Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Moje poznamka k teoretickemu propojeni Marxovy teorie nadhodnoty a koncepce pozicniho investovani II:
Autor se ambiciozne pokousi navazat na Karla Marxe a deklaruje zamer rozvinout jeho teorii v nove podobe, ktera by byla schopna vysvetlit soucasne ekonomicke a spolecenske procesy. Tento zamer je sice formalne pochopitelny, ale ve skutecnosti odhaluje nedostatecne porozumeni tomu, jak se ekonomicka teorie od 19. stoleti vyvijela. Pokrok ekonomicke vedy od doby Marxe zahrnuje vyznamne teoreticke zmeny – od marginalisticke revoluce pres keynesovskou a postkeynesovskou syntézu az po rozvoj neoklasicke mikroekonomie, teorie her a institucionalni ekonomie. Tyto etapy zasadne preformulovaly pojmy hodnoty, kapitalu, investic a rovnovahy. Neznalost tohoto vyvoje vede k tomu, ze autor nahrazuje hlubokou teoretickou rekonstrukci pouhou jazykovou analogii.

Tim, ze se snazi propojit Marxovu teorii nadhodnoty s pojmy moderni teorie her a investic, aniž by reflektoval jejich metodologickou neslucitelnost a historickou kontinuitu, zneplatnuje sam zaklad sveho argumentu. Misto toho, aby vytvoril most mezi klasikou a moderni ekonomii, vytvari neusporadanou smesici terminu, ktera neni schopna generovat verifikovatelne ani falsifikovatelne zavery.

Vysledkem je teoreticky system, ktery se prezentuje jako originalni navazani na Marxe, ale ve skutecnosti pouze odhaluje neznalost dejin ekonomickeho mysleni a nedorozumeni zakladnich principu, na nichz stoji moderni ekonomicka teorie. Tento deficit bazalne zneplatnuje i jinak ambiciozni tvrzeni autora a zanechava jeho koncepci bez solidni vedecke opory.

radimvalencik: Komentátor je dost netrpělivý a povrchní ve čtení. Cílem příspěvku je jen:
- Doložit, že K. Marx přehlédl fenomén pozičního investování, přestože tento fenomén již tehdy existoval a bylo by jej možné určitým způsobem zapracovat i do jeho pojetí ekonomie.
- Prezentovat fenomén pozičního investování na bázi ekonomie produktivní spotřeby pojaté jako přesahu neoklasické ekonomie v hlavním směrujejího vývoje.

---
radimvalencik.pise.cz

ondrey: Walter Trockel ve sve studii Integrating the Nash Program into Mechanism Theory (IMW Working Paper No. 305, University of Bielefeld, 1999) formuluje matematicky most mezi Nashovym programem a teorii mechanismu. Cilem jeho prace je axiomaticky propojit kooperativni a nekooperativni modely rozhodovani a ukazat, ze kazde reseni kooperativni hry muze byt formalne implementovano prostrednictvim vhodneho mechanismu v nekooperativni hre.Trockelova prace je striktne teoreticko-formalni. Nevstupuje do oblasti socialni filozofie, nerovnosti ani ekonomicke etiky. Zabývá se vyhradne matematickymi podminkami, za nichz lze dosahnout ekvilibria, ktere odpovida predem definovanemu socialnimu rozhodovacimu pravidlu. Jeho pojeti je plne zakotveno v tradici Maskina, Hurwicze a Serrany a nema zadnou vazbu na problematiku vykoristovani, moci nebo spolecenskych vztahu.
Z tohoto duvodu stoji Trockelovo dilo zcela mimo kontext, v nemz jej pouziva autor stranek, ktery se snazi vztahnout Nashuv a Hurwiczuv ramec k teorii tzv. pozicniho investovani. V Trockelove praci se nevyskytuje pojem investic, nerovnosti ani majetkove diskriminace. Jeho model je postaven na axiomatickem pojeti implementace a analyzuje, jak lze socialni rozhodnuti realizovat pomoci formalne definovaneho herniho mechanismu – nikoli, jak vznikaji nerovnosti v pristupu k prilezitostem.
Muj zaver: Nashuv program muze byt podle Trockela pojat jako specialni pripad implementacni teorie – formalne, nikoli spolecensky. Tento zaver je jadrem celeho textu a zcela eliminuje moznost, aby byl pouzit jako opora pro teorii pozicniho investovani, ktera se opira o zcela jine pojmy, vztahy a cile. Jako posledni je vhodne dodat, ze princip G.W.F. Hegela, ktery by ukazal, ze svet i mysleni jsou momenty jednoho pohybu rozumu, zde mezi marxismem a pozicnim investovanim rozhodne takto jednoduse neplati. Pokus propojit matematickou teorii mechanismu s marxovou kritikou kapitalu neni dialektickym sjednocenim, ale kategorialnim nedorozumenim.

radimvalencik: Waltra Trockela si nesmírně vážím a měl dostat nobelovku. Ale na půdorysu neoklasiky už nic skutečně nového nepostavíme, a ti, co se o to snaží, odkloňují teorii od reality. Výjimkou je řešení tématu "coopetition". Tato teorie nabízí jeden z mostů přechodu k ekonomii produktivní spotřeby jako základu zásadního přesahu a novému "sestykování" rozvíjející se teorie s reálnou (dramatickou a zdánlivě bezútěšnou, dle mě perspektivní) PRAXÍ.

---
radimvalencik.pise.cz

ondrey: O genezi myslenky a institucionálnim rozumu
Myslenky, jakmile jednou vzniknou, prochazeji dlouhym obdobim zrani a rodí se s obtizemi. Tento proces, jak na nej upozornuje stuttgartsky rodak Georg. W. F. Hegel, neni nahodny, ale odpovida dialektickemu pohybu byti, ktere se prostrednictvim negace postupne stava pojmem. „Das Wahre ist das Ganze“, pise Hegel v Phanomenologie des Geistes – a prave tento vyrok odhaluje, ze pravda se neukazuje v izolovanem faktu, ale v celistvem vyvoji, v procesu, v nemz se myslenka stava sama sebou. Zde autor stranek, ale podlehl vlastnimu blouzneni. Kdyz chceme porozumet podstate spolecenskych instituci, musime postupovat obdobne. Prvnim krokem teoretickeho spolecenskeho vedce je, jak rika G.W.F.Hegel, odhalit „das Wesen der Erscheinung“ – podstatu jevu, ktera je skryta pod jeho empirickou podobou. Tento ukon je „Negation der Negation“: jev musi projit poprenim svych zavadejicich svet­skych atributu, aby mohl byt pochopen jako struktura, ktera je izomorfni s hlubsi racionalitou. V tomto smyslu muze spolecensko-vedni teoretik odhalit, ze exoticky fenomen realneho sveta je pouze jinou modalitou znameho principu – a tim se v jeho vedomi uskuteccnuje „Erinnerung des Geistes“, tedy navrat ducha k sobe samemu prostrednictvim poznani.
Z tohoto pohledu lze rozlisit tri zakladni momenty geneze myslenky, jez odpovidaji hegelovske triade byti, nicoty a stani se:
Myšlenka jako zarodek (das reine Sein)
Vznik myslenky je okamzik ciste neurcitosti, potenciality bez obsahu. Tato faze odpovida Hegelovu „reinen Sein“, cistem byti, ktere se jeste nerozlizuje od nicoty. V ekonomickem kontextu je to stadium, kdy idea o institucich existuje pouze jako neurcita intuice o radu a koordinaci.
Negace a diferenciace (das Nichts / die Negation)
Myslenka vstupuje do konfliktu s realitou. Zde se zrodi nutnost odliseni, rozpoznani chyb, konfliktu a rozporu – dialekticky moment negace. Tato negace neni destruktivni, ale produktivni; je to krok, ktery promenuje pouhou ideu v formu. Hurwiczuv formalismus mechanism designu lze prave v tomto kroku chapat jako negativni moment: transformaci neurcite intuice o socialni koordinaci do presne definovane struktury pravidel.
Syntese a konkretni pojem (der Begriff)
Myslenka dosahuje konkretni podoby, stava se pojmem, ktery sjednocuje formu a obsah. V tomto stadiu se objevuje institucionalni rozum – der begriffene Geist, duch, ktery sam sebe pochopil ve svem objektivnim projevu. Schotterova teorie socialnich instituci, pokracovatele a spolupracovnika Leonida Hurwicze predstavuje prave tento moment syntese: snahu spojit formální racionalitu (Hurwicz, Arrow, Reiter) s genealogickym rozmerem socialniho byti.
Tento proces odhaluje, ze teorie mechanismu je pouze jednou z modalit rozumu v pohybu – Vernunft in Bewegung – a nikoli jeho dovrsenim. Z tohoto duvodu je omylem spojovat Karla Marxe s teorii mechanism designu. Marxova dialektika je genealogicka, zamerená na vznik forem v dejinach; Hurwiczova konstrukce je teleologicka, smerujici k optimalizaci dane struktury. Marx sleduje, jak se vztahy meni, Hurwicz navrhuje, jak by mely fungovat.
Zde je fatalni selhani, jak muze vyvstat ze zpackaneho jazyka, kterym je psan tento text.
Zbaveni jevu jeho zavadejicich empirickych atributu, jak o tom mluvi Hegel, je proto nezbytne i v moderni spolecenske vede. Bez tohoto kroku zustava teorie jen povrchnim popisem sveta (blouznenim ala rodak z Husince), nikoli jeho pochopenim. Teprve kdyz projdeme procesem Aufhebung – pozdvihnuti, zruseni a zachovani v jednom – muze spolecenska teorie odhalit strukturalni podobnosti mezi zdánlive odlisnymi jevy a tim dosahnout urovne, kde se empiricke prelina s racionalnim.
Takto pojata teorie spolecenskych instituci neni odtrzena od reality, ale predstavuje nutny prvni krok k jejimu hlubsimu pochopeni. Abstrakce, kterou tento pristup vyzaduje, neni uníkem z reality, ale jejim filosofickym zrcadlem. Jak rika Hegel: „Was vernuenftig ist, das ist wirklich; und was wirklich ist, das ist vernuenftig.“ Tato veta je vyzvou pro kazdeho socialne-vedniho teoretika: ukazat, ze racionalni forma, kterou teorie odhaluje, neni mimo svet, ale je jeho skrytou logikou.