Vize, jakou potřebujeme/94

20. březen 2022 | 00.01 |

blog ›

Vstoupili jsme do doby turbulencí, které tak brzy neskončí. O to víc mě potěšil fundovaně a komplexně pojatý příspěvek Marka Řezanky k pěstování vize. Uveřejnil jsem ho ve třech částech paralelně s hlavní linií seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10134-podnetna-vize-marka-rezanky-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/10135-podnetna-vize-marka-rezanky-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/10136-podnetna-vize-marka-rezanky-3.html

Jak jsem přislíbil, rozeberu některá klíčová místa příspěvku Marka Řezanky. Doufám, že to umožní posunout pěstování vize o dost dál. Nepretenduji ani na úplnost, ani na neomylnost, uvítám kritické připomínky a doplnění. O tom pěstování vize je. Od svého textu a od svých poznámek odlišuji text M. Řezanky barevně.

Vize alternativního systému a společnosti – 8. část

Marek Řezanka

4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";}

Rozpory k alternativě vedoucí

Mimo jiné se nalézáme v krizi plynoucí z nesouladu technického pokroku a stavu společnosti v oblasti vzdělávání a vůbec fungování.

Na jedné straně se hovoří o potřebě čím dál méně početné pracovní síly, což by znamenalo, že by lidé mohli pracovat méně a mohlo se jim dařit lépe. To je ovšem neslučitelné s filosofií kapitalismu, kdy zisk má putovat hrstce vyvolených – a většina musí trpět. Technický pokrok v rukou stávajícího systému tak plní spíše roli negativní, jež se proti většině občanů obrací, místo, aby jim pomáhala.

K tomu ode mne:

Podle mě je to trochu jinak. Moderní technologie a zejména tzv. umělá inteligence umožňuji nahradit některé lidské schopnosti. Ale jen některé. Některé specificky lidské schopnosti jsou principiálně nenahraditelné. To bude mít následující dopad:

- Cena (a to i v tržním smyslu) specificky lidských schopností bude dramaticky růst.

- Cena (a to i v tržním smyslu) nahraditelných lidských schopností bude klesat.

Rozpoznat, které schopnosti specificky lidské a nenahraditelné, má strategický význam. Země, které na tuto otázku odpoví a budou se orientovat na rozvoj specificky lidských schopností, dramaticky urychlý nárůst svého inovačního potenciálu a tím urychlý i "ekonologicky nezávadný" ekonomický růst.

Specificky lidské schopností jsou spojeny především s lidskou představivostí, která má několik komponentů:

- Reprodukci prožitého a zažitého na základě jeho uchování v paměti.

- Reprodukci vizuálních zážitků.

- Prožitkové a hodnotové ocenění představovaného.

- Spojení představ s abstraktními symboly a modely.

- Spojení představ s pojmovým vyjádřením reality.

Lidská představivost pracuje s jiným pojetím součanosti (Dasein, přítomného bytí) než sekvenční počítač (byť i paralelní, byť i organizovaný jako tzv. neuronová síť) a je základní formou racionálního myšlení.

Umělá inteligence se stane nástrojem znásobené lidských schopností.

Není potřeba se bát umělé inteligence samotné. Může být zneužita omezenci, pokud získají nkontrolovatelnou moc. Ti ji pak zneužití právě proti lidem, kteří jsou nositeli toho nejcennějšího, tj. specificky lidských schopností.

Vznikají tak rozpory, kdy sice lékařská věda už umí v mnohých případech pomoci, ale to si většina lidí dovolit nemůže, takže jako kdyby k žádnému pokroku nedošlo. Dál uvidíme lidi na africkém kontinentu hladovět a umírat v nelidských podmínkách. Systém to jinak zařídit neumí – a ideologie humanismu si zde musí zalepit oči a zakrýt ústa.

Budeme tak jenom bezmocně přihlížet, jak se fatálně znečišťuje ovzduší, plasty se zamořují oceány, mizí jeden rostlinný i živočišný druh za druhým, dochází k bestiálnímu zacházení se skotem, drůbeží, prasaty, ovcemi, s rybami atp. Abychom dostali vůbec nějakou práci, budeme vyrábět zbraně, jež nás potom dříve či později zabijí.

Budeme sledováni na každém kroku, aby bylo předejito našemu "neuváženému" jednání – tedy, aby bylo vyloučeno, že se někdo systému postaví, natož nějak úspěšněji.

Stáváme se tak bezmocnými loutkami, které nemají svou vůli – a tudíž svobodu.

Ztráta identity

Tím se dostáváme ke zjištění, že často nevíme, kým jsme a kam kráčíme. Je nám upřena jakákoli vize, kdy máme pouze konzumovat a být poslušní. Médii předžvýkané názory máme přebírat jako své vlastní – a dávat pozor, aby se od nich nikdo v našem okolí nedistancoval. Tím, že neznáme svou historii, rezignujeme na nějaké národní uvědomění. Chodíme k volbám, aniž mnohdy víme, koho a proč volíme. Jenom všude slyšíme, koho je volit správné – a koho bychom volit rozhodně neměli, chceme-li být vnímání jako "chytří", "zodpovědní" a "slušní".

Stírají se nám vzorce mužského a ženského chování, abychom byli ve vztazích bezradní a závislí na reklamě a módních vlnách.

Je zřejmé, že toto vše jsou projevy totální systémové krize.

Nejedná se o nějakou chřipku, která se do týdne vykurýruje. Jde o trvalý kolaps, kdy je potřeba vytvořit něco nového – s tím, že to staré se již oživit nedá.

K tomu ode mne:

Pokud nenajdeme účinnou protihru. Těžko může být jejím základem něco jiného než perspektivní, realistická a společně pěstovaná a sdílená vize. A pokud na ní začneme pracovat, nemůže nám ji nikdo upřít. Upřít si ji můžeme jen my sami, svým nepochopením, svou leností, svou tendencí uzavírat se ve vlastních ztrnulých názorech.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z podvečerní procházky kolem Modřanské rokle s návratem touto roklí. Několik dní jsem neměl na vycházku čas. Vyšel mně až před několika málo dny v podvečer. Ale stálo to za to.

Snadno dostupné městskou dopravou, divoká místa, zajímavé výhledy.

Začátek cesty. Nad Modřanskou roklí. Město téměř není ani cíit.