Vize, jakou potřebujeme/401

Vize, jakou potřebujeme/401

Ladislav Zelinka: Připomínky ke stručné verzi vize – část 2.

Protože – jak vyplyne z dalšího textu – považuji "vizi" za špatný krok špatným směrem (aniž by zde došlo k negaci negace), nezapojuji se do diskuse ve smyslu jejího posledního odstavce. Pro pochopení mého odmítavého stanoviska připojuji několik připomínek a poznámek, jež to snad event. zájemci osvětlí.  Aby bylo možno s textem "vize" pracovat, rozčlenil jsem jej do odstavců označených římskými číslicemi.

I.)                 Globální moc má téměř vše: Může si neomezeně tisknout, resp. elektronicky vyrábět dolar a za takto vyrobené nic si kupovat všechno. Může globálně špiclovat, vydírat a vydíratelné dosazovat do jakýchkoli pozic v politickém systému, v soudnictví, v mediích, ve zpravodajských službách. Jediné, co nemá, je vize řešení současných problémů. A tak se svoji vyprázdněnost a bezradnost snaží překrýt vyvoláváním konfliktů, které nabývají stále nebezpečnější podobu.

Připomínka: Je patrně pravdou, že ještě nikdy nebyly tyto brzdné mechanismy tak propojené a koordinované, jako v současné "informační společnosti" a nikdy neměly na své straně tolik kumulované moci. Naproti tomu se obávám, že stávající "moc" svou vizi má (a ne, že ne), a to dokonce zcela jasnou - již v zárodku utnout byť jen náznaky pokusů o její odstranění všemi prostředky. Část z ní (té vize) je pro běžné lidi neviditelná; viditelná část jde od líbivých konstrukcí Klause Schwaba až po cynické genocidy. Považoval bych za krajně nebezpečné a neodpovědné vykreslovat obraz oné "moci" jako bezradné a vyděšené naivky, která se hystericky ohání po imaginární vose, dupe nožičkami a chaoticky poráží nábytek. V teologických kruzích se objevuje bonmot, že největším úspěchem ďábla bylo přesvědčit lidi, že není. Ve vojenství je známo, že nejvíce hraje nepříteli do karet, když vás přesvědčí, že už je skoro poražen. V tomto je připomínkovaná "vize" opět zcela vedle. To, co vede ke zmíněnému "vyvolávání konfliktů" je všechno ostatní, jenom ne bezradnost.

II.)              V důsledku toho v ekonomickém systému převládl diktát přerozdělování (pochybné dotace a předražené zakázky) nad inovační aktivitou, pozičně silnější se snaží o co největší omezení nezávislosti slabších, jeho vývoj směřuje od ekonomiky přebytku k ekonomice všeobecného nedostatku.

Připomínka: Redundantní výčet nepříliš reprezentativních znaků degenerující epochy. Nepravdivé tvrzení o vývoji od ekonomiky přebytku k ekonomice nedostatku. Světová ekonomika nikdy nedosáhla ekonomiky přebytku, nacházíme se na jiné trajektorii – ekonomické ukazatele sice mohou nominálně růst, ale daleko rychleji roste záporný rozdíl mezi dosaženým výkonem a potenciálem. Jsme tedy v ekonomice nedostatku, který je zdánlivě umenšován nominálním růstem ekonomických ukazatelů. Ale ve skutečnosti tento nedostatek dramaticky narůstá komparativně vůči aktuálně dosažitelnému potenciálu.

Poznámka pod čarou:Odpověď na otázku, zda není ještě příliš brzo na změnu (přechod do další etapy), když nám to postaru tak hezky šlape, proto zní: Není.

III.)            Perspektivní (vidící za horizont řešení problémů), realistická (schopna opřít se o dostačující společenské síly), přitažlivá (bezprostředně spojená s orientací na reálné naplnění života) vize obsahující projekt komplexních reforem je nezbytná k získání spojenců z řad těch, kteří pociťují fatální důsledky snahy udržet moc založenou na privilegiích i za cenu rozkladu společnosti, ohrožení její existence a degeneraci globální moci samotné.

Poznámka: Tak přesně takovýmito velkohubými žvásty nejen, že nelze nikoho získat, nýbrž lze spolehlivě odpudit ty, již by snad k této "vizi" chovali nějaké sympatie. Posouzení toho, zda nějaká vize byla perspektivní, realistická a přitažlivá přísluší až dějinám. O létajících pečených holubech v podobě "projektu komplexních reforem" ani nemluvě.

IV.)            Vize, kterou nabízíme, slibuje velmi málo: Orientaci v současné turbulentní době, odolnost vůči manipulaci, možnost najít společnou řeč a sjednotit se na akčním postupu.

Tato vize však požaduje velmi mnoho:

1. Poctivé a důsledné promyšlení každého z jejích základních prvků obsažených ve výše uvedeném.

2. Individuální kritickou reflexi vize (s čím souhlasím, s čím, ne, čemu dostatečně nerozumím) a na základě toho dosažení dostatečné míry jejího sdílení (včetně případného dopracování základních prvků vize).

3. Využití možností doplňování vzdělání jak pokud jde o pochopení vývoje společnosti a společenského kontextu oblasti profesní angažovanosti, tak i o oblast mezilidských vztahů, včetně mezigeneračních.

4. Průběžné seznamování se s tím, jak probíhá rozpracování širší verze vize – komplexních reforem, resortních průmětů, teoretické nadstavby apod.

5. Aktivní účast na rozšiřování této vize do povědomí co největšího množství lidí (přispět k tomu, aby se vize stala fungujícím a vlivným memplexem).

6. Zapojení do konkrétních aktivit zaměřených na nápravu stavu, soustředění se na odhalení toho, na co a proč pozitivní aktivity narážejí a co je potřeba k tomu, aby byly úspěšné, propojit vyhodnocení zkušeností s plnějším chápání vize.

Připomínka: Stejně jako předchozí odstavec jde o ukázku toho, jak se postupovat nemá. Žádnou použitelnou vizi nelze dávat dohromady postupem, jakým se vede diplomová práce. Lze to ilustrovat na příkladu postupu pedagoga, sochaře a zahradníka. Pedagog vede studenta, aby napsal práci, jež projde obhajobou a pak slouží toliko jako doklad o tom, že student je schopen určité míry samostatného myšlení a samostatné práce. Práce ožije, jen pokud ji někdy někdo vytáhne ze šuplíku a ocituje ji. Sochař vdechne mrtvé hlíně život a ta – pokud zaujme diváky – žije dál v tom, že je občas esteticky inspiruje. Ale zahradník šlechtí rostlinu (netvoří ji, ona roste sama) a je-li úspěšný, rostlina se množí, rozrůstá, žije dál bez jeho pomoci a dokáže přinést užitek všem.

(Pokračování třetí, závěrečnou částí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Žluté talovíny připomínají sluníčka. Letos rozkvetly už v tuto dobu a pokryly desítku čtverečních metrů u dolních skleníků Botanické zahrady Na Slupi. Signalizují blížící se jaro, a když na ně zasvítí skutečné sluníčko, hned zvednou náladu. Kvete zde i dalších asi 30 druhů ranných květin (zimolez, zimokvět, naše i turecká líska, vřes erika, vilím, olše, kalina vonná, jasmín nahosemenný atd. atd.). A dokonce zde lze sbírat i jedlé houby.

Vřes Erika. Roste hned u vchodu a na několika dalších místech. Právě rozkvetá.

K mému překvapení již pukají pupeny dřínu. Většinou k tomu dochází až na začátku března.

Plody cesmíny. Roste jí zde několik druhů.

Pohled do skleníků má také svůj půvab.