Podnětná vize Marka Řezanky/3

Od svého kamaráda Marka Řezanky, který se kromě publicistiky věnuje angažované poezii a karikatuře, jsem dostal obsáhlejší, velmi podnětný text. Zařadím jej do svého seriálu i s komentářem v nejbližší možné době. Zatím jej bez komentáře s drobnou úpravou akcentů uveřejňuji ve třech dílech nyní (větší část parametry mého blogu nedovolují), a to zejména proto, že může někoho inspirovat, ale i proto, že se jedná o poměrně komplexní pojetí vize.

Příspěvky do diskuse jsou průběžně uveřejňovány na:

https://radimvalencik.pise.cz/10057-vize-jakou-potrebujeme-41.html (může se zapojit každý)

https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize (vylepšené stránky k diskusi, také se může zapojit každý)

Zde si lze stáhnout přehledně uspořádaných prvních 60 dílů:

https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize/f%C3%B3rum/obecna-diskuse/vize-jakou-potrebujeme-1-60

Vize alternativního systému a společnosti – 3. část

Marek Řezanka

Ztráta identity

Tím se dostáváme ke zjištění, že často nevíme, kým jsme a kam kráčíme.

Je nám upřena jakákoli vize, kdy máme pouze konzumovat a být poslušní. Médii předžvýkané názory máme přebírat jako své vlastní – a dávat pozor, aby se od nich nikdo v našem okolí nedistancoval. Tím, že neznáme svou historii, rezignujeme na nějaké národní uvědomění. Chodíme k volbám, aniž mnohdy víme, koho a proč volíme. Jenom všude slyšíme, koho je volit správné – a koho bychom volit rozhodně neměli, chceme-li být vnímání jako "chytří", "zodpovědní" a "slušní". 

Stírají se nám vzorce mužského a ženského chování, abychom byli ve vztazích bezradní a závislí na reklamě a módních vlnách.

Je zřejmé, že toto vše jsou projevy totální systémové krize.

Nejedná se o nějakou chřipku, která se do týdne vykurýruje. Jde o trvalý kolaps, kdy je potřeba vytvořit něco nového – s tím, že to staré se již oživit nedá.

Ekonomika jako základ

Aby jakákoli alternativní vize měla šanci na životaschopnost, musí stát primárně na pevných ekonomických základech. Jestliže připustíme, že stávající ekonomický systém se vyčerpal – a vede toliko k podpoře válečných projektů, je nezbytné dodat, co má nadnárodní korporace odvádějící zisky ven ze země nahradit.

Nabízí se diskuse o přechod na průmyslová a zemědělská družstva s tím, že hlavním hlediskem zde nebude zisk – ale lidská práce a její hodnota a rozvoj každého zaměstnance. To samo o sobě ovšem vyžaduje propojení se vzdělávacím systémem. Nejde například výrazně daňově zatížit nadnárodní korporace dříve, než k nim vznikne funkční alternativa. V opačném případě by došlo toliko k přesunu nadnárodních korporací jinam a k vysoké nezaměstnanosti.

Jedním z problémů dneška je odcizení a ztráta lidí z radosti z práce. To je zapotřebí změnit. Mnoho z nás žije ve strachu ze ztráty ze zaměstnání, v němž málokdy můžeme uplatnit své přednosti. Pracujeme, abychom přežili – s bičem nad hlavou, že již zítra nemusíme mít na placení nájmu a dalších složenek.

Člověku je třeba vrátit důstojnost a radost z jeho činnosti. Ne, že udělá cokoli, jen aby přežil.

Jedna ze základních otázek, jež se při formování alternativní vize neustále vrací, zní: Jakou silou disponuje současná globální moc, a co postavit proti ní?

Vrátíme-li se k roku 1968, tam jsme právě byli svědky, že obě tehdejší mocnosti byly vůči podobné změně nastaveny krajně zamítavě.

Dnes už je rozklad globální moci více než patrný. Respektive, jak Spojené státy americké, tak Evropská unie se potýkají s výraznými sociálními a ekonomickými problémy, jež jsou doprovázeny krizí hodnot, rodiny a politiky. Do vrcholných pozic jsou instalovány stále méně vzdělané a schopné kádry, o to ale poslušnější a ovladatelnější.

Toto je moment, kdy je změna možná, neboť stávající systém se rozpadá. Ale současně nelze spoléhat na to, že se rozpadne samočinně. Že se něco staré hroutí, automaticky neznamená, že nastoupí něco kvalitativně lepšího. To právě musí být vybudováno.

Shrnul-li, co jsme si na předchozích stránkách textu nastínili, vize alternativní společnosti by v prvé řadě měla:

1)     Poukázat na neudržitelnost stávajícího systému v jeho nejrůznějších oblastech (školství, zdravotnictví, atd.)

2)     Rozebrat vývoj po roce 1989 zasazený do celosvětového kontextu a zabývat se čím dál větším napojení politiků na vlády a vlivné kruhy Německa a USA.

3)     Přijít s alternativní funkční a srozumitelnou ekonomickou koncepcí, na jejímž základě bude možné reformovat ostatní oblasti. Měla by jasně definovat, kdo (ne)má vlastnit přírodní zdroje (vodu, nerostné bohatství, lesy...).

4)     Pojmenovat zájmy většiny občanů, které by se měly stát tmelem pro nesmírně rozdělenou společnost (postoji ke komunismu, k migraci, k Rusku a Číně, k očkování, k tzv. církevním restitucím, atd. atd.).

5)     Komunikovat s lidmi. Pořádat pro ně besedy proložené kulturními vložkami.

6)     Vytvořit silné médium (tištěné i rozhlasové, televizní a internetové), které bude financováno samotnými lidmi na principu "Národ sobě" či "Národní obrození sobě".

7)     Vytvořit vzdělávací centra ve všech částech naší republiky, a to primárně ve venkovském prostředí. Lidé by měli opět poznat svou společnou historii a být schopni o ní přemýšlet v souvislostech.

8)     Financovat a vytvářet síť funkčních průmyslových družstev – pro začátek nejlépe v oblasti textilního a sklářského průmyslu.

9)     Vytvářet podmínky k soběstačnému zemědělství.

10)Produkovat vzdělané a znalé, kteří budou svobodní – a budou moct v přímých volbách volit ty nejlepší, ne ty nejohnutější a nejtvárnější.