PENZE: Rozpolcená duše Mariana Jurečky

Marian Jurečka poskytl před Velikonocemi (8. dubna) obsáhlý rozhovor pro Právo, který si zaslouží hlubší rozbor. Projevuje se v něm totiž jednak to, jaký je na něj vyvíjen tlak (jeho výsledkem je podlomit důvěru ve stabilitu penzijního systému), ale jednak i to, že M. Jurečka patří mezi jediné dva členy této vlády, kteří se nenechají plně řídit pokyny, nejsou zcela vyprázdnění a mají i vlastní rozum.

Ve hře je hodně. Penzijní systém je významným základem společenské sounáležitosti (mezigenerační i majetkové), jeho stabilita je předpokladem celospolečenské stability. Protiústavní a protizákonné porušení pravidel valorizace (okradení důchodců o desetinu reálných důchodů) nesloužilo ani tak k tomu, aby se ušetřilo za každou cenu na těch, kteří se nemohou bránit, jeho cílem bylo především podlomit důvěru v penzijní systém. O to jde i ve snaze vnutit představu, že nucené prodloužení doby odchodu do důchodu je jedinou cestou ke stabilitě penzijního systému, i když opak je pravdou. Je to cesta k rozvrácení penzijního systému. M. Jurečka si to v určité míře uvědomuje (sám loni touto dobou navrhoval cestu dobrovolného motivovaného prodloužení doby výdělečného uplatnění člověka na profesních trzích). Pak se zdálo, že na tuto možnost "zapomněl", nyní se k ní částečně vrací.

Tady trochu ke kontextu tanečků kolem penzijního systému u nás:https://radimvalencik.pise.cz/10807-penze-diletantstvi-vlady-nebo-komplot.html

Pozitivní, tj. lidsky přívětivá a ekonomicky efektivní alternativa koncepční reformy penzijního systému existuje. V článku pro Právo, v příloze Salon ji před několika dny formuloval člen NERVu Daniel Prokop.

Uveřejňuji závěr z jeho článku:

"Důchodovou reformu je každopádně třeba poskládat z výše zmíněných opatření, aby v letech 2040 až 2060 byl systém v přijatelném deficitu, který lze doplnit jinými příjmy či převisem příjmů v dalších obdobích. Pokud se spokojíme jen s jedním až dvěma opatřeními, jako je zvyšování odchodového věku a snížení valorizací, bude celá "reforma" postrádat v očích dnešních zaměstnanců legitimitu. A zvýší se riziko, že tyto změny další vláda zase zruší.

Obrovskou chybou vládních politiků jsou potom apokalyptické zkazky, že "dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody". Neodpovídají realitě. I udržitelné verze vývoje státních důchodů počítají s tím, že průměrné důchody budou tvořit okolo 35 procent průměrné mzdy, což při zvyšování reálných mezd nemusí být tragédie. Vytváření mýtu, že důchody nebudou a celý důchodový systém je letadlo, motivuje mladší lidi maximálně se vyvázat z placení daní a odvodů, což nakonec k neudržitelnosti povede."
Hlavní části pojednání D. Prokopa i s rozborem jeho návrhů je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10844-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/10845-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/10846-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-3.html

Na většinu otázek mohl M. Jurečka odpovědět s odvoláním na komplexní návrh D. Prokopa. Třeba i s dovětkem, že čeká, až tento návrh projedná NERV. Místo toho se rozhovor s M. Jurečkou stal jakýmsi pohledem do jeho rozpolcené duše, ve které se střetají síly rozumu spojeného a určité zodpovědnosti s akceptováním vnějšího tlaku. "Velmi slabý výkon" – ocenilo rozhovor několik mých známých, kteří se danou problematikou zabývají. Podle mě určitá nepřesvědčivost Jurečkova výkonu je právě projevem oné rozpolcenosti. Tak se podívejme na některé pasáže:

Otázka: Oznámil jste, že věk odchodu do penze zákonem nezvednete. Zvyšovat se ale má podle průměrného věku dožití. Není to tedy tak, že reálně lidé stejně budou odcházet do důchodu později?

M. Jurečka: Řekněte mi, jaká bude přesně demografie v příštích třiceti, padesáti letech, a pak na to mohu odpovědět. Nikdo to ale přesně nevíme. Nemá teď tudíž smysl dávat do zákona nějakou vyšší hodnotu než nynějších 65 let.

Má však smysl dohodnout se na principech, abychom na základě toho, jak se bude vyvíjet délka dožití, měli dohodu na tom, že bude průměrná doba pobírání starobního důchodu 21,5 roku, což odpovídá zhruba současné situaci.

A zároveň ať do věku pro důchod promítneme i to, kdy člověk nastoupil do práce a jakou má za sebou dobu důchodového pojištění.

To znamená, že chci, aby se rozlišovalo, když někdo nastoupí do práce v osmnácti devatenácti letech.

Většinou to jsou pracovní obory, které jsou i o něco fyzicky více náročné než profese lidí, kteří dostudují vysokou školu a nastupují do práce v pětadvaceti šestadvaceti letech.

K tomu:

Tady M. Jurečka nemluví pravdu, aby vyvolal dojem, že existuje rezerva v prodloužení doby odchodu do důchodu. Korektní výpočet říká, že ti, kteří by dnes odcházeli do penze v 65 létech, by důchod pobírali pouhých 16,58 let (14,51 muži, 18,65 ženy). To je o pět let méně, než M. Jurečka říká! Tak co chce prodlužovat. V nebližších 20 létech se oba dožití prodlouží maximálně o dva roky, přitom podstatná část prodloužení připadne na dobu paliativní péče. Jinými slovy, i malé prodloužení připraví občany o nejhezčí léta v důchodovém věku. Mnohem efektivnější řešení je motivovat k výdělečné aktivitě po překročení 65 let doprovázené možností je rozvolňovat (tak, jak navrhuje D. Prokop, J. Šulc a další).

Otázka: Takže místo určení více profesí, které by chodily dříve do penze bez krácení, chcete důchodový věk spíše odvíjet od splnění povinné délky důchodového pojištění?

M. Jurečka: Mně to opravdu přijde jako férový postup, který ocení člověka, jenž nastoupil v těch osmnácti letech na pracovní trh, a navíc třeba do náročné profese. Měl by mít možnost odcházet do důchodu ve věku, kdy je to pro něj přijatelné.

K tomu:

S tímto lze souhlasit.

Otázka: Zvýšíte tedy pro možnost předčasného důchodu dobu pojištění z 35 na 40 let?

M. Jurečka: Předčasný odchod do důchodu je potřeba upravit tak, aby ho využíval člověk, pro něhož je to nezbytně nutný krok. To znamená, že nemá už sílu, má nějaké omezení, ale třeba mu to nevychází, aby byl uznán invalidním, a proto si jde požádat o starobní důchod o několik let dříve.

K tomu:

I s tímto lze souhlasit.

Další část odpovědi M. Jurečky:

Především se snažíme pozitivně motivovat lidi, kteří už mají nárok na starobní důchod, aby ještě v práci zůstávali, třeba na částečném úvazku. Je to důležité i pro jejich osobní život, aby zůstali aktivní a společnost je zároveň ocenila, protože stojí o jejich know-how a předávání zkušeností. Můj staříček u nás na Hané měl takové pěkné pojmenování: Kdyby mladí věděli a staří mohli, jak krásně by bylo na světě! V tomto případě to zní až moc idealisticky, ale něco do sebe to má.

Stává se, že lidé pracují naplno, ale už vlastně několik let fakt nemohou a pak najednou přijde střih, nástup do důchodu a vlastně takové prázdno. Mnoho lidí říká, že cítí, jako by je společnost najednou nepotřebovala. Proto chceme zvýšit motivaci a zároveň více ocenit, když člověk ještě na pracovním trhu nějaký čas zůstane.

K tomu:

Též s tímto lze nejen souhlasit, ale i přivítat takový přístup. To je ten přístup založený na motivacích k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění. Nechce se však věřit, že M. Jurečka si neuvědomuje, že cesta pozitivního motivování je neslučitelná s cestou vynuceného administrativního prodlužování. Přirozené motivace totiž nemohou být založené na ničem jiném, než na tom, aby to, co člověk po svých 65 létech do penzijního systému dá, mu bylo přeměněno férově v doživotní rentu (po odpočtu odvodu do příjmově solidární části systému, tj. cca 5-10 %). M. Jurečka se prostě snaží sloučit neslučitelná. Výsledek vnějšího tlaku, který se nutně projevuje v jeho rozpolcenosti.

Otázka: Můžete být konkrétnější?

M. Jurečka: V návrhu, který už směřuje na vládu, je, abychom těm, kdo mají důchod, ale zároveň dál pracují, už nedělali ten dnešní složitý přepočet, který důchod v průměru zvyšuje o 70 korun ročně. Docela dost to zatěžuje i správu sociálního zabezpečení. Namísto toho bychom jim odpustili pojistné 6,5 procenta, které platí jako zaměstnanci na důchodovém pojištění. Bude to pro ně okamžitý benefit – v reálném čase a výrazně vyšší.

K tomu:

To je nesystémové a 6,5 % je naprostý pakatel. Přepočet toho, co člověk po 65 létech do systému penzijního pojištění dal (třeba i po dnech) ve zvýšení doživotní renty je čistě softwareovou záležitostí, lze to udělat transparentně a zpřístupni každému online. Tady prostě M. Jurečka vymýšlí to, jak zabránit skutečné reformě. Půjdeme-li totiž touto cestou, můžeme snižováním hranice 65 let pro výpočet motivující složky postupně zvýšit motivační roli celého penzijního systému. Člověk si pak bude moci sám určovat, kdy půjde do penze, přitom se průměrná doba produktivního uplatnění člověka podstatným způsobem prodlouží.

Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.