maxim: Zdravim.
Pozični Investováni a teorie mechanismu aneb hra ve hře. Tedy tak to působí na mě jako laika v ekonomické teorii.
Pokud se na teorii zabývájíc se problematikou, podívám okem interdisciplinárně právnim a sociálním, je G = právnímu řádu, pravidlům a H = socialní funkce člověka , rodiny v důsledu společnosti.
Neboli abstrakce vs. skutečnost. Položením otázky s aplikací na konkretni návrh, mě vystavuje otázka " a co bylo dřív?" , posouzení řešení v případě kontretní skutkové podstaty. Tedy časo-prostorové události, ovlivněné jak deformací tak zdravou formou, avšak jen v případě takové kompozice, která neodmíta ad infinitum jako jednu z proměných. Touto opakujíci se proměnou, je nikdo jiný, než člověk a jeho společnost.
Nedá se tedy souhlasit s Hurwicze v jeho empirickém tvrzení a to proto, že nedynamická pravidla, rozuměj např. bez použití novel ve smyslu strážce jako zásady, vždy budou sloužit v pozičním investovaní archytektu systému. Tedy vládci a strážci bez možnosti nad strážcú či nad vládců a to zní dost nelogicky.
Jednoduše stav nyní.