Daniel Prokop: Jak na důchodovou reformu/2

Daniel Prokop: Jak na důchodovou reformu/2

Daniel Prokop napsal 14. března pro přílohu Práva Salon obsáhlé pojednání Jak na důchodovou reformu. Jedná se o mimořádně významný článek, protože je první svého druhu, který v mediálním mainstreamu, ale např. i Národní rozpočtové rady[1], prezentuje lidsky přijatelnou, ekonomicky efektivní a perspektivní cestu reformy systému průběžného penzijního pojištění. Vyvrací tak lež o tom, že "vláda nemohla postupovat jinak".

Zde je odkaz na celý text: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-sociolog-daniel-prokop-jak-na-duchodovou-reformu-40425365

To bude významné i při projednávání dané problematiky u Ústavního soudu. Proto je velmi důležité, aby si nejdůležitější pasáže, které vybírám, přečetlo a promyslelo co nejvíce lidí.

Zde je velmi stručné shrnutí podstaty toho, oč tu běží: https://radimvalencik.pise.cz/10759-penze-o-co-jde-shrnuti.html . V příspěvku, který najdete pod tímto odkazem, je dána odpověď i na otázku, proč se existence rozumného řešení utajuje, proč Jurečka změnil svůj názor, který zastával před rokem, a jaké riziko naší zemi hrozí.

Nyní již výběr toho nejdůležitějšího z pojednání D. Prokopa, které od svého textu odlišuji barvou:

Jak na důchodovou reformu – část 2.

Daniel Prokop

Důchodová reforma musí být ve skutečnosti zejména reformou zdravotní. Ta obsahuje i zvýšení spotřebních daní z tvrdého alkoholu, piva či cigaret včetně jejich škodlivých náhražek, danění tichého vína a případně i velmi škodlivých sladkých nápojů. A přeřazení všech těchto produktů do vyšší sazby DPH. Těmito opatřeními může stát vybrat přes deset miliard a jimi financovat dětský sport i další opatření k podpoře zdravějšího životního stylu.

Nutná je ale také vyšší motivace k sekundární prevenci – k chození na screeningy rakoviny, jejichž přeskakování stojí české zdravotnictví a trh práce vysoké miliardy ročně.

Česko dnes stojí na rozcestí, co se týká pojetí daňového mixu. Pokud bude pokračovat v politice danění nízkopříjmové zaměstnanecké práce a nezačne motivovat ke zdravému životu, je iluzí spoření chudších lidí na důchod a nepůjde výrazně zvyšovat důchodový věk.

Ale není to jediné "daňové rozcestí". Z 5,2 milionu pracujících dělá u nás 12,5 procenta na OSVČ hlavní a dalších asi osm procent na OSVČ vedlejší. Přesto jejich sociální a zdravotní odvody tvoří méně než šest procent (49 z 867 miliard ročně).

U zdravotních odvodů je situace úplně absurdní. OSVČ je platí jen z padesáti procent zisku. Tedy z poloviny zisku po odečtení výdajových paušálů, které jsou navíc u řady profesí jako IT, poradenství či právní služby masivně nadhodnoceny. Za poloviční odvody potom mají OSVČ ve zdravotnictví naprosto stejné plnění jako zaměstnanci, které vyčerpají zejména ve vyšším věku.

Aby toho nebylo dost, existuje i obrovská nespravedlnost v rámci samotných OSVČ. Kvůli vysokým minimům odvodů a paušální dani totiž platí stejné zdravotní odvody – 2722 korun měsíčně – živnostník na vesnici s nižšími příjmy a vysokými náklady i ajťák, využívající paušální daň, s příjmy 1,5 milionu ročně a zcela minimálními náklady.

Tento absurdní degresivní systém platí také v sociálních odvodech. Chudší živnostník s vyššími náklady posílá na důchody kvůli minimům až dvacet procent svého skutečného zisku, vysokopříjmový pracovník na IČO s malými náklady v paušální dani okolo tří až čtyř procent.

Rozdíl zatížení oproti zaměstnancům je masivní a také násobně vyšší, než je běžné v zahraničí. Což tvoří obrovskou motivaci ke švarcsystému. Ne nadarmo má Česko jeden z největších počtů pracujících na OSVČ, ačkoli kvůli průmyslové ekonomice by jich mělo mít spíše málo.

Co to znamená pro důchody? Medián důchodů přiznaných OSVČ je dnes jen dvanáct tisíc korun a bude klesat, protože paušální daň navýšila počet OSVČ, které platí takřka minimální odvody. Část lidí se samozřejmě zabezpečí, ale zbytek se propadne do chudoby a vznikne obrovský politický tlak na zvýšení minimálních důchodů.

I kdyby k němu nedošlo, systém je obrovsky nespravedlivý k zaměstnancům. Důchodový systém je nivelizující. Obsahuje základní složku důchodů – dnes čtyři tisíce pro všechny. Zásluhová složka se poté počítá z vašich odvodů, ale s takzvanými redukčními hranicemi. Odvody ze mzdy do 17 500 korun (44 procent průměrné mzdy) se započítají bez redukce. Z příjmů a odvodů nad tuto hranici se počítá jen 26 procent. Čím vyšší má zaměstnanec příjem a odvody, tím menší procento odvodů se mu započítává do důchodu.

Většina OSVČ má vyměřovací základy hluboko pod první redukční hranicí.

Středněpříjmoví a vysokopříjmoví zaměstnanci tedy dotují OSVČ základní složku důchodu i to, že mají možnost redukovat vyměřovací základ pod redukční hranici, a vyvázat se tím z poklesu zásluhové složky důchodu při zvyšování příjmu. Navíc zaměstnanci svými daněmi a odvody většinově financují i příspěvky na bydlení, které dorovnají nízké důchody, či náklady na rodičovské příspěvky, které čerpají i OSVČ.

K tomu ode mne:

V této části stojí za to, trochu se zamyslet nad čísly, která D. Prokop uvádí. Málokdo si je uvědomuje. Kromě toho je nutné upozornit na dva důležité momenty:

1. Pozitivním aspektem článku D. Prokopa je, že ukazuje na zásadní souvislost penzijní reformy s funkcí zdravotnictví. Ale ta nespočívá jen v tom, co by bylo možné nazvat restrikce. Velmi důležité je zainteresovat zdravotní pojišťovny na tom, aby měly zájem na prodloužení doby produktivního (výdělečného) uplatnění svých klientů. Nebojím se dokonce říci, aby si konkurovaly v získání co největšího počtu osob, které budou fyzicky a psychicky fit i ve vyšším věku a které budou mít zájem se uplatnit na profesních trzích. Tuto zainteresovanost pojišťoven lze vytvořit, pokud ovšem nepůjdeme cestou vynuceného prodloužení doby odchodu do důchodu.

2. Nutně vyvstává otázka: Proč vláda získala peníze tím, že destruuje důvěru v průběžný systém (za což budeme draze platit), když mohla problém řešit odstraněním šílených distorzí, pokud jde o odvody do zdravotního a penzijního systému? Možnosti, které se jí nabízely (a nabízejí) popisuje D. Prokop velmi přesně. Nebyl to záměr těch, kteří morálně i intelektuálně vyprázdněnou vládu "vodí" a přisoudily ji roli destruktora ekonomiky i sociální soudržnosti naší země?

(Zítra pokračování další částí)