám obrázek, který vysvětluje rozdíl mezi centrálním násilným řešením a svobodnou, nenásilnou emergentní sítí občanské společnosti.

https://pbs.twimg.com/media/ByncV0tIEAAafX0.jpg:large

Musím pouze dodat, snad zbytečně, že neexistuje žádná "péče zdarma". I v tom nejsociálnějším a nejsolidárnějším zdravotnictví dostávají všichni zaplaceno. Kdyby nedostávali zaplaceno, neexistovalo by nic. Avšak peníze ještě samy o sobě neznamenají kvalitu. Druhá strana kvality je zodpovědnost, tedy svoboda. Státní zdravotnictví dokáže promrhat téměř nekonečno peněz bez výsledku na kvalitu života obyvatel. Pouze možnost následků plýtvání pro konkrétní osoby a podniky je bude motivovat k hospodárnému využívání peněz. "Rovnost" a "stejná péče pro všechny" je jen další uklidňující socialistický fetiš. Naopak, tím, že si bohatší připlatí za lepší, dostane nemocnice víc peněz na lepší služby pro chudší, na výzkum i na přístroje - jinak to nejde. Nejvíce lidem škodí, když je stát považuje za bezedný měšec na peníze, kterým může financovat jakékoliv nehospodárné programy. Takto vzniklí chudí se stanou záminkou pro další zdanění a sociální programy, proto všechny demokracie rostou a zadlužují se.

Navíc taková "rovnost", tedy absolutní rovnoměrná nerovnost před státní mocí, zcela smazává jakékoliv rozdíly mezi lidmi, kteří investují do svého zdraví a mezi těmi, kdo do svého zdraví neinvestují.

tk: Velmi děkuji za komentář mého ohlasu. Díky němu jsem si uvědomil, že při psaní je potřeba lépe vážit slova a také, že mé příspěvky mohou být občas nesrozumitelné, co se jejich vyznění týče. Domnívám se, že nejsem v přílišném rozporu s jkaletou, proto se pokusím některé myšlenky doplnit touto formou.
1) Tvrdě nastavená pravidla. Bylo by fajn, kdyby existovala možnost si z nich dobrovolně vybrat. Bohužel v reálném životě toto fungovat nikdy nemůže, protože drtivá většina si vybere jen to, co jim vyhovuje. Jedinou možností pak je vzít balík pravidel en bloc a nechat na každém, jestli ho chce přijmout. V případě zdravotnictví tedy totální zodpovědnost jedince za svůj zdravotní stav – přejídáš se, necvičíš, kouříš? Potom budeš platit násobně více … nebo budeš platit každý jednotlivý zákrok v plné výši. Tento systém celkem běžně funguje v rámci standardního komerčního zdravotního pojištění (třeba ve VB), kdy je zohledněn věk, pohlaví, aktuální zdravotní stav a rizikové chování klienta. Popis toho, na co se pojistka nevztahuje, zabírá několik stran. Jedná se právě o rizikové chování, které není kryto, ale dá se zvlášť připojistit. Ovšem jak v takovém systému zacházet s jedinci, kteří (ne vlastní vinou) jsou nepojistitelní z důvodu potřeby zvýšené zdravotní péče? (to není výmluva, to je nejčastější argument, který slýchám)
2) Náklady ve zdravotnictví. Pokud budou veškerá zařízení soukromá, potom dojde k výraznému omezení dostupnosti zdravotní péče. V našich podmínkách je ilustrativním příkladem koncern Agel, odstrašujícím příkladem je zdravotnický systém v USA. Kdo bude určovat výši úhrad za jednotlivé výkony? Zdravotnické zařízení, pojišťovna, odborná komise, ministerstvo …? Od toho se odvíjí zásadní problém financování zdravotnictví v ČR – pochybná úhradová vyhláška. Několikrát jsem byl ubezpečen politiky, že o problému ví a konečně (v tomto volebním období) to změní, ale skutek utek. Bez toho se nelze pohnout dál a omezit korupci. Bohužel, prokorupční struktury si tuto záležitost zatím bez problémů hlídají.
3) Zákonodárci s imunitou nemají žádnou zodpovědnost (jejich pohádky o politické odpovědnosti může brát vážně snad jen výrazně nezkušený jedinec). Pokud se toto nezmění, nelze předpokládat, že by jakékoliv reformy byly dělány především ku prospěchu běžných občanů.
4) Stát může motivovat ekonomicky své občany k péči o zdraví celkem silně, nástrojů mu třeba behaviorální ekonomie dodá dost. Viz bod 1. Ale to bychom museli opustit dogma absolutního práva na zdravotní péči. Solidarita je v systému nutná (to je mé osobní přesvědčení), jen by si měl člověk moci vybrat, s kým bude solidární. Opět by to vyřešil bod 1, kdy by investoři přestali doplácet na konzumenty
5) Současný systém je tak zvrhlý, že pojišťovny fungují spíše jako pobočky lobistů a odkladiště pro politiky, případně věčně plná pokladnička pro ty, kteří se sytém naučili správně dojit. Práce s klienty je naprosto minimální především proto, že se opravdu nejedná o žádné pojištění, ale o zdravotní daň a pojišťovna slouží pouze jako výběrní místo.
6) Právě proto, že neexistuje žádná péče zdarma, je potřeba se aspoň pokusit o reformu stávajícího systému, neboť tak jak jsou dnes nastavená pravidla, bude tento systém odčerpávat stále více peněz se snižující se efektivitou.

jkaleta: 1) "Ovšem jak v takovém systému zacházet s jedinci, kteří (ne vlastní vinou) jsou nepojistitelní z důvodu potřeby zvýšené zdravotní péče? (to není výmluva, to je nejčastější argument, který slýchám)"

Dobrá otázka. Tohle vyřeší soukromé charitativní organizace plus odstranění daní a předpisů. Ale žijeme v demokracii. Pokud lidé jsou dobří, tak budou přispívat na charitu. Není důvod, aby stát zákonem a ozbrojenou policií nutil lidi odevzdat mu peníze a pak z toho dělal charitu. Pokud lidé nejsou dobří a nechtějí přispívat na charitu, tak proč máme demokracii, která se řídí vůlí lidu? A proč nás ta demokracie nutí do něčeho, co asi nechceme?

Demokracie nám na jednu stranu říká, že jsme dobří, takže můžeme volit, proto je to demokracie. Ale na druhou stranu jsme prý zlí a bezcitní a proto musí být ozbrojení lidé v kostýmech, kteří nám seberou peníze a budou s nimi konat dobro. (otázkou je, odkud se pak vezmou ti dobří lidé, co napíší dobré zákony a přinutí násilím zlé lidi být dobrými) Nemohou platit obě propozice zároveň, to je nemožné. Buďto jsme zlí a potřebujeme na sebe namířit zbraň abychom sekali dobrotu, nebo jsme dobří a ta zbraň státu tam nemá co dělat. Ale nemůžeme v demokracii mířit zbraní státu "sami na sebe" a věřit, že to tak sami chceme. Tohle nám říká vládnoucí třída, ale je to protimluv.


2) "Náklady ve zdravotnictví. Pokud budou veškerá zařízení soukromá, potom dojde k výraznému omezení dostupnosti zdravotní péče."

To je argument, že lidé nemají peníze na zdravotnictví, ale nějakým zázrakem mají peníze na státní byrokracii plus zdravotnictví.

"Kdo bude určovat výši úhrad za jednotlivé výkony? Zdravotnické zařízení, pojišťovna, odborná komise, ministerstvo …?"
To není na žádném jednotlivci ani skupině, aby tohle určovali. Realita a zdravý rozum říká, výše cen se odvozuje od výše nákladů + marže. To se nedá obejít, ne bez toho, abychom všichni zchudli mnohem víc, ale politicky neviditelným způsobem. Trh zpracovává kauzální řetězce cen, od železného dolu, až po jehlu v ordinaci. Jenom svobodný trh ví, co má mít jakou cenu a jak se má ta cena měnit ze dne na den.

Zdravotnictví není svět sám pro sebe, zdraví je jen a pouze další zboží a služba. Nelze uvolnit jen zdravotnictví a nic jiného, to by si pak lidé na to zdravotnictví nemohli vydělat. To je jako deregulovat práci, aby ji lidé z venkova mohli najít ve městě, ale nechat zmražené nájemné, takže lidé z venkova nebudou mít kde ve městech najít bydlení. To nejde, kdo řekne A, musí říct i B a zbytek abecedy. Ekonomika obsáhne všechno a musí být uvolněna od státu jako celek.

Ekonom by ale měl vědět, že teď je to zdravotnictví mnohem dražší, než kdyby bylo soukromé. Jenom ty náklady se přesouvají tam, kde je nevidíme, ale neseme je všichni. Výsledkem je útěk lékařů do zahraničí, přeplněné ordinace a velmi primitivní léčebné techniky, nehledě na nezaměstnanost.
Ideálem ekonomiky je poctivá cenovka se skutečnými náklady a nulové daně, které neberou lidem víc jak polovinu celoživotního příjmu, díky čemuž soukromé zdravotnictví není problém a dojde k rozvoji zdravotnického průmyslu a zlevňování. Velké náklady samozřejmě budou hradit soukromé pojišťovny, které budou lidi motivovat k udržování kondice v zájmu všech. Za staré Číny byl lékař placen, jen pokud byl pacient zdravý, proto se staral o prevenci. Tuto roli budou plnit soukromé pojišťovny.

3) Souhlasím. Proto vyznávám čistě občanskou, dobrovolnou společnost. Daně jsou krádež. Mají podobné důsledky jako krádež, ale ještě horší, protože jsou používány k další likvidaci ekonomiky a lidského kapitálu, obvykle pomocí státního základního a středního školství.


4) "Stát může motivovat ekonomicky své občany k péči o zdraví celkem silně, nástrojů mu třeba behaviorální ekonomie dodá dost."

Stát může na občany působit, ale to způsobuje jedny z největších katastrof v historii lidstva. Stát nic nemá a nic nevyrábí. Proto státu zbývá jen násilí, hrozit násilím nebo násilím něco někomu sebrat a jinému dát. Násilí motivuje silně, ale vždy špatným směrem.
Po 2. světové válce v USA klesala chudoba. Pak přišli demokraté s válkou proti chudobě a nejen, že chudobu nedorazili, ale zastavili pokles chudoby a vytvořili permanentní třídu závislou na sociálních dávkách, která volí demokraty. Co se stalo s válkou proti negramotnosti? Negramotnost v USA vzrostla. Jak je to s válkou proti drogám? Díky státnímu monopolu kynou dnes v drogách pohádkové zisky. A co válka proti terorismu? Teroristé mají teď vlastní stát.

Solidarita ano, ale solidaritu nelze nikomu přikázat. Lze pouze lidem nechat svobodu i s následky. Lidé pak budou vstupovat do dobrovolných smluv, kde budou přirozeně solidární. Pouze stát může dlouhodobě nutit lidi vstupovat do nedobrovolných, nesolidárních svazků. Na trhu se takové chování rychle nevyplatí.

5) Krásně řečeno.

6) Reforma ano, ale otázkou je, jakým směrem.
A) Chytře napsané normy? Stát sice může mít chytré normy, ale my si to neověříme, protože při prvním náznaku problémů to stát zatáhne z daní. Radši okrást občany a zadlužit se, než vyměnit úředníky nebo nedej bože přiznat chybu a změnit normy. Státní instituce si nemohou hrát na podnikatele a jak říkají manažeři, bez měření není kontrola.

B) Volný trh + chytré normy + neustálé tržní testování a experimenty.

C) Systém typu Hong Kong, socialisté budou klidnější, že stát udělá bububu, lidé POVINNĚ si odkládejte peníze, které pak můžete využít na zdravotnictví a pojišťovny podle svého výběru a když se o sebe staráte, tak je dostanete zpátky.
Není to ideální, ale stát aspoň ty peníze nemůže rozkrást a je tam hlavně prvek volby, který opravdu tlačí ceny dolů. Proto jsou třeba poukázky na placení škol lepší, než předplacené školy. Při poukázkách musí školy soutěžit o peníze, v předplaceném systému se nezlepší nic.

A hlavně nevidím důvod, proč neuvolnit všechny standardy, jako povinné vzdělání a členství v lékařské komoře. Kdo nebude v komoře, ten bude muset konkurovat jinak, třeba nasadí dostupnější ceny a reputaci si ohlídáme na znamylekar.cz... Všechno lepší, než dnešek.

tk: Sice si z toho děláme soukromé diskuzní fórum, ale Radim bude určitě rád .
1) Souhlas. Hezká (leč neprosaditelná) myšlenka. Dobrovolná charita bude u lidí vzbuzovat obecné podezření, že zrovna na ně se v případě potřeby nedostane. Proto také mají takový úspěch všemožné sociální sítě, které umožňují pohodlný život parazitům (na systému), a těm, pro které by měly být primárně určeny, nepřinášejí očekávané benefity. Toto by mohlo vyřešit zrušení všech sociálních dávek a jejich nahrazení jednou dávkou, na kterou má nárok každý občan. O těch pár případů, které by tato síť nepokryla, by se charita zvládla postarat.
2) Tady se neshodneme. Lidé, kteří především zdravotní péči potřebují, na ni opravdu nemají (důchodci, nízkopříjmové rodiny s malými dětmi). Proto je tak populární přerozdělování. Řešením by byly individuální dlouhodobé systémy financování zdravotní péče … což by vyvolalo opět iracionální existenční obavu výrazné části populace, živenou srdceryvnou reportáží na TV Nova. Realita a zdravý rozum ve zdravotnictví fungují daleko hůře než v jiných oblastech, což je dáno extrémní informační asymetrií, rozhodováním v tísni (a bolesti) atd. Zkušenosti ze světa (i od nás) říkají, že v případě tržních mechanismů ve zdravotnictví dochází k výraznému omezení drahých léčebných postupů. To je druhý extrém, neboť naše „socialistické až komunistické“ (každému podle jeho potřeb) zdravotnictví často vykazuje zbytečné zákroky (které ovšem každý lékař nenapadnutelně zdůvodní). Jak vytvořit (pro mě) ideální stav mezi tím, netuším.
Souhlasím s nutností komplexních reforem, nejen samotné oblasti zdravotnictví, stejně tak s minimální daňovou zátěží, kdy stát bude zabezpečovat jen své bazální funkce. Moc hezký je příklad ze staré Číny, který ukazuje, kde je zakopaný pes. V evropském systému je lékař placen tehdy, když je jeho klient nemocný .. a to je špatně. Toto by (zřejmě) opravdu vyřešily pojišťovny (a ne sběrná místa)
6) (spíše shrnutí) Obecně neřešíme ani tak otázku zdravotnictví, jako současný stav demokracie. Jestli se systém nedostal někam, kde nikdy v minulosti nebyl, jestli nemusí fungovat s parametry, na které není stavěný … a jaký bude ten nový systém, protože degenerace a eroze demokratických principů za posledních cca 50 let podle mého názoru už překonala bod zlomu.