Vize, jakou potřebujeme/581

Vize, jakou potřebujeme/581

V návaznosti na dva poměrně konzistentní výstupy na kterých lze stavět (Jaroslava Šulce nazvaný K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům a Rostislava Čuby nazvaný stručně HODNOTY) uveřejňuji formou přerušovaných komentovaných vybraných pasáží pojednání Ladislava Zelinky vydané pod názvem Posmutnělý manifest.

Pro všechny platí:

- Splňuji základní předpoklady komplexnosti.

- Jsou výrazně a pozitivně odlišné od greendealovského pohledu (který je příznačný jako pro Novou dohodu a Druhou transformaci).

- Jsou vzájemně slučitelné, tj. neexistují překážky, které by neumožňovaly, aby se tyto přístupy k vizi vzájemně doplňovaly.

Jejich komentované zveřejnění bude hrát důležitou roli při odstartování intenzivního sdílení a šíření průběžně propracované vize.

Celé pojednání L. Zelinky ve formátu PDF je ke stažení zde: https://library.institutcl.cz/Posmutnely_manifest.pdf

Několik technických poznámek (obsahové uveřejním ke každému pokračování):

- Vybírám přibližně 1/3 z celkového textu (celý text je příliš dlouhý a do seriálu by se nevešel).

- Text Zelinkova pojednání jako vždy odlišuji barevně.

- Pasáže, které jsem vybral, jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl udělat představu o logické struktuře pojednání a jeho vyústěný do praxe, tj. s těžkým srdcem jsem vynechal některé vtipné části (snad se k nim dostanu ve vhodných kontextech).

Posmutnělý manifest – část 3.

Ladislav Zelinka

...

Společensko-ekonomické formace a jejich zánik

Objev kategorie společensko-ekonomické formace, který Marx učinil společně s Engelsem, je dodnes řadou autorů považován za epochální událost, jež způsobila revoluci ve společenských vědách a poprvé umožnila důsledné uplatnění materialistického monistického pohledu na dějiny. Podstatou objevu je zjištění, že lidé při procesu výroby (osvojování si přírody, při reprodukci antroposféry) vstupují mezi sebou do specifických společenských a politických vztahů, jejichž charakter je právě dán formou oné "výroby". Typy společensko-ekonomických formací se pak vyvíjejí v souladu s dialektickým zákonem "negace negace". Prvotní formou jsou formace beztřídní, resp. předtřídní (kupř. společnost prvobytně pospolná). Její negací jsou formace třídní (antagonistické – kupř. otrokářská, feudální nebo buržoazní/kapitalistická). Negací této negace jsou formace opět beztřídní (kolektivistické – socialismus a komunismus).

Vývoj od formace k formaci (od bloku formací k bloku formací) je tažen vývojem prostředků, jež lidé v procesu výroby (osvojování si přírody, při reprodukci antroposféry) používají. Nejde zde jen o pouhé nahrazování zastaralejších, méně účinných prostředků (výrobních prostředků) novými, efektivnějšími. Tlak na změnu stávajících společenských a politických vztahů mezi lidmi (výrobních vztahů) nastává pouze tehdy, pokud tyto "nové technologie" nelze za dosavadních poměrů využít (buď vůbec, nebo jen málo a neefektivně). Pak "staré" výrobní vztahy začnou překážet, společenský pohyb způsobí jejich odstranění a nahrazení novými.

Poznámka: oproti Marxovu očekávání, že kapitalistický výrobní způsob již bude jen stále více a více překážet nově vznikajícím výrobním silám, se v reálné situaci vyvíjí jinak. V rámci kapitalistické formace se podařilo vygenerovat množství nových výrobních sil, jimž zatím stávající uspořádání vztahů mezi lidmi nepřekáží. Jde však jen o úhel pohledu – tato teze platí jen v rámci tzv. rozvinutých zemí. V zemích "druhé kategorie", k nimž se systém chová jako k "podlidem" to tak nevypadá. Tam z nových technologií sklízejí jen stále větší bídu, toxické životní prostředí a plodem této sklizně (skrze všudypřítomné sdílení informací a obrázků) je Wolkerova stále se stupňující nenávist.

Z tohoto poznání pak vyplývá závěr, že každá doposud známá formace zanikla a je pravděpodobné, že i formace doposud existující jednou zaniknou také. Dále pak, že po zániku poslední formace z bloku třídních/antagonistických formací nastoupí podle zákona negace blok formací opačné povahy – beztřídních a kolektivistických.

K tomu ode mne:

S touto interpretací vymezení pojmu společensko-ekonomická formace a logiky jejich střídání mám problém. Vznikla až v době, kdy došlo účelovému zprimitivnění výkladu učení "otců zakladatelů".

Zde je autentické pojetí toho, jak se to se společensko-ekonomickými formacemi má z pera samotného Marxe v jeho Předmluvě ke kritice politické ekonomie:

"Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé."

Celá Předmluva ke kritice politické ekonomie (a je hodně dobrá, stojí za přečtení) je zde:

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke_kritice/predmluva.htm

Revoluce je poměrně dlouhý společenský proces naplněný řadou zvratů. Nutno odlišovat zásadní (revoluční) proměnu společnosti od revolučního povstání, vzpoury, převratu, puče, konfliktu mezi státy apod., tj. akcí, při kterých se mění držba moci, zpravidla jen dočasně. Současná zásadní změna je podle mě spojena s postupným prosazováním sektoru produktivních služeb (tedy služeb, které dělají člověka člověkem, které umožňují plné využití jeho potenciálu daného mu do vínku přírodou, které přispívají k nabývání, uchování a realizaci jeho schopností) jako dominantního sektoru. Jedním z důležitých prvků postupných přeměn (které patrně nebudou zcela bezbolestné, nebudou probíhat bez různých zvratů, ale také velmi úspěšných období naplněných étosem), bude realizace komplexních reforem systémů sociálního investování a sociálního pojištění. Vize se musí odvíjet od pochopení obsahu této změny.

K této otázce jsme již s L. Zelinkou vyměnili názory, když (a jsem mu za to velmi vděčný) napsal kritické poznámky k jednostránkové verzi naší vize. Zde je jeho kritika příslušné pasáže v jednostránkové verzi:

Původní formulace v naší jednostránkové verzi:

II.) Základem této vize je uvědomění si skutečnosti, že žijeme na prahu změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, změny ještě výraznější, při které se dominantním ekonomickým sektorem stávají odvětví přispívající k nabývání, uchování a uplatnění schopností. Jakkoli je tato změna bolestivá a přináší značná civilizační rizika, bude jejím výsledkem pozvednutí společnosti na úroveň, kdy lidstvo pochopí své místo ve vývoji přírody a každý člověk své místo ve vývoji společnosti.

Připomínka L. Zelinky:

V tomto odstavci lze souhlasit snad toliko s výrokem, že lidstvo se nachází na prahu změny výraznější, než byla průmyslová revoluce. Vše dál je už jen pouhý dohad, kde přání je prevalujícím otcem myšlénky.

Není pravdou, že dominantními odvětvími se teprve stávají (nebo se někdy v budoucnu stanou) ta, jež spočívají na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností. Toto tvrzení je zcela mimo mísu historického materialismu. V dějinách moderního člověka vždy v prvé řadě šlo o využití lidských znalostí, dovedností a zkušeností (lidského potenciálu) – samozřejmě nejen "živých", ale i tzv. "zmrtvělé" lidské práce (kulturní krajina, vybudovaná infrastruktura atp.). Etapizace těchto dějin byla vždy dominantně závislá na míře/stupni možnosti toho všeho využít. Každá nová etapa se od té předešlé lišila tím, že skokově zvýšila míru/efektivitu využívání uvedených faktorů, dosáhla svého rozkvětu, po té započala degenerovat (míra/efektivita zapojení uvedených faktorů upadala), až nastoupila etapa další, odhraničená právě skokovým navýšením zapojení/efektivním využitím těchto faktorů (lidského potenciálu).

Celé je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10697-vize-jakou-potrebujeme-400.html

Plus další dvě pokračování:

https://radimvalencik.pise.cz/10698-vize-jakou-potrebujeme-401.html

https://radimvalencik.pise.cz/10699-vize-jakou-potrebujeme-402.html

K dané problematice se ještě vrátím, protože je zcela zásadní. V této fázi čtenáře poprosím, aby se pokusil nad danou problematikou (a alternativou z ní vyplývající) zamyslet a dále ji pozorně sledoval.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...).

Oslík připravený zachraňovat ty, kteří přecení své síly.

Poprve se objevuje voda a kupodivu je jí poměrně dost.

Tuhle obrovskou rostlinu jsem zde viděl poprve. Trochu smrdí zkaženým masem. Květ připomíná aron a je skoro metr velký.

Ohlédnutí za cestou, kterou jsme již prošli.