Vize, jakou potřebujeme/93

Vize, jakou potřebujeme/

Vstoupili jsme do doby turbulencí, které tak brzy neskončí. O to víc mě potěšil fundovaně a komplexně pojatý příspěvek Marka Řezanky k pěstování vize. Uveřejnil jsem ho ve třech částech paralelně s hlavní linií seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10134-podnetna-vize-marka-rezanky-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/10135-podnetna-vize-marka-rezanky-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/10136-podnetna-vize-marka-rezanky-3.html

Jak jsem přislíbil, rozeberu některá klíčová místa příspěvku Marka Řezanky. Doufám, že to umožní posunout pěstování vize o dost dál. Nepretenduji ani na úplnost, ani na neomylnost, uvítám kritické připomínky a doplnění. O tom pěstování vize je. Od svého textu a od svých poznámek odlišuji text M. Řezanky barevně.

Vize alternativního systému a společnosti – 7. část

Marek Řezanka

Poznání jako základní kámen skutečného hodnotového systému

Má-li mít alternativní vize fungování společnosti šanci většinu lidí oslovit, potřebuje rovněž jasně definované hodnoty, které na rozdíl od současně proklamovaných nebudou toliko vyprázdněnou slupkou.

M. Seeman klade hlavní důraz na poznání. Poznání je bezesporu nezbytnou nutností pro rozvoj jakýchkoli smysluplných a obrany hodných hodnot. Jak již bylo výše v tomto textu uvedeno, kdo nemá dostatečné vzdělání a především komu se nedostalo poznání, nemůže být člověkem svobodným. Vždy bude v zajetí něčeho – nějaké víry, ideologie, propagandy.

Tady bych vyzdvihl přínos husitského hnutí, který spatřuji zejména v nabádání ke znalosti (čtení) a schopnosti utvářet si vlastní výklad (názor).

Dnes si mnozí lidé zvykli na to, že za svůj názor předkládají jim předanou a vštípenou propagandu. Lidé se ze strachu před vystoupení z řady uchylují k víře v něco. K víře ve všeobecně šířený postoj. K víře v instituce a mainstreamová média, tedy v novodobé kněží.

Budeme-li stavět na poznání, teprve potom se můžeme nazývat svobodnými, a to i kdybychom byli toho času za mřížemi. Nejde totiž primárně o svobodu fyzickou – ale svobodu ducha.

Teprve na základě poznání můžeme rozvíjet svůj specifický talent. Teprve tehdy mohou naplno fungovat hodnoty jako mír, solidarita či ohleduplnost. Teprve tehdy nebudou tyto hodnoty zneužity ve prospěch maximalizace zisku nějaké zájmové skupiny.

Souhlasím rovněž s J. Štefcem, že se při vytváření vize neobejdeme bez hluboké analýzy reálného stavu klíčových segmentů státu. To jsou, metaforicky řečeno, základy, jež je nutné vykopat, než přejdeme k samotné stavbě naší alternativy.

K tomu ode mne:

Na význam hodnot a sdílených hodnot se upozorňuje ve většině přístupů a komentářů k pěstování vize, resp. pokusů vizi vytvořit. Zdůrazňuje se mj. i národní rozměr hodnot.

Hodnoty jsou fenomén mnohodimezionální a hierarchický. Maslowa pyramida hodnot je patrně jen jedním z mnoha možných modelů.

Podle mého názoru míst různých sporů o to, co je důležitější a co je méně důležité, je vhodné vyjít z představy, že přirozený základ prožitkového a prožívané bohatství lidského života (bez které nemohou existovat potřebné individuální motivace a volní vlastnosti) je orientace na rozvoj a uplatňování vlastních schopností, a to tak, aby tento rozvoj a uplatňování vlastních schopností:

1. Byl co nejvíce vyvážený, aby nebyl deformován jednostranností.

2. Byl realizován v kontaktu s druhými lidmi, rodinných, profesionálních, zájmových i politických komunitách, kde se lidé vzájemně obohacují, kde převažuje komplementarita nad rivalitou.

Takovýto rozvoj schopností spojených s jejich uplatňováním v oblasti rodinného života (napomáhání potomků postavit se na vlastní nohy a nalézt smysl svého životí), profesního života, zájmové oblasti i politické angažovanosti (při obraně proti tomu, co deformuje společnost, při obraně národních zájmů, při prosazování toho, co je potřebné, při podpoře těch osob, které jsou důvěryhodné) je základem pro uchování a podporu celého spektra hodnot, o které jde. Přitom rozvoj schopností je cestou k efektivnosti, ale i potřebného nadhledu a odolnosti vůči manipulaci.

Takže závěrem této části: Když hovoříme o hodnotách, dávejme je vždy do souvislosti s apelem na rozvoj a uplatnění schopností vlastních i schopností těch lidí, kteří jsou součástí některé komunity, ve které působíme.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Každé jaro si dělám okružní výlet kolem Srbska: Ke Kubrichtově chatě, Bubovickým vodopádům (dnes už vyschlým, voda si našla cestu hlouběji pod zemí, za pár miliónů let budeme moci obdivovat nové jeskyně), pod Doutnáč, odsud lesem na Chlum, až nahoru, pak k výhledu na Berounku kousek od Chlumu přes louku, nakonec skončím v hospůdce U kapličky, kde mně to nejvíc chutná.

Na zpáteční cestě se stavím v Tetíně, zajdu na vyhlídku, a před nájezdem na dálnici v Berouně ještě zajedu k berounskému pivovaru (kde také dobře vaří) a koupím několik petek Berounského medvěda (tmavé pivo, které mám z asi pěti značek, které zde vyrábějí, nejraději).

Na zvolené trase rostou první kytičky. A že jich tu je! Většinou se sem vypravím už v předjaří a pak ještě v době, kdy jaro pokročí. Letos jsem měl na předjarním výletě štěstí. Kromě kytiček, které jsem ani nečekal, jsem našel i dva šarlatovce a viděl paví očko.

Výhled z místa nad Berounkou těsně pod Chlumem. Vpravo je slavný lom Alkazar. Za ním Šanův kout.

Jeden z nejpestrobarevnějších lomů v Českém krasu. Nahoře na něm i na louce v levo pod ním hojně roste hlaváček jarní. Teď už začně kvést.

Dva exempláře šarlatovce. Oba někdo trochu prokousal. Jaro přichází.

Pohled do údolí Berounky. V dálce nad Berounem Děd.