Vize, jakou potřebujeme/1
Vstoupili jsme do doby turbulencí, které tak brzy neskončí. O to víc mě potěšil fundovaně a komplexně pojatý příspěvek Marka Řezanky k pěstování vize. Uveřejnil jsem ho ve třech částech paralelně s hlavní linií seriálu, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/10134-podnetna-vize-marka-rezanky-1.html
https://radimvalencik.pise.cz/10135-podnetna-vize-marka-rezanky-2.html
https://radimvalencik.pise.cz/10136-podnetna-vize-marka-rezanky-3.html
Jak jsem přislíbil, rozeberu některá klíčová místa příspěvku Marka Řezanky. Doufám, že to umožní posunout pěstování vize o dost dál. Nepretenduji ani na úplnost, ani na neomylnost, uvítám kritické připomínky a doplnění. O tom pěstování vize je. Od svého textu a od svých poznámek odlišuji text M. Řezanky barevně.
Vize alternativního systému a společnosti – 5. část
Marek Řezanka
4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-fareast-language:EN-US;}
Základní problémy a východiska každé alternativy:
Před jakými problémy tedy kdokoli, kdo s alternativním konceptem fungování společnosti přichází, stojí?:
1) Nebude mít svou vizi jak sdělit. Nedostane se do mainstreamových médií – a bude-li publikovat v alternativních médiích, bude okamžitě onálepkován a marginalizován. Média jsou závislá na penězích. Bez výrazné finanční podpory jsou šance na oslovení relevantnějšího počtu lidí minimální až nulové.
2) Bude manistreamem soustavně zesměšňován. Vznikne takový jeho mediální obraz, který ho učiní nedůvěryhodným, opovrženíhodným šíleným. Nedostane prostor k obhajobě a diskusi – a pokud ho dostane, pak za nevyvážených podmínek, kdy se stane toliko terčem ponížení.
3) Dostane se do izolace. Bude mít problémy ve svém zaměstnání, ztratí kamarády, problémy může mít i v rodině. Není na té správné straně, takže bude čelit ekonomickým sankcím svého druhu. Buď svůj krok přizpůsobí, nebo bude vyřazen.
K tomu ode mne:
S tím je nutné počítat. Myslím, že hodně lidí s tím i své osobní zkušenost.
Existuje možnost, jak výše popsanému mechanismu čelit? Domnívám se, že ano. A to na bázi hesla "Národ sobě". Jako bylo kdysi obnoveno Národní divadlo, jsme schopni znovu obnovit naši státnost. To ale vyžaduje silné na nikom závislé médium. Takové médium se nemůže opírat ani o oligarchické kruhy, ani o žádný jiný stát, natož jednu z velmocí.
Proto je jediným východiskem přesvědčit co nejvíce lidí, že je v jejich zájmu si své médium platit. A klidně do něho i aktivně přispívat. Tím lépe. Tak je možno vyvolat skutečnou diskusi. Tak je možno dostat do diskuse úhly pohledu, které jsou nyní ostrakizovány a cenzurovány.
Otázka ale zní, kdy dostatečné množství lidí pochopí, že své médium nezbytně potřebuje, aby tak hájilo své vlastní zájmy.
Zdá se, že až tehdy, kdy se tito lidé dostanou do neřešitelných existenciálních problémů. Kdy ztratí poslední relikty svých jistot – a budou čelit tvrdé neúprosné každodenní realitě.
Potom začne být princip "Národ sobě" realizovatelným. Nejenom v oblasti mediální, ale i vzdělávací, neboť na tu nesmíme zapomínat. Jedině lidé informovaní a vzdělaní mohou být současně i lidmi svobodnými. Chceme-li se vymanit ze současného stavu, je nezbytné, aby propagandu nahradila znalost a ideologii schopnost pochybování a hledání různých řešení, nikdy ne jediného zaručeného.
Chceme-li ovšem stavět na lidové podpoře, je třeba využít stavu, dokud všichni nebudou zbídačeni totálně, neboť pak by již nebyli schopni žádné prostředky, ani malé, dát stranou. Tedy stavu, kdy jejich úroveň bude povážlivě klesat, ale ještě nebude fatální.
Kromě přístupu k médiím a vzdělávání je třeba se zabývat i rolí represivních složek. Bude-li jakákoli alternativa kriminalizována, bude potřebovat zázemí. Bude nutné vytvořit síť novodobých buněk a vzdělávacích center "v podzemí" a samizdatů.
Stěžejní bude podchycení celé republiky, a to zejména na úrovni menších obcí.
Než se alternativa přesune do největších měst, bude důležité, aby zapustila kořeny na venkově.
K tomu ode mne:
1. Nemyslím, že by bylo reálné vytvořit jedno "odbojové" (odbojově mainstreamové) médium. Už proto, že by to vyvolalo boj o jeho ovládnutí. Velmi pochybuji, že by nakonec zvítězili ti, kteří by nabídli cestu z krize. Domnívám se, že kvalifikované úsilí o nápravu se bude rodit vytvářením horizontálních vztahů mezi velmi pestrým spektrem médií různého typu včetně tradičních seminářů s možností přímého nebo online setkání, v rámci kterých má nosná myšlenka větší šanci na to, aby se prosadila.
2. Velmi, velmi bych se obával spoléhání na to, že čím bude hůř, tím vhodnější příležitost pro změnu bude, proto vítám tuto Markovu formulaci: "je třeba využít stavu, dokud všichni nebudou zbídačeni totálně, neboť pak by již nebyli schopni žádné prostředky, ani malé, dát stranou". Nejvhodnější moment nastává ve chvíli, kdy si lidé mohou začít uvědomovat, že stávající způsob vládnutí je neudržitelný, že znamená stálé zhoršování životní situace a narůstání rizik přežití a – to je to nejdůležitější – že existuje perspektivní a realistická alternativa. Náš úkol je takovou alternativu vytvořit v podobě perspektivní, realistické a srozumitelné vize.
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Každé jaro si dělám okružní výlet kolem Srbska: Ke Kubrichtově chatě, Bubovickým vodopádům (dnes už vyschlým, voda si našla cestu hlouběji pod zemí, za pár miliónů let budeme moci obdivovat nové jeskyně), pod Doutnáč, odsud lesem na Chlum, až nahoru, pak k výhledu na Berounku kousek od Chlumu přes louku, nakonec skončím v hospůdce U kapličky, kde mně to nejvíc chutná.
Na zpáteční cestě se stavím v Tetíně, zajdu na vyhlídku, a před nájezdem na dálnici v Berouně ještě zajedu k berounskému pivovaru (kde také dobře vaří) a koupím několik petek Berounského medvěda (tmavé pivo, které mám z asi pěti značek, které zde vyrábějí, nejraději).
Na zvolené trase rostou první kytičky. A že jich tu je! Většinou se sem vypravím už v předjaří a pak ještě v době, kdy jaro pokročí. Letos jsem měl na předjarním výletě štěstí. Kromě kytiček, které jsem ani nečekal, jsem našel i dva šarlatovce a viděl paví očko.
Vstup do areálu Bubovických vodopádů.
Velká hora. Tak se jmenuje. Přímo na Bubovickými vodopády. Jednou, když jsem na ni stoupl, jsem se ocitl přímo naproti velké bachyni. Nelíbilo se jí, že jsem vstoupil přímo do jejího příbytku, něco zavrčela a odkráčela.
Skály nad Kubrichtovou chatou.
Bubovické vodopády bez vody.