Vize, jakou potřebujeme/85

Vize, jakou potřebujeme/85

Vstoupili jsme do doby turbulencí, které tak brzy neskončí. O to víc mě potěšil fundovaně a komplexně pojatý příspěvek Marka Řezanky k pěstování vize. Uveřejnil jsem ho ve třech částech paralelně s hlavní linií seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10134-podnetna-vize-marka-rezanky-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/10135-podnetna-vize-marka-rezanky-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/10136-podnetna-vize-marka-rezanky-3.html

Potěšily mě i některé ohlasy na jeho příspěvek (od Jaroslava Šulce, Jana Schneidra). Ty uvedu ještě před tím, než rozeberu některá klíčová místa příspěvku Marka Řezanky, jak jsem přislíbil. Doufám, že to umožní posunout pěstování vize o dost dál.

Všechny tři zveřejněné díly příspěvku M. Řezanky měly dokonce větší počet přečtení, než v ten den zveřejněné díly seriálu "Vize, jakou potřebujeme", viz:

(Mj. zpětná vazba, kterou dostávám touto formou, je velmi užitečná.)

První ohlas je od Jaroslava Šulce:

To rozhodně stojí za přečtení. A velmi to konvenuje s naším Manifestem Kudy z krize, minimálně výčtem "krizových polí". Na komplexnější reakci bude třeba počkat na zbývající díly a poradit se ve větší skupině, jak s touto invenční iniciativou naložit. Je zřejmé, že i po jakékoliv variantě ukončení konfliktu na UK jsme v diametrálně jiné situaci, než na podzim, kdy jsme Manifest psali a podle toho dál jednat.

Druhý je od Jana Schneidra:

Krásné čtení, jen co je pravda!

Já se ale stále ptám, co je ten ústřední problém, jehož řešením vzniknou žádoucí sekundární a další odvislé podněty pro řešení oblastí dalších v intencích, které se budou vzájemně synergicky posilovat?

Není možno bojovat na všech těchto frontách současně. Kde začít?

Ekonomika postrádá sociální a morální faktor. Kultura postrádá ekonomický faktor. Rodina postrádá ekonomický faktor. Kultura taky, potěší srdce, ale nenasytí. Školství je ve vakuu, hodnotově desorientované.

Možná oblast společenská, když je člověk tvor žijící v hordách? Pak by stačilo oslepit a vykastrovat (ale zároveň tu prázdnou skořápku uchovat, aby alespoň zdánlivě zabíralo prostor, tedy překáželo) politické hnutí, které to má programově (sociálno) v názvu, a bylo by volné rejdiště pro všemožné zloduchy. Žádná jiná "sociální" strana už nevznikne, ten prostor je obsazen mrtvou bachyní.

Dříve byla společenská oblast ovlivněna náboženstvím, a když se to povedlo pozitivně, dobře bylo. Jenže pak se jedno či druhé pokazilo a vzájemně nakazilo, a tak se mělo za to, že jejich rozpojením se cosi vyřeší. Dopadlo to tak jak z valdické věznice rýmoval Magor Jirous ve svých Labutích písních:

Jdou volit cestou z kostela

na mši jdou přímo z voleb

nač tady potom Sion stál

a k čemu hora Oreb?

Ach svatý Jene Husi

jak se mi křesťanstvo hnusí!

Tak se to zase někde spojilo, ale z každé strany tou (dámy prominou) "prdelní stranou". Takže tudy (mechanickým spojením duchovna se společností) taky cesta nevede.

Nicméně soudím, že důležitější než cíl je cesta. Je-li poutník ctnostný, pak kam dojde, je vítán a přináší světlo.

Jenomže PROČ BY TO DĚLAL?

A dokud toto nebudeme vědět, z krize se nedostaneme. K tomu je dobré si uvědomit, že křesťanské očekávání "odměny" (byť posmrtné) kope hrob jakémukoliv novému začátku. Cukrátka se nabízejí dětem. Dospělý jedinec, je-li schopen důstojně přijmout svou odpovědnost za svět, koná dobré skutky bez naděje na odměnu. Proč? Protože se tak rozhodl.

Jednou jsem se zeptal Odilo Štampacha, zdali by se choval stejně, i kdyby věděl, že Bůh není. Hned se na mě vrhl jakýsi přítomný křesťan, že se rouhám a co to melu za nesmysly. Ta otázka vychází z pojetí Ericha Fromma, a v podstatě ztotožňuje novou osovou dobu lidstva s jeho vyzráním, ukončením dětství a puberty, s jeho převzetím odpovědnosti za svět. (Štampach po krátkém, ale intenzivním přemýšlení řekl, že by se nechoval jinak.)

Takže žádné světlé zítřky, žádná budoucnost svobody, ale každodenní konání, jak řekl v Černých baronech nadporučík Mazurek, "protože tak je to spravne, tak to ma byt".

K tomu ode mě:

1. Co měl chudák Štampach odpovědět? To, že vše dělá tak, jak dělá jen z důvodu představy o cukru a biči, které vůči němu používá všemocný Bůh?! Tu otázku nezformuloval Erich From jako první (v reakci na Dostojevského "pokud by nebyl Bůh, bylo by vše dovoleno"), ale už dávno před tím Tertullian...

2. Ale k tomu důležitějšímu. Cíle cesty se rodí na cestě samé. Motivace (proč by se kdo na dlouhou cestu vydal jako poutník) jsou dané tím, že právě "jití" je tím, co naplňuje naši každodennost prožitky. Přeložím do češtiny:

- Pracovat na vizi musí člověku přinášet potěšení.

- Potěšení založené na tom, že realitu chápe víc a víc.

- Potěšení založené na tom, že ho to sbližuje s druhými lidmi.

- Potěšení založené na tom, že ho to orientuje právě v tom turbulentním dění, do kterého jsme spadli.

- Potěšení založené na tom, že to dává smysl tomu, o co se snaží.

- Potěšení založené na tom, že i díky jeho příspěvku jsou druzí lidé silnější a lidštější.

... a určitě mě další doplní. Pokud to chápu správně, tak přesně tak chápe Karel Hais to, co vkládá do pojmu "komunitarismus". A tak nějak to chápe i Josef Čapek ve svém Kulhavém poutníkovi.

3. Proti tomu stojí pojetí vize jako prosazení vlastního názoru. Takový přístup vizi hubí.

4. Proto – ač je doba překotná, nevypočitatelná, zlá apod. – doporučuji pěstovat vizi opatrně, citlivě, postupně. Jako zranitelnou květinku. A také si přitom uvědomovat, že existuje v mnoha podobách, z níž ta nejdůležitější má podobu živého sdíleného poznání v hlavách konkrétních osob.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Při druhé návštěvě Karlových Varů jsem měl opět štěstí na jeden z posledních záchvěvů zimy. Odpřednášel jsem osm hodin a ráno bylo pocukrováno. Využil jsem, že další den jsem přednášel až odpoledne a vyšel na procházku do kopců na vyhlídky. Karlovy Vary jsou nejen město minerálních pramenů, ale také mnoha vyhlídek. Došel jsem až na Dianě. Snímek nahoře je ze středu Karlových varů.

Temto kousek od Kolonády.

Krásné secesní domy.

Uvnitř Kolonády. Na hodinách 10.05. Do výuky zbývá 25 minut, k pobočce 5 minut. Tak si naplním láhev, budu ji pocucávat během výuky, a jdu.

.