Daniel Prokop: Jak na důchodovou reformu/1

Daniel Prokop: Jak na důchodovou reformu/1

Daniel Prokop napsal 14. března pro přílohu Práva Salon obsáhlé pojednání Jak na důchodovou reformu. Jedná se o mimořádně významný článek, protože je první svého druhu, který v mediálním mainstreamu, ale např. i Národní rozpočtové rady[1], prezentuje lidsky přijatelnou, ekonomicky efektivní a perspektivní cestu reformy systému průběžného penzijního pojištění. Vyvrací tak lež o tom, že "vláda nemohla postupovat jinak".

Zde je odkaz na celý text: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-sociolog-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-40425365

To bude významné i při projednávání dané problematiky u Ústavního soudu.

Proto je velmi důležité, aby si nejdůležitější pasáže, které vybírám, přečetlo a promyslelo co nejvíce lidí.

Zde je velmi stručné shrnutí podstaty toho, oč tu běží: https://radimvalencik.pise.cz/10759-penze-o-co-jde-shrnuti.html . V příspěvku, který najdete pod tímto odkazem, je dána odpověď i na otázku, proč se existence rozumného řešení utajuje, proč Jurečka změnil svůj názor, který zastával před rokem, a jaké riziko naší zemi hrozí.

Nyní již výběr toho nejdůležitějšího z pojednání D. Prokopa, které od svého textu odlišuji barvou:

Jak na důchodovou reformu – část 1.

Daniel Prokop

Když je řeč o důchodové reformě, začíná se většinou tématem zvyšování věku odchodu do penze. Samotné zvyšování bude asi nevyhnutelné, nejde ale o žádnou reformu, nýbrž nejbanálnější parametrickou úpravu reagující spíše na absenci reforem.

Skutečná reforma – která zabrání tomu, aby byl důchodový systém okolo roku 2050 v deficitu pěti procent HDP (v dnešních cenách 300 miliard ročně), jak ukazují současné projekce – musí zahrnovat tři složky. Úpravu třetího pilíře penzijních fondů, aby opravdu sloužil k zabezpečení na stáří. Změny parametrů v průběžném systému, aby se na jeho financování spravedlivě podílela celá společnost a systém valorizací nevytvářel nerovnosti mezi důchodci v čase. Ale také zásadní ekonomické změny: zvýšení zaměstnanosti žen, podporu zdravějšího života i porodnosti a transformaci ekonomiky.

...

Ať už ale půjde třetím pilířem v roce 2050 deset či dvacet procent výplat, hlavní roli bude hrát průběžný státní pilíř. Jeho udržitelnost závisí na třech faktorech – na výši důchodů, věku odchodu do důchodu a odvodech u pracujících. To ale neznamená, že u něj jde pouze o banální parametrické změny, kdy se posouvají roky nebo mění procenta.

Zvýšení věku odchodu do důchodu ve skutečnosti sleduje poměr mezi pracujícími a seniory, mezi odvádějícími a čerpajícími v důchodovém systému. Tento poměr se výrazně změní po roce 2040, až do důchodu začnou odcházet silné ročníky "Husákových dětí" a financování bude závislé na slabších ročnících z devadesátých a nultých let.

Počet odpracovaných let však lze navyšovat i jinak než zvyšováním odchodového věku.

Neefektivita českého pracovního trhu v tomto paradoxně začíná už někdy v šesti letech. Pětina českých dětí využívá odkladu školní docházky, který je ale ve velké většině zbytečný – v zahraničí odklad využívá nanejvýš pět procent dětí. České školství odklady stojí jednu až dvě miliardy korun ročně. Již zde začíná neefektivní protahování studia, které má svůj vrchol v rámci vysokého školství – vinou neexistence funkčních profesních bakalářských oborů a vysoké neúspěšnosti studentů a jejich častých změn studijních oborů. Tyto problémy jsou daní za to, že příliš specializované střední školy část studujících na univerzitu nepřipraví.

Ztráty pracovních let dále pokračují velmi nízkou zaměstnaností žen, která je dána dlouhými rodičovskými dovolenými, nedostupností předškolních služeb a vysokým zatížením částečných úvazků.

Část navýšení věku odchodu do důchodu můžeme ušetřit navýšením odpracovaných let před šedesátým pátým rokem věku. Pracovat do šedesáti osmi totiž v Česku nepůjde tak snadno jako v jiných zemích – máme velké zastoupení náročné práce v průmyslu, nejvyšší konzumaci alkoholu v EU, velké problémy s obezitou a spolu s tím vysoké zastoupení nemocí, jež zkracují dobu života ve zdraví a znemožňují práci ve vyšším věku.

K tomu ode mne:

Berme tuto pasáž jako "rozjezd" či "vykolíkování" terénu. Vynechal jsem obsáhlou pasáž o tzv. 3. pilíři, resp. penzijním připojištění. Je dobře zpracovaná, důležitá, ale netýká se bezprostředně podstaty problému. Důležité je naopak upozornění na význam vzdělání od nejrannějšího věku. Zde bych ještě dodal, že již od šesti let by děti měly být citlivě vedeny k tomu, aby si vytvářely představu o celoživotní dráze svého profesního, rodinného i společenského uplatnění. Role školy, ale i rodinných příslušníků včetně babiček a dědečků je zde velmi významná.

(Zítra pokračování další částí)