Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Článek Vize, jakou potřebujeme/994
Komentáře k článku: Vize, jakou potřebujeme/994
ondrey: O problemu alokaci existuje robusni teorie o kterych autor stranek narozdil od Waltra Trockela tusi velmi malo. Proto v tomto komentari shrnu v rychlosti to podstatne abych doplnil fatalni nedostatky zpusobene unesenim Johnem Nashem v soulad. Autor strane zcela z duvodu nepochopeni zapomina na to co se alokuje v teorii mechanismu viz muj vcerejsi komentar. Problémem charakterizace konkurencních alokací v modelech ekonomické rovnováhy se zabyvala ekonomicka teorie jiz pred pouzivani teorie her v ekonomii. Az teorie mechanismu zavedla abstraktní problém sociální volby v konvexní kompaktní mnozině, který je dán bodem status quo, preferencemi agentů a jejich vyjednávacími schopnostmi. Narozdil od toho konkurencní alokace je bod, jehoz obrazem v podpůrných pouze LINEARNICH uzitcích je práve Nashovo vyjednavaci resení. K tomu jiz teorie ma axiomaticke charakteristiky, ktere provedl nobelista Eric Maskin, který konstruoval jednoduchý Maskinuv mechanismus cenové alokace pro Nashovu implementaci Walrasova pravidla o cemz narozdil od slov nad komentarem Walter Trockel vi.Teorie mechanismu uvádí charakteristiky konkurencních alokací
statků v tradičních (neoklasickych) modelech rovnováhy: prostrednictvím vyjednávání,
axiomatických pozadavků a Nashovy implementace. První charakteristika priřazuje v Maskinove praci rovnováznou volbu k príslusnému problému Nashova vyjednávání. V obou prípadech jde o to, jak vybrat bod z konvexní kompaktní mnoziny (mnoziny proveditelných alokací) za daného stavu (pocáteční vybavenost) a vyjednávací síly (napr. výrobní podíly, rozpoctova opatreni hracu atd.) Tyto problémy, ackoli jsou podobné, se vsak reší odlisne (v tomto se autor stranek fatalne myli): kooperativne v problémech vyjednávání (spolecna akce) a nekooperativně v trzním prostredí. Vyjednávací resení je zalozeno na sdílení kardinálních užitku a ignoruje fyzické výsledky, zatímco konkurencní pravidlo ignoruje aspekt kardinálních uzitku a zabývá se fyzickými výsledky. Je možné vysvětlit volbu
konkurenční alokace z hlediska príslusného vyjednávacího problému? Immediát pomocí definic prinásí zápornou odpoved.Kterou autor stranek poblaznenim Nashem nevidi a nechce prijmout. Herni teoretici a nobelisti ukázali, že nejen Nashovo vyjednávací řešení, ale jakékoliv vyjednávací řešení by obecně nesouhlasilo s Walrasovým blahobytem, tak jak ho zakladatel lausannské (matematické) ekonomicke skoly formuloval.Dnes vime ze Leon Walras bohuzel nehledal podstatu ceny, ale bral cenu jako cinitele rovnováhy. I presto ho trstsky rodak Joseph Schumpeter nazval nejvetsím ekonomem vsech dob Podle nej je rovnováha odvozena z chování spotrebitele." Walter Trockel, jako znalec ekonomicke teorie vi,ze toto tvrzení souvisí s dalsím, podle nehoz Nashovo vyjednávací resení nemuze být Nasuv pristup implementován, protoze není obecne maskinovsky monotónní. Tento problém z posedlosti z Johna Nashe, ktery byl byl beze sporu pionyr teorie, brzy onemocnel a nemohl sve dilo rozvinout, mnohym unika stejne jako kolosalni vysledky Leona Hurwicze. Chtelo by si vzit spravny priklad a seznamit se s existujici teorii a zacit se ji rozumet a ucit. Jinak je vse, co uz je davno poznane na vode a tem znalym ...usmevne.
radimvalencik: Děkuji za komentář, ale ten trochu předbíhá, co je napsáno. Zde nezmiňuji Nashův vyjednávací problém a Nashovo řešení tohoto problému, jeho nedostatky (problém s monotonicitou, resp. mohotónností). Je to, že Nashovu rovnováhu v G a H hrách, kde to skvěle funguje.
maxim: Zdravim.
Pozični Investováni a teorie mechanismu aneb hra ve hře. Tedy tak to působí na mě jako laika v ekonomické teorii.
Pokud se na teorii zabývájíc se problematikou, podívám okem interdisciplinárně právnim a sociálním, je G = právnímu řádu, pravidlům a H = socialní funkce člověka , rodiny v důsledu společnosti.
Neboli abstrakce vs. skutečnost. Položením otázky s aplikací na konkretni návrh, mě vystavuje otázka " a co bylo dřív?" , posouzení řešení v případě kontretní skutkové podstaty. Tedy časo-prostorové události, ovlivněné jak deformací tak zdravou formou, avšak jen v případě takové kompozice, která neodmíta ad infinitum jako jednu z proměných. Touto opakujíci se proměnou, je nikdo jiný, než člověk a jeho společnost.
Nedá se tedy souhlasit s Hurwicze v jeho empirickém tvrzení a to proto, že nedynamická pravidla, rozuměj např. bez použití novel ve smyslu strážce jako zásady, vždy budou sloužit v pozičním investovaní archytektu systému. Tedy vládci a strážci bez možnosti nad strážcú či nad vládců a to zní dost nelogicky.
Jednoduše stav nyní.
ondrey: No poprucuji praci Lenida Hurwicze neupínat se na jeden clanek, coz prave ukazuje na pomerne melkou znalost problematiky vzniku teorie systemu a jejich uplatneni v ekonomii.Opravdu ji v tomto clanku postradam.Tak jako Kantovo rozlisení syntetických a analytických soudů bývá povazováno za jeden z jeho hlavních a stále zivých príspevku k teorii poznání a k teorii věd zvláste. Zatim nebudu predbichat, ale vidim ze se zacina z neznalosti pouze o Milanem Machovcem popsane "pivni kidy" a ne zvladnuty teoreticky zaklad.Situace se velmi podoba rozmnluve herce Somra v opocenske kneipe na zejdlikem piva.Opravdu noviny cist nestaci a to je vhodne mozna pro studenty bakalarskeho studia ale vidim zde i fatalni mezery v ekonomii neporuzmeni chapani uzitku a penezni teorii, cenove a konkurencni rovnovahy. Opravdu bych jako doktor Tham v serialu F.L.Vek poradil, tim ze se v Dobrusce dva roky poflakovali a necvicili a mysli si, ze na univerzite hraji prvni housla, tak v Pze potazmo ve svete to na dobrou muziku nestaci, R.Lukavsky tam poznamenava neurazej se,ale zivit se muzikou v Pze. Nemusim snad opakovat, ze soud je analytický, je-li pojem vyjádrený predikátem (coz casto ve zde uvadene teorii, chybi a kazdy kdo o tom ma poneti, ihned vidi jak to vedomostne skripe)obsazen jako cást v pojmu vyjádreném subjektem vety (proto lze mluvit o identite pojmu, zde na strankach casto chybejiciho, v predikátu a pojmu obsazeném v subjektu, či proste o identickém soudu). Soud je syntetický, pokud tento vztah neplatí. Meli by se zamyslet nad sebou a podivat se sam na sebe, jak k veci pristupuje a pak se podivat na prispevky Oskara Krejciho ci nedavno skveleho Pepy Skaly o Karlovi Marxovi a je videt zjevne, ze necvici a jaksi v analogii F.L.Veka ne jenom lecos pozapomeli ci vubec necvicili. Takze aby se nedostali do situace herce Rehore, kdy nepujdou na kancelar, ale budou muset cvicit a cvicit, abychom nebyli odborne verejnosti k smichu.
ondrey: Bohuzel autor stranek vyznacne casti Hurwiczova dila diky sve pohodlnosti nenastudoval a komontuje zde soudy, jak se mu to namane a hodi. Jak je u nej obvykle pouziva pojmy nepresne, tak je teorie definovala. Placa tu sve pivni reci o cele teorii aby si dal vubec praci s tim nastudovat ji, a pak ji vykladat. Je to uplne stejne kdyz mele o G.W.F.Hegelovi a vubec nerozlisuje jeho praci prvni a druhe obdbi, cimz samozrejme kazdemu, kdo se s dilem tohoto famozniho myslitele hloubeji seznamil, ukazuje ze tomu vlastne nerozumi.Jelikoz sam zadnou teorii neprevedl v aplikaci, tak samozrejme nezaziva kazdodeni boj uvadeni myslenek v materii praxe. Nikdy v aplikovanem vyzkumu nepracoval a je to bohuzel videt.Tak to tu uvadim,aby se nad sebou zamyslel a zacal smysluplne pracovat.A ne vytahovat myslenky lidi, co neco dokazali, jak papousek planety a dodavat k nim sva nepodlozena moudra.
radimvalencik: Malinko předešlu:
Není nic objevného, když řekneme, že zatímco legální hru G jsme schopni poměrně přesně popsat, při popisu skutečné hry pracujeme vždy s modelem, který se od reality více či méně odlišuje. Pokud se nám podařilo dosáhnout úspěšného prosazení legální hry G ve skutečné hře H v určité situaci (tj. žádný hráč si ve smyslu Nashovy rovnováhy nemůže polepšit, pokud jednostranně změní svou strategii tím, že začne porušovat pravidla legální hry G), nemusí tato situace trvat věčně. Přesněji – ve většině případů se dříve či později ukáže, že model skutečné hry, který jsme nazvali H, nepočítá se všemi možnostmi porušení pravidel v legální hře G, tj. že existují nelegální strategie (které jsme dříve neznali), které v rozšířeném modelu skutečné hry H (v rozšíření toho modelu, se kterým jsme doposud pracovali) umožňují, aby si některý z hráčů či někteří hráči zvýšili svoji výplatu v původní legální hře G volbou (nově objevené) strategie porušující pravidla.
Proto je vhodné označit výchozí legální hru a výchozí model skutečné hry jako G0 a H0 (obojí mohou být matematicky definované modely, případně tyto modely mohou být doplněny dalšími prostředky, které je popisují).
Jakmile narazíme na případy, kdy porušení pravidel způsobem, který se doposud nevyskytoval (například tajné použití počítačových programů během šachové partie na toaletě) a se kterým původní legální hra G0 nepočítala (v případě G0 nemáme na mysli pravidla hry šachy, ale turnajová pravidla této hry), musíme provést úpravy ve stanovení pravidel legální hry.
Schématicky: Pokud narazíme na případ H0→H1 (narazili jsme na nelegální strategie, které jsme doposud neuvažovali, musíme vytvořit rozšířenou představu skutečné hry, většinou ve formě modelu doplněného dalšími prostředky popisu) a návazně upravit pravidla legální hry, tj. G0→G1 (přejít od výchozího modelu k rozšířenému). K tomu:
- Zatímco obvykle platí H0⸦H1 (nový popis skutečné hry je rozšířením předcházející), pro model legální hry to neplatí.
- Konkrétní příklad: Buď zavedeme pravidlo zakazující, prokazující a sankcionující používání zakázané strategie (zakážeme používání počítačových programů během turnaje, zavedeme účinnou kontrolu a sankce, aby se podvádět nevyplatilo, pak platí G0⸦G1), nebo naopak osvobodíme hru od určitých pravidel či omezení (zavedeme freestylové turnaje, pak neplatí G0⸦G1). Úspěšné prosazení ve smyslu Nashovy rovnováhy ve vztahu legální a skutečné hry může být výsledkem obou cest. (To známe z moha příkladů z praxe, kdy se to, co lze nazvat „legalizací“ v praxi osvědčilo, nemusí tomu tak být vždy).
Uvedený postup se může opakovat:
H0→H1→H2→H3 atd.
G0→G1→G2→G3 atd.
Přičemž řetězce se mohou větvit.