Vize, jakou potřebujeme/89

15. březen 2022 | 00.01 |

blog ›

Vstoupili jsme do doby turbulencí, které tak brzy neskončí. O to víc mě potěšil fundovaně a komplexně pojatý příspěvek Marka Řezanky k pěstování vize. Uveřejnil jsem ho ve třech částech paralelně s hlavní linií seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10134-podnetna-vize-marka-rezanky-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/10135-podnetna-vize-marka-rezanky-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/10136-podnetna-vize-marka-rezanky-3.html

Jak jsem přislíbil, rozeberu některá klíčová místa příspěvku Marka Řezanky. Doufám, že to umožní posunout pěstování vize o dost dál. Nepretenduji ani na úplnost, ani na neomylnost, uvítám kritické připomínky a doplnění. O tom pěstování vize je. Od svého textu a od svých poznámek odlišuji text M. Řezanky barevně.

Vize alternativního systému a společnosti – 4. část

Marek Řezanka

4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-fareast-language:EN-US;}

Alternativa marginální?

Proč se dosud nepodařilo vybudovat silnou alternativní sílu, která by čelila systémovým stranám?

Důvodů je samozřejmě více. Je třeba začít ekonomickou závislostí většiny občanů. Dokud si mohou udržet určitý životní standard, nebudou chtít riskovat. Navíc se stali závislými. Závislými na těch, kdo je platí. Rostou s nimi – i padají – a uvědomují si to.

K tomu ode mne:

To je velmi důležitý postřeh. Všichni jsme v určité míře závislí. A to i na té moci, kterou setrvačný vývoj dělá neudržitelnou. Z tohoto hlediska lze zformulovat další otázku:

Co bude nejdůležitějším podnětem k tomu, aby se lidé (jejich dostatečný potenciál nutný k vyvedení společnosti z krize) z této závislosti vymanili?

Moje odpověď: Nestačí jen bezvýchodná situace, naštvání, zoufalost. To může naopak sehrát negativní roli při dezorientaci odporu. Proto neplatí "čím hůř, tím líp". Naopak – odpor musí být založen na permanentním předkládání pozitivních alternativ ve všech oblastech. Tak jak se o to snaží sdružení Kudy z krize.

Důležité je, aby se ze závislosti na systému vymanili hlavně ti, kteří k tomu mají předpoklady v oblasti racionality a morality (umí myslet a nemají žaludek na to, aby sloužili za každou cenu). Pro ně bude nejsilnějším motivem to, že způsob fungování současné globální moci je bude stále upozaďovat až diskriminovat oproti těm, kteří budou mnohem méně schopní pozitivních výkonů, za to však schopni všeho.

Druhým faktorem je, že snad nikdo nechce být ve společnosti renegátem – outsiderem. V podstatě od školky je dětem vštěpováno, že největší zlo je komunismus. Nevyučuje se historie dělnického hnutí, ale o to víc se do dětských hlav vštěpuje, že vše sociální je zlo. Že kdo toto podporuje, je sobecký, hloupý, nezodpovědný a líný. Že je takzvaně "socka". Kdežto mladí touží být "in". Ti, kdo udávají tón. A reklama a propaganda jim denně ne našeptávají, ale silně rozkazují, jak se mají chovat, aby si zasloužili pochvalu.

Došlo k rozbití mezigeneračních vazeb, což je jedna z příčin rozpadu rodiny. Staří a mladí byli ideologicky postaveni proti sobě jako nositelé minulosti na straně jedné – a budoucnosti na té druhé.

Kromě vytvoření univerzálního strašidla v podobě čehokoli onálepkovaného jako levicové bez ohledu na obsah je zde patrná ještě jedna fobie – a to namířená proti všemu ruskému a čínskému s tím, že demokratické je pouze to, co vychází z USA a Evropské unie.

Tím vzniklo další tabu, které se výrazně promítlo jak v naší zahraniční politice, tak v ekonomice. Jsme jednostranně ekonomicky závislí na Německu a dalších zemích EU. S nimi se držíme, s nimi padáme. Došlo-li by zde ke krachu, nemáme záložní plán. Nemáme alternativu.

K tomu ode mne:

To, že nemáme alternativu, je obrovské selhání levice. Levice zničila sebe sama. Nelze to svádět na pravici. V levici se do předních postů prosadili (ve všech zemích a pod dlouhou dobu) lidé ambiciózní, ale omezení, aniž by sami svou vlastní omezenost reflektovali. Postupně byli vytlačováni. Partajní verchušky ztratili vztah k teorii, dokonce ztratili i představu o tom, jakou roli by teorie mohla sehrát. To nahrálo těm, kteří si mysleli, že stačí mít "to správné přesvědčení", že není nutné promýšlet, co se děje. Tím ztratili i schopnost vytvořit si vazbu na další generace. Vždyť jim často neměli co předat. (Samozřejmě existuje řada výjimek, ale těch je zoufale málo.)

Oficiální propaganda se postarala, aby cokoli alternativního bylo okamžitě spojeno se symboly "největšího zla", tedy s komunismem, Ruskem a Čínou (Nově je zde pokus, jak vše proruské spojit s antivaxerskou scénou a dát tak obojímu punc něčeho zcela nesmyslného). A aby toto spojení každého odradilo od jakéhokoli zkoumání obsahu toho, s čím daný alternativní subjekt přichází.

Čím více slyšíme o naší svobodě, tím více můžeme pozorovat boj s takzvanými dezinformacemi, pod nějž se ve skutečnosti schovává cenzura. "Dezinformacemi" je totiž nazýváno vše, co nespadá pod oficiální přípustnou jedinou pravdu.

K tomu ode mne:

Také mám pocit, že boj proti dezinformacím probíhá přesně ve stylu "zloděj volá – chyťte zloděje!" Zrovna jsem napsal na FB v reakci na Rakušanův výrok, že jsou proti nám používány "dezinformační bomby": ČT a celý mediální mainstream provádějí kobercové nálety dezinformačním napalmem na vlastní obyvatelstvo.

Ale vše výše uvedené dokladuje, jak moc potřebujeme perspektivní, realistickou a srozumitelnou (tj. živou, společně sdílenou) vizi.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jako každý rok jsem se vydal do Pikovic pod Medníkem za kandíkem psí zub. Jediné původní naleziště ve střední Evropě. Kandík tam roste ještě od doby ledové. Tuto neděli. Loni jsem to stihl těsně před lockdownem. Letos tam byl rekordní počet exemplářů a také lidí. Všichni chodili s úctou po špičkách. Je to nádhera. Z Pikovic se tam snadno dostaneme po zelené naučné stezce. Kandík začíná kvést a vydrží ještě dva až tři týdny. Pak jsem se ještě podíval na Májskou vyhlídku, která je nedaleko odsud. Od kandíku tam lze bez problémů dojít pěšky, ale protože jsem dokončoval článek na konferenci, ušetřil jsem čas a použil auto. V Teletíně lze snadno zaparkovat. Bylo tam už 20 aut. Také jsme tam potkali člověka, který tam šel od kandíka pěšky.

Toto je ze Smetanovy vyhlídky, která je také pěšky na dosah od kandíku pod Medníkem. Vlastně lze přes ni jít k Májové vyhlídce. Původní Smetanova vyhlídku už je uzavřená (chataři ji obklopili společným plotem), ale kousek od ní ještě jedno místo s výhledem. Zatím přístupné.