Vize, jakou potřebujeme/402

Vize, jakou potřebujeme/402

Ladislav Zelinka: Připomínky ke stručné verzi vize – část 3.

Čistě jen pro zpestření připojuji citaci z díla autora, jejž by zde čtenář asi nečekal – totiž V. Havla, který se ve své Moci bezmocných obdobnou otázkou zabývá:

"... patří přece k podstatě takovéto ‚post-demokracie‘, že může vyrůstat jen via facti, průběžně, ze života, z jeho nové atmosféry a nového ‚ducha‘ (byť přirozeně za účasti politické reflexe – ovšem jako průvodce života, nikoli jeho dirigenta)."

A nakonec úryvek z "Posmutnělého manifestu", týkající senáčrtu podoby nositele příští změny (tzv.

"revoluční strany"):

Zatímco v rámci starého paradigmatu se předpokládalo, že "nenažranost" kapitalistů vžene proletáře (v zásadě proti jejich vůli) do výbuchu revolty, jež celou kapitalistickou formaci smete, nyní se spíše ukazuje jiný pravděpodobnější scénář. Že totiž na základě všeobecného znechucení z rozkládající se formace dojde k poměrně širokému konsenzu – právě v těch ekonomicky nejvýznamnějších zemích světa – že takhle už to dál nejde. Že v takovémhle světě už lidé nechtějí žít.

Lidé napříč společností budou vyjadřovat svou vůli k tomu, aby už ty staré pořádky skončily a začalo se budovat něco lepšího. Pro takovouto situaci je ale neúčelné budovat polovojenskou partajní organizaci uzavřeného typu, ale naopak co nejšíře rozkročené a otevřené volební hnutí, netvořící žádnou avantgardu či předvoj, ale naopak poskytující organizační a ideové zázemí jednotlivým avantgardním proudům, jež teprve vzniknou a jež ani neumím předpovědět. Toto hnutí by mělo mít v zásadě jen poměrně jednoduchý program – spojit všechny nespokojené, jimž se nechce umřít ve jménu (a pro zájmy) nadnárodního finančního kapitálu. Uchovávat základní marxistické myšlenky a poznatky a vychovávat nové lidi po novou dobu.

Tím se vytvářejí předpoklady pro nesmírně širokou frontu, jdoucí od levicově orientovaných věřících v různá náboženství přes všechny za mzdu či platy pracující lidi až po určitou část kapitalistů, kteří si uvědomí, že extrapolací starých pořádků do budoucna je nečeká nic dobrého.

Poznámka: Dokonce, a za tím si stojím, se součástí tohoto společenského pohybu může stát i ta část finančních monopolistů, která už také nechce v takhle špatně řízeném světě žít - viz Patriotic Millionaires  v USA nebo "Appel für eine Vermögensabgabe (Výzva k dávce z majetku)" v Německu, popř. aktivity Liliane Bettencourtové ve Francii. Nebo viz ty z nich, kteří už tuší, že na téhle planetě jim bez změny poměrů pšenka nepokvete - ale protože zatím mají myšlenkový blok, raději plánují včas uprchnout do stálých orbitálních stanic, do kolonií na Měsíci či na Marsu atd.

Tím se také značně mění odhad možné podoby budoucí "revoluční" změny. Samozřejmě není možné úplně vyloučit i nějakou míru použití násilí. Dějiny nás učí o tom, že jen málokdy to reprezentanti odcházející formace odpískají dobrovolně. Bohužel spíše platí, že umírající kobyla kolem sebe nejvíc kope. Ale lze si i představit v zásadě nenásilné "revoluce" s přelivem ze státu do státu, jaké jsme mohli monitorovat naposledy v období tzv. "arabského jara".

A tím se ale také mění obraz "revolucionáře". Namísto zaníceného bojovníka typu Che Guevary, připraveného se k úspěchu revoluce třeba i prostřílet, by se mělo jednat o osobnosti schopné sjednocovat všechny nespokojené, bez ohledu na to, z jaké části politického spektra přicházejí, a nabízet jim jako společný úkol transformovat nefunkční individualistickou formaci ve formaci kolektivistickou. Co bude ale naprosto zásadní a "revoluční" je to, že se musí jednat o nadnárodní/mezinárodní/internacionální projekt.

A protože komunismus je – a bohužel už asi navěky bude – v myslích lidí spojován s ozbrojeným bojem, násilím a vyvlastňováním, s tupým pokusem aplikovat filosofii napřímo bez zprostředkování jinými disciplínami, asi nebude vhodné o tuto "trade mark" či "brand" nějak zvláště bojovat. Pod jakým jiným názvem se takovéto sjednocující hnutí vydá do světa, to nevím. Ale vydá se – tím jsem si skoro jist. Samozřejmě s výhradou – pokud se do té doby lidstvo nezničí.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Žluté talovíny připomínají sluníčka. Letos rozkvetly už v tuto dobu a pokryly desítku čtverečních metrů u dolních skleníků Botanické zahrady Na Slupi. Signalizují blížící se jaro, a když na ně zasvítí skutečné sluníčko, hned zvednou náladu. Kvete zde i dalších asi 30 druhů ranných květin (zimolez, zimokvět, naše i turecká líska, vřes erika, vilím, olše, kalina vonná, jasmín nahosemenný atd. atd.). A dokonce zde lze sbírat i jedlé houby.

Příbuzná naší mišpule. Roste ve středomoří a - jak jsem si před pár dny mohlo ověřit na vlastní oči - kvete zde stejně a v stejnou dobu jako u nás. Toto je jediný exemplář, který v Praze znám. Je pod širým nebem a drží se už několik let.

Mystická krása olše. Na foto jsou vidět zejména samčí květy, ale najdete zde i menší červené šištičky smiččích květů.

Zimokvět. Jeho voskové květy jsou velmi nefotogenické. Právě rozkvetl a udrží se celou zimu.

I tyto prvosenky kvetou celou zimu. Rozmnožily se a najdete je zde v trávě všude.