Radim Valenčík

Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

rubriky:

přihlášení

archiv článků:

Vize, jakou potřebujeme/95

4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}

Ekonomika jako základ

Aby jakákoli alternativní vize měla šanci na životaschopnost, musí stát primárně na pevných ekonomických základech. Jestliže připustíme, že stávající ekonomický systém se vyčerpal – a vede toliko k podpoře válečných projektů, je nezbytné dodat, co má nadnárodní korporace odvádějící zisky ven ze země nahradit.

Nabízí se diskuse o přechod na průmyslová a zemědělská družstva s tím, že hlavním hlediskem zde nebude zisk – ale lidská práce a její hodnota a rozvoj každého zaměstnance. To samo o sobě ovšem vyžaduje propojení se vzdělávacím systémem. Nejde například výrazně daňově zatížit nadnárodní korporace dříve, než k nim vznikne funkční alternativa. V opačném případě by došlo toliko k přesunu nadnárodních korporací jinam a k vysoké nezaměstnanosti.

Jedním z problémů dneška je odcizení a ztráta lidí z radosti z práce. To je zapotřebí změnit. Mnoho z nás žije ve strachu ze ztráty ze zaměstnání, v němž málokdy můžeme uplatnit své přednosti. Pracujeme, abychom přežili – s bičem nad hlavou, že již zítra nemusíme mít na placení nájmu a dalších složenek.

Člověku je třeba vrátit důstojnost a radost z jeho činnosti. Ne, že udělá cokoli, jen aby přežil.

Jedna ze základních otázek, jež se při formování alternativní vize neustále vrací, zní: Jakou silou disponuje současná globální moc, a co postavit proti ní?

Vrátíme-li se k roku 1968, tam jsme právě byli svědky, že obě tehdejší mocnosti byly vůči podobné změně nastaveny krajně zamítavě.

Dnes už je rozklad globální moci více než patrný. Respektive, jak Spojené státy americké, tak Evropská unie se potýkají s výraznými sociálními a ekonomickými problémy, jež jsou doprovázeny krizí hodnot, rodiny a politiky. Do vrcholných pozic jsou instalovány stále méně vzdělané a schopné kádry, o to ale poslušnější a ovladatelnější.

Toto je moment, kdy je změna možná, neboť stávající systém se rozpadá. Ale současně nelze spoléhat na to, že se rozpadne samočinně. Že se něco staré hroutí, automaticky neznamená, že nastoupí něco kvalitativně lepšího. To právě musí být vybudováno.

K tomu ode mne:

Zastavím se jen u otázky: "Jakou silou disponuje současná globální moc, a co postavit proti ní?"

Podle mě rozhodující roli sehrají ani ne tak družstva a podobné typy uspořádání komunit, ale tvůrčí mezigenerační týmy, které mají v naší ekonomice tradici. Ale to je otázka která si zaslouží samostatnou pozornost.

Ke vztahu ekonomiky a humanity proběhla v souvislosti s vízí stručná diskuse, kterou stojí za to připomenout:

K Markovi Řezankovi: Ekonomika a humanita

Co je základem?

Marie Neudorflová: "Velmi Ti děkuji za poslání Markových textů, je to výborné a potřebné. Nemohu souhlasit, že ekonomika je základem. Základem je humanitní filosofie, jako bylo křesťanství, které se šířilo v podstatě samo, a nakonec bylo v podhoubí celého pozitivního vývoje, ale krutě brzděno církevní politikou, zlomenou částečně reformací a nakonec osvícenstvím, které přineslo do křesťanství cenné doplňky týkající se hodnoty člověka. Je potřeba obhájit morální a duchovní hodnoty, které by vrátily lidem důstojnost a vědomí, že na nich, jen na nich, na jejich životní, politické a humanitní filosofii záleží udržení obecného pokroku, a to v přítomnosti i v budoucnosti. A také na jejich vůli se angažovat ve prospěch lidství a ne zisků a vlastního zotročení. To samozřejmě předpokládá vzdělanou a demokraticky angažovanou inteligenci. Posílit vědomí, že na síle této dimenzi spojené s iniciativou, vždy závisel obecný lidský pokrok - duševní, mravní, sociálního, intelektuální, proti kterému se dnes vede opět boj se strany globalistů, tak jako tomu bylo u katolické církve (také globalistická) od vrcholného středověku do reformace a osvícenství. Jinými slovy, chce to napřed vypracovat jednoduchý systém hodnot, mravních principů a vize, který bude postaven do konfrontace s tím, co se na nás valí. A zároveň pracovat na principech ekonomiky, která by byla službou lidem a ne 2 % veřejností a lidstvem pohrdajících kořistnických globalistů."

Marek Řezanka:Souhlasím s Marií Neudorflovou, že potřebujeme jasně dané a platné hodnoty, jejichž obsah bude universální a nezpochybnitelný. A že lze vycházet jak z hodnot křesťanských, tak humanismu a následně osvícenství. Za sebe bych doplnil odkaz husitství a reformace.

Nemohu si ale nepoložit otázku: Co je třeba, aby bylo dříve? Funkční hodnoty, nebo funkční ekonomika?

Představme si na chvíli, že bychom sebelepší hodnoty hodlali naroubovat na stávající kolabující ekonomický systém. Jak tyto hodnoty asi budou moct naplňovat lidé bez práce, bez bydlení, zato o hladu?

Proto se domnívám, že nejprve potřebujeme alternativní fungující ekonomiku, abychom byli schopni rozvinout novou filosofii a implementovat nový hodnotový systém.

Souhlasím však, že i na něm je třeba v teoretické rovině začít pracovat souběžně s ekonomickou alternativou s tím, že pouze jeho aplikace do praxe bude možná až tehdy, kdy lidé nebudou muset řešit existenční starosti. 

K tomu ode mne:

Počátečný hybný impuls musí dát racionální humanitní (a patrně i kritická) filozofie, ze které musí vycházet orientace i metodologie tvorby ekonomické koncepce zvyšující efektivnost založenou na rozvoji, uchován a uplatnění lidských schopností (to je ten humanistický prvek). Tak mocný impuls, aby se na jeho základě dala vypěstovat perspektivní, realistická a srozumitelná vize.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z podvečerní procházky kolem Modřanské rokle s návratem touto roklí. Několik dní jsem neměl na vycházku čas. Vyšel mně až před několika málo dny v podvečer. Ale stálo to za to.

Snadno dostupné městskou dopravou, divoká místa, zajímavé výhledy.

Těsně nad vodní nádrží v horní části Modřanské rokle.

U vodní nádrže. Zima se nevzdává. Zastihl jsem ji ještě pokrytou ledem posledních mrazíků.

Jedna ze skal v Modřanské rokli. Začíná se rychle stmívat.

Důstojný závěr cesty. Návrat z přírody do města.

Zpět na hlavní stranu blogu