Cenný přírůstek do bojové výzbroje. Jedna z prvních knih, která se snaží o uplatnění her v reálném životě: Pokročilá teorie her ve světě kolem nás (Martin Chvoj). Cesta k analýze kontextuálního charakteru her.
Před dvěma dny jsem poštou nečekaně obdržel knížku Martina Chvoje Pokročilá teorie her ve světě kolem nás, kterou v těchto dnech vydalo nakladatelství Grada (232 stran). Zaujala mě. Je totiž odvážným pokusem spojit výklad základů teorie her na pokročilejší úrovni s rozborem a populárněji laděným pojednáním o možnosti využít znalost základů teorie her v běžném životě. Pokusem, který je poměrně blízký tomu, o co se snažím v tomto seriálu. A nejen odvážným, ale i dosti zdařilým. Považuji to za určité znamení toho, že nazrála doba k mnohem většímu využití teorie her v běžném životě.
Jít touto cestou není jednoduché. Teorie her je disciplína, která využívá velmi vyspělý a náročný matematický aparát. To někdy svádí k tomu, že vysoce kvalifikovaní odborníci kladou důraz spíše na zdokonalování tohoto aparátu, než na možnosti jeho využití v reálném životě. Převažují pak zkoumání (abychom obrazně použili určitou analogii s biologií) "in vitro" (v původním smyslu "mimo živé tělo, ve zkumavce") místo zkoumání "in vivo" (v původním smyslu v živém nebo na živém těle, zaživa).
Autor je jednoznačně zaměřen na využití teorie her "in vivo". Dosahuje toho dvojím způsobem. Jednak tím, že má za každou kapitolou obsáhlou subkapitolu nazvanou "Nematematické shrnutí", ve které se snaží uvést i konkrétní aplikace v reálném životě. Jednak tím, že zařadil poměrně netradičně dvě nesmírně zajímavé kapitoly. Jedna se nazývá "Metahry", druhá "Sun-c´ a ti druzí".
První z uvedených kapitol ukazuje na příkladu her s opakováním, jak spolu hry v reálném životě souvisejí a jak je obtížné reálné vztahy přenést do roviny modelu. Druhá z uvedených kapitol porovnává teorii her jako vědu a teorii her jako praktických pomůcku. Zde čtenář nalezne řadu podnětných inspirací.
Podle mého názoru je pojem "metahra" nutno aplikovat nejen na hry s opakováním, ale na hru která je generována jakoukoli vzájemnou souvislosti mezi různými hrami. Metodologické problémy, které nastoluje problematika analýzy her s opakováním jako metaher (autor se jí věnuje zejména na s. 174-179, využívá přitom i méně známou knihu Howarda z roku 1971), patří mezi nejzajímavější a nejpřínosnější. Proto jsme také stručnou reflexi knížky M. Chvoje zařadil jako díl (17.1.) našeho seriálu. Díl (17) je totiž věnován právě problematice kontextuálních her.
Knížku doporučuji každému, kdo se vydá směrem k pochopení reality prizmatem teorie her. Je sice trochu náročnější, ale má též pasáže srozumitelné širokému okruhu čtenářů. A ve smyslu teorie her pojaté "in vivo" je jednou z průkopnických.
(Pokračování)